TerryDee komentáře u knih

Na závěrečný díl jsem se nadmíru těšila. Chtěla jsem se především dozvědět, jak to celé dopadne a co se stane s našimi hrdiny.
Ohledně knížek Sarah J. Maas se ráda opakuji. Ale opět - tohle bylo neskutečné, dechberoucí, srdcervoucí a zážitkové zároveň. Je to prostě úžasné. Buď se mi chtělo smát nebo plakat. Je zajímavé kolik různých emocí dokázala vyvolat jedna knížka.
Tohle nejde nemilovat. Čím se člověk blížil ke konci, tak se mu nechtělo to dočíst, protože věděl, že brzy bude konec a on bude muset opustit tento neskutečný svět i hrdiny, které si za tu dobu zamiloval.

Teď jen na VLASTNÍ NEBEZPEČÍ, pokud jste knihu ještě nečetli. Budu se věnovat některým momentům, které na mě něčím zapůsobily a chci je zmínit. Takže možný SPOILER.

Království popela je na určité momenty, ať už úsměvné či srdcervoucí, celkem vhodná kniha. Jak jsem už výše řekla, tohle je kniha, která dokáže vyvolávat různorodé emoce. Momenty, kdy moje srdce pleskalo samou radostí, byly scény Elide a Lorcana (na jejich scény jsem se těšila, jak malé dítě a když se dali dohromady, tak jsem doslova skákala radostí), slovní přestřelky Manon a Doriana (úžasná dvojka, kterou nejde nemilovat), romantické chvilky Aelin s Jeřábem, Chaola s Yrene, Aediona s Lysandrou (chvilky štěstí, které byly zapotřebí). Momenty, kdy moje srdce plakalo a plakalo, byly scény, když se Elide snažila zachránit Lorcana z bitevního pole (hrozící smrt a následné udobření se mnou zahýbaly), obětování Třináctky a smrt Gavriela (oboje emočně náročné).

2 03.11.2019

Možná se budu opakovat, ale já tu ženskou miluji. To, co dokáže Sarah J. Maas, je neskutečné a obdivuhodné.
Chaola jsem v prvních dílech zbožňovala a nedala jsem na něho dopustit. Nicméně v dalších dílech se to postupně začalo měnit a on mě začal spíš vytáčet. Mohla za to především jeho změna v chování a jednání v některých situacích.
A proto jsem k této knize přistupovala s rozpaky a nejistotou. Nicméně všechny moje obavy se začaly ihned v začátcích knížky bortit a já jsem nemohla přestat číst. A přiznám se i bez mučení - Chaola jsem si nanovo zamilovala.
Autorka nás v této knize přenesla na jiný kontinent a tím pádem i do nového prostředí, které musíme postupem času poznávat. Stejně tak jako jeho obyvatelstvo a nové postavy, které tu utvářely náš příběh.
Závěrem bych chtěla říct, že to bylo úžasné a Sarah J. Maas dokazuje, že je mistryní ve svém oboru. Nejen, že dokázala změnit můj názor na Chaola, tak mě zase přiměla milovat tento svět a nechtít ho opustit.

3 03.11.2019

I když se tato kniha přímo ve Skotsku neodehrává, nýbrž v Anglii, tak příběhu to vůbec neuškodilo. Proto můžu říct, že se jedná o vydařenou historickou romanci s Madelyn s Duncanem. Hrdinové vás dokáží vtáhnout do příběhu, který je svým námětem zajímavý.
Takže ženy - zahřejte mužům nohy svým tělem a třeba najdete toho svého osudového, jako naše hlavní hrdinka.

2 03.11.2019

Zajímavě napsaná fantasy pohádka, díky níž se dostaneme do světa plného kouzel a netušených možností, kde se snaží dobro bojovat se zlem. Takhle by se dala shrnout tato knížka.
I když je začátek trochu pomalejší a rozvleklejší, tak postupem času to přidává na síle a čtivosti. A než se člověk naděje, tak je konec a nestačí se divit, jak k tomu došlo. Dle některých reakcí ne všichni byli s koncem spokojení. Podle mě si autorka buď nechala zadní vrátka, kdyby se do tohoto světa chtěla ještě vrátit, a nebo jen chtěla, aby bylo na čtenáři, jak si pomyslí konec, v němž se mu bude dále rozvíjet vztah Agniezsky a Draka/Sarkana.
Co se mi líbilo, byla myšlenka zlověstného hvozdu/lesa, který je plný zášti, vzteku a požírá nevinné oběti. Podle mě je to zajímavé a netradiční. Neboť padouchem většinou bývá nějaká osoba, ať už to je obyčejný člověk nebo nadpřirozená bytost.

1 03.11.2019

Byla to neskutečná marsovská jízda v podání Marka Watneye, který se i přes nepřízeň osudu (podařilo se mu uvíznout na Marsu) snaží přežít a neztratit naději na záchranu. Je to ten typ člověka, který se předem nevzdává. Je vyzbrojen důvtipem, technickými znalostmi a především smyslem pro humor, jenž je nesmírným zdrojem Markovy energie. Přesto, že mu Mars staví pořád nějaké překážky, tak Mark je postupně zdolává a jeho situace se každým dnem lepší i s vidinou záchrany.
Vězte jedno, pokud byste uvízli na Marsu, tak vaši záchranou a pomůckou bude izolepa, neboť ta spraví všechno i na Marsu.

Na Zlodějský tanec jsem se opravdu těšila, protože série Kroniky pozůstalých od Mary E. Pearson se mi líbila. Autorka vymyslela zajímavý svět a postavy v něm. Takže jsem si říkala, že když se do tohoto světa znovu vrátíme, tak to přece nebude nic hrozného. A hádejte co!? Ono to špatné vůbec nebylo.
Děj se odehrává ve stejném světě jako Falešný polibek, Zrádné srdce, Temná krása a plynule na ně navazuje. Náš příběh nicméně začíná o šest let později, tedy po velké bitvě, která se odehrála v poslední zmiňované knize. Příběh není nějak složitý, ale je vystavený tak, aby si čtenář užil postupné sbližování dvou protikladných osob, které přes to všechno k sobě našli cestu. Hlavní hrdinové jsou opravdu sympatičtí, i když vás v některých situacích můžou trochu naštvat (že Kazi? že Jací?), tak jim jinak fandíte.
Jak jsem už nastínila, díky příběhu a postavám do sebe všechno hezky zapadá. Kniha se tak četla velmi dobře. Možná začátek byl trochu pomalejší, ale potom se to rozjelo, že vás to nutili číst a číst. A najednou byla poslední kapitola kapitola a vy jen WTF!? Jako vážně!? Kde je další díl, já chci pokračování!

2 03.11.2019

Pokud hledáte fantasy s princeznami, vojáky, zloději, lovci a démony, tak určitě sáhněte po této knize. Nejen, že se četla snadno a velmi rychle, ale měla i zajímavý a napínavý příběh.
Nejvíce mě bavilo příběhy princezny Catherine a malé lovkyně Tash. Zrovna Tash jsem si oblibila především kvůli jejímu chování, protože se s ničím nepárala a šla za svým. Na Catherine se líbilo, že se snažila poprat s nepřízní osudu, jenž představovalo naplánované manželství s princem z jiného království. A hlavně, že se nenechala zlomit a pokusila se nastalou situaci obrátit ve svůj prospěch. Zachovala se totiž jinak, než např. Lia z Falešného polibku, která raději utekla, než aby se tomu postavila. Ale ti by pak byl asi úplně jiný příběh. U mužských hrdinů jsem měla menší problém, neboť March a Edyon mi tolik do oka nepadli. Ne, že by neměli zajímavý příběh, ale něco mi u nich chybělo, a to něco by mohlo být charisma. Nakonec se mi zamlouvalo, že se jednotlivé linky našich hrdinů prolnuly do jednoho příběhu a oni tak stanuli proti sobě.
Osobně jsem zvědavá na pokračování, protože nutné potřebuji vědět, jak tohle všechno dopadne.
Na závěr musím vyzdvihnout grafické zpracování knížky, protože jak obálka, tak fialová ořízka tvoří dokonalou kombinaci a díky tomu je tak fotogenická, což je velký plus.

1 03.11.2019

Autorka touto povídkou sice nic nepokazila, ale také nic převratného nepřinesla. Jak už někdo níže zmínil, kdyby to vložila do samotné knihy Jamaica Lane, tak by udělala lépe.

1 13.10.2019

Knihu z pera markýze de Sade jsem četla poprvé a naposledy. Promiňte pane, ale jinak to nejde. Nejsem vaším cíleným čtenářem.

1 13.10.2019

Tak tenhle díl bylo rozhodně lepší než předešlý. Může za to přeměna hlavního hrdiny. Easton se ze zamrzlého puberťáka změnil na milého a starajícího chalana. I hlavní ženská postava Hartley prošla změnou, a to díky úrazu hlavy. Téhle dvojici jsem už fandila. Až na ten trochu uspěchaný konec to bylo dobré.
Jsem zvědavá, zda dostanou prostor i dvojčata. Bylo by to hezké ukončení celé série.

1 10.03.2019

Kniha dvou příběhů. První se ve zkratce věnuje Gideonovi a Savaně. Aspoň jsme tu mohli trochu více poznat Gideona. Druhý příběh je o Eastonovi. A tady nemám slov. Ten kluk je neuvěřitelný. Takovou stíhačku a neodbytnou vtěrku jsem už jsem dlouho neviděla. A to jsem toho kluka z předchozích dílů měla fakt ráda. Tady na mě působil jako zamrzlý puberťák. Nicméně ten závěr byl neskutečný. Koukala jsem na to jako blázen. Takže jsem zvědavá na pokračování.
Ty konce mě u téhle série jednou zabíjí.

10.03.2019

Příběh začíná tam, kde předešlý díl skončil, a to vraždou Broke a znovuobjevením Stevea. Celá kniha byla i tom, zda Reed je či není vrahem. Protože všechno ukazovalo na něho a všechno a všichni byli proti němu, až na Ellu, která se snažila mu být oporou.
V tomto díle jsem si ještě více oblíbila dvojici Val a Wade. Byli to slaďouši - narážky na pekařství neměly žádnou chybu. Kdo mi byl hned od začátku nesympatický, byl právě Steve. Ten mi lezl opravdu krkem. Ale nejspíš to byl účel, abychom si to se vším, co se stalo spojili.

2 10.03.2019

Po napínavém konci předešlého dílu mě zajímalo, jak se příběh bude vyvíjet dál. Protože Reed to tak trochu pokakal (ano, použila jsem slabší výraz namísto toho silnějšího). Nicméně to věčné handrkování bylo z jedné části zajímavé, ale z té druhé až trochu otravné. Tak buď s ním budu či nebudu, a hotovo. Ale pro naše hrdličky to dopadlo dobře a našly k sobě zase cestu. Ale ten konec! To snad nemyslí vážně, takhle to ukončit. To znamená jediné - hned se vrhnout na další díl a dozvědět se, jak to všechno dopadne.

10.03.2019

Další kniha, u které mě zajímalo, co na ni skoro všichni vidí. A proto jsem se rozhodla, že se do této sérii také pustím.
A musím říct, že jsem mile překvapena. Kniha byla zajímavá a zejména čtivá. Kluky Royalovic jsem si hned oblíbila, především Reeda. Jak nečekané! Hlavní hrdinka Ella mi přišla celkem sympatická, takže jsem s ní neměla nějaký problém. Nejvíce se mi zamlouvalo to napětí mezi Reedem a Ellou, protože to napětí se dalo doslova krájet. A jen jsem čekala, až tam něco mezi nimi bude.
Konec mě docela dost překvapil a koukala jsem na to jako blázen. A proto zvědavost na další díl je veliká.

10.03.2019

Na Krutého prince jsem se těšila docela dlouho. Už jenom kvůli tomu povyku, který kolem knihy nastal. Takže zvědavost mi nedala a já si ji musela přečíst.
Upřímně. Z knihy mám tak trochu smíšené pocity. Příběh se četl skoro sám - čtivost se tomu ubrat rozhodně nemůže. Poté se mi líbil svět víl, který tu byl tak netypický. Tady totiž víli nebyly hodné, ale kruté. Což je oproti jiným knihám zajímavým prvkem. Jen ty postavy mi tu moc nesedly, především Jude a Taryn. Nějak jsem si k nim nenašla cestu a pochopení.
Nicméně jsem zvědavá na další díl. Protože to skončilo takovým zvratem, že je to nutnost.

10.03.2019

Trnitá řeč od Leigh Bardugo je neskutečný skvost. Má všechna potřebná nej - nejkrásnější obálka, nejkrásnější ilustrace (z těch ještě doteď nemůžu, opravdu neskutečná nádhera) a nejoriginálnější pohádkové příběhy. I když tyto pohádky jsou temně laděné. Za mě osobně jsou nejpovedenější Yama a trnitý les, Čarodějnice z Duvy, Když voda zpívá oheň. Tyhle tři na mě hodně způsobily a vryly se mi do paměti.

2 10.03.2019

Jsem ráda, že jsem mohla opět zabrousit do tohoto světa a potkat staré známé, zejména Rhysanda, Azriela a Cassiana. Bylo to milé počteníčko, i když nic závratného se tam nestalo, přesto velmi příjemné. Nejvíce mě pobavily některé hlášky a především scénky, jako třeba koulovaná či předávání dárků (červené spodní prádlo rozhodně vede).

2 10.03.2019

Tak, a je tu konce. Uzavřela se nám jedna kapitola s příběhy ze série Dublin Street. A právě díky této knize jsme se mohli rozloučit s našimi hrdiny a dát jim tak sbohem.
Jako rozloučení mi to přišlo hezké a milé. I když víc jsem sledovala předešlé postavy (proto jsem vděčná za ten závěrečný epilog), než hrdiny této knihy. Nějak mi totiž Grace a Logan nepadli do noty. Neměli takové kouzlo či chemii jako jiné páry. Ale jinak to bylo příjemné čtení.

1 10.03.2019

Scotland Street se věnuje Coleovi, mladšímu bratru Jo, což byla hrdinka z London Road. A právě Jo a její příběh mám ze všech nejradši, takže jsem se na ten Coleův opravdu těšila. A nebylo to špatný, řekla bych příjemná oddychovka. Jen mi trochu vadila hlavní hrdinka Shannon, která byla občas na pár facek. Její myšlenkové pochody jsem někdy nepobírala. A proto jsem i ráda, že po dlouhé době to musela napravovat ona a ne on. Protože Cole byl správňák se srdcem na pravém místě.

2 13.01.2019

Jsem ráda, že jsem se odhodlala a přečetla si i Krvavé ostří, které nám podhaluje život Celaeny Sardothien. Diky této knize jsme mohli více poznat i Sama, kterého jsem si oblíbila (nejhorší na tom bylo, že člověk věděl, jak to s ním dopadne). Dále nám byli více přibliženy postavy, jako byl Rolfe, Yrene, Ansel z Trnitého srázu či Tiché vrahy. Tyto nepatrné příběhy nám tak hezky doplnily hlavní příběh.

1 30.12.2018