TerryDee komentáře u knih

Můžu říct, že jsem si velmi oblíbila tvorbu německých autorek, počínaje Monou Kasten, Laurou Kneidl, Avou Reed a konče právě Lilly Lucas.
I když nejsem zrovna horský typ člověka, tak tohle prostřední malebného horského městečka Green Valley jsem si zamilovala. Úplně jsem cítila tu zdejší atmosféru a měla jsem tendenci vrhnout se do sněhu.
Moc jsem si užila hate to love romantiku (tak trochu moje guilty pleasure ), prostředí (jak už jsem zmiňovala výše ), hlavní i vedlejší postavy. Lena mi hned sedla, působila na mě dobrým dojmem. Jako holka z velkoměsta se rozhodne, že potřebuje změnu, a tak zkusí své štěstí a stane se au-pair v americké rodině. Ale ne vždy jsou věci takové hákem se zdají. Zde poznává protivného a nerudného Ryana, s kterým musí žít pod jednou střechou. Bavilo mě sledovat jejich pošťuchování a následné sbližování. Oba dva neměli chybu. Tvořili dynamickou dvojici a jejich příběh jsem si užívala.
Už sebtesim na pokračování v podobě příběhu Izzy a Willa.

7 26.12.2021

Krutého prince jsem četla někdy před rokem a pamatuji si, že jsem z toho měla celkem smíšené pocity a svým způsobem mě to tolik nepohltilo jako ostatní.
Nicméně po přečtení Podlého krále musím změnit názor a přiznat se, že mě to totálně dostalo a už chápu, co na tom všichni mají.
Kniha byla neuvěřitelně čtivá i přes to politikaření a pletichaření ze začátku, ale potom to už nabíralo na síle, až přišel konec a já nestačila koukat. Jako tohle bylo neskutečné a chci další díl. Ještě, že je duben za dveřmi.
Co mi přišlo zajímavé, byla má změna názorů na postavy, především na Jude. Vybavuji si, že v jedničce jsem ji nemohla vystát a celkově mi vadila její osoba. Ale rady, totální obrat a já jí najednou začala fandit (jakože fakt). Taryn mě iritovala stejně jak v jedničce, tak ve dvojce. Opravdu hrozná postava. Cardana jsem si ještě více zamilovala, neboť je to prototyp hajzlíka, kterého si člověk musí oblíbit.
Sečteno a podtrženo Holly Black je úžasná autorka, která mě dokázala přesvědčit, že její série Krutý princ je úžasná.

23.03.2020

SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje.

Ze všech stran jsem na tuhle knížku slyšela velmi pozitivní reakce. Takže když jsem ji od přítele dostala, bylo rozhodnuto, že si ji musím přečíst.
Po hodně dlouhé době jsem si přečetla něco jiného než fantasy či historický román. Jedná se stand-alone román s dystopickými prvky v young adult.
Ženy v této knize to nemají vůbec snadné a ačkoliv jich je víc než můžu, tak nemají žádná práva. Mohou pouze studovat 1. stupeň základní školy, další studium už povolené nemají. Výběr manžela není na nich, neboť muž si volí, kterou ženu si vezme (většinou je to domluva mezi mužskými členy jednotlivých rodin). Z toho vyplývá, že muži mají zcela silnou vládnoucí pozici a ženy se tomu musí podřídit. Tím pádem si musí každá dívka ve věku šestnácti let projít prokletým rokem, o kterém se však nemluví a to, co se o něm proslýchá, tak dívkám nahání hrůzu. Netuší, co je tam čeká a zda se té údajné "magie" zbaví.
Vykreslení společnosti je neskutečné až mrazivé. A musím říct, že mě při čtení toho, co se odehrávalo v táboře dívek, celkem děsilo. Protože to, co dokázaly udělat sami sobě, bylo fakt šílené. Chvíli jsem si říkala proboha proč!? Proč se nespojí a nějak spolu nespolupracují. Proto si mě dokázala získat hlavní hrdinka Thiery. Přála jsem ji jen to nejlepší a jednoduše jsem ji fandila, aby ten šílený svět, ve kterém žila porazila.
Jsem ráda, že se mi tahle kniha dostala do rukou. Protože na mě hodně zapůsobila a věřím, že se mi do paměti vryla na hodně dlouho dobu.

3 23.03.2020

SPOILER

Další knihou od Hannah Howell bylo Výkupné z Vysočiny, která se už, jak napovídá název, odehrává ve Skotsku. I když hlavní hrdinka Aimil pochází z Nížiny, což je oblast ve Skotsku sousedící s Anglií a její obyvatelé jdou spíše považováni za Angličany než za Skoty.
Příběh se oproti jiným moc neliší, ale byl svým způsobem zajímavý. Je to klasický příběh uvězněné dívky, jenž podlehne kouzlu svého věznitele Parlana. Protože se ukáže, že to nebude takový netvor, jak si zpočátku mohla domnívat, ale že našla může čestného a ochotného jí pomoc. Jediné, co mi na tom vadilo, bylo to neustále protahování zápletky s hlavním záporákem Rorym. Bylo to trochu únavné a knížce to svým způsobem ubralo.

1 23.03.2020

Po Zaklínači jsem se na chvíli obrátila ke své oblíbenkyni, a to k Hannah Howell, od které jsem v loňském roce přečetla 20 knížek. Její příběhy mám ráda, protože to není nic náročného a je to odpočinkové, proto si vždy u jejich čtení odpočinu a přijdu na jiné myšlenky.
Ve směs se její knihy odehrávají ve Skotsku na Vysočině, nicméně tento příběh je výjimkou a odehrává se v Anglii, což má taky své kouzlo.
Co se mi tu líbilo bylo to, že poprvé nebyl hlavní hrdina krasavec, ale muž s jizvami a šrámy na duši, jenž utržil v minulosti. Tím se odvíjelo i jeho chování, které nebylo vždy košer (opravdu mi někdy přišel jako zaslepený osel - vážně sledoval, jak se jiný muž pokouší znásilnit jeho manželku a nezakročí!?). Gytha se mi jako hlavní hrdinka zamlouvala. Byla to dívka rozumná, ale i trpělivá, především co se týká ke vztahu k Thayerovi.
Za mě osobně oddechové počteníčko.

1 23.03.2020

Možný SPOILER

Je zajímavé, že před seriálem z produkce Netflixu, jsem se o Zaklínače moc nezajímala. Věděla jsem, že tu byly knížky (o přesném počtu jsem neměla ani tucha, přiznávám), seriál (ten jsem neviděla, i když si vzpomínám, že ho na ČT určitě dávaly) a hry (bohužel nejsem herní typ, takže asi tak). Nicméně se musím přiznat, že mě nový seriálový Zaklínač opravdu chytl. Z toho vyplývá, že se mi to až tak líbilo, až mě to dokopalo k přečtení knížek. Zatím jsem teda zvládla jen první díl, ale na zbytku se začne pracovat. Rozhodně chci knížky dočíst, než přijde 2. série.
Kniha se skládá z několika povídek a každá z nich má něco do sebe a člověka úplně vtáhnou do děje. Zaklínač začíná povídku "Cesta, z níž není návratu " a pojednává o Geraltově matce Visseně a otci Korinovi. Dále obsahuje: "Zaklínač", "Zrnko pravdy", "Menší zlo", "Otázka ceny", "Konec světa" a "Poslední přání". Mezi jednotlivými povídkami se nachází "Hlas rozumu", který líčí léčení Geralta po střetu se strigou. Na závěr můžu říct, že jsem ráda, že jsem se k Zaklínači dostala, protože teď chápu ten boom kolem. Kniha je úžasná, skvělé se čte a příběhově vás dostane (svět, nadpřirozené síly, magie, postavy).

3 23.03.2020

Pár retellingů na příběh Krásky a zvířete jsem už četla (Dvory, Na lovu, Krutá krása), a tak jsem si řekla, že další kniha mi neublíží. Proto jsem se rozhodla, že si přečtu Temné a osamělé prokletí od Brigid Kemmerer, od níž jsem už četla Dopisy ztraceným, a ty se mi opravdu moc líbily. Z toho důvodu jsem byla neskutečně zvědavá, jaké tohle bude.
Člověk by čekal, že už toho bylo napsáno hodně. Nicméně jsem byla velmi mile překvapena, že je tato kniha oproti dalším trochu jiná a svá. Autorčin svět je klasicky pohádkový a vyobrazení Uhlíkova (bože ten překlad)se mi zamlouvalo. Zároveň tu nechybí kouzla, a právě díky nim se do našeho království dostane hlavní hrdinka Harper. Což není úplně klasická hrdinka, je to dívka, která prodělala mozkovou obranu a kvůli tomu trochu kulhá na jednu nohu, nicméně ji to jinak neomezuje a snaží se být odvážná a milující. Potom je tu věrný Grey, což je ochotný ochránce svého pána, a to prince Rhena, kterého postihla kletba.

23.03.2020

Na knihu jsem narazila zcela náhodou, když jsem pročítala různé recenze na knížky. A právě u Dopisů ztraceným jsem se dočetla, že jim to v něčem připomíná knihu Jediná maličkost od Erin Watt. A tak jsem neváhala a pustila jsem se do toho, abych se sama přesvědčila. Kniha se mi líbila, neboť měla zajímavé téma, i když ne zrovna veselé. Zaujala mě především myšlenka, že i jediná maličkost může změnit náš život, ať už k dobrému či zlému. Proto je dobré vážit si toho co máme a jít vždy kupředu. Jediné, co mě ubíjelo, bylo nelogické chování některých postav. Z toho jsem občas šílela. I když upřímně nevím, jak by se v dané situaci člověk choval.
Když to vezmu kolem a kolem, tak se mi Dopisy ztraceným líbily o trochu víc, než Jediná maličkost. Nicméně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

3 23.03.2020

S recenzí na Zjizveného krále jsem si dávala chvíli načas, abych si uspořádala myšlenky, protože z knížky mám smíšené pocity.
S jistotou nemůžu říct, zda se mi to líbilo či nelíbilo. Na příběh Nikolaie jsem se opravdu těšila, neboť jsem si ho v Griše velmi oblíbila.
I když se jedná o nenavazující sérii, tak si myslím, že je lepší, kdyby si člověk přečetl nejprve Grišu a následně Šest vran a Prohnilé město.
V knize se odehrávají dva příběhy paralelně. Jeden v Ravce, kde se Nikolai snaží upevnit moc své země a zároveň se snaží zbavit démona v sobě, a druhý ve Fjerdě, kde Nina Zeniková plní nelehký úkol svěřený samotným králem. A možná právě tohle rozdělení mohlo za fakt, že jsem se občas do čtení musela nutit, abych to vůbec dočetla. Bohužel tou slabší stránkou byla Ninina linie příběhu. Nevím proč, ale přišlo mi to takové zvláštní. Nina už nebyla ta samá postava, kterou jsem si v Šesti vranách oblíbila. A její nový love interest!? O tom raději nemluvit. Za to Nikolaiův příběh mě hned zaujal a celou dobu jsem byla napnutá, jak to asi dopadne. Ještě musím vyzdvihnout to, že nám autorka víc přiblížila postavu Zoji, kterou jsme mohli lépe poznat a pochopit.
Snad bude pokračování lepší.

23.03.2020

Linda je volné pokračování ze série Niky stories. Takže, když už jsem četla předešlé knihy, a to Niky a Nelu, tak jsem tuhle přece nemohla opomenout. A hlavně to bylo z toho důvodu, že jsem tak trochu tušila do čeho jdu. Protože se jedná o oddechové počteníčko, kde není nouze o první lásku a věci s ní spojené, jako je první polibek či sex.
Musím říct, že než jsem si zvykla na hlavní hrdinku, tak mi to chvíli trvalo, protože ne vždy jsem s jejím jednáním souhlasila a říkala si, že by se nad sebou mohla chvíli zamyslet. Naštěstí postupem času to bylo už lepší. Řekla bych, že za změnu mohl především David, kterého jsem si hned oblíbila (nevím proč, ale v poslední době mám problém s hlavními hrdinkami. Ještě že tam jsou ti mužští hrdinové.).Díky této knize jsme mohli nakouknout do světa bohatých rodin a poznat jejich radosti či úskalí. To je zejména ze strany bulváru, který se nebojí vůbec ničeho. Protože pro prodej se udělá vše a neohlíží se na důsledky, které to může způsobit dotyčné osobě.
Asi se budu opakovat jako u předešlé knihy Nely, nebylo to špatné, ale na první knihu Niky to bohužel nemá. Nicméně autorce nemůžu upřít, že se to četlo velmi dobře. Takže jsem zvědavá s čím přijde příště.

30.01.2020

Opět povedený příběh ze skotské Vysočiny. Tyhle knížky mě nikdy neomezí a nezklamou.
Hlavní hrdiny této knihy jsem si hned oblíbila. Johanna a Gabriel tvořily opravdu hezký pár, který se i přes nepřízeň osudu dokázal přerodit. Z Johanny dříve naivní a ustrašené dívky se stala sebevědomá žena, která dokázala sjednotit dva kmeny v jeden (myšlenka společného plédu se mi opravdu zamlouvala) a tak trochu naučila divoch z Vysočiny dobrým způsobům. A Gabriel? Ten si mě získal hned, takže asi tak.
Díky těmto knihám nemám problém se zasnít a představit si, že se bych se někdy ocitla na Vysočině (myslím na té skotské, samozřejmě).

2 30.01.2020

Na Kasie West jsem četla celkem pozitivní reakce, a tak jsem si řekla, že si od této autorky také něco přečtu, ať nejsem zas tak pozadu. A musím uznat, že jsem udělala dobře, neboť její knihy se čtou skoro samy. A jednoduše mě bavily.
Jako první knihu jsem si zvolila Po tvém boku. Bylo to především z toho důvodu, že hlavní hrdinka má uvíznout v knihovně s jedním bad boyem. Což mi přišlo zajímavé. Je pravda, že ta část, kdy jsou naši hrdinové zamčení v knihovně, se mi líbila podstatně víc, než ta po knihovně.

3 30.01.2020

Myšlenka ručně psaných dopisů mezi hlavními hrdiny, kteří netuší, s kým si píší, mě od začátku zaujala (v dnešní době se už bohužel tolik dopisů nepíše, což je škoda, mělo to své kouzlo). Protože vystavět vztah skrze ně, mi přišlo velmi milé a romantické. I když mi bylo celkem brzy jasné, s kým si naše hrdinka Lily píše, tak mi to až do samého konce přišlo napínavé. Neboť jsem jim od začátku fandila.
Oba protagonisté jak Lily, tak její dopisovací kamarád mi sedli. Lily byla správně bláznivá (stejně tak jako její rodina) a chlapec byl takový zajímavý.

6 30.01.2020

SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje

Z počátku jsem měla smíšené pocity, především za tento stav mohla hlavní hrdinka Gia, která mi od začátku příliš nepadla do oka. Nicméně díky setkání s Haydenem se začala postupně měnit a začala pracovat na svém nové já. A právě díky těmto změnám jsem si Giu oblíbila a fandila jsem jí fandit. V některých situacích mi jí bylo opravdu líto, až jsem měla tendenci ji obejmout a říct, že to bude v pořádku. Proto jsem ráda že našla Haydena a Bec, protože takové kamarády potřebovala. Kdo mě zcela vytáčel byla Jules, opravdu dobře napsaná záporná postava. Měla jsem sto chutí ji praštit.
Jediné, co mi na knize vadilo, byl ten otevřený konec. Jak to asi dopadlo s Bec? Udobřila se Gia s kamarádky? Prostě moc otázek a žádné odpovědi. To mě na tom celkem mrzí. Ale jinak je to velmi příjemná kniha.

1 30.01.2020

V této knize se mi líbila myšlenka "srdečního seznamu". Protože občas není naškodu udělat něco mimo náš zaběhnutý život. Díky novým věcem a zážitkům se totiž člověk sebepoznává a rozšiřuje si tak obzory. Což není úplně k zahození. Varuji příspěvek obsahuje menší SPOILERY.
Takže z knihy si vezmu to, že když občas odbočím ze své komfortní zóny, může to vést k různým výsledkům, které nás nějak ovlivní. Právě o tohle se snažila hlavní hrdinka Abby - být lepším člověkem a rozšířit si obzory. A můžu konstatovat, že Abby se to povedlo. Kdo mi úplně nesedl, byl Cooper. Nevím proč, ale něco mi na něm vadilo. Asi to bylo tím, že to byl ten typ kluka, kterého všichni musí milovat a zajímat se především o něho, takže vše se točí kolem něj. Nejvíc mě zasáhla ta Abbyina výstava, která vůbec nedopadla tak jak měla. V tu chvíli jsem chtěla Coopera zadupat do země.
Takže konečnému rozuzlení jsem tolik nevěřila a možná by mi nevadilo, kdyby se ti dva nedali dohromady. Protože si myslím, že Abby by to časem překonala a možná by našla někoho lepšího.

3 30.01.2020

Po přečtení P.S. Líbíš se mi, kde hrálo dopisování hlavní roli, jsem si řekla, že si musím přečíst i tuto knihu. Protože jak už jsem psala, myšlenka dopisů se mi moc zamlouvá.
Hlavní hrdinové Juliet a Declan jsou úžasní a hned jsem si je oblíbila, a proto jsem je rada postupně poznávala. Líbilo se mi, jak se postupně rozvíjela láska mísící se s bolestí a smutkem. Za plus beru, že kapitoly se střídaly z pohledů obou postav a mi jsme tak mohli sledovat, jak na sebe reagují a co si o sobě myslí.
Je to nádherný příběh, který vás vtáhne do sobe a donutí vás přemýšlet. Za mě osobně doporučuji. Kniha ve mně zanechala několik pocitů a myšlenek. Což by dobrá kniha měla umět.

6 30.01.2020

Milé počtení, které nikoho neurazí. Dojemný příběh koně jménem Joey, který si prožil mnohé - poklidný život na farmě, přátelství, válku a její hrůzy a nástrahy, znovusledaní s milující osobou.

2 10.11.2019

Dlouho jsem přemýšlela, zda mám tuto knihu a zároveň sérii číst. Nakonec jsem se rozhodla, že tomu dám šanci.
A jsem rozhodně ráda, že jsem se tak rozhodla. Kniha se mi totiž líbila. Hlavní hrdinka, America, se mi docela zamlouvala (zatím mi neleze na nervy, jak to občas u některých ženských postav bývá ➡️ pozn. dočetla jsem zbylé díly a tento stav se změnil a America mi začala pít krev). Koho jsme si hned zamilovala, byl princ Maxon. Pasáže s ním jsem zbožňovala a těšila se na další. Z toho vyplývá, že Aspen mi nesedl, takže mým favoritem nebude (smůla chlapče).
Můžu říct, že jsem byla mile překvapena. Četlo se to skoro samo, takže stránky jsem hltala jedu za druhou.

1 10.11.2019

Tady mě zajímalo, jak to bude pokračovat. Na to, jak jsem měla Americu v předchozím díle ráda, tak tady mi začala celkem štvát. Především mi vadila její nerozhodnost a celkové chování. Ona se může líbat a muchlovat s jiným, ale Maxon ne, protože jinak je to lhář a podvodník, a bůhví co ještě. Tahle její logika mě jednoduše vytáčela. Takže jsem se nedivila, že se Maxon začal sbližovat i s dalšími děvčaty z Elity. Maxona jsem si ještě více oblíbila. Takže doufám, že se America konečně rozhodne a mi budeme mít klid.

10.11.2019

Když už jsem došla až sem, tak chci vědět, jak to dopadne. I když asi mám tušení, jak tohle celé dopadne. Nicméně mě zajímá samotná cesta k vytouženému konci.
Maxon jen čeká, až se America vyjádří. Jenže ta stále váha a dělá drahoty, za což bych jí dala pár facek. Ona si opravdu myslela, že může všechno a že bude po jejím. Mno nic.
Nejvíce mě mrzelo, že jsme přišli o některé postavy. Některých byla opravdu škoda. A zároveň mi přišlo, že záležitost s rebely se vyřešila či nevyřešila lusknutím prstů.
Nicméně dobře to dopadlo a my se dočkali šťastného konce. Takže za mě dobrý. Nelituji, že jsem to četla, protože to beru jako velmi dobrou čtenářskou zkušenost.

10.11.2019