TetaEli
komentáře u knih
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Překvapivě čtivě napsaná kniha, obecně nemám moc ráda přepisy rozhovorů, ale zde to podáno citlivou formou a autorka byla průvodcem jednotlivými příběhy a vhodně zvolenými faktickými připomínkami a vysvětlivkami zasadila vyprávění do souvislostí. I volba jednotlivých osudů byla zajímavá. Skvělý způsob jak nenásilnou formou představit násilnický režim. A body navíc dávám za ilustrace.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Škoda, že hlavní téma knihy bylo intenzivně propíráno v mediální smršti po jejím vydání, takže mi chyběl moment překvapení a vlastně jsem celou dobu jen čekala na to, kdy k jeho odhalení dojde. Přestože motiv traumat z dětství a následné ovlivnění životů hlavních postav se současnou českou prózou táhne jako červená nit (např. Símka, Srpny), patří podání Aleny Mornštajnové k tomu nejlepšímu, alespoň mě se její styl vnitřně dotýká nejvíce.
Zahrada
Petra Dvořáková
S ohledem na rozsah knihy jsem si říkala, že se bude jednat o čtení na jedno či dvě odpoledne, popravdě jsem měla problém knihu vůbec dočíst. Ne proto, že by byla špatně napsaná a nezajímavá, naprosto naopak! Ale téma a jeho zpracování se mě tak hluboce dotklo, že jsem neměla sílu hned pokračovat. Je to skvělý příklad toho, jak na malém prostoru lze obsáhnout tolik zásadních věcí, vykreslit nejniternější kouty lidské mysli, nechat rezonovat vyřčené i jen naznačené.
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
(SPOILER) Na Sudetský dům jsem se hodně těšila, ale občas je velké očekávání následováno ještě větším zklamáním. Velmi pozitivně hodnotím téma, je jedině dobře, že ho někdo dokáže předávat přístupnou formou, protože je to stále část našich dějin, o které raději nemluvíme. Nicméně, a zde bych ráda citovala klasika: "Nevím věru, co Vám vytknouti dříve, zda chatrný děj, mátožnost postav, či veškeré prohřešky proti zákonům dramatu, které jste stihl učiniti již během prvního jednání." Děj samozřejmě není přímo chatrný, jen je velmi předvídatelný - např. zmínka o psu na jedné z prvních stran je napsána tak, že je vám jasné, jaký neblahý osud tohoto člena rodiny potká, a kdybyste to náhodou neodhadli napoprvé, nápověd bude na velmi krátkém prostoru více, atp. Velmi nemile mě překvapila plochost postav. Přestože se autor snažil nechat nahlédnout do myšlenek jedné každé hlavní postavy, tyto osoby mi splývaly - pokud bych odmyslela kontext, neodhadla bych, zda zrovna situaci nahlížím optikou ženy, muže, původních obyvatel, či přistěhovalců. Nemohla jsem se ubránit srovnání např. s Karin Lednickou. Ale pokud můžu věřit zdejším komentářům a ve druhém díle je patrný posun, jsem jedině ráda, protože autor je mi na základě rozhovorů s ním, které jsem slyšela nebo četla, velmi sympatický.
Trhlina
Jozef Karika
Na začátku jsem si říkala, že to bude jasných 5 hvězd, příběh byl dobře vystavěný, uvěřitelný, se čtením se mi nechtělo přestávat. V poslední třetině se však rozdrobil, předpokládám, že to byl záměr autora, aby nebylo nic jisté ani pro čtenáře, ale zatajený dech se nekonal a už jsem odpočítávala stránky do konce. V hodnocení bych se po dočtení přiklonila ke 3/5, ale celkový dojem z knížky mám pozitivní, rozhodně je to skvělé téma (tyto polomystifikace) a po většinu doby bylo skvěle zpracované.
Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou
Rob Wilkins
Na první knížku Zeměplochy jsem před léty narazila v podstatě náhodou, ale jak už to tak bývá, to nejlepší si nás najde samo. Celý svět a hlavně humor, s jakým je popsán, mě vtáhl a jedná se o knížky, ke kterým se vždy ráda vrátím (některé hlášky jako "odpusťte mi mou klačtinu" jsem převzala do svého běžného denního slovníčku). Na Terryho životopis jsem se neskutečně těšila a rozhodně nezklamal - není v tom žádný kalkul, nikdo se nechce přiživit na jeho odkazu, je vidět, že o něm psal někdo, kdo ho velmi dobře znal a byl v podstatě součástí rodiny. Bylo rozhodně zajímavé nahlédnout i do zákulisí literárního byznysu.
Anděl v podsvětí
Juraj Červenák
Celou sérii jsem objevila až díky letošním martinusáckým Tajemným knihovnám, ale tyhle skvělé historické detektivky si mě získaly. Čtu je samozřejmě hezky popořadě a konečně jsem se propracovala k mé rodné Plzni. A musím říct, že podle popisu se v historickém centru i pod ním krásně orientuji, za což teda před autorem klobouk dolů. Jen škoda, že notář, když je po kapitánově boku, ztrácí hodně ze svého charismatu :)
Vraždi všímavě
Karsten Dusse
Tempo svěží, humor černý jak ranní káva, mindfulness v praxi nejen v mafiánském prostředí... Skvěle jsem se bavila a těším se na pokračování.
Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Nebylo to lehké čtení. Očekávala jsem asi něco podobného jako Svědectví o životě v KLDR, ale tyto monologické výpovědi/zpovědi byly daleko syrovější a více mě zasáhly, a to možná právě díky jisté neučesanosti textu a mnohdy nepříliš plynulému toku myšlenek respondentů.
Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
V první řadě nutno říct, že knížka je to po grafické stránce krásná a nápaditá a už to ji odděluje od průměru. Při jejím čtení jsem zpočátku byla rozpačitá, přece jen to bylo mé první setkání s haiku a musela jsem mu přijít na chuť. Knížku jsem tedy na několik dní odložila a ona sama si našla vhodné rozpoložení, kdy se ke mně vrátit. A už dlouho mě nic tak neoslovilo. Ještě je možná moc brzy na hodnocení, ale rozhodně se k ní budu vracet.
Jeřabinový dům
Marie Hajdová
Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli ohodnotím třemi, nebo čtyřmi hvězdami, ale nakonec jsem se přiklonila k vyššímu hodnocení. Na to, že se jedná o prvotinu, musím vyzdvihnout opravdu dobrý styl psaní, hezké popisy. Postavám by slušelo větší prokreslení, ale to, že žádná není vyloženě sympatická, není na škodu - v životě nám většina lidí z našeho okolí nemusí sednout. V záplavě knih současných českých autorů, které se zabývají nefunčními rodinnými a mezigeneračními vztahy a traumaty z dětství přetrvávajícími až do současnosti, jsem zde měla pocit, že se postavy zaměřovaly spíš na revizi vlastních rozhodnutí a voleb.
Charlotta: Žena T.G.M.
Lenka Slívová
Za mě velmi dobře zpracovaný životopis, autorka nestvořila pouze kompilát faktů, ale vytvořila na základě nich živý příběh, do kterého vložila i svůj názor, s nímž se můžeme, ale nemusíme ztotožnit. Bylo zajímavé sledovat, jak si Charlotta dokázala poradit s naprosto rozdílným prostředím, než v jakém vyrůstala, a transformovat zvyky své rodiny a kultury do našich podmínek.
Čtenář z vlaku v 6.27
Jean-Paul Didierlaurent
Popravdě jsem od téhle moc milé jednohubky nic moc nečekala, ale byla jsem příjemně překvapena. Socializace asociála aneb jak se čtenář samotář mezi lidi pročetl. :)
Dirigentka
Maria Peters
Trnitá cesta ke splnění snu, který společnost považuje přinejmenším za bláznovství. Příběhu by možná slušelo větší propracování, ale je velmi čtivě a zajímavě napsaný, rozhodně mezi knihami o silných ženách nezapadne.
Život se mnou pěkně cvičí
Ondřej Horák
Loni na podzim jsem byla na křtu této knížky v Luxoru a musím říct, že ta energie, kterou Hanka vyzařuje, se do textu nádherně propsala. Z čtenářského hlediska to byla taková jednohubka a byla bych radši, kdyby byla podrobnější, ale je pravda, že i na tak malém prostoru nám Hanka nechala do sebe nahlédnout a její životopis je stejný jako ona - žádný zbytečný kecy.
Mé vnitřní dítě chce vraždit všímavě
Karsten Dusse
Stejný vzorec a stejný humor jako v prvním dílu, co očekáváte, to také dostanete - a já jsem s tím moc spokojená. Je to rozhodně knížka (série), o kterou se ráda podělím s těmi, kdo jsou na stejné vlně.
Žlutý ptáček zpívá
Jennifer Rosner
Vzhledem k tomu, že k tématu už mám něco "načteno", oceňuji originální a poetický přístup a to, že téma lásky (v mnoha jejích nuancích) přebije téma zla a násilí.
Poslední kacíř: Román ze středověké Prahy
Martin Chadima
Na román jsem se dlouho těšila, po přečtení zdejších komentářů jsem se ale ke čtení nějak nemohla odhodlat. Srovnání se Jménem růže je absolutně mimo a jedná se jenom o marketingový tah a vůči čtenáři, který se pustí do 621 stran s nadšením, to není moc fér. Mně popravdě rozvláčnost vyprávění ani komplikovanější jazyk nevadily, ale bohužel mě více zaujaly disputace, než děj samotný, což je možná důvod, proč zůstávám u hodnocení třemi hvězdami. V mém případě byl problém, a nevím, jestli to měl někdo podobně, že mi Ondřej z Ježova jako hlavní postava nebyl vůbec sympatický ("Chvíli je zmítán nezřízenou veselostí, za okamžik propadá domýšlivosti a povýšenosti. Je to lehkomyslník a nezaslouží si naší důvěry.") a s tím, jak se příběh posouval, se to rozhodně nelepšilo. S ohledem na překombinovanost zápletky a chaotičnost děje bych očekávala alespoň reálnější osoby. Pokud by po mně někdo chtěl jeho popis, popravdě nevím, co odpovědět - Petr z Pelhřimova byl rozhodně čitelnější a uvěřitelnější.
Nicméně aby můj komentář nevyzněl příliš negativně - dílo jsem si přečetla ráda (jsem ovšem také ráda, že se jednalo o knihovní výpůjčku), oceňuji využití magického sedmikostelí, popis husitské Prahy (nejedná se o odbornou publikaci, tak mi nepřesnosti tolik nevadí) i přiblížení náboženských a myšlenkových proudů tehdejší doby, které v dnešní sekulární společnosti stojí za připomenutí. Kdyby se autor vešel do pěti set stran, prospělo by to nejen ději, ale i celkovému dojmu.
Žena z roku 1899
Milan Krčmář
Česká verze Stoletého staříka, tedy vlastně 117leté stařenky... Přestože dialogy občas tahaly za uši a dost špatně jsem snášela, jak postava studentky historie téměř kolabovala pokaždé, když se dozvěděla nějakou zajímavou informaci, knížka se mi četla velmi dobře a bavila mě. Protože nemám k regionu žádný vztah (v Třebíči jsem byla pouze jednou, a to ještě před mnoha lety), místopisné údaje jsou pro mě nové, ale myslím, že při návštěvě okolí může kniha posloužit i jako průvodce. A pokud by někoho zajímalo, jak vypadala Peřinova mohyla, doporučuji článek na stránkách Spolku historie letectví Třebíč https://shltrebic.cz/perinova-mohyla-v-lorenzovych-sadech/
Madame Piaf a píseň lásky
Michelle Marly
Edice Významné ženy je skvělý počin a možná proto jsem k této knize kritičtější - sice je poutavě napsaná a do příběhu jsem se dokázala ponořit, nevadí mi ani, že hlavní dějová osa zahrnuje poměrně krátký časový úsek z umělčina života, ale přišlo mi, že vnitřní motivace a vývoj charakteru jsou popsány spíš u Yves Montanda než u Edith. Z mého pohledu by byla vhodnější větší konzistetnost toho zda se text ve francouzštině překládá, či se na něj jen dál bez překladu odkazuje, přece jen znalost tohoto jazyka není až tak běžná jako u angličtiny. Z těchto důvodů hodnotím jenom třemi hvězdami, ale i tak můžu knížku s klidným srdcem doporučit.