Terror komentáře u knih

A máme tady ságu! Místo hlavní hrdinky sledujeme osudy jejího syna! Co bude ve třetím díle? Pravnuk? Také reálie se změnily. Už nejsme na vesmírné lodi, ale na Zemi.
Knihu bych rozdělil na dvě části. Ta první je skvělá, protože napínavá a dobrodružná. Syn - prcek je unesen a jsme svědky jeho anabáze s únosci, adoptivními rodiči atd. Moc mě tahle část bavila, na rozdíl od části druhé, která je, mírně řečeno, nudná a nestravitelná. (Je to blábol!) Ticho!
Hned se pustím do dílu posledního.

3 22.03.2023

Když jsem začal číst první povídku, která dala sbírce jméno, docela mne to vykolejilo. Co to je? Špionážní béčko? Teprve další povídky mi ukázaly, po jaké cestě se autor vydal. Jednotlivé příběhy se věnují různým záhadám, tajemstvím a lidstvem nepochopeným úkazům, které jsou někdy v povídkách vyvrácené, někdy ne. Musím uznat, že jde o celkem svěží a čtivé dílko, u kterého se občas i usmějete a někdy zakroutíte hlavou. Jeden z těch lepších sešitů, co Karavana přinesla.

4 19.03.2023

Knížka je rozdělena na tři části. První se věnuje tvorům, nad kterými se příliš nepozastavuje ani kovaný kryptozoolog, druhá je mišmaš ufounů, duchů a komunikace se záhrobím a třetí je takové zamyšlení a pokus o vědecký náhled na záhadné skutečnosti.
Nejvíce jsem se těšil na první část, kterážto mne ale nejvíc zklamala. Jako bych četl fůru nesourodě seřazených novinových výstřižků, navíc okopírovaných z jiných zdrojů. Prostě nic nového. Druhá část na mne působila tak nějak uceleněji a propojeněji. A závěrečnou vědeckou esej jsem si vyloženě užil.
Suma duchárum pro čtenáře, kteří záhady příliš nestudují, celkem čtivý a možná i objevný soubor svědectví a zajímavostí. Pro mne průměr.

2 19.03.2023

Zpočátku mírně rozvleklé vyprávění, proložené tunou otázek spojených s podstatou lidství, postupem času však příběh nabírá obrátky a není nouze ani o překvapivé zvraty v závěru. Nadějný začátek trilogie. Co mne však celkem irituje, jsou jména mimozemšťanů. To ovšem není jen problém paní Butlerové, ale spousty dalších SF spisovatelů. Chápu, že by měla znít cize, ale proč, když je běžná mimozemská mluva stravitelně přeložena do našeho jazyka, nejde to samé u jejich jazykolamných jmen? Předpokládám, že stejně jako jména pozemská, jsou i ta mimozemská odvozena od běžných slov. Proč se tedy vesmírná sasanka nemůže jmenovat třeba Helmut, syn Přilbice a Kšiltovky?

5 19.03.2023

Jedním slovem strhující. Nosné téma, postavy, které vám nesplývají, napětí, akce, mrazivé cosi. Všechno by bylo v pořádku, nebýt (sorry) odfláknutého konce. Jakoby autor ani sám nevěděl, do čeho to skupinu hrdinů vlastně dostal. Škoda, jinak by to bylo za pět a kniha by před návratem do regálu dostala pusu.

11 19.03.2023

Poslední sbírka povídek s čarodějem, který nesnáší cestování a nejraději by seděl u krbu, opaloval si domácí obuv u praskajícího ohně, těšil se z přítomnosti okřídlené ženušky, nechal se obskakovat domácím trollem a koně, jenž dští plameny, by nechal v garáži. Ale jak už to tak bývá, čaroděj míní a osud mění.
Povídky jsou sebrány z různých čísel magazínu F&SF, antologií a Morressyho rukopisů. Jsou překvapivě vybalancované, žádná není vyloženě špatná. Vlastně byla zábava, znovu se nechat rozesmát vtipnými situacemi i dialogy, které Kedrigernova dobrodružství provázejí.

3 19.03.2023

Autor má rád hádanky, šifry a rébusy, což lze nalézt v mnoha jeho příbězích. Únos krále hádanek všemu nasazuje pomyslnou korunu. Kniha je těchto špumprnáklů plná. Na každé sudé stránce nalezneme něco k luštění. Bohužel příběh samotný je banální a přes veškerou snahu není příliš nosný. Také bych uvítal, kdyby výše uvedené hádanky byly součástí děje. Takto ještě více tříští čtenářovu pozornost. Co musím ocenit, jsou fantastické ilustrace Adolfa Borna.

4 05.03.2023

Útlá knížečka plná obrázků, která během dvaceti minut pobaví, ale po čase vyšumí. Je napsána vtipně, leč samotný koncept je obehraný a ničím nepřekvapí. Když to shrnu originálně pojatý neoriginální příběh Blbost? Ale ne :)

2 05.03.2023

Přestože jde o víceméně totální kopii Dumasova příběhu, nelze románu upřít čtivost a napětí. Tady se mi Verne trefil do nálady a strastiplná cesta hraběte Sandorfa za pomstou mě bavila víc, nežli rozvláčné cestopisy. Pamatuje si někdo starý maďarský televizní seriál? Častokrát jsem si během čtení na toto dnes již nevysílané dílo vzpomněl.

6 05.03.2023

Existuje recept na učitele? Dá se využít slabin kantorů a bez výraznějšího úsilí dosáhnout na vyhovující známky? Zajímavý nápad. Asi na něm něco bude. Ovšem kniha nám přes veškerou snahu pouze ukazuje, že bez učení to nejde. Jde o vtipné vyprávění, které pohladí po duši dětské, která se skrývá v každém z nás. A pokud mezi dnešní generací nejsou jen čistě technologiemi otupělá individua, bude mít co říci i současným školákům. Doufám, že to tak je. Doufám, že má lidstvo ještě šanci.

3 05.03.2023

Pokračovatelé příběhů s Howardovým hrdinou se dají rozdělit do dvou kategorií. Jedni se snaží čerpat z odkazu předčasně zesnulého Conanova otce a rozvíjejí historii jím nastíněnou, přičemž ctí určité zákonitosti a nepsaná pravidla. Ti druzí nectí nic a Conana si vypůjčují jen proto, aby se jejich „veledílo“ lépe prodávalo. Červenák se v téhle útlé knížce řadí spíše k těm druhým. Osobně bych po jeho, sice svižně napsaném, ale prostoduchém a místy nechtěně úsměvném příběhu těžko sáhl, pokud by se na obálce místo Cimmeřanova jména skvěl třeba Krveznoj. Barbarovy svaly se matně lesknou, jeho krkání shazuje nádobí z polic, než promluví, dá slovo svému krvelačnému meči… Všechno by bylo v pořádku, kdyby se to nestávalo v momentech tak nevhodných… Kniha nezralá, kniha ze slovenštiny špatně přeložená, kniha s odpudivou obálkou. Kniha vlastně prázdná. Ideální na delší cestu vlakem.

3 25.02.2023

Líbí se mi japonská auta. Chválím japonskou elektroniku. S touhle průpravou jsem ale na tuhle knížku nestačil. Oba příběhy jsou plné intrik, vražd, sebevražd (pardon, seppuk) a hlavně postav, v jejichž jménech jsem se totálně utopil. Jen jsem si konečně zvykl na jednoho hrdinu, už sešel ze světa jednou z výše uvedených možností. Možná nemám ten správný vztah k japonské historii. Zato mám splněný další bod čtenářské výzvy 2023. :)

1 25.02.2023

(Začátek u svazku 1.)
Stěžejní část díla, tedy příběh, je v základě romantickou báchorkou, kterou můžeme nalézt ve většině tehdejších dobrodružných děl. Nečekané a nepravděpodobné náhody, padouši a kráska v nesnázích. Jen ten neohrožený hrdina nějak chybí. Nebo je jím Quasimodo sám? Hm… Každopádně to, co román povyšuje nad brakovou literaturu, je nadhled, se kterým Hugo popisuje veškeré dění. Místy se setkáme i s tragikomickými situacemi a upřímně, fakt jsem se bavil. A za to si autor zaslouží velké plus.

3 25.02.2023

Předně se přiznám, že jsem nikdy neviděl ani jedno filmové zpracování, dokonce ani to kreslené. Na druhou stranu jsem si mohl vychutnat světoznámý příběh bez předchozích spoilerů. A vychutnal jsem si jej? No…
Knihu bych rozdělil na dvě části. Ta kratší je popisná a neskutečně nudná a rozbíjí příběh. Číst nekonečné stránky, kde se s autorem díváme na Paříž a zastavujeme se pomalu u každé budovy, je jako listovat v turistickém průvodci. Ne, je to ještě horší, protože ten průvodce je protknutý autorskou esejí na téma „úpadek architektury v závislosti na knihtisku“. Docela mě dostalo, když na konci virtuální prohlídky francouzského velkoměsta Hugo prohlásil, že celý výklad byl veskrze stručný a tak si ho pro jistotu ještě shrneme, načež začne zase od začátku… Fakt jsem se dlouho tak nenasmál.
(Dokončení u svazku 2.)

4 25.02.2023

Tak jo. Mám to za sebou a nějaký čas si od dalšího fláku masa dám pauzu. V druhé části románu ještě více ubylo příběhu a celá kniha je jen sled zbytečného a prvoplánového násilí a pornoscén pro puberťáky. Hlavní hrdina umírá, znovu ožívá, motá se v kruhu nesmyslů, rochní se v krvi a souloží se vším, co má díru a dýchá. I brak se dá napsat tak, že jste napnuti, jak to celé dopadne. Tady jsem jen čekal, až to martyrium skončí.

3 25.02.2023

Někdo pluje s Kingem a považuje Temnou věž za nepotopitelný kolos, který zdrtí veškerou flotilu konkurence, jakožto i ostatní plavidla autorovy fantazie. Někdo ne. S lítostí se musím přihlásit ke druhé skupině. Temná věž je Titanic, který narazil. Je to obrovský a nevídaný parník, který však ve skutečnosti pod naleštěnou palubou skrývá prázdné kajuty plné nekonečných pavučin a zápachu nudy.
Ve čtvrtém díle autor opustil dějovou linku z předchozích částí a věnuje se Pistolníkově historii. Což o to, taky mě celkem zajímalo, jak to vlastně s Rolandem bylo, jenže místo zajímavých a překvapivých událostí mi King naservíroval natahovanou milostnou špagetu s příchutí červené knihovny. Jasně, v knize je pár skvělých momentů, ale jen se začne něco dít, objeví se zase špageta a spolehlivě uškrtí veškeré nadšení z četby.
Přesto budu číst Temnou věž dál. Přes všechny moje výtky je tohle dílo plné neskutečně tajuplné a neuchopitelné atmosféry, která v mozku čtenáře dělá slušný brajgl a hlavně – je to přece King, sakra.

7 25.02.2023

Trpaslíci byli vlastně žokejové a Máša byla zločinec… To jako fakt?
Na sbírku říkaček od pana Dahla lze pohlížet ze dvou pohledů. Tím prvním vidíme hanobení klasických pohádkových příběhů, navíc stylem, který se dětem před spaní moc nehodí. Druhý pohled ale brečí smíchy a prostě si tu legraci užívá.
Není třeba myslivce, je-li Karkulka ozbrojena. To jako fakt!

1 13.02.2023

Jednotlivé příběhy spojuje jedna základní myšlenka – posloucháme, co se nám naše děti snaží říct? Neskrývá se za jejich „darebáctvím“ něco víc? Opravdu je chápeme? A chceme vůbec?
Většinou jde o povídky s jednoduchým dějem a podobným vyústěním. Většina jich je smutná a měkčím povahám může cosi slaného zaštípat v oku. Koncept Černé knihy, kam učitelský sbor zapisuje prohřešky žáků, je zajímavý, stejně jako autorův lehce poetický a vypsaný styl.

3 11.02.2023

Kniha je vtipná a plná akce - to jsou plusy. Kotletův styl, erotické scény, teda spíš podřadné porno, postavy, hloupý příběh – to jsou mínusy. Dám šanci druhému dílu, protože jde vlastně o jeden román, rozdělený do dvou svazků, ale mám pocit, že s Kotletou jsem asi šlápl vedle… Zatím slabý průměr...

4 04.02.2023

Mezigenerační rozepře v rodině Roda Gallowglasse, prošpikované disputací o vlivu náboženství na život lidský a bojem Magnuse, nejstaršího Rodova potomka, s vlastní nadržeností. Toť v úhrnu podstata posledního dílu, který u nás vyšel. Uzavírá osudy velkého čaroděje a v originále následuje sága o jeho dětech. Upřímně, docela jsem rád, že to mám za sebou, přestože díl Čaroděj a syn nepostrádal jistou čtivost.

1 04.02.2023