terezarath komentáře u knih
Nádherná sbírka básní plná lásky, neštěstí, touhy po životě i smrti. Četla se jedním dechem. Celá sbírka má své kouzlo, ale za nejkrásnější a nejvíc procítěné považuji básně věnované Kasandře.
Nebudu lhát, překvapilo mě, jak moc jsem si knihu užila. Já normálně na romanťárny nejsem a u tohohle jsem dost očekávala, že knihu budu nesnášet po pár stránkách. Vlastně jsem si jí pořídila jen ze zvědavosti, jelikož seriálové zpracování od Netflixu mě hodně bavilo. Ale světe div se, tahle knížka byla vážně dobrá. Fajn, byla plná kýče a spousty klišé, ale zároveň byla doplněná tak jemným a příjemným humorem, že se četla prakticky sama.
Malorie podle mého začala celkem slušně. Říkala jsem si, jak se autor stylisticky zlepšil a jak je jeho styl psaní najednou bohatší a květnatější. To mi vydrželo do doby, než jsem si uvědomila, že kniha je jeden sáhodlouhý popis. Popis tábora, popis vlaku, popis cesty. Príma, ale omrzí. No a když se přenesete přes otravnost popisu a začnete si knihu opět užívat, zasekne se naše hlavní hrdinka jako kolovrátek a stále nám dokola opakuje to samé. Rodiče, vlak, Tom, Gary, rodiče, vlak, Tom, Gary. Chudák Olympia. Holt jako dobře vychovaný dítě bez sebevražedných nápadů o spáse světa nemá právo na moc pozornosti.
No a pak je tady konec. I kdybych byla schopná knize vše prominout, tak tenhle konec opravdu ne. Idealizovaný happy end. A co je horší než idealizovaný happy end? Idealizovaný happy end namačkaný do cca pěti stránek. K naštvání.
Strašně jsem doufala, že komentáře typu "kniha jasně napsaná jen pro prachy" se pletou, ale teď upřímně za autora doufám, že tohle vážne psal jen pro peníze a že ten odfláknutej přeslazenej konec není jeho nejlepší práce.
Celé čtení pro mě bylo velmi bolestivé. Kdo si zažil alespoň malý zlomek toho, čím procházel hlavní hrdina Leonard, bude mít ze čtení podobné pocity jako já.
Tímhle by si nikdo neměl procházet sám. Přirovnávání osobních problému s problémy jiných, kteří jsou na tom "hůř" naprosto nesnáším. Matka hlavního hrdiny by zasloužila pořádně profackovat, aby se probrala.
Silný příběh, který nejde neprožívat společně s Leonardem.
Záhada domu Marwicků byla naprosto skvěle napsaná. Četlo se to prakticky samo. Za jedno odpoledne se dá krásně zvládnout. Je to taková rychlá oddechovka. Bohužel jsem v ní moc hororových prvků nenašla. Téma mi přišlo trošku otřepané a děsivé to ani za mák nebylo. Ale za styl psaní si ty čtyři hvězdičky zaslouží.
"Naši zemi zmrzačili. Ponižují nás a nenávidí. Nedá se nic dělat, a přeci člověk jedno udělat může: na truc, bez výsledku, bez naděje, ze zoufalství. Feťáci tu všichni drží spolu, jedním hlasem se zapřísahají, že až se dostanou ven, budou si na truc dál píchat. Slyšela jsem, že prý sníte, že nás postřílíte, nedovedete si však představit, jak jsou mrzáci silní."
Rusko. Země, ve které Vás za vyjádření názoru čeká peklo na zemi. Žádná práva, žádné lidské chování. Člověk si řekne, že tohle není možné. Tohle nemůžou být události 21. století. Marija se odvážila vyjádřit svůj názor, vystoupila z davu a za to jí čekaly dva roky odnětí svobody. Byla přirovnávána k revolucionářům, disidentům a byla na to pyšná.
Tohle není kniha, která Vám nabídne strhující příběh, pouze děsivou skutečnost.
Krásně bolestivá knížka. Některé postavy byly neskutečně iritující, ale ten příběh? Plakala jsem, smála jsem se, ale hlavně jsem se v mnohém našla. Číst tuhle knihu bylo bolestivé, ale takovým tím úžasných způsobem. Připravte si kapesníčky a směle do ní. Budete ji milovat.
Tahle kniha mi dala zabrat. Čistě a jasně se dá popsat jedním slovem - drsná. Nechtělo se mi věřit, že by malý chlapec byl schopný přežít některá zvěrstva, kerá kniha popisuje. Autor se toho rozhodně nebál a všechno vám servíruje bez přikrášlování. Trochu mi ke konci knihy trhalo žíly vychvalování komunistického režimu i přes to, že to bylo z úst malého, očividně snadno ovlivnitelného chlapce. Takové knihy je vždy těžké hodnotit, neboť se vám horzně chce říct, že to byla skvělá kniha, ale zároveň vám přišla naprosto příšerná. Ale kvalitní literatura ve vás má vždy něco zanechat. A Nabarvené ptáče ve vás opravdu zanechá hodně.
Viděla jsem film a říkala si, že knížku si musím přečíst, že to bude pecka. Téma knihy opravdu pecka byla, ale... Ale čekala jsem, že mi dovysvětlí to, co mi ve filmu chybělo. Nestalo se. Styl psaní nebyl zlý, ale není to prostě kniha, do které se začtete a nechcete přestat. Vydávat to za horor mi přijde trošku přehnané. Napínavé? Nejspíš. Strašidelné? Ne, ani moc ne.
Moc milá divadelní hra. Čte se rychle, za jedno odpoledne jsem ji hravě zvládla. Kupodivu jsem se u ní i pobavila. A to se mi u klasických dramat moc často nestává.
Nevím jak ostatní, ale já jsem byla naprosto spokojená. Naštěstí jsem nejprve četla knihu, pak viděla film.
Nebudu lhát, chvílemi mě štvala egoistická povaha hlavního hrdiny, ale dalo se to chápat, tak nějak to k němu patřilo.
Za mě perfektní knížka, jen doporučuji přečíst dříve, než si pustíte tenhle skvělý film.
Na tuto knihu jsem se hrozně dlouho těšila, zároveň jsem však dlouho neměla odvahu po ní sáhnout. Stylem psaní, i příběhově není co vytknout. Pro žádnou ženu tohle nebude příjemné čtení.
Můj jediný problém je nerealistický konec. Celé mi to najednou přišlo uchvátané a srazilo to můj celkový dojem z knihy.
Na tuto knihu jsem četla spoustu negativních komentářů a nevím proč. Uznávám, že rozložení kapitol a přeskakování do pohledů různých postav bylo trochu zmatečné, hlavně ke konci, kdy máte plnou knihu jmen, je snadné se v tom ztratit. Ale příběhově byla kniha skvělá.
Ze začátku se děj trochu vlekl, ale po pár stranách se příběh pěkně rozjede a čte se to prakticky samo. Musím říct, že díky častému střídání pohledů a kombinování příběhů mezi postavami byl děj občas trochu chaotický.
Tématicky byla kniha naprosto skvělá. Nemyslím si, že bych někdy četla něco podobného. Jediné mínus pro mě byl konec, který mi po tom všem přišel až podezřele přeslazený a nereálný. Nemám nic proti happyendu, ale sem to úplně nezapadalo.
O můj bože!! První stránka a už se ve mně probouzí mé učitelské já. Nejraději bych popadla tužku a začala opravovat. Já to chápu, každému z nás občas ta chybka uteče, to je prostě lidské, ale abych se u každé druhé věty zastavovala a v mysli jela: "tady bude čárka, tady taky, tady taky chybí, pane bože, sem by jí nedal jenom blbej..." Chápeme se? Dělat chyby je v pořádku, ale jestli za tuhle korekturu někdo platil, je mi ho líto.
Po delším čtení jsem si začala všímat i jiných chyb, tentokrát spíše stylistických. Přijde to jen mně, nebo tam některé věty prostě nedávají smysl? Musíte se k té větě několikrát vrátit, pročítat jí znovu a znovu a snažíte se najít pointu. Myslím, že tohle té knize dost ubližuje. Co si budeme, příběhově to není žádná perla, styl psaní je trochu únavný a do toho ještě hromada chyb. Je trochu utrpení tuhle knihu číst.
Kniha začne být čtivá někde za půlkou, to už si člověk i trochu zvykne na všechny chyby. Co musím knize uznat, byl celkem zajímavý konec. Celý ten koloběh kolem peněz a bohatství hlavní hrdinka uzavře celkem povedenou myšlenkou.
Takže ano, bylo to trochu utrpení, mělo to pár světlých stranek, ale znovu bych si jí už teda nepřečetla.
Četla jsem z téhle série už všechny knihy... A jsem na vážkách, co si myslet. Autorčina literární činnost je jako horská dráha. První díl ušel, druhý byl lepší, další byl sice lepší příběhově a stylisticky, za to hororové prvky zmizely. A u tohohle si nemůžu pomoc, ale přišlo mi to jako pubertální duchařina. Neříkám, nebylo to špatně napsané, jen už začínám mít bordel v tom, jaký je autorčin styl psaní a co je vlastně její cílová skupina.
Uf... Jednoznačně uf. Vybrala jsem si to jako jednu z knih ke zkoušce. Nebyl to můj šálek kávy jak stylem psaní, tak ani příběhově ne. Jsem ráda, že si autor odpustil barvité popisy osudu manželky, protože i ten lehký náznak mi tam naprosto stačil. Zvládnu horory, zvládnu vraždy, ale co je moc, to je moc.
Kdysi dávno jsem se tu vyjdřovala k prvnímu dílu. A upřímně jsem si ho nemohla vynachválit. Neodolala jsem ani porovnání se seriálovým zpracováním. A to mě přivádí k jedinému mému problému, který jsem s touhle knihou měla. Nedokázala jsem se zbavit pocitu, že autorka se zuby nehty snaží držet právě toho, jak to bylo vysvětleno v seriálu, což je za mě velká škoda.
Ale jinak jsem s knihou byla velmi spokojená. Pěkně doplňovala informace o Gileádu i jeho lidech, což v prvním díle trochu chybělo. Příběhové hrdinky sice bylo celkem snadné odhadnout od samého začátku (pokud jste četli první díl), ale to nic neubralo na zajímavosti dějových linek.
Takže na závěr. Bylo to lepší než první díl? Ne, to nejspíš ne. Stojí to ale za přečtení? Rozhodně!
Tahle dvojka to prostě umí! Neskutečně povedená satira, velmi vtipné. Humor hloupý, až je prostě geniální. Velmi zdařilé koláže. Za mě prostě pecka, u které jsem se snad nepřestala smát.
Důležité zjištění, že za všechno nemůže Kalousek, za všechno může samozřejmě tady pan Ovčáček. Samozřejmě, podle něj, jen v tom nejlepším úmyslu.
(SPOILER) Nevím proč, ale čekala jsem od Kinga trochu víc napětí. Přeci jen mi přišlo celkem jasné, co se stane, jen jsem čekala, které z dětí to vlastně odskáče.
Ale uznávám, stylem psaní i čtivostí je to jedna z nejlepších knížek, které se mi od Kinga dostaly pod ruku.