terryaknihy komentáře u knih
Knížka v sobě ukrývá několik pohádek z různých koutů světa a je po grafické stránce jak venku, tak uvnitř nádherná. Paradoxně asi nejvíce se mi líbila pohádka z Česka, jelikož v sobě měla to, co má většina našich pohádek, a to je dobrosrdečnost.
Co však bohužel nemůžu opomenou a musím zmínit je fakt, že mě obrovsky zklamaly chyby v textu. Asi bych je tolik neregistrovala, kdybych dceři nepředčítala nahlas, ale takhle mě to hrozně štvalo. Kdyby se jednalo o i/y, tak to mi tak nevadí, ale když chybí písmena a někdy i slova, ztrácí to pak to hezké kouzlo plynulého předčítání.
Bylo ale příjemné nakouknout do pohádek z různých koutů světa, což jsme si s dcerou moc užily. Pohádky jsou krátké, takže ideální na čtení před spaním. Knížka je lehoučká a stránky mi přišly i trochu pevnější, že by mohly vydržet otáčení od vašich malých ratolestí :).
V této knize se Vojtko v několika kapitolách věnuje různým vztahovým pastem. Ať už se jedná o příchod dítěte (což mě zaujalo nejvíce, protože je to naše aktuální téma) nebo třeba vztahu mezi vámi a terapeutem. Co je příliš a co je ještě v pořádku? Je v pořádku chodit 10 let k terapeutovi?
Vojtkův hlas se velmi dobře poslouchá a je z jeho přednesu cítit letitá praxe v oboru. Líbilo se mi, že téma je věcné, ale zároveň mě velmi mrzelo, že to nešlo více do hloubky. V podstatě se to hezky poslouchalo, člověk si osvěžil několik věcí, na které si dávat pozor, ale zároveň nepřišel žádný velký AHA moment. Vlastně jedna věc mě zarazila, kterou jsem si zapamatovala. S tím, jak průměrně trávíme čas na sociálních sítích, to za náš život může dělat až pět let! Pět let z našeho života věnujeme sociálním sítím. Uff, to je síla co?
Po dočtení knihy Hra na druhou jsem cítila, že tady není všechno v pořádku. Že to není tak, jak má a je třeba přeci trochu rozvést, kam vedly cesty našich hlavních postav
Autorka podle mě vyslyšela moje nářky a napsala toto volné pokračování s názvem Dvě prázdná místa (mimochodem boží název, krásná metafora). Opět se setkáváme s Nelou a jejími syny, kteří vyrazili na hory a nyní Nelu přemlouvají, aby dorazila za nimi. Samo sebou, jakmile se na scéně objeví Ben, příběh nabere jiný nádech a já frkala jednu stranu za druhou abych zjistila, zda jejich příběh dojde k mému vytouženému závěru (to si nechám pro sebe).
Příběh je psán s velkým důrazem na takové filosofické vlně. Zuzka často “koketuje s filosofickými myšlenkami, až to na mě místy působilo bohužel moc...
Ben je však stejně jako v minulém díle moje láska, takže jsem strašně ráda, že můj vztah k téhle postavě zůstal stejný. Nela mi zpočátku přišla taková horda neštěstí s pytlem smůly, ale postupně, jak stránky pokračovaly, jsem jí začala více rozumět. Asi více, než v předešlém díle Stránky, kdy jsou tyto dvě postavy spolu a třeba se poprvé po dlouhé době potkají, tak sice mezi nimi tolik dialogu neprobíhá, ale tam by se dala ta nervozita a zároveň vzrušení, jenom krájet.
Pokud máte chuť na neotřelý román, který se věnuje věkovému rozdílu mezi hlavními postavami, tak vám obě knihy ráda doporučuji. Nicméně lehoučce doufám, že další Zuzky knihy budou mít o krapítko méně filosofických myšlenek. To bych byla spokojená na 100%.
Historický román Hotel Atlantic, se v jedné dějové lince vrací do druhé světové války. Tato kniha se probírá problematikou putování židů do Palestiny, kdy děj se zaměřuje na několik postav, které se plaví z Československa právě do Palestiny.
Kniha je založena na skutečných událostech a dokonce zde máme i reálné postavy. Při čtení je citelné, že autorka si dělala velmi dobrou přípravu a snaží se nám vybranou problematiku kvalitně přiblížit. Líbilo se mi, že stejně jako třeba v Příběhu Akvamarínu, jsem dostala od knihy něco, s čím jsem se v jiné knize zatím nesetkala.
Příběh je hezky čtivý, zajímavý a zpracování dopadů války na rodiny, mě prostě nikdy neomrzí.. Kdyby autorka odpustila od několika stránek, příběh by byl i svižný a nepůsobil by v jedné části trochu natahovaně.
Za mě je to ale jeden z těch historických románů, co vám hodně předá a měl by být zařazen klidně do maturitní četby. O to víc jsem zase i ráda, že pochází od nás a můžu přidat #zaceskeautory .
Autorům styl mám ráda pro jeho květnaté popisy a také se umí velmi dobře věnovat ve svých knihách vážným tématům. Ani tato kniha nebyla výjimkou. Nevěnovala se pouze romantické části, ale autor zabrousil i do LGBT tématiky, rodinných problémů, pokusů o znásilnění a mnoho dalšího. Osobně tu na mě bylo těch věcí až moc a trochu se mi vytrácela ta hlavní romantická linka, u které bych strávila ráda více času. Obě hlavní postavy mi seděly, jen jsem celou dobu při čtení měla pocit, že tahle kniha je prostě psána v YA žánru. Z toho příběhu je cítit, že autor je výborný spisovatel YA a často mi přišlo, že chování Eli do toho spadalo. I to vyřešení některých problémů bylo takové rychlejší a jednodušší.
Nicméně příběh bych doporučila dále, protože poukazování na zmiňované problémy není nikdy dost a mělo by se o tom mluvit. Plus zmiňovaná hudba a filmy byly boží :).
Kniha Smysl vraždy nás zavádí do Little Hampstead do dne, kdy se naše hlavní postava Anna vrací z práce domů. Po cestě se ještě zdrží v krámě, kam jela koupit ubrousky na večerní oslavu k rodičům, jelikož to slíbila své matce. Když však dorazí v podvečer domů všimne si, že její dveře jsou otevřené. Asi jako každého z nás by napadlo, pomalu vchází do bytu, zamíří do kuchyně pro kuchyňský nůž a pomalu ve všech místnostech rozsvítí světla. Světlo však ukáže na pobodanou mrtvolu a Anna v šoku volá policii
Za policii případ přebírá šéfinspektorka Helen, pro níž je to úplně první případ v roli šéfinspektorky a bude to sakra záludný oříšek! Helen mi ihned od počátku byla velmi sympatická, je to máma od dvou dětí, která se snaží být dobrou mámou, ale i být dobrou ve své práci, což je často velmi náročné.
Smysl vraždy je velmi povedený první díl s šéfinspektorkou Helen, který nám jako každá ideální detektivka, nabízí čtivost, kvalitní vyšetřování, spletité události, dobře promyšlenou a pomalu odhalující se zápletku. Hlavně taky lehké napětí až do konce - nebudu lhát, já jsem v tipování vrahů vždycky marná, takže ani tady jsem se netrefila správně :).
Do Maxovy kanceláře přišla krásná dáma v červeném, která toužila po jeho službách soukromého detektiva. Bohužel než se dostanou k práci, Max nalezne ženu najednou mrtvou
Už od počátečních stran se příběh držel v dobrém tempu, žádná hluchá místa a člověka při čtení prostě zajímá, co se bude dít dál. Autor přišel s výbornou postavou detektiva Maxe, který měl výborný smysl pro sarkastický humor a zároveň měl své jisté zásady. Jako každá dobrá postava měl také svou těžkou minulost, která ho tvrdě formovala a zároveň měl jak své dobré parťáky, tak i nepřátelé. Díky sarkasmu a určitému napínání, kdo za vším je, byl příběh neskutečně čtivý. Vůbec jsem konec neodhadla, takže velký plus.
Knížka má něco málo přes 200 stran, takže to tu opravdu odsýpá a autor se s ničím dlouho nerozepisuje. Přesto nám dává nahlédnout do potřebných místeček a emocí postav, takže jsem si nepřišla o nic připravená :). Navíc obálka knihy TOP.
Poprvé se mi dostal do rukou dvojromán a musím říct, že to bylo velmi neobvyklé, ale zároveň se mi tento nápad neskutečně líbil. Votyová rozhodně dostála svým pochvalám a já si čtení hezky užila. Začala jsem částí Sabiny a nemohla jsem udělat lépe. Její část byla napraná emocemi, které s vámi budou cloumat a vy tak k hlavní postavě lehce najdete vztah a přilnete. Následně část Simony přináší nadhledy více postav a celkový příběh nám více rozvádí a člověk pak daleko více pochopí některá jejich chování.
Ačkoliv se jedná o román se zpracovaným těžším tématem, stránky pod rukou jen ubývají a velmi mě zajímalo, jak se vše dále vyvine.
Jsem si rozhodně jistá, že Votyovou si řadím mezi svou sbírku českých autorů, u kterých budu sledovat další jejich knihy a budu je chtít číst :).
Jedná se o lehce čtivou, odpočinkovou romantiku, jejíž konec je vám od začátku jasný. Ani samotný námět není nijak originální, takže knížka je ideální na odpočinkové čtení k nedělní kávičce :).
Jediné, co mě asi mrzelo nejvíc, byly erotické scény. Nebyly za mě popsány hezky a sexy, ale spíš mi až vadilo je číst :D.
Nebudu lhát, určitá nadpřirozená špetka ve formě cestování Joachima skrz kříž mě zprvu hodně překvapila. Při čtení dál jsem ale znovu začala poznávat autorčin citlivý styl psaní, který postupně dávkuje různé emoce a člověk si postavy v příběhu zamiluje. Jasmína byla zpočátku celkem zakřiknutá a tichá dívka, ale její vývoj jako postavy se mi na celé knize líbil ze všeho nejvíc.
Autorka se ve své knize věnuje i určité nemoci a jelikož se mého okolí lehce dotýká, jsem velmi ráda, že se v jí v knize věnuje a přibližuje ji tak dalším lidem.
Příběh se line dvěmi dějovými linkami, které se nám v určité chvíli propojí. V minulosti je nám přiblížena Lomná a její dřevařská kolonie v roce 1836 a poté máme linku současnosti. Oceňuji autorčin hezký výklad těžké minulosti, aniž bych se cítila při čtení přehlcená historickými událostmi. Naopak se mi líbilo určité nářečí a poznávání nových slov :).
Knihy autorky Julie Caplin jsou pro mě opravdu vždy sázkou na jistotu, pokud chci číst něco nenáročného, milého a romantického. Ani její zatím poslední kniha ze série Romantické útěky, již devátá v pořadí, není výjimkou.
Kniha se odehrává v zimním období, v období Vánoc a já si nemohla pomoct, ale přišlo mi to jako na námět nějakého filmu z produkce Netflixu. Teď to ale myslím v dobrém slova smyslu, protože, kdo tyhle kýčovité filmy o Vánocích nemiluje?
Oproti ostatním knihám ze série mě tady trochu mrzelo, že se Caplin víc nezaměřila na památky a okolí, což je jejím zvykem a zároveň mi neseděla vůbec matka Xanthe. Caplin však znovu zapojila moje chuťové pohárky a kdyby se více věnovala jednotlivým postavám, byla bych nadmíru spokojená. Většinou nemám problém uvěřit romantické lince, ale tady mi to díky povrchovému popisu nějak nesedlo. Zatím u mě pořád vévodí Kavárna v Kodani, Čajovna v Tokiu a Domek v Irsku .
Ve druhém díle série Kavárna nových začátků sledujeme příběh sestry naší hlavní hrdinky z předchozího dílu. Becca je úplný opak své sestry Laury, jak už to u sourozenců někdy bývá. Ona byla vždy takovou tok černou ovcí v rodině, ačkoliv její rodina je dle popisu vcelku trpělivá.
Ze začátku mi upřímně vadily dlouhé popisy situací a věcí, co už nám byly známé z předešlého dílu. Vzhledem k tomu, že kniha má 200 stran, tak na tyhle vysvětlivky podle mě moc prostoru nemělo být.
Kavárna nových začátků je stejná, jak si ji pamatujeme, zákazníci v čele s Cherie, jsou pořád úžasně milý a příjezd Becce hodně změní život. Líbilo se mi postupné odhalování její minulosti a zároveň jejích tajemství, které v sobě dusila dlouhé roky. Romantická zápletka byla jasná a na mě až moc rychlá. Mít knížka o 100 stran více, kdy by se autorka věnovala více vztahové rovině a třeba trochu více té mužské postavě, hodnotila bych více :). Takhle je to za mě hezká, něžná a předvídatelná romantika, kterou jsem slupla na posezení.
Tahle obří bichlička v sobě skrývá celkem fajnový příběh, který je neskutečně čtivý. Díky své čtivosti vám stránky utíkají jedna báseň a vy se přenášíte do teplých krajů :). Josephine na popud svých kamarádek vyráží jako aupair do Francie, kde se chystá starat o desetiletou dceru Dauphine milionáře Xaviera. Bylo celkem příjemnou změnou, že Dauphine není rozmazlená holčička, ale úžasná malá slečna. Po delší době jsem při čtení měla radost, že se mohu vcítit do postav a skrze stránky lítaly jiskry. Jako příjemnou třešničku na dortu bych ještě vyzdvihla celkem povedené vedlejší postavy, které příběh hezky doplňovaly. Za mě se rozhodně jedná o příjemné knižní doporučení do letních dnů!
Tak tohle byl moc hezký příběh, který v sobě skrývá hned několik poselství. Nápad, že člověk, který 18 let uváděl losování loterie u Sazky napíše knihu z tohoto prostředí, mě celkem rychle zaujal. V podstatě mi bylo milým překvapením, jak veškeré věci popsal a s jakou čtivostí dokázal pan Burda vymyslet příběh, který by své čtenáře donutil k zamyšlení. Moc se mi líbily hlavní postavy a ten konec byl dojemný.
Díky spolupráci s nakladatelstvím Bourdon se mi dostala do rukou tato YA knížka, která má moc hezkou obálku a neskutečně lákavou anotaci. Anotace slibující řecké mýty, labyrint a muže bez tváře… Knížka je hezky čtivá a popravdě jsem i dostala, co jsem očekávala. Řecké mýty jsou tu velmi dobře zpracované a prostředí hezky vykreslené, takže s tím si autor nádherně vyhrál. Co mě trošičku mrzelo byla určitá nevykrášlenost postav, do kterých bych se dokázala vtisknout a více si příběh užít. Občas jsem se v jejich chování lehce ztrácela a ten konec mě celkem překvapil. Zajímalo by mě, zda autor chystá třeba pokračování :).
Doporučuji mladším čtenářům :).
Miluju návraty do kouzelnického světa a tento jsem si užila úplně stejně, jako vždycky. Ačkoliv se nejedná o klasický román, ale o úplný scénář, dostává se nám tu neskutečné čtivosti. Alespoň za sebe musím říct, že mě až překvapilo, jak se mi v hlavě díky scénáři přehrávaly a vykreslovaly různá místa a postavy. Knížka je navíc doplněná o spoustu nádherných ilustrací (lístky, noviny, obleky), ale také o komentáře jednotlivých herců k jejich postavám. Bylo moc hezké číst i jejich pohledy a nechat si například vysvětlit, jak herec svou postavu vnímal.
Velmi mě překvapilo chování Credence, užila jsem si znovu shledání Mloka a Jacoba (což je za mě jedna z nejlepších postav v FZ) a hlavně! Větvík a hrabák se na scénu dostaví taky :)! Až na lehce smutný začátek doporučuji :).
Po delší době jsem dostala do ruky knihu, která mi v rámci recenzování zamotala lehce hlavu. Autorka si krásně nastavila prostředí ohledně rugby, vykreslila nám jeho svalnaté postavy, ale samotná hlavní postava Lily a zakončení knihy/epilogu, bylo za mě trochu slabší. Lily měla určitý handicap, který jí její život velmi omezoval. Vadilo mi, jak se sebou nechala zacházet ohledně vztahu s Benem, což mi její postavu hrozně zprotivilo. Na druhou stranu Alexander byl takové nabroušené sluníčko. Rugbista jak se patří, ale se zlatým srdcem. Líbili se mi všichni hráči v jeho týmu, jak k sobě měli blízko a jak se chovali ke svému okolí. Zapojení fyzioterapie a rugby na mě fungovalo moc dobře. Bohužel rozuzlení v rámci epilogu mě vlastně trochu naštvalo, jelikož to byl pak hrozný fofr. Kdyby měla kniha ještě o 20/30 stran více, rozhodně bych to ocenila.
Knížce se však nedá upřít příjemná čtivost a opravdu super nápad. Jsem zvědavá na další díly, protože pokud jsem to dobře pochopila, jedná se o sérii :).
Když Tom Felton oznámil, že vyjde jeho kniha vzpomínek, nemohla mě minout. Tom je muž, z kterého vyzařuje naprosto klidná a příjemná aura, takže mě přirozeně zajímaly zákulisní vzpomínky/drby ..
Co jsem očekávala, jsem také i dostala. Kniha se věnuje Tomovu dospívání, filmovým zážitkům, ale také jeho stinné stránce života. Dozvídáme se, jaké to je vyrůstat se třemi bratry, jak ho ovlivnil dědeček, jak poprvé před filmovou kamerou stál při natáčení Pidilidí a jak si vedl se svou rodinou na premiérách. Velkou část knihy věnuje natáčení HP, s láskou vzpomíná na herce a s neskutečnou pokorou o všech krásně mluví. No a co mě lehce zarazilo byl fakt, že dnes stále lidé předpokládají, že jakou postavu herec hraje, tak takový skutečně je. Sám Tom s tím měl nemálo starostí…
Jedná se o milé čtení, které je příjemně čtivé a pro fanouška HP bych si dovolila říci i nutností. Pravdou je, že mě překvapilo, že taková ta dark strana jeho života nebyla v podstatě rozepsaná moc dlouze (oproti Perrymu), ale jedná se o Feltona, který je ještě mladý, takže si člověk spíš ulevil, že si své chyby uvědomil “tak brzy”.
Pokud máte chuť se vrhnout za oponu kouzelnického světa, zavzpomínat na Snapea, či Brumbála s Hagridem, udělejte si radost a ponořte se do Tomových vzpomínek :).
Popravdě jsem na začátku měla problém se začít. Sepetys má zajímavý styl psaní a chvilku mi trvalo se zorientovat. Nicméně když jsem si sedla, během pár chvil jsem knihu slupla a jen jsem smutně kroutila hlavou. O hrůzách, které se odehrávaly za vlády manželů Ceauşescových, kdy nám Sepetys ukazuje život "obyčejných" lidí.. Příběh je plný strachu, utlačování, omezování, rozkazů, bezmoci, ale i naděje a touhy.. Číst o krutostech, se kterými se mladý Cristian, jeho rodina a přátelé museli potýkat bylo snad až neuvěřitelné. Popravdě mi sedělo, že Sepetys nestřídala postavy a kniha má krátké kapitoly. Nutí to pak číst a dál a dál. Navíc, velmi dobrý epilog knihy!
Jsem ráda, že díky knihám máme možnost nahlédnout pod pokličku dřívějším režimům, o kterým se již dnes moc nemluví. Tyhle knihy by se měly stát povinnou četbou.
Ačkoliv čtu historické romány, tak už dlouho se mi nestalo, že bych po dočtení knihy byl tak hrozně smutná...
Perry vložil celý svůj život na papír a už od útlého věku až po nynější dny nás seznamuje se svou nejhorší nepřítelkyní, kterou je závislost. Pokud nebudete ke knize přistupovat s vírou, že ucítíte typického Chandlera, ale muže, který se tak snažil a zároveň prostě nemohl.. Tak vás knížka stejně jako mě prostě dostane.. Z knihy je cítit určitý smutek, pokora, osamělost, ale úcta a respekt. Nikdy jsem ani neměla ponětí, kolik opiátů může existovat, ale cením si poznámek pod čarou, které je čtenáři vysvětlí.
Jen dvě věci mi při čtení nesedly. První, že celou dobu Perry o vše mluví moc hezky, ale k Reevesovi se vyjádřil dvakrát neuctivě. Proč? Přišlo mi to úplně mimo celkové smýšlení knihy a vypadalo to, jak kdyby to tam někdo vložil dodatečně.. Druhou věcí je přeskakování v čase. Perry často skáče při vypravování časem a občas to působilo zmatečně. Navíc, pár částí se tam i opakovalo.
Pokud jste však s Chandlerem vyrůstali, je podle mě knížka rozhodně nutností. Jsem ráda, že taková biografie vyšla a může třeba i některým lidem bojujícím se závislostí na alkoholu či opiátech pomoci.