terezarath komentáře u knih
Velmi zajímavé příběhy. Za sebe musím říct, že se kniha četla dobře, byla poměrně čtivá. Ve výsledku jsem s ní byla spokojenější, než s prvním dílem.
Trochu jednodušší četba. Asi jsem se "přešlápla" ve věkových kategoriích. Bylo to trochu moc dětské. Hlavní hrdinka mě neskutečně iritovala, všechny vedlejší postavy byly lépe napsané. Konec za mě uspěchaný, trochu moc idylický. Velká škoda, námět knihy měl velký potenciál, bohužel nevyužitý.
Za mě velká spokojenost. Děj měl velmi zajímavou pointu, velmi dobře napsáno. Jediný problém za mě bylo přeskakování v časových liniích. Působilo to trošku zmatečně.
Závěr knihy by mi snad přišel i humorný, kdyby Lízinka celou knihu nebyla hloupoučká husička, která nemá vlastní názor.
V kostce shrnuto: líbil se mi styl psaní, příběh, vedlejší postavy, jen rodinka Tachecích mi byla trnem v oku.
Tohle byl hodně smutný pokus o drama. Téma možná zajímavé, ale po pár stránkách se začne opakovat jako zaseknutý kolovrátek a to se rychle omrzí. Neříkám to často, ale byla jsem hodně ráda, že je ta knížečka tak krátká a že tohle utrpění bylo rychle za mnou.
Jo a Salome byla možná překrásná, ale taky očivnidně úplně blbá.
Nemůžu se rozhodnout, jestli se mi knížka líbila nebo nelíbila. Takže si zvolím horší 2 hvězdičky. První polovina knihy pro mě byla peklíčko. Nemohla jsem se jí prostě prokousat. V druhé půlce jsem se konečně dočkala hloupého, černého humoru, konečně tam byla nějaká zajímavá akce. Shrnutí ve zkratce: Na jednu knížku až moc pejsánků, až moc příběhu. Po chvíli se děj slil do stereotypní linie. Konec byl na můj vkus až moc random. Jasně, mám ráda nečekané konce, ale hele, čeho je moc, toho je příliš.
Ano, užila jsem si Wada i jeho stupidně výborný humor, jen ten příběh nebyl nic pro mě.
Když jsem četla anotaci, kniha se jevila jako humorná, plná vtipu, jenže v knize jsem humor prakticky nenašla. Naopak! Kniha byla silnědepresivní, některé pasáže velmi brutální. Přesto nemohu knihu hodnotit záporně. Náhled do psychiky postav, jejich životní problémy, to všechno bylo zajímavé.
Ani zdaleka to není kniha, jakou jsem očekávala, ale zároveň to nebylo zklamání.
Pro nadšené fanoušky seriálu naprostá pecka. Nasmála jsem se, humor byl příjemný. Uznávám, že některé části jsou pro "neznalce" nepochopitelné. Škoda jen, že český překlad klasicky na vtipnosti trochu ubral, ale myslím, že se s tím překladatelka poprala statečně.
Přečteno na jeden zátah. Hrozně jsem se těšila na příběh Colina a Penelope od té doby, co jsem viděla seriál. Byla jsem spokojená. Nebyla to vysněná láska na první pohled, pár měl mezi sebou problémy, které museli překonat.. Nebyl to pohádkově přeslazený příběh a to mi naprosto vyhovovalo. Jen mi v dalších dílech bude chybět lady Whistledown.
Klasicky šílená Carterovina. Vraždy i motiv na jedničku, opět jsem do poslední chvíle netušila, kdo je vrah (což v případě téhle knihy snad ani uhodnout nešlo). Trochu mi vadilo spojení s FBI. Postavy mi nebyly nijak sympatické a za mě by stačila stará známa dvojce detektivů.
Otevřený konec, který se vlastně netýkal případu téhle knihy, mě trošičku naštval. Teď abych se honem pustila do dalšího dílu, abych získala vysvětlení.
Měla jsem naprosto odlišná očekávání. Možná něco ve stylu Předčítače od Schlinka? Ale byl to spíš náznak příběhové linie a k tomu spousta vedlejších myšlenek jednéz našich hlavních postav.
Autorůvv styl psaní je úžasný. Vytříbený intelekt, možná i ten náznak humoru. Ale díky tomu, že příběh je v knize spíše doplnění volného toku myšlenek, nečte se kniha zrovna lehce. Příběh neutíká, trochu se to prostě vleče. (Čemuž by možná trochu pomohlo rozdělění do kapitol. To mi trochu chybělo.)
Postavy mi byly silně nesympatické a to s každou stranou víc a víc. Samozřejmě to mělo svůj důvod. Alkoholička a mladý frajírek, který raději utíká, než aby se postavil pravdě.
Takže ano, kniha je zajímavá, řeší palčivá témata, obsahuje spoustu krásných, hlubokých myšlenek, ale takových knih je spousta a tahle u mě prostě neboduje tolik jako jiné.
Nahlédnutí do psychiky zarytě věřícího člověka, pohled ženy nespokojené se svým postavením ve společnosti a lehká dávka šílenství. Příběh jsem si hodně užila. Není to sice horor, ale za přečtení rozhodně stojí.
Moc jsem se těšila na příběh z pohledu Dolores. Mám Lolitu od Nabokova velice ráda, takže jsem byla velmi zvědavá na "druhou stranu mince". Bohužel jsem nejspíš měla příliš vysoká očekávání. Přišlo mi, že autor toho spoustu vypustil. Očekávala jsem samozřejmě jiný styl psaní a vyjadřování, ale tohle za mě nic moc. Nezdálo se mi, že příběh doplňuje Lolitu. Bylo to spíš jako číst knihu s velmi podobným námětem. Což je za mě velká škoda. Příběh byl surovější než předloha. Nemůžu si pomoc, ale něco tomu chybělo. Něco, co by kromě "vykrádání" předlohy Lolitu a Deník L. spojovalo.
Jako samostatná kniha to bylo ucházející, nic převratného, ale číst se to dalo. Pokud ale příběh propagujete jako deníky známé hlavní hrdinky a děláte si jméno na díle někoho jiného, měla by se ta kniha předloze vyrovnat, ne- li ji předstihovat.
Čekala jsem příběh ve stylu Cartera. Anotace tomu dost napovídala. Mělo to k němu však hodně daleko. Trochu mi vadil vývoj příběhu, kde jsem očekávala řešení vraždy a hledání pachatele, ale dostalo se mi jen příběhů Havrana a smutných vyprávění Máši. Ze začátku dobrý, pak půlka knihy dlouhé tápání, co je vlastně pointa knihy, pak zase chvíli dobrý a pak za mě příliš uspěchaný a idilistický konec.
Co se stylu psaní týče, nemám co vytknout. Autor píše velmi čtivě, příběh se čte tedy poměrně dobře.
Měla jsem jiná očekávání, to nejspíš autorovi vyčítat nemohu. Takže za mě celkem solidní příběh, ale pro fanoušky Cartera slabý odvar.
Docela povedená kniha, ačkoliv věřím, že to není pro každého. Nebylo nic lehkého se příběhem prokousávat. Většinu času se příběh četl docela dobře, ale byly tam pasáže, ke kterým jsem se musela doslova nutit, abych je přečetla.
Tématem to není žádná originální perla... Pomalý konec světa jako následek globální pandemie. Nic nového. Většina knihy je spíš popis událostí ve stylu "co vidím, to popíšu". 316 stránek popisu se zdá být trošku moc.
Co knize pomáhat jsou velmi charakteristické hlavní postavy. Za mě autor vytvořil velmi zdařilé charaktery, díky nim budete chtít knihu dočíst.
Kolem a kolem, není to špatná kniha, ale občas u ní budete muset zatnout zuby a prokousat se k opět "zajímavým" odstavcům.
Klasický Bukowski. Zhnucení životem, snaha šokovat a samozřejmě jeho "fantastický" vztah k ženám a alkoholu. Sbírka je velmi povedená, některé básně lepší než jiné. (Jak už to tak bývá u každého básníka.)
Jediná škoda je, že sbírka ztrácí své kouzlo díky českému překladu. V angličtině mi jeho básně přijdou tak nějak ucelenější a smysluplnější. Tedy, do té míry, do jaké je to u Charlese možné.
Již moje čtvrtá kniha ze série Brigertonovi. Velmi jsem se na ni těšila. Čekala jsem, že autorka se během let jen zlepšovala. A možná proto pro mě kniha byla lehkým zklamáním. Nechápejme se špatně. Netvrdím, že se příběh nedá číst, nebo že by byl vyloženě špatný, ale v této sérii jsem si zvykla na něco jiného a bohužel mě tahle "změna uprostřed série" trochu zklamala. Příběh byl na mě příliš prostý, trochu moc klišé. A přitom námět byl tak dobrý! Škoda. Těším se, až se po této knize opět navrátím do "klasických" příběhů o Bridgertonových.
PS: Troufám si říct, že autorka nabrala mnohem více sebevědomí a je to znát na milostných scénách, které už nepopisuje tak decentně jako doposud.
PSS: Jsem velká milovnice koček, ale Hlavoun lezl na nervy i mně. Asi tak třetinu knihy. Za mě zbytečně moc.
Trochu jsem se bála toho vykrádání Popelky. Přeci jen nejsem největší fanda vyprávění příběhů, které už převyprávělo xy lidí před vámi. Ale ve výsledku jsem si to překvapivě užila. Autorka se zjevně snažila držet Popelčiny příběhové linie, ale velmi pekně ji vyšperkovala ve vlastním stylu.
Pořád u mne vyhrává druhý díl, ale i tenhle díl jsem si neskutečně užila. Julia Quinn si mě získává čím dál víc.
Já jsem opět nadšená. Dvojka snad ještě lepší než první díl. Velmi čtivé, styl psaní mě velmi bavil. Příběh mi byl sympatický hlavně díky vztahu hlavních postav. Líbilo se mi jejich vzájemné pošťuchování. Navíc do druhého dílu přibylo mnohem více humoru, což bylo velmi příjemné.
Naprosto roztomile morbidní. A přesně to mám ráda. Škoda jen, že je to tak krátké.
Ach jo, tohle bylo velký zklamání. Zbytečně moc zápletek, zbytečnš moc odbíhání od hlavní linky příběhu. A pak do toho všeho nakonec zamotat egyptské božstvo? Uf. A na to, že veškeré ty příběhy duchů z mostu byly pro příběh vlastně úplně nepodstatné, jich tam bylo až až.
Malé bezvýznamné plus přidávám za pejsánky.