TerkaM komentáře u knih
Za mě byl tenhle díl Doctora Who nejlepší, který jsem četla - a kromě Závoje smutku, na něhož se chystám, jsem četla všechny. Měl v sobě to pravé napětí, strašidelnost... i když abych byla upřímná, mě vyděsit nedokázal. Pro každého fanouška seriálového Doctora Who povinnost. Jednu hvězdičku si nechávám jako rezervu do dalšího dílu, Silueta mi předtím také přišla nejlepší, takže se rozhodně těším, až si přečtu další dobrodružství Doctora Who. (A konečně bych se na něho mohla podívat komplet.)
Tahle kniha se mi překvapivě líbila a musím říct, že jsem četla stránku za stránkou (a hrozně mě štve, že ještě v češtině nevyšel další díl!) a až na milostný trojúhelník, od něhož se další díly snad už očistí, nicméně kvůli němu dávám knize čtyři hvězdičky. Působilo to na mě trochu jako Romeo a Julie v dračí verzi.
Ono to asi nebylo nic zvláštního, víceméně klasická young adult knížka, ale nějakým neznámým způsobem mě očarovala - anebo mám strach z toho, že mě sežere drak, to je taky možnost... Vždyť přece draci jsou mezi námi, nějaký s vámi může sedět na zastávce a vy si toho ani nevšimnete! :D
Myslím si, že přečtením nic nezkazíte, možná si dejte akorát pozor na dračí paranoiu...
Nebylo to zase úplně špatné, ale taky ani to, co jsem přesně čekala. Musím říct, že ze začátku jsem se výborně bavila, jenže jak jsem knihu na nějakou dobu odložila a šla spát a pak se do ní zase pustila, po zhruba dvou sté stránce mi přišlo, že se zbytečně táhla a vůbec... těšila jsem se na tuhle knihu, zvláště pak kvůli blogerskému tématu, ale ve výsledku musím bohužel konstatovat zklamání - zvláště poté, co jsem přibližně rok čekala, až se k této knize dostanu. Ale měla něco do sebe, to ano. Každopádně styl psaní byl super, možná mě spíš iritovala všudypřítomná nenávist hlavní hrdinky... co měla proti knihám?!
"Přečtěte si to. A jestli se vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě lžete!" Nu dobrá.
Takhle knížka byla vážně zvláštní. Byla na jednu stranu hrozně jednoduchá, tím myslím kratkými kapitolami, krátkými větami, naproti tomu pro mě bylo hrozně náročné se do ní začíst tak, že bych na ni celou dobu, kdy jsem ji zrovna nečetla, musela myslet.
I právě proto musím hodnotit třemi hvězdičkami. Kromě toho ono tajemství, lež, o níž se v knize mluví, zase takovým boomem nebyla, nic převratného, přesto musím uznat, že to bylo dobře vymyšlené. Až na pár drobností, které se však vážou ke konci, takže je tu zcela pochopitelně nemohu zmínit.
Po pravdě? Nemám tušení, co si o této knize myslet. Po dočtení se cítím hrozně rozporuplně, a i když se mi kniha líbila, nedokážu vypsat jakési nadšení, že jsem se dozvěděla, kdo je vrah. Hlavně také proto, že jsem si to určitým způsobem celou dobu myslela - teda, domnívala jsem se, že to bude někdo z téhle strany barikády, pokud to tak mohu říct.
To, jak komisař Van Veeteren přišel na rozhřešení případu bylo obzvlášť chytré - to, jak si to tak dokázal spojit. Když měla proběhnout zatýkací akce, musela jsem se vrátit o pár stránek dál, abych si osvěžila jakési indicie k dopadnutí vraha. Nakonec musím přisvědčit, že v tomhle ohledu to bylo inteligentní, i když se tedy nedokážu zbavit dojmu, že to byla prostá náhoda a žádné "Náhody neexistují," mne od toho neodradí či jak jinak bych to řekla.
Kniha se mi líbila, skvěle se četla, přesto se nedokážu zbavit dojmu, že jsem něco ze čtenářské nepozornosti vynechala a časem bych si knihu třeba přečetla znovu. I když si asi nejdřív přečtu předcházející díly, jelikož právě ta rozporuplnost může pocházet odtud. Tuším, že kdybych knihy přečetla popořadě, každý kousíček by do sebe zapadl jako puzzle. :)
Z poloviny se mi tahle kniha doopravdy líbila, bohužel mi pasáže z pohledu Cassie připadaly neuvěřitelně nudné a nezáživné a pořádně se u ní něco začalo dít ke konci - s tím souvisí to, že se prvních sto stránek neuvěřitelně vleklo a já si pohrávala s myšlenkou, že knihu odložím a vrátím ji do knihovny nedočtenou. Nicméně, vydržela jsem a jsem za to ráda. Navíc si teď můžu připsat do to-read listu další díly trilogie. Kolikrát jsem se už zmínila, že nesnáším, když je kniha na části? :D
Vždyž tahle by šla tak perfektně ukončit - Evan by zemřel, Cassie by si chvilku poplakala a utěšoval ji Ben, pak by se nějak dali dohromady, no nebylo by to ideální? :D Bena jsem si oblíbila, naproti tomu Evanovi jsem z nějakého důvodu nepřišla na chuť a působil na mne falešně a proč si to nepřiznat, no, bylo mi proti srsti mu věřit. Ale možná to bude i proto, že Benovi jsem se také mohla podívat do hlavy, jelikož byl příběh čas od času psán z jeho pohledu. A pak Cassiin mladší bratr Sammy byl neskutečně skvělý, zároveň byl dle mého názoru takový vyspělejší než normální pětileté dítě, ale oblíbila jsem si ho. Docela by mě zajímalo, kdo je Eso zač a dokonce mám jeden tip, i když nejspíš nebude úplně správný.
V každém případě byla kniha v rámci možností i poutavá, ale tři hvězdičky jsou maximum, co jsem jí schopna dát. Nebyl to žádný zázrak, většinu věcí jsem nějakým způsobem předvídala. Pokud jste ale nečetli tolik dystopických knih (anebo knih obecně), tahle kniha by se vám mohla líbit. Ale četlo se to jednoduše a skvěle, nic náročného od toho nečekejte. :)
Nezáleží na tom, v jakém věku knihu přečtete poprvé, i před jedenadvacátým rokem vás chytne za srdce a vy očekáváte dopis z Bradavic... :)
Tak tohle mi nesedlo. Ale vůbec ne. Snažila jsem se to dočíst, ale zasekla jsem se asi padesát stran před koncem, protože mě to absolutně nebavilo. Jak tak čtu všechny komentáře, vlastně jsem u knihy vydržela ještě relativně dlouho... možná tak nápad byl fajn, to jo.
Papírová města byla oproti knize Hvězdy nám nepřály lepší - alespoň mně se víc líbila. Nepřijdou mi tolik profláklé jako Hvězdy, ale je v nich něco, co mě zaujalo. Ano, i ve Hvězdách mě bavil Greenův styl psaní a humor, ale tady mi jednoduše přišel lepší... :) Takže se v nejbližší době chystám na Hledání Aljašky a pak někdy na Kateřiny... :)
Nejednalo se o žádnou převratnou knihu, ale číst se dala a samotnou mě překvapilo, že mě na konci doslova a do písmene rozbrečela. Tři hvězdičky nejsou moc, ale domnívám se, že je to nejvyšší počet, jaký si kniha zaslouží. :) Ačkoli uznávám, že kdybych ji četla jako patnáctiletá a níže, asi bych hodnotila plným počtem...
Od Dana Browna mám moc ráda všechny knihy včetně této, kromě tedy Ztraceného symbolu.. ale Anatomie lži se mi četla velmi dobře a určitě se k ní ještě někdy vrátím, až mi z hlavy vyprchá děj, závěr, atd. a mám ji doma na poličce mezi Anděly a Démony (má nejoblíbenější) a právě tím jeho neblaze proslulým Ztraceným symbolem, takže vrátit se k ní nebude těžké :)
Kniha je opravdu jiná než seriál, a když jsem viděla první díl seriálu, tak mě to tehdy hrozně zklamalo, ale teď už na něj nedám dopustit a přijde mi daleko lepší než kniha, která je zkrátka průměr. Ale třeba tu sérii časem dočtu do konce. Skončila jsem zhruba u osmého dílu, kdy jsem v knihovně ztratila přehled o tom, který má zrovna následovat.
Bylo to čtivé, moc hezky se to četlo, místy mi to připadalo Sabrinu mladou čarodějnici právě tím, jak byla kniha a potažmo hlavní hrdinka praštěná a celkem nezkušená čarodějka. :-) Tuhle knihu jsem si užila víc, než Ex v éteru, ale hodnotím čtyřmi hvězdičkami, protože bohužel pro ni, četla jsem ji po Evelyn Hugo a trochu ji to znevýhodnilo...
Super! Bavilo mě to číst a ač si neprožíval úplně pozitivní období, trochu jsem v něm viděla Chandlera Binga... rovněž jsem si snažila rozpomenout na určité pro něho důležité pasáže, které znám z Přátel a které mi kolikrát nepřipadaly nějak zásadní v tom smyslu, že bych v nich viděla závislého člověka. Poučná kniha, a pokud milujete Přátele, musíte si ji přečíst.
Jakože nečetlo se to špatně, ale rozhodně to nebylo něco, co by mi zpříjemnilo čas před Vánoci. Možná sem tam nějaká povídka jo, abych knize nekřivdila. Ale třeba povídka Zelená slunce? Ta měla v knize jako dělat co? :-D Teda krom toho, že byla LGBT... ani mi k Vánocům úplně nepasovala. Ale jinak nechci knihu hodnotit špatně, našla jsem si v ní i dobré povídky, které bych nižším hodnocením podrazila.
Dávám čtyři hvězdičky, pouze dvě z povídek dokážu hodnotit pěti hvězdičkami, jinak jsem všechny hodnotila čtyřmi. Tohle mi úplně neučarovalo a za sebe musím říct, že to ani nebylo děsivé natolik, že bych se bála jít potmě na záchod - až na ty dvě povídky tedy. Ale to je sakra málo na celou jednu sbírku.
Upřímně? Nebylo to vůbec špatné, ale zároveň jsem od toho čekala asi o ždibet víc a moc mi tam neseděla ta chemie Shay a Dominika, respektive mi neseděl jejich věkový rozdíl... což o to, láska kvete v každém věku, ale zkrátka a dobře mi to tady moc nesedělo.
Moc hezká sbírka moderní poezie, procítěná. Já osobně ale našla větší zalíbení v Rupi Kaur a Atticusovi. :-) Tady tahle sbírka je víc jakousi osobní zpovědí, než moderní poezií, ve které by se někdo měl najít.
Jakože neříkám, že by to bylo příběhově špatné, to vůbec! Ale chyběly mi tam ty dvojsmysly a celkově kdyby v knize nebyli hrdinové z minulých knih, ani bych neřekla, že je to kniha ze série. Navíc jsem už stihla přečíst Moje (tak trochu) utajené dítě a štve mě, že to je víceméně stejné. + mě osobně hrozně rozčilovala ortéza hlavní hrdinky, ale nemít po zlomenině nohy, tak mi to nejspíš ani nepřijde.
Za mě vycpávkový díl, není to tak dobrá série jak série Znovu, ale vidím tam ten rukopis Mony Kasten. Každopádně to skončilo dosti otevřeně, takže jsem velmi zvědavá, jak příběh autorka ukončí. Zároveň jsem zvědavá, jestli tam nějak rozepíše i příběh Ember a Wrena, jejichž příběh se ve dvojce začíná rodit. Takže přečtěte si to, patří to k té sérii, ale neočekávejte od toho příliš mnoho.