teeyinka komentáře u knih
První část je tedy drsná, nesedlo mi týrání a bití psů. Příběh Thorntona a Bucka a závěrečné volání divočiny mi to ale vynahradily.
Klobouk dolů před odhodláním autorky. Kniha se dobře čte a Thao se dodnes drží, tak snad si už vše sedlo a Myshe se daří plnit sny dalším dětem.
Cestopis o Kavkazu spojený s rozjímáním o životě a smyslu člověka. Zajímavé historky a zároveň hluboké myšlenky.
Velmi dobře napsané, každý příběh jiným stylem, což se mi líbilo. První příběh mi připomněl vlastní zkušenost, až jsem někdy chtěla házet knížkou za hrdinku a křičet, ať už odejde. Díky za tuhle sondu.
Skvělá meditace, která mi zpříjemnila několik večerů. Ráda jsem se vrátila po letech na Camino alespoň prostřednictvím knihy a připomněla si, proč je to tak jedinečné. Jde vidět, že autor za ta léta dozrál, a tohle je za mě jeho nejlepší kniha. Těším se na přednášku!
Skvěle houstnoucí atmosféra, výborná zápletka, podezření padá na všechny, překvapivé rozuzlení. Tohle mě bavilo a stránky ubíhaly jedna za druhou (ačkoli jsem to po prvních dvaceti stranách chtěla odložit, protože jsem se už na začátku ztratila v postavách!). Nedivím se, že je to klenot detektivní klasiky.
Kniha o životě prosycená spoustou mouder. Pro mě to byla vždy hezká meditace před spaním. Líbilo se mi, jak bylo s plnou upřímností i vírou zpracované téma smrti.
Tohle ve mně bude ještě nějakou dobu doznívat. Tíživá atmosféra, nešťastné postavy a zoufalé situace si bohužel žádají zoufalá řešení. Skvěle zpracované téma, čtivé, ale popravdě jsem to chtěla co nejdřív dočíst a vrátit s zpátky do své reality. Vážím si svého zázemí o to víc.
A teď si půjdu přečíst něco o duhových jednorožcích, abych to vyvážila.
(SPOILER) Podle anotace jsem popravdě čekala úplně něco jiného. Kniha se velmi dobře četla, rychle mě pohltila a překvapila. Zajímavé téma, dobře zpracované, líbil se mi relativně nadějný závěr.
Magický realismus v polském hávu. Nostalgie, tajemno, šeptuchy , bezčasí, které naráží na moderní dobu. Zajímavá kniha s tajemnou atmosférou. Bylo těžké se do ní začíst, protože nemá jasnou dějovou linku, je to spíše proud myšlenek a událostí, které na sebe navazují někdy méně, někdy více. Postupně jsem se ale začetla a přišla tomu na chuť. A po dočtení ve mně zbyl zvláštní pocit, který neumím rozklíčovat.
Jak už psal nevermore3, první půlka knihy opravdu fascinující, odborná a načerpala jsem spoustu znalostí. Druhá část byla pro mě příliš "ezo", protože bojuju s přesvědčením, že nám hypnóza odkryje zážitky z porodu. To je ale asi jen můj osobní problém. Věřím, že si právě tyto výpovědi dětí najdou svou skupinu čtenářů.
Prvních 80 stran jsem si myslela, že Britt-Marie zabiju (a protože to samozřejmě u postavy z knihy nejde, tak že alespoň rituálně spálím knihu). Začala jsem uvažovat, proč mě štve do takové míry, že knihu uvažuju nedočíst. Nakonec jsem knize i Britt-Marie dala šanci a dobře jsem udělala. Backman nezklamal, opět vystavil skvělý příběh, kde vidíme vývoj postavy, která jen holt žila příliš mnoho let život někoho jiného a teď si hledá konečně svou cestu. Nakonec jsem jí fandila a konec knihy mě opět emočně rozsekal, jak už to tak s Backmanem mám. Díky ale za to, byl to opět zážitek a navíc mě to donutilo k většímu uvědomění a zamyšlení než jindy.
Oddechová četba, občas pobavila, i když místy to bylo až moc ironizující.
(SPOILER) Druhý román, který jsem od autorky přečetla, a musím říct, že mi její styl prostě sedl. Skvělá a důkladná sonda do vnitřního světa protagonistů, zároveň ale všechno popsáno syrově, stroze, bez velkých emocí, čímž se příběh stává velmi čtivým. Autorka celou dobu vypráví ve dvou rovinách, čtenář čeká a čeká, jak to vše dopadne, doufá, že bude happy end, ale ty autorka nepíše. Přispívá to však k celkovému vyznění románu, k bezútěšnosti velkoměsta a celkové ztracenosti hlavních postav. Kolik nám toho asi ve všedním životě unikne, aniž bychom to tušili...?
Jsem moc ráda, že se paní spisovatelka pustila do těchto témat a především do historie Těšínska. Román mě překvapil formou a ještě více mě překvapilo, že mi tato forma nevadila a vlastně se mi líbila. Šel z toho mráz po zádech, občas slzy do očí, často jsem měla chuť křičet, jaká je to nespravedlnost. A nejhorší po zavření knížky bylo vědomí, že podobné věci se v bledě modrém dějí stále, jen jinde.
Děsivé, několikrát jsem kroutila hlavou a nevěřila, že sociální sítě můžou někoho takhle pohltit. A to román nerozebírá jejich pasivní konzumenty... Velmi čtivé, od autorky si určitě přečtu i další knihy.
Backman je srdcovka, zvláště tato trilogie. Sedí mi jeho styl psaní, jeho lehkost, ač popisuje těžké věci, um popsat vnitřní svět a pohnutky k činům a hlavně sonda do maloměstského života a chování radikálních skupin. Kniha nabitá rozporuplnými emocemi, jak už to u něj bývá.
Ráda jsem si znovu prošla traily, které jsem sama absolvovala, a pokochala se fotkami. Někdy mi sice už vadilo, že je to pořád dokola o tom, že je to do kopce a co snědli, ale je to autorčin styl, takže to respektuju. Moc se mi líbila část s tatínkem a hlavně autorčin ironický humor, kterého tady bylo víc než na Stezce Českem.
A k poslední části knihy - vlastně jsem ocenila, že se Lucka otevřela ještě víc než běžně. Napsat o svých slabostech a bolavém období vyžaduje velkou sílu. Takže respekt, smekám!
Bohužel mi styl této knihy tentokrát nesedl, což je asi dáno přepisem z diktafonu. Co se mi ale líbilo, byly krásné fotky, vtipné kresbičky a hlavně možnost poznat Stezku Českem.