Terkishead
komentáře u knih
Kde zpívají raci
Delia Owens
Na románky zrovna nejsem, a tohle téma v knižní výzvě pro mě byla skutečná výzva. Několik knih jsem po prvních deseti stránkách odložila, ale tahle 'Holka z bažin" mě vážně dostala. Asi to byla ta správná směs popisu přírody a neobvyklé životní cesty. A taky trochu ta láska a občas zatlačit slzu. Oslovilo mě ale asi nejvíce hledání paralel mezi životem divokých zvířat a hmyzu a lidských vztahů, to se vážně povedlo.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Jedním dechem.. za jediný den, protože mě prostě nepustila. Knihu jsem otevřela nepoučená, nevěděla jsem o čem bude, nečetla jsem ani kauzy ani recenze ( tak to mám nejraději). Co jsem znala dopředu byly "jen" Hana ( úplně skvělá) a Hotýlek (dost marný). Až po dočtení a jedné noci jsem si přečetla pár recenzí a taky vše kolem "kauzy". Každý má právo na svůj názor, a tady je můj: Ta knížka je skvěle vyprávěná a až na úplný konec velmi realistická. Ze své praxe bohužel vím, kolik dětí vyrůstá v podobně pokroucené realitě, v podobném nepřátelském prostředí, kde se zlo dědí z generace na generaci. A zdaleka to nemusí být tak hrozně hrozné zlo, jako tady, dětskou duši pokroutí i méně. A ani OSPOD, ani policie, ani hodná paní psycholožka prostě nepomůže. Jako mnoho dalších čtenářů bych si sice také moc přála, aby to byla detektivka, kde je zlo po právu potrestáno, všechno se uspokojivě vysvetlí a nakonec všechno dobře dopadne, ale skutečný život je bohužel někde jinde.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Tahle ženská vážně umí psát! Kdybych už nečetla její jiné knihy, asi by mě počet stran odradil. Takhle jsem si ale říkala, jestli to není málo, jestli mi to zase neuteče příliš rychle. Bylo to přesně tak akorát. O čem kniha je a jak je psána už se rozepisovali jiní, pro mě osobně opět otevřela nové obzory poznání naší neslavné minulosti a přinesla krásný a inspirativní příběh.
1984
George Orwell (p)
Je prostě příliš mnoho analogií v daleké minulosti, minilosti i současnosti ( vlastně autorově budoucnosti) na to aby se dalo po přečtení říci jen: "Tfuj to ale byla ošklivá pohádky, ještě že skončila"....
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Výborné retro! Nadčasově univerzální. Je až k nevíře, jak se tato distopická vize budoucnosti v mnoha obměnách v literatuře i filmu opakuje.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Provází mě od dětství, kdy jsem uměla polovinu zpaměti, přesto se k ní ráda vracím. Mrazivě krásné!
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Konečně jsem se dočkala opravdového hrdiny. Úžasný, krásný příběh chlapce, který neztratil chuť do života. Kéž by i ve skutečnosti bylo takových silných hochů více. Jen mám teď hodně smíšené pocity, když mám jít nakupovat do IKEA :).
Vraždy podle abecedy
Agatha Christie
To je takové to čtenářské pohlazení po duši. Geniální i roztomilé, ale hlavně milé. Detektivní zápletka je jako vždy brilantně zapletená, ale nejraději mám reálie a hlavně ty pány, co si barví knír a jeden druhého si dobírají kvůli řídnoucím vlasům.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Protože jsem četla na doporučení a dopředu jsem nestudovala o čem kniha bude, málem jsem po první kapitole odložila. Ale to by byla chyba! Fantasy není zrovna moje srdcovka, a i když jsem se tedy do čtení vrhla jako úplný amatér tohoto žánru, na prvních pár stránkách mě knížka pohltila a už nepustila. Ani jednou jsem se nepřistihla, že bych musela hodnotit sloh. Prostě to vůbec nebyl příběh který někdo napsal. Byl to zkrátka příběh, který se mi odehrával před očima a já ho doslova hltala. Jediné co mi tak trochu uniklo, byla zápletka. O co tam u všech všudy vlastně šlo? A tak jsem napnutá i po přečtení knihy a doufám, že odpověď objevím v pokračování, na které se upřímně těším.
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
To byla teda parádní jízda! Severská krimi se vším všudy, pohádkově neuvěřitelné postavy, všichni šílení a psychopat na každém kroku, geniálnívyšetřovací tým, který tápe a dostává se do nesnází... Takže se asi ptáte, v čem je tahle jiná, než ty ostatní. Je tovlastě jen tím, že spisovatel je mistr napětí, udržuje čtenáře ve střehu a nedá mu vydechnout dokud knihou neprosviští do konce. A to bylo v mém případě opravdu rychle.
Stvůra
Kristýna Trpková
Po přečtení jsem neměla chuť hodnotit úplně vlídně, ale teď mě zaujalo jak je autorka mladinká. Taže beru zpět a klobouk dolů! Bez ohledu na zápletku a množství zvratů ( někomu se to líbí) oceňuji vcelku zralý styl, který by jí mohli závidět starší a zkušenější "detektívkáři". Laura se mi líbila, zajímavá, komplikovaná postava, na první pohled ne úplně sympatická a chybující, přesto zacílená a chytrá. Její partner byl sice asi vykreslený docela realisticky, ale o to víc mi jeho postava nesedla. Dofám, že spolu s autorkou dobudoucna dozraje i Adam.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
K četbě jsem se dostala díky ČV a zase jednou jsem nelitovala. Úplně nerada bych se vrhala do literárního rozboru, ale tenhle na první pohled jednoduchý příběh s jasně popsanou zápletkou ( viz anotace) má prostě mnohem více vrstev řeší mnohem více témat... Osobně se mi moc líbilo vyprávění dítěte, které je víceméně normální, oplývající typickými dětskými ctnostmi i nectnostmi.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Vždycky mě znovu fascinuje kolik zla se v nás lidech najde a na druhou stranu, co vše je člověk schopen přetrpět a přežít. Nesmírně silný příběh, mrazivý, ale bohužel snadno uvěřitelný.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Stále jsem se přemlouvala na nějakou úplně klasickou klasiku z povinné literatury a letos o prázdninách jsem padla na Větrnou Hůrku. Zprvu se mi zdál děj poněkud nestravitelný, ale pak jsem se začetla a propadla jsem mu. Kniha je tak plná přepjatých emocí, šílenství a krutosti, že by se dalo pochybovat, že bude čtivá, ale opak je pravdou - téměř jsem se nemohla odtrhnout. Je to jako když člověk čte o jiném vesmíru - žasne a nechápe a zároveň hrozně drží palce hlavním hrdinům, aby byl nakonec alespoň někdo, alespň trochu šťastný.
Listopád
Alena Mornštajnová
Mornštajnová je pro mě taková jízda na horské dráze. Chvíli jste úplně nahoře, chvíli úplně dole. Listopád naštěstí není úplně dole, ale také není bohužel úplně nahoře. Téma je stoprocentně lákavé a příběh těžký, charaktery pěkně vykreslené a veskrze lidské ( i ty nelidské). Jen se mi zdálo, že se knížka zbytečně utápí v popisu reálií. Špatně se ale nečetla.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Slovy klasika:"Melodie je chytlavá, ale choreografie trochu pokulhává"
Šikmý kostel
Karin Lednická
Uznávám, že literárně je to zdařilé dílo a vypravěčský styl mi vyhovoval. Méně už samotný děj. Pokud jsem se začetla, životní pouť hrdinů plynula velmi přirozeně a vtáhla mě do dobových kulis. To co mi ale chybělo, bylo trochu napětí a nejistoty. Nějak jsem neměla potřebu knihu si znovu otevřít a těšit se "jak to bude dál". Rozšířila jsem si obzory, za to děkuji, ale dvojku si nechám ujít.
O myších a lidech
John Steinbeck
Jako bych tam byla... Jako bych cítila tu naději, kdy je váš sen téměř nadosah. A přitom vůbec žádná naděje neexistuje.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Kdyby bylo k dispozici víc hvězdiček, nešetřila bych. Ohromně vtipná knížka, kterou jsem musela číst po kouskách, protože jsem přestávala vidět na text, jak mě pálily oči. Nevím jestli je to tím Švédskem, ale odkaz Astrid Lindgrenové se nezapře. A tak jsem nakonec nejvíc brečela prostě proto, že už to skončilo.
Trhlina
Jozef Karika
Už dlouho se mi kniha nedostala skutečně pod kůži. I když děj nebyl právě převratný a umím si představit i strašidelnější příběhy, nějak se autorovi podařilo vyčarovat atmosféru tak tísnivou, že jsem se opravdu bála, že se budu bát chodit sama do lesa. Ale už jsem šla a nebála jsem se, takže v pořádku! :D A taky jsem začala poslouchat Zrní - jsou fakt dobří!
