Tereza K.
komentáře u knih

Jen zabalit batoh a jít... tak lehce to vypadá a tak lehce se to čte :-) asi o něco dobrodružnější než první cesta, možná i napsané trochu lepším jazykem. Velmi inspirující letní čtení! A fakt super závěrečné shrnutí, seznam věcí atd.


Skvělá knížka. Jako jo, 21 dní je vlastně dost stejných, ale člověk ji asi nečte z důvodu nějakého velkého literárního zážitku, ale spíš jako obdiv "že to jde"! Psáno bez snahy něco přibarvovat. Proto skvělé popisy důležitých momentů, velmi dobré shrnutí na konci knihy, fajn fotky.


Knížka mě bavila. Často jsem se zasmála, často jsem viděla situace ze svého života. Ale přesto v některých pasážích mi to přišlo "až moc"...


Prostě Harry... :-) četla jsem před mnoha lety, kdy mě kouzelnický svět zcela pohltil, ale pak už jsem žila jen filmy. A teď jsem se opět vrátila ke knížkám a je to moc příjemné, nenáročné čtení. Člověk teď asi víc vnímá detaily a souvislosti, které jsem jakoo dítě nepostřehla a to mě baví!


Wau! Kniha s velmi známým, až "profláknutým" tématem, ale pro mě uchopená úplně z jiného pohledu. Příběh byl čtivý, vyvolával mnoho emocí a nevadilo mi ani střídání různých postav v roli vypravěčů :-) Rozhodně ve mně zůstává mnoho pocitů, a i když knihu už asi znovu číst nebudu, tak na ni nezapomenu. Super konec, i když jsem něco tušila... :-)
Jo a už dlouho jsem nezažila takovou proměnu pocitů k hlavní postavě na posledních 3 stranách knihy...


Tak já nevím... asi jsem od tohoto příběhu měla příliš velké očekávání. Kniha byla čtivá i napínavá, některé scény jsem si v hlavě představovala hodně barvitě. Přesto jsem si myslela, že Prašinu tak nějak víc poznáme, bohužel mě asi příběh nepohltil. Rozhodně to však neoznačuju za špatné čtení, určitě se do temných uliček vrátím i v dalším pokračování :-)


To je knížka, která se nečte, ale která se žije... jak já bych si přála s těmito velkými pány trampy alespoň jeden večer sedět u ohně a poslouchat historky, vtipy a písničky hrané na kytaru... představivost a tato kniha mi to alespoň trochu umožnily. Díky za to :-)


Teda... i když bych se ráda podívala na zrození Paříže, tak v této době bych rozhodně žít nechtěla, protože vím, kde by bylo moje místo :-D Kniha mi sice nepřinesla žádný wau efekt, děj byl hodně jednoduchý a celkem předvídatelný, ale byl to smutně krásný příběh, který se moc dobře četl. Konec je takový milý - vítězové jsou vlastně na všech stranách... proč ne :-)


Přečteno díky/kvůli čtenářské výzvě... Bohužel jsem se poezii nikdy nenaučila číst, chybí mi tam příběh a vadí mi, že se nepřenesu do žádného světa, kde by v tu chvíli mohla žít moje fantazie :-) Ale Blues pro bláznivou holku jsem přečetla během jednoho podzimního odpoledne a vlastně to byl ve výsledku moc příjemný počin. Přesto knihu nebudu hodnotit hvězdičkama :-)

Vzpomínky, myšlenky a pocity z této knihy ve mně asi zůstanou dlouho. Nejsem fanoušek fantasy, ale vlastně bych do této kategorie ani knihu nezařadila... vždyť to nebylo nic smyšleného...? Příběh byl hodně napínavý, nemohla jsem se od čtení odtrhnout a skrýval mnoho překvapení - rozhodně nemohu říct, že bych odhadla, jak celý děj dopadne. Necítím se být feministkou, ale žena prostě jsem a knihu rozhodně doporučuji k přečtení :-)


Ráda knihy čtu a ráda je chválím, protože věřím, že v každé si každý najde něco pro sebe... při čtení Papírových měst mě však často napadlo, že jsem pro takový příběh asi stará a nedokázala jsem se vžít do pocitů ani problémů postav. Zajímavá pro mě byla rovina přátelství mezi chlapeckými hrdiny. Vlastně jsem to ale četla jedním dechem, protože jsem čekala, že Margo bude opřená o strom... možná kdyby se tak stalo, tak bych měla z knihy lepší zážitek a přidala *. Škoda.


Příjemná četba. Snadný, poměrně přímočarý, ale přesto napínavý příběh dvou sympatických mladých lidí; zajímavá prostředí, ve kterých se děj odehrává; přehled filosofických směrů a myšlenek, které donutí člověka alespoň trochu přemýšlet. Za mě skvělé čtení na začátek léta a věřím, že kniha má co nabídnout i na druhé čtení :-)


Vůbec nic jsem od knihy nečekala - Deníčky moderního fotra jsem nečetla (zatím :-) ) a komentáře ke knize mě spíše odrazovaly... ale asi jsem ji vybrala ve správný čas a sedla mi! Je to nenáročné čtení u kterého jsem se dost nasmála... někdy i nahlas. Bavilo mě to. Ale zjistila jsem, že jsem spíš asi chlap :-)))


Já nevím... baví mě Domču sledovat na FB během jejích cest, baví mě její pohotové situační příspěvky a baví mě její humor... ale celá knížka o cestě mě prostě nebavila :-( Asi jsem čekala více, i když knížka dala vše, co mohla... několikrát jsem čtení odložila a vracela se k němu po delší době, ale nikdy se nic nezměnilo...


Zcela naplněná kniha! Životem, zkušenostmi, moudrostí, nadhledem, upřímností, specifickým humorem autora i větami k zamyšlení. Pracuji s dětmi, ne autistickými, což je v mnoha věcech jiné a vlastně v mnoha věcech úplně stejné. Jako by mi některé pasáže poskytly pohled na mě samotnou a mou práci, ale tak nějak z jiného úhlu. Moc příjemné a přínosné čtení.


Líbilo se mi to! (asi o fous víc než předešlá Sedmička). Jsem vodák, jsem táborová vedoucí a navíc jsem romantická duše, takže mi příběh v knize opravdu hodně sednul - vlastně jsem ho spíš prožila než přečetla a to bylo dobré :-) I hlavní hrdina už mi k srdci přirostl víc... puberťák, který se doslova mění před očima čtenáře, jeho "dospívání" a popis světa vnímaný jeho pohledem - to mě bavilo.
Na začátku jsem se musela vyrovnávat s drobnými nepřesnostmi ohledně konce předchozího dílu...


Hlavní hrdina nebyl hrdina! To pro mě bylo velkým, příjemným překvapením... upřímně jsem ho neměla moc ráda, ale moc mě bavil. Často mě napadala myšlenka, jak je vlastně jednoduché kamarádit se s někým "perfektním"... ale co s někým neperfektním?
Příběh pro mě byl čtivý i napínavý a líbilo se mi postupné objevování jiného světa. Navíc z mého milovaného vodáckého prostředí. Ačkoliv byla knížka původně vybrána jen kvůli čtenářské výzvě, s chutí se pouštím do pokračování příběhu a vydávám se se Sedmičkou na Ostrov přátelství... :-)


Knížku jsem začínala několikrát a poměrně trvalo, než jsem se do ní opravdu pustila - bylo to pro mě docela těžké čtení, na které jsem se potřebovala soustředit, žádná oddychovka. Některé minulé životy mě bavily více, jiné méně... celkově to byl dost neuvěřitelný příběh, který ve mně ale přesto vyvolával nejednu otázku a po dočtení knížky mám v hlavě pár otazníků a stále mě to nutí přemýšlet, jestli třeba vážně přeci jen... ?


A to byl přesně ten konec, který jsem k "vodácké sérii" pana Šmída potřebovala. Pro mě nádherná tečka, uzavření světa s nejlepší partou kamarádů, jaké si přeje každý člověk. Nebo alespoň každý vodák. Já osobně vím, že je mohu opustit a zůstanou v mém srdci a paměti. Díky.


Zpátky s partou na vodu! Tedy do jisté míry... Musím říct, že hodně ovlivněna seriálem České televize - Proč bychom se netopili, se mi tento díl vodácké série četl nejhůře. Křižák nebyl TEN Křižák, který se zapíše do každého dívčího srdce, PCW mě doslova vytáčelo, oslovení šabatky jsem prostě nečetla a Kateřinu jsem si moc neoblíbila. Nicméně byla jsem tam s nimi zpátky - na břehu Lužnice, na Sázavě, u Nežárky... tam prostě tahle parta patří. Přeci jen je však z příběhů (především z "chvil s Ofélií") cítit nezadržitelný podzim života, až mi místy bylo opravdu teskno a marně jsem hledala autorův lehký humor.
