TerryDee komentáře u knih
Knihu z pera markýze de Sade jsem četla poprvé a naposledy. Promiňte pane, ale jinak to nejde. Nejsem vaším cíleným čtenářem.
Tak tenhle díl bylo rozhodně lepší než předešlý. Může za to přeměna hlavního hrdiny. Easton se ze zamrzlého puberťáka změnil na milého a starajícího chalana. I hlavní ženská postava Hartley prošla změnou, a to díky úrazu hlavy. Téhle dvojici jsem už fandila. Až na ten trochu uspěchaný konec to bylo dobré.
Jsem zvědavá, zda dostanou prostor i dvojčata. Bylo by to hezké ukončení celé série.
Kniha dvou příběhů. První se ve zkratce věnuje Gideonovi a Savaně. Aspoň jsme tu mohli trochu více poznat Gideona. Druhý příběh je o Eastonovi. A tady nemám slov. Ten kluk je neuvěřitelný. Takovou stíhačku a neodbytnou vtěrku jsem už jsem dlouho neviděla. A to jsem toho kluka z předchozích dílů měla fakt ráda. Tady na mě působil jako zamrzlý puberťák. Nicméně ten závěr byl neskutečný. Koukala jsem na to jako blázen. Takže jsem zvědavá na pokračování.
Ty konce mě u téhle série jednou zabíjí.
Příběh začíná tam, kde předešlý díl skončil, a to vraždou Broke a znovuobjevením Stevea. Celá kniha byla i tom, zda Reed je či není vrahem. Protože všechno ukazovalo na něho a všechno a všichni byli proti němu, až na Ellu, která se snažila mu být oporou.
V tomto díle jsem si ještě více oblíbila dvojici Val a Wade. Byli to slaďouši - narážky na pekařství neměly žádnou chybu. Kdo mi byl hned od začátku nesympatický, byl právě Steve. Ten mi lezl opravdu krkem. Ale nejspíš to byl účel, abychom si to se vším, co se stalo spojili.
Po napínavém konci předešlého dílu mě zajímalo, jak se příběh bude vyvíjet dál. Protože Reed to tak trochu pokakal (ano, použila jsem slabší výraz namísto toho silnějšího). Nicméně to věčné handrkování bylo z jedné části zajímavé, ale z té druhé až trochu otravné. Tak buď s ním budu či nebudu, a hotovo. Ale pro naše hrdličky to dopadlo dobře a našly k sobě zase cestu. Ale ten konec! To snad nemyslí vážně, takhle to ukončit. To znamená jediné - hned se vrhnout na další díl a dozvědět se, jak to všechno dopadne.
Další kniha, u které mě zajímalo, co na ni skoro všichni vidí. A proto jsem se rozhodla, že se do této sérii také pustím.
A musím říct, že jsem mile překvapena. Kniha byla zajímavá a zejména čtivá. Kluky Royalovic jsem si hned oblíbila, především Reeda. Jak nečekané! Hlavní hrdinka Ella mi přišla celkem sympatická, takže jsem s ní neměla nějaký problém. Nejvíce se mi zamlouvalo to napětí mezi Reedem a Ellou, protože to napětí se dalo doslova krájet. A jen jsem čekala, až tam něco mezi nimi bude.
Konec mě docela dost překvapil a koukala jsem na to jako blázen. A proto zvědavost na další díl je veliká.
Na Krutého prince jsem se těšila docela dlouho. Už jenom kvůli tomu povyku, který kolem knihy nastal. Takže zvědavost mi nedala a já si ji musela přečíst.
Upřímně. Z knihy mám tak trochu smíšené pocity. Příběh se četl skoro sám - čtivost se tomu ubrat rozhodně nemůže. Poté se mi líbil svět víl, který tu byl tak netypický. Tady totiž víli nebyly hodné, ale kruté. Což je oproti jiným knihám zajímavým prvkem. Jen ty postavy mi tu moc nesedly, především Jude a Taryn. Nějak jsem si k nim nenašla cestu a pochopení.
Nicméně jsem zvědavá na další díl. Protože to skončilo takovým zvratem, že je to nutnost.
Trnitá řeč od Leigh Bardugo je neskutečný skvost. Má všechna potřebná nej - nejkrásnější obálka, nejkrásnější ilustrace (z těch ještě doteď nemůžu, opravdu neskutečná nádhera) a nejoriginálnější pohádkové příběhy. I když tyto pohádky jsou temně laděné. Za mě osobně jsou nejpovedenější Yama a trnitý les, Čarodějnice z Duvy, Když voda zpívá oheň. Tyhle tři na mě hodně způsobily a vryly se mi do paměti.
Jsem ráda, že jsem mohla opět zabrousit do tohoto světa a potkat staré známé, zejména Rhysanda, Azriela a Cassiana. Bylo to milé počteníčko, i když nic závratného se tam nestalo, přesto velmi příjemné. Nejvíce mě pobavily některé hlášky a především scénky, jako třeba koulovaná či předávání dárků (červené spodní prádlo rozhodně vede).
Tak, a je tu konce. Uzavřela se nám jedna kapitola s příběhy ze série Dublin Street. A právě díky této knize jsme se mohli rozloučit s našimi hrdiny a dát jim tak sbohem.
Jako rozloučení mi to přišlo hezké a milé. I když víc jsem sledovala předešlé postavy (proto jsem vděčná za ten závěrečný epilog), než hrdiny této knihy. Nějak mi totiž Grace a Logan nepadli do noty. Neměli takové kouzlo či chemii jako jiné páry. Ale jinak to bylo příjemné čtení.
Scotland Street se věnuje Coleovi, mladšímu bratru Jo, což byla hrdinka z London Road. A právě Jo a její příběh mám ze všech nejradši, takže jsem se na ten Coleův opravdu těšila. A nebylo to špatný, řekla bych příjemná oddychovka. Jen mi trochu vadila hlavní hrdinka Shannon, která byla občas na pár facek. Její myšlenkové pochody jsem někdy nepobírala. A proto jsem i ráda, že po dlouhé době to musela napravovat ona a ne on. Protože Cole byl správňák se srdcem na pravém místě.
Jsem ráda, že jsem se odhodlala a přečetla si i Krvavé ostří, které nám podhaluje život Celaeny Sardothien. Diky této knize jsme mohli více poznat i Sama, kterého jsem si oblíbila (nejhorší na tom bylo, že člověk věděl, jak to s ním dopadne). Dále nám byli více přibliženy postavy, jako byl Rolfe, Yrene, Ansel z Trnitého srázu či Tiché vrahy. Tyto nepatrné příběhy nám tak hezky doplnily hlavní příběh.
Další díl pokračuje v tempu, které bylo nastaveno v předchozím díle. Jen se opět ocitáme v Adarlanu, kam se vrací Celaena Sardothien neboli Aelin Ashryver Galathynius.
Hned na začátku se mi tak trochu zprotivil Chaol a mohlo za to především jeho chování a tak dále. Možná to byl od Maasové záměr, abychom se více těšili na Jeřába. Na kterého jsem čekala s každou otočnou stránkou. A pak se objevil a moje dušička měla klid. Protože špičkování a provokování mezi ním a Aelin mě hodně bavil. Působilo to jako velmi mile spestření v tom všem, co se tam dělo.
Dějová linka s Manon se začala více rozvíjet. A bylo to jen dobře. Nejspíš tomu napomohlo i objevení nové postavy, a to Elide.
Velmi se mi líbilo propojení všech dějových linek našich postav do jedné. Jako hodně zajímavý.
Možná se budu opakovat, ale klobouk dolů před Sarah J. Maas. Já ty její knížky a příběhy miluju. "Tvoje vlasy! Všechny sis ostříhal!... Když se teď proměníš, bude tvá jestřábí podoba oškubaná?"
Proč mi to dělá? Takhle to ukončit!? Kdo to čekání má vydržet.
Kniha pokračuje v tempu, které jí nastínily předchozí dva díly. Je to stále čtivé a záživné. Jedním slovem PECKA.
V tomto díle jsem si ještě více oblíbila příběh Manon a Elide. Hodně se mi zamlouvalo spojení Manon + Dorian a Elide + Lorcana. A proto mě docela naštvalo, že na konci si to tak trochu Lorcan pokazil (a to jsem použila mírný výraz). Jsem opravdu zvědavá, zda dostane u Elide šanci a budou spolu.
Musím říct, že se Aelin ukázala jako mistr taktiky a zamlčování. Protože to, co se postupně odkrývalo, dávalo následně smysl. Z toho vyplývá, že Aelin nedělala nic jen tak, vždy se za tím něco skrývalo.
A kvůli tomu mi bylo upřímně líto Aedeona. Chudák se dozvěděl všechno jako poslední, když nepočítám nás čtenáře. A ani se ho nezeptali, zda se mu zamlouvá to, co pro něho přichystali. Bylo to vůči němu velmi nespravedlivé.
Na závěr chci ještě říct, že mé srdce bije pro tuhle sérii. Opravdu jsem si ji zamilovala. ????
Kniha pro milovníky zvířátek, zejména pro ty, co mají rádi pejsky.
Příběhově je kniha velmi hezky napsaná, že v jednu chvíli vás rozesměje a v té druhé rozbrečí.
Rozhodně doporučuji nejdříve přečíst knihu, a potom shlédnout film. Za sebe můžu říct, že film není vůbec špatný, i když se od knihy docela liší.
Já tu ženskou žeru. Po ne moc dobré dvojce přichází velmi ale velmi čtivá a zajímavá trojka. Nejspíš za to mohla změna prostředí a objevení nových postav. Velký podíl k tomu přidává Rowan neboli Jeřáb a potom i Manon s Abraxosem.
V knize se nám rozvíjí více příběhů a my tak můžeme sledovat osudy našich hrdinů. Mě osobně se nejvíce zamlouval ten s Aelin a Manon. Dění v Adarlanu nic moc.
Po přečtení jsem se musela vrhnout na další díl. Jinak to totiž nešlo.
P. S. Ta ženská umí napsat chlapa. Totálně zbožňuji Jeřába. Můžu říct, že se rovná Rhysandovi.
Kniha nebyla špatná, ale asi pro každého úplně není.
Hlavní hrdinka Mia je velmi drsná a nekompromisní, která utekla z nefunkčního domova a nalezla nové útočiště v domku u kluků (s podobnými osudy).
Na Miu jsem si těžko zvykala. V některých situacích byla na pěst, někdy mi zase přišla v pohodě. Pro ránu a sprostá slova nešla daleko, a díky tomu si získala respekt chlapců, s kterými bydlela. Nicméně její pozu drsoňky postupně rozbije nový spolubydlící Brad, který podle mě měl svatou trpělivost. Ne všichni by se totiž přenesli přes její chování, které bylo občas přes čáru. A proto by nedělalo problém si oblíbit chlaoeckou sestavu. Kluci byli skvěle vykresleni a působili opravdu sympaticky. Byli to správná paka.
Závěrem, pokud si někdo chce přečíst něco oddechového a romantického, tak může sáhnout po této knize. Neuškodí.
Nela je volné pokračování předcházející knihy Niky. V této knize sledujeme příběh a životní a milostné patálie Nely (nevlastní sestry Niky).
Knihu bych zařadila k oddechové romantice. Příběh se totiž čte velmi dobře, takže není problém to přečíst během jednoho dne. Jako v mém případě.
Abych byla upřímná, tak se mi více líbila Niky, i když tohle taky nebylo špatné, opravdu ne. Ale asi mi tam chyběla ta chemie mezi ústřední dvojicí.
Nejvíc jsem byla potěšena z toho, že jsme se zde dozvěděli, jak to mezi Niky a Martinem dopadlo. Takové milé zpestření.
Upřímně jsem zvědavá na další díly a především na to, kdo v nich bude figurovat.
Názor na knihu obsahuje spoiler.
Závěrečný díl z trilogie Kroniky pozůstalých Temná krása úspěšně za mnou.
Co jsem v tomto díle moc nezvládala, byla hlavní hrdinka Lia a její chování. Ta holka mi občas, přesněji značnou část knihy, pila krev. A už se mi nezamlouvalo, že byl upozadněn Rafe, jako kdyby něco udělal špatně. Což neudělal! Zajímalo by mě, zda by Lia udělala to samé, kdyby byli v opačných situacích. Ale to jsou co by kdyby.
Myšlenka dát Kadena a Pauline dohromady se mi velice zamlouvala. Škoda, že tam nebylo víc jejich společných scén. A jméno Rgys, jako vážně? Úžasný výběr!
Jednu výtku bych k tomu měla, a to uspěchaný konec jak závěrečné bitvy, tak následného života po bitvě. Ale jinak spokojenost. Především jsem vděčná za happyend Lii a Rafe. Konečně spolu, konečně šťastni.
Celkově tuhle sérii hodnotím velmi pozitivně. Autorce se podařilo skvěle vykreslit její svět, že mě zcela okouzlil. Ještě teď po přečtení myslím na naše hrdinky a jejich svět.
Ještě teď střebávám poslední stránky. Jako to, co se tam stalo, bylo opravdu dech beroucí.
Z druhého dílu Kroniky pozůstalých se vyklubala velmi zajímavá kniha. I když jednička se mi líbila o trochu víc. Ale pořád dobrý a čtivý příběh.
Komizar jako hlavní záporák se mi zamlouval. Něco do sebe měl. Z Lii se stala silná osoba, která se snaží přežít a pomstít. Už to není slabá holčička. Milé bylo, jak si získala Vendu s jejími obyvateli (Aster mi je konci bylo strašně moc líto). Co se týká dvou mužských postav, tam je stav pořád neměnný, Rafe u mě pořád vede. Líbilo se mi, jak se Lie snažil vysvětlit, co všechno ho vedlo k tomu, jak se předtím choval. Ale Kadena jsem si taky docela oblíbila, ne že ne.
Celkově jsem zvědavá, jak tohle všechno ještě dopadne. Takže se jdu do toho pustit.