TerryDee komentáře u knih
Tuto knížku určitě doporučuji jako letní čtení (možná i na jiné roční období). Za mě rozhodně příjemné a oddechové počtení.
Příběhově se mi to doopravdy líbilo. Prostě romantika. Postavy jsem si oblíbila, především pak duo Niky a Niky, i když ve spojení s Bárou super trio. A Martina snad ani nemusím zmiňovat, miláček.
Na závěr, jsem ráda, že jsem se k této knize od české autorky dostala (díky Týno za doporučení). Rozhodně nelituji a doporučuji i já.
Jedním slovem PECKA. Z této knížky jsem opravdu, ale opravdu nadšená. Už se těším na další díly.
Rozdělení knihy na vyprávění ze strany princezny Lii, Rafea, Kadena, prince a vraha se mi líbilo. Bylo celkem zajímavé postupným čtením zjišťovat, kdo je ve skutečnosti princ a kdo vrah. A jsem ráda, že jsem to odhadla, tak jak to bylo, protože tak jsem to od začátku chtěla. Takže za mě spokojenost. Jednoznačně team Rafe.
Severskou mytologii jsem tolik neznala. Na školách se především mluví o řecké či římské. Takže jsem ráda, že díky této knize jsem si rozšířila obzory.
A jako marvelovský fanoušek jsem to prostě musela přečíst. Protože mě to utvrdilo v tom, že Loki je nejlepší Bůh ze všech. Loki je miláček.
Kniha Možná v jiném životě mě velmi mile překvapila. Příběhově se mi doopravdy líbila. Bylo zajímavé sledovat vzájemně se prolínající příběhy, v nichž má volba hlavní hrdinky Hannah obrovské důsledky jak pro ni samotnou, tak pro lidi kolem ní.
Každý si snad někdy řekl, co by se stalo, kdybych se rozhodl jinak, než jsem se rozhodl. A právě tato otázka je hlavním momentem knihy.
Za sebe můžu říct, že jsem spokojená, jak oba dva příběhy skončily. Protože jak Hannah č. 1, tak Hannah č. 2 byly od sebe odlišné, a proto mohly mít svůj život.
Jsem ráda, že jsem se dostala k této knize, protože jsem ji sháněla opravdu hodně hodně dlouho. Takže spokojený tvor.
Musím říct, že to bylo velmi milé počtení. Knihy od Elizabeth Astonové mám doopravdy ráda. A její svět volně navazující na svět Pýchy a předsudku od Jane Austenové mě prostě baví. Díky ní jsem zase mohla zavítat do Anglie a sledovat peripetie našich postat, a to zejména dcer pana Darcyho.
Sarah J. Maas nechám ještě chvíli na pokoji, a tak se můžu vrhnout na tuto krásku. Jako ta obálka!? Prostě bomba. Upřímně jsem zvědavá, jaká bude knížka samotná. Četla jsem různé názory: buď se klání, jako že dobrý a nebo jako že špatný. Tak uvidíme, kam budu zapadat já.
Po přečtení této knihy mohu konstatovat, že patřím k těm, kterým se kniha Na lovu doopravdy líbila.
Příběhově to bylo velmi milé a čtivé. Líbilo se mi, jaké vztahy mezi sebou měly sestry. Po dlouhé době to totiž byly vztahy kladné. Co se mi na tom hodně zamlouvalo, byly kapitoly z pohledu Zvířete. A poučení - i z nenávisti může vykvést láska.
Závěrem: asi všichni ve skrytu duše hledáme svého ptáka ohniváka.
Názor na knihu obsahuje spoiler.
I tento díl nebyl špatný. Celkem se mi to líbilo. I když to nedopadlo, tak jak jsem chtěla. Nicméně dalo se to očekávat. Jediný, kdo může být spokojený, je Mal, který dostal to, co chtěl. Tentokrát nás čekala cesta za ptákem ohnivákem, který měl být naším třetím umocňovačem.
Škoda, že tu bylo méně prostoru pro Nikolaje. Čím dál tím víc mě totiž baví. Ale naštěstí je nám slíbena duologie, která bude věnována právě Nikolajovi.
Nejvíce jsem si užívala scény s Temnyjem. Ano, trochu nám tam nadělal paseku a pozabíjel pár postav. Ale když si to tak vezmeme, tak chtěl, aby Ravka byla místem, kde by grišové měli své místo. V podstatě to byl stejný záměr, jako měla Alina. Jen to vzali za jiný konec provazu.
Pokračování Skleněného trůnu v Půlnoční koruně ve mně nechává smíšené pocity. Četlo se to dobře, to bez debat, ale něco tam chybělo. De facto do třičtvrtě knihy se tam nic moc nedělo, až ke konci byla nějaká akce. Cealena si dokonce v této knize vybrala svého srdce šampiona, ale dlouho jim to hrdličkám nevydrželo. Holt osud tomu nechtěl (nebo spíš Sarah J. Maas). Doriana mi bylo upřímně líto, tohle si nezasloužil. Doufám, že najde někoho lepšího.
Celkově jsem zvědavá kam nás posunou další díly, ve kterých se nám hlavní hrdinka znění ze Cealeny Sardothien na Aelin Ashryver Galathynius.
I tenhle díl se četl celkem v pohodě. Příběhově to bylo zajímavé. Především ta část při cestě do As Alty a následně v Malém paláci. Za velmi rušivý moment považuji ty šílené chyby a občasné záměny jmen.
Mal se díky tomuhle dílu dokázal dostat až na samé dno oblíbenosti. Jeho už asi nepřekousnu. Fakt ne! Alina mi také na střídačku lezla krkem, ale potom se to dostalo na neutrální rovinu. Kdo si udržel mou pozornost, je stále Temnyj. Trochu padouch, já vím. Ale pořád lepší než věčně fňukající a uražený Mal. A upřímně, kdo nemá rád padouchy takového typu, hm? Prostě badboy! Nicméně konkurenta mu dělá Nikolaj. Princátko a korzár zároveň.
Na třetí a zároveň poslední díl jsem zvědavá. Zajímá mě, jak tohle všechno dopadne a jak skončí některé postavy.
Nechápu, proč to má tolik negativních ohlasů. Protože za mě to bylo opravdu dobré a čtivé. Smekám před autorčinou fantazií, protože svět, který vytvořila je doopravdy zajímavý a svým způsobem lákavý. Zajímavou a záhadnou postavou byl pro mě Temnyj. I já mu zpočátku fandila a věřila, tak jako naše hrdinka Alina Starková. Mno dobře, možná mu ještě tak trochu fandím. Škoda, kam to Leigh Bardugo posunula. Protože se mi velmi zamlouvala dvojice Alina a Temnyj, na místo Alina a Mal. Přijde mi že u Temnyje je více chemie a jiskření, a to u Mala nějak nevidím. Takže tak. Teď jdu na další díl a uvidíme, jaké to bude.
Dočteno! Celkem mě mrzí, že už to skončilo. Stále dokola totiž křičím, že chci další a další. Za mě to byla parádní jízda, která brala každou stránkou na síle. Zvrat střídal další zvrat, až jsem občas nedýchala a ceklaz, jak to dopadne.
Jak Šest vran, tak i Prohnilé město jsou skvělé knížky, které prostě musíte přečíst.
Kaze Brekera si zamilujete okamžitě, v mém případě to tak bylo. Nicméně i ostatní postavy se od minulého dílu posunuly. Dvojka Jasper a Wylan mě opravdu bavila. Jen mě mrzí, jak skončil příběh Niny a Mathiase, protože ti dva byli tak roztomilý páreček. Jsem zvědavá, jak se bude příběh Niny dále rozvíjet a zda opravdu změní názor druskelů na griši.
Upřímně musím říct, že se mi kniha četla velmi dobře. Příběh byl opravdu čtivý a nápaditý. A smekám před autorčinou fantazií, protože Šerosvět je opravdu zajímavé místo s ještě zajímavějšími obyvateli, jak jsou ghúlové, sirény, víly či vlkodlaci.
Na příběh je nahlíženo z pohledu tří hlavních postav, a to Carys, Mary a Roana. Jednoho dne se vše pro naše postavy změní. V Moriganu, kde pravidla určují čtyři vládci, totiž jeden z nich zemře, a to v náruči smrtelné dívky jménem Carys. Aniž by chtěla, stala se jeho nástupkyní – nositelkou titulu paní kouře a kamene. Aby titul získala, musí však podstoupit těžkou zkoušku od ostatních vládců města. A zároveň musí zjistit, kdo je její přítel a kdo nepřítel.
Spoiler!
Pro mě základním momentem se stal sraz vládců Moriganu, kde Carys předvedla obdivuhodný výkon, když přednesla svůj proslov. Zároveň objevení mrtvého chlapce, což odstartovaloz druhou stranu příběhu. Dále je to samozřejmě zkouška, kterou musela podstoupit, aby se stala vládkyní Severu. A jako poslední bych uvedla setkání s Vránou a finální souboj.
Konec spoileru!
Kniha skončila, tak jak skončila. A myslím si, že nebudu sama, kdo bude doufat v pokračování.
Po sérii Dvora jsem obrátila svou pozornost i k sérii Skleněný trůn. A můžu říct, že se mi styl, kterým píše Sarah J. Maas, opravdu zamlouvá, protože díky tomu jsou její knihy velmi čtivé a zajímavé.
Příběh Skleněného trůnu pojednává o mladé vražedkyni Celaeně Sardothien, kterou si vybral korunní princ, aby ho reprezentovala v rámci turnaje zabijáků a zlodějů. Z tohoto klání má vzejít pouze jeden vítěz, a tím by měla být naše hrdinka.
Příběhově se mi to líbilo i Celaenu jsem si obliba, což se mi často nestává, abych hlavní hrdinku měla od začátku ráda. Hlavní kámen úrazu byli pánové - Dorian a Chaol. Zatím totiž váhám, kterého si vybrat, neboť ani jeden mi nevadí a oba jsou mi sympatičtí. Asi ukáže čas a hlavně další knížky.
Nemůžu uvěřit, že jsem to dočetla. Už teď mi to šíleně moc chybí. Abych řekla pravdu, tak se mi to opravdu moc líbilo. Protože tolik zvratů, omg a wtf momentů jsem dlouho nezažila. A přiznám se, i ta slzička mi ukápla (holt jsem měkota). Příběh se točil zejména kolem přípravy na válku. Jsem ráda, že nám kromě příprav, byli více přiblíženy i ostatní postavy, a to zejména Mor, Amren, Cassian, Azriel, Nesta a Elain. Zároveň je zde větší zaměření na vzájemné vztahy. Snad nejvíc mě bavilo sledovat rozvíjení vztahů mezi Nestou a Cassianem, a potom Amren a Varrianem. Samozřejmě, že Rhysand ještě více zaútočil na mé city. A proto bych to zakončila jeho slovy: "Čekal bych na tebe dalších pět set let. Klidně i tisíc. A kdybychom spolu neprožili ani jediný další den... To čekání stalo za to."
Jana Eyrová je jedna z mých oblíbených knih. Jsem ráda, že jsem si na ni udělala čas a přečetla si ji znovu. Bylo to totiž milé zavzpomínat na jednotlivé osudy našich hrdinů - Jany Eyrové a Edvarda Rochestera. Teď se tedy můžu s velkým očekáváním pustit na její retteling Rozlet Gemmy Hardyové od Margot Liveseyové. A upřímně, jsem zvědavá a zároveň natěšená.
(SPOILER) Příběh nebyl špatný, takže se kniha dala v pohodě číst. Nejvíc jsem si oblíbila Kosí dvůr a pana Sinclaira. Bože, ta scéna, kdy Gemmu nese v náručí, aby přešli přes začínající příliv - úžasná. Zpočátku jsem Gemmě fandila, až do doby, než opustila pana Sinclaira, kvůli tomu, že před 20 lety lhal a vydával se za někoho jiného, aby přesvědčil svou rodinu a pomohl kamarádovi. A pro ni tohle znamenalo nepřekonatelnou překážku. Celkem ironické mi přišlo, že poté, co opustila Kosí dvůr, tak sama lhala a vydávala se za někoho jiného. Nakonec to dopadlo dobře a ti dva našli k sobě zase cestu.
Opravdu velmi čtivé a poutavé. Líbilo se mi, jak Sarah J. Maas zcela posunula příběh. Abych řekla pravdu, tak jsem to po prvním díle nečekala. Myslela jsem si, že se bude držet toho, co náčrtla, ale ona to jedním tahem změnila (za co jsem opravdu ráda). Rhysanda jsem si oblíbila už na konci jedničky, takže jsem čekala jak se jeho postava v tomto díle vyvine. A jsem ráda, jaký směrem to bylo. Musím uznat, že mě to nadchlo. A jsem natěšená na další díl, který mám akorát před sebou.
Jedním slovem jsem se zamilovala. Zamilovala! Každou stránku jsem doslova hltala, až jsem nemohla přestat, jak mě to dostalo. A jakmile jsem to dočetla, hned jsem chtěla další. Ale to by ta další měla být s vámi na chatě a ne doma v knihovničce. Takže jak problém vyřešit? Stáhnu si knihu do mobilu (aspoň na chvíli to postačí). Teď už vesele čtu druhý díl v knižní podobě.
Dočteno! A musím říct, že jsem sama překvapená, jak mě ta kniha totálně chytla. Jsem z ní hotová. Rozhodně jsem se do příběhu zamilovala. Z postav jsem si oblíbila Kaze, Inej a Ninu. Ale v podstatě mi tam nikdo nevadil, protože se jednotlivé postavy doplňovaly. Už se nemůžu dočkat druhého dílu. Ještě, že je to teď v dubnu.
Další kniha za mnou, a že mi dala zabrat. Nějak jsem nemohla překousnout jednání malých dospělých (opravdu jedenáctiletá dívka nutí chlapa skoro o polovinu staršího k sexu a matka jí na to později řekne, že si myslela, že má víc rozumu). I když chápu, jiná doba, jiný mrav. Nicméně knihu bych přejmenovala z Milostného trojúhelníku na Milostný čtyřúhelník. Příběh pojednává o Joaně/Janě z Kentu, která se jako jedenáctiletá tajně zalíbila o čtrnáct let staršímu Thomasu Hollandovi, což se samozřejmě nelíbilo rodině a ani korunnímu princi Eduardovi (známému jako Černý princ), který si na svou sestřenku dělal nárok. Jak už to ve středověku bývá, Joanu nakonec provdali za Willa z Montagu. A tady nastal zlom, nějak se ukázalo, že Will je gay a navíc touží po princi Eduardovi, který toho využíval, aby mohl být Joaně nablízku. Nicméně se na scéně znovu objevil Thomas Holland s tím, že chce zpátky svoji ženu. Takže začaly tahanice o to, kdo získá Joanu. A hádejte, vyhrál Thomas a měli se šťastně. Avšak, nic netrvá věčně a Thomas zemřel, a tím se otevřel prostor pro Eduarda. Za něho mě mrzí, že když už byl s Joanu, tak nedostal takový prostor jako jeho předchůdci.