Termaap
komentáře u knih
Útočiště
Jérôme Loubry
(SPOILER) Páni! Kdybych jen tušila, že se pod tou pro mě nepříliš líbivou obálkou skrývá takový dechberoucí příběh, rozhodně bych ji neodkládala tak dlouho!
Děj je sice velmi zamotaný, ale dle mého názoru stále smysluplný. Autor si s námi čtenáři opravdu hraje a já bych tedy hlavní pointu nevypátrala ani náhodou. Obdivuji tu promyšlenou propletenost příběhu, s každou další stránkou jsem žasla nad tím, jak se vše vyvíjí a vyvrací tak mé teorie.
Při čtení jsem zažívala přesně to, co mě na knihách tak baví. Byla jsem součástí děje, nemohla jsem se odtrhnout, úplně jsem se v útočišti ztratila.
A nakonec dvě věci, které bych si já osobně přála vědět ještě před čtením:
- v knize se objevuje téma pedofilie (takovým knihám se spíše vyhýbám)
- strašpytlové by měli číst prvních sto stran spíše v denních hodinách:)
Pařížská knihovna
Janet Skeslien Charles
Právě jsem dočetla a nakonec mám radost, že jsem knihu neodložila, přestože jsem to přibližně od padesáté strany zvažovala.
Nějak se mi nedařilo začíst se, což bylo pravděpodobně způsobeno stylem psaní a určitě i (dle mého názoru) nepříliš povedeným překladem, takovým zvláštním členěním textu a spoustou překlepů. Alespoň jsem ale konečně pochopila, jak můžou chyby a nepřesnosti rušit při čtení, opravdu mě to vracelo z příběhu “zpátky na zem”.
Naštěstí mě posledních sto stran chytlo a nedokázala jsem se odtrhnout. Závěr mě mile překvapil a dojal, rovněž poznámky samotné autorky mě nakonec donutily přehodnotit prvotní, nepříliš kladný dojem.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Posloucháno jako audiokniha v podání Valérie Zawadské, jejíž hlas se podle mého názoru k Brit i k babičce nesmírně hodil.
Má v pořadí už šestá kniha od pana Backmana a jsem opět spokojená. Vtipné, milé, místy dojemné, plné skvělých hlášek a moudrostí; přesně tak, jak jsem zvyklá a jak už, jakožto jeho věrná fanynka/čtenářka, rozmazlená Úzkostmi a Ovem, od jeho knih očekávám.
Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
Jsou knihy, které přečtu a hned vzápětí závidím těm, kteří ji ještě nečetli. Závidím, že ještě mají možnost ponořit se nicnetušíc do děje a prožít si ho. “TMAVÉ STĚNY WILLARDU” řadím přesně do této kategorie.
Jejího knižního dotisku jsem se nemohla dočkat, nějakou dobu nebyla k sehnání a tak si představte tu radost, když jsem ji potkala v knize:). Další dvě knihy autorky (Sběratelka sirotků a Pro tvoje dobro) byly jednoduše perfektní, tudíž její prvotinu jsem musela mít.
Prostředí ústavů v dobách minulých mě nějakým způsobem fascinuje; je šokující a naprosto nepochopitelné, co se odehrávalo za jejich zdmi.
PS: pokud jste četli “KLÍČ” od Kathryn Hughesové a hledáte něco podobného, tohle by mohla být skvělá volba. Či naopak; pokud se vám líbily “TMAVÉ STĚNY WILLARDU”, sáhněte po “KLÍČI”. Knihy jsou si tématicky velmi podobné a obě myslím velmi povedené.
Terapie
B. A. Paris (p)
B.A.Paris je u mě sázka na jistotu. Mám přečtené všechny její knihy a vždy trpělivě vyhlížím další. Nevím, zda bych byla schopna dopodrobna převyprávět obsah všech těch publikací, ale úplně přesně si pamatuju pocity během čtení; napětí a očekávání, které se s každou přečtenou stranou stupňuje. Stejně tak tomu bylo u “TERAPIE”. Mám dojem, že není reálné knihu během posledních sto stran “odložit na zítra”, byl by to nejspíš lehčí druh psychického týrání se:).
Podtrženo, sečteno; paráda!
Svolení
Vanessa Springora
Já vlastně nevím, proč se takhle dobrovolně trápím. Po “MÁ TEMNÁ VANESSA” je tohle mé druhé knižní “setkání” s tímto tématem a ani napodruhé mi při poslechu nebylo úplně dobře. Ve skutečnosti ve mě téma pedofilie vzbuzuje opravdu velké nepohodlí, úzkost a nechuť.
Podobně jako je psáno v předchozích komentářích, i já sdílím nepochopení nejen nad jednáním samotného G., ale ještě více mě šokuje jednání veřejnosti (nebo spíše jeho absence).
Nakonec musím napsat, že autorku svým způsobem obdivuji. Já osobně si nedokážu představit, že bych dokázala takhle otevřeně mluvit o všech jejích prožitých nepříjemnostech.
Třetí polovička
Carola Lovering
Kdyby po mně někdo chtěl tip na dobrou knížku, nejsem si jistá, zda bych doporučila právě “TŘETÍ POLOVIČKU”. Určitě jsem během čtení nepřemýšlela nad tím, že bych ji odložila; to ne, to mě opravdu nenapadlo. Ale četla jsem ji na můj vkus hrozně dlouho a nemám dojem, že by to bylo způsobeno absencí volných chvil.
Svůj komentář shrnu asi takto: nebylo to vůbec špatné, ale přijde mi, že se tam toho vlastně nedělo tolik, aby to nemohlo mít o sto stran méně. V tom případě bych nejspíš přidala ještě jednu hvězdičku.
Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Vyhledávám knihy, jejímiž autory jsou právě přeživší holokaustu. S postupem času je takových lidí méně a méně a nakonec nám zůstanou “jen” jejich příběhy.
Eddie Jaku byl podle všeho neuvěřitelně odvážný člověk, s neutuchající chutí žít. Svůj život popsal stylisticky velmi jednoduše a v podstatě ve zkratce, se zaměřením hlavně na období druhé světové války. Knihu nejspíš přečtete během jednoho či dvou večerů, ale v myšlenkách vám myslím zůstane mnohonásobně déle.
“Mrzí mě, co jste si musel vytrpět můj milý nový příteli. Děkuji, že jste o tom přesto dokázal přednášet a psát. Váš příběh bude mluvit navěky.”
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Nejsem ten typ čtenáře, který by si koupil knížku, přečetl ji a teprve poté si pořídil další. Ve čtečce na mě čeká spoustu nepřečteného, ale nutno přiznat, že knihy Shari Lapeny se v této kategorii nikdy moc dlouho neohřejí. Kolikrát mám tendenci si je šetřit, ale těšení se tu zdrženlivost vždy převálcuje.
Její knihy jsou dějově tak zamotané, že nikdy do poslední chvíle nevím, kdo je vrah. Přesto jsou paradoxně nějakým způsobem přehledné, pochopitelně vykreslené, neztrácím se v postavách (a že jich tam je!).
Za mě prostě další klenot tohoto žánru. Užila jsem si ji tak, jako všechnu předchozí autorčinu tvorbu. Zde se navíc po přečtení ještě dostavil pocit hluboké vděčnosti z vlastní, velmi šťastné rodiny:).
Úsměv pro žabku
Emilia Dziubak
Po “OBEJMI MĚ PROSÍM” a “NEROZLUČNÍ PŘÁTELÉ” už se může naše knihovnička pyšnit i “ÚSMĚVEM PRO ŽABKU”. Společná tvorba Emilie Dziubak a Przemyslawa Wechterowicze nás tak těší i napotřetí.
Vsechny zmíněné knížky vás pohladí po duši, přináší vždy něco čistého a nezkaženého, je v nich tolik jemnosti a ryzí dobroty.
Stále si pamatuju ten pocit po dočtení “OBEJMI MĚ PROSÍM”. Byla jsem jako na obláčku. Přestože jsem z “ÚSMEVU PRO ŽABKU” nadšená, to nadšení už přece jen není tak intenzivní. Myslím si ale, že je to zcela očekávatelné; knihy jsou si tématicky podobné a to okouzlení nápadem má s každým opakováním sestupnou tendenci. Kdybych četla jako první právě úsměv pro žabku, hodnotila bych příběhy nejspíš přesně naopak.
To nejdůležitější, co by z tohoto komentáře mělo vyplynout, je mé doporučení, abyste knížku určitě pořídili co nejvíce dětem. Takže k jakékoli příležitosti; těm vlastním i těm kolem vás:). Myslím, že pro výchovu další generace je potřeba šířit přesně takový optimistický náhled na svět a všechny opravdu DOBRÉ myšlenky, kterými kniha oplývá.
Norské dřevo
Haruki Murakami
NORSKÉ DŘEVO vnímám jako povinnou literaturu. Měla jsem (a stále mám) pocit, že je to natolik kultovní kniha, že bych si ji zkrátka měla přečíst. Nakonec jsem sáhla po po jejím audioknižním zpracování a udělala jsem dobře. Rozhovory v podání Filipa Čapka a Jany Strykové byly pro mě velmi příjemným sluchovým zážitkem.
Takto velmi oceňované, kritiky velebené knihy, mě většinou nezaujmou; jsem normální, konzumní čtenář a od knih očekávám především zábavu, i když pravda!… stále více i nějakou přidanou hodnotu. NORSKÉ DŘEVO mě k vlastnímu překvapení skutečně bavilo, ale že by se pro mě kniha stala osudovou, že bych díky ní nabyla nějakých převratných hodnot a myšlenek, to nemůžu říct. Přesto jsem ráda, že jsem si knihu poslechla, nakonec se vlastně do budoucna nebráním dalším Murakamiho knihám.
Umění závodit v dešti
Garth Stein
Posloucháno jako audiokniha v podání Jana Vlasáka. Jeho interpretaci hodnotím na jedničku, možná i s hvězdičkou:).
Před dvěma lety mě naprosto uhranul Gump, takže když jsem narazila na příběh Enza, který je také vyprávěný z psího pohledu, koupila jsem ji. Přestože mě Gump dostal více, Enzo mi také přirostl k srdci a kniha jako celek se mi líbila moc.
Bavilo mě přirovnávání životních peripetií k závodní jízdě (některé si ukládám do paměti) a naopak mě hodně dráždila ta nespravedlnost, kterou musel Denny zakoušet. Jestli takový Denny na světě opravdu někde přebývá, budu moc ráda, pokud se nám připlete do cesty životem. Samozřejmě i s Enzou:).
Psáno s lítostí
Aly Martinez
Pro mě je kniha velmi příjemným překvapením. Vůbec jsem o ní neslyšela, narazila jsem na ni jen náhodou při slevách, kdy mě zaujala svým názvem i obálkou, ke konečnému rozhodnutí ke koupi pak značně přispělo její vysoké hodnocení zde na databázi (které jsem svými pěti hvězdičkami jen podpořila).
Druhý díl už si bez přečtení prvního spíše nekupuji, ale v tomto případě jsem klidně mohla. Potřebuji se do něj co nejdříve pustit a dozvědět se, jak to s hlavními hrdiny nakonec dopadne.
Od knihy můžete očekávat napětí, milé, úsměvné a místy až dojemné situace, překvapivé zvraty, ale i romantiku. Mě příběh pohltil už od začátku a jen nerada jsem od něj odcházela.
Uzdravení Rose Gold Wattsové
Stephanie Wrobel
Posloucháno jako audiokniha.
Šílené! Podle mého opravdu slušná psycho nálož. Postav pomálu a příběh plyne tak pozvolna, až máte chvílemi pocit, že se vlastně nic neděje. Jenže napětí graduje a nepustí vás. Závěr překvapil; přiznávám, že jsem ho ani zdaleka nevytušila.
Zajímavé nahlédnutí do myslí psychopatů, budu teď potřebovat nějaké tématicky mírnější dílko.
Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
Na mě tahle knižní emoční smršť (někdo by možná mohl použít spíše spojení “knižní citové vydírání”) prostě funguje. Plakala jsem na začátku, uprostřed i na konci. Krátký, ale velmi hluboký a krásný příběh. Pana Truluva jsem si zamilovala.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Ke koupi mě, přiznám se, zlákal ten obrovský ohlas. Vůbec jsem nevěděla, o čem kniha je, ale jedno bylo jasné: musím ji mít, nejlépe hned.
Ze začátku jsem byla hodně nadšená. Až jsem si říkala, že se nejspíš zařadí mezi to nejlepší co jsem letos přečetla. Přestože se tomu tak nakonec nestalo, jelikož nadšení po opravdu mikroskopických kouscích opadávalo, kniha mě zasáhla a jsem si jistá, že její originální námět nikdy nezapomenu.
Knížka vás donutí přemýšlet nad vlastním životem, nad uskutečněnými rozhodnutími a já můžu všem jen popřát, aby po dočtení došli k závěru, že právě prožívaný život je ten, který by si zvolili, i kdyby těch možností volby bylo nekonečně mnoho.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Posloucháno jako audiokniha.
Mnohdy prostě není potřeba nic vymýšlet… zajímavé a poutavé příběhy píše sám život. Při čtení/poslouchání na vás padne tíseň a vy silně prožíváte všechny vzestupy a hlavně pády všech postav. Pro mě nepředstavitelná doba, kterou znám (naštěstí) jen z vyprávění a knih.
Chystám se do dalších zabeletrizovaných příběhů významných (nejen) českých žen ( i když zde, pravda, nebyla paní Podolská hlavní postavou). Přesto díky všem, kteří se podílejí na tom, abych mohla trávit svůj volný čas s takovými knihami.
Vinný od narodenia
Trevor Noah
Po knize jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy; kniha od afrického autora. A byla to teda velká paráda! Začínám stále více vyhledávat knihy, ze kterých si krom čtenářského zážitku odnáším i nové informace, fakta a zajímavosti. Zde konkrétně o životě v Jihoafrické republice.
Trevora, přiznám se, jsem před čtením knihy neznala, ale po přečtení už na něj nezapomenu. Ani na jeho úžasnou maminku. Některé kapitoly mě šokovaly a svým způsobem nazlobily, jiné dojaly, většina vyvolala úsměv na tváři.
Snad poprvé mě v souvislosti s literaturou mrzí, že nerozumím anglicky natolik dobře, abych si knihu pustila v audioverzi namluvenou samotným autorem. Předpokládám, že by se kladný dojem z knihy ještě umocnil.
Pomalu hořící oheň
Paula Hawkins
Po autorčině druhé knize “DO VODY”, kterou jsem se rozhodla v půlce odložit, mnou logicky cloumaly obavy, zda se do další knihy autorky vůbec pustit. Převážně kladné recenze mě nakonec zviklaly ke koupi.
Hodnotím jako průměrný thriller, který mi myslím nezůstane dlouho v paměti. Náročnější čtenáři možná ocení styl psaní, originální časovou posloupnost vyprávění, ale pro mě to znamenalo spíše větší dávku soustředění, neplynulo to tak rychle, jak jsem u thrillerů zvyklá. Taky postrádám “wau efekt” při závěrečném rozuzlení a přiznám se, že jen tuším, jak název knihy souvisí s příběhem. Ze začátku se mi také hodně pletly postavy, musela jsem si napsat kdo je kdo a jaké vzájemné vztahy je pojí.
Hyena
Hana Lundiaková
Kniha mě překvapila… a překvapení je prý jediná emoce, která může být jak negativní, tak pozitivní…a já se nějak nedokážu rozhodnout, k jaké té misce vah se přiklonit.
Myslím, že kdybych knihu četla jako tištěnou publikaci, louskala bych ji dlouho, možná ji i odložila, ale ve formě audioknihy, kterou namluvil Saša Rašilov, jsem tuto jednohubku poslechla za dva dny a možná právě jeho skvělá interpretace mě na knize bavila nejvíc.