thorir komentáře u knih

Kniha o odvaze, o přežití, o bezmoci, o strachu ze smrti, ale zároveň o naději. Kniha o krutostech a o dobrodiní. O lidech podlých a o lidech dobrých, o ďáblech a andělech. Dnešní západní člověk si ani neumí představit, co tito lidé museli prožít, co všechno museli udělat a obětovat pro to, aby přežili. Tato a podobné knihy jsou i po letech nesmírně důležité. Nejenom, že nám připomínají a osvětlují minulé události z perspektivy jednotlivců, zároveň nám ukazují, že pohodlný život se velmi rychle může dost šeredně zvrtnout. A v těch okamžicích nás nezachrání nic jiného, než obyčejná náhoda a možná, když budeme mít opravdu štěstí, nějaký ten dobrosrdečný anděl strážný. Jednoznačně doporučuji.

21 07.04.2019

Z knihy mám trochu rozporuplný pocit. Text na jednu stranu obsahuje obrovské množství faktů, na druhou stranu, vzhledem k rozsahu knihy, je znát, že uváděná fakta jsou v dost kondenzované podobě, několik málo vět a rychle dál. Kniha vyžaduje jisté základní znalosti. Za další mi trochu nesedlo členění textu, autorka jako by se nemohla rozhodnout na co se zaměřit. V části jednotlivých kapitol popisuje historické události, v části pak fungování armád, výzbroj, pojmy, specifika jednotlivých vojsk, kmeny, spojence, nepřátele. Asi jsem čekal trochu detailnější zaměření na druhou jmenovanou oblast, popis kmenů, zvyků, apod., byť chápu, že historické souvislosti je třeba uvést taky. Kniha však v žádném případě není špatná, oceňuji množství ilustrací, obrázků, mapek, což bývá v publikacích Osprey standardem. Jako doplňková četba při studiu antického Říma jistě nezapadne.

6 07.04.2019

Svět kolem nás je dnes plný všemožných rad, jak zdravě žít, jak zdravě jíst, co dělat a co nedělat. Občas člověk narazí i na pár tipů na zdravější spánek. Tahle knížka je o to hodnotnější, že kromě uvedených rad a tipů nám laikům poskytne též celkem detailní, zároveň však pochopitelné vysvětlení popisovaných jevů a stavů. To vše ve světle nejnovějších poznatků neurovědy o vlivu spánku na mozek, tělo i duši (v podobě psychické pohody) člověka. Vše podloženo výsledky výzkumů. Zároveň kniha čtenáře řádně postraší, jak tu již bylo zmíněno, popisem jevů, co že se to s námi děje, když málo a špatně spíme. Slovo „řádně“ zdůrazňuji, protože výčet faktů a negativních jevů spojených s nedostatkem spánku je ohromující. Hned jsem si vybavil realitu všedního dne, např. neustále nerudného kolegu, o kterém vím, že extrémně málo spí.

Překvapila mě silná kritika ranního vstávání dětí do škol. Autor předkládá velmi pádné argumenty proti příliš časnému začátku vyučování. Když si vzpomenu na vlastní trápení, vstávání za tmy, apod., vůbec se bych se nedivil, jestli to dětem škodí opravdu tak jak píše autor.

Dále mě dost překvapila silná kritika způsobu fungování zdravotnického personálu, primárně nevyspalí doktoři a další zaměstnanci nemocnic, způsobující chyby. A systém úředníků, který to podporuje. Člověk, aby se skoro bál chodit k doktorovi.
Hodně předkládaných teorií v tuto chvíli nemá jasnou kauzální vazbu, tj. nelze říct, zda jev „A“ (např. nemoc) způsobuje nekvalitu spánku a nespavost, nebo naopak je jev „A“ způsoben nekvalitním a (dobrovolně) nedostatečným spánkem. Na tento fakt autor naštěstí sám upozorňuje. Je zřejmé, že neurovědce čeká ještě dlouhá cesta.

V závěru knihy autor představuje svoji vizi zdravě spící společnosti. Zde vidím prostor pro jistou kritiku jinak skvělé knihy. Přestože jsou to vše autorovi osobní názory, docela bych se děsil toho předávat korporacím / pojišťovnám informace o tom jak spíme za úlevu na pojistném. Na druhou stranu, příklad zaměstnavatele, který svým zaměstnancům vyplácí finanční bonus k výplatě za zdravý spánkový režim (a autorem navrhované náhradní volno za spánek), mě opravdu pobavil a implementaci něčeho podobného u nás bych se asi nebránil. Přesto je kritika dnes obvyklé praxe „nespat a makat“ zcela oprávněná.

Kniha je skvělá a skvěle se čte. Jdu si sehnat lampičku s LEDkou bez modrého světla a knihu všem doporučuji.

Na závěr jeden povedený citát z knihy:

„Šedesát let vědeckých výzkumů mi připadá jako dostatečný důvod k tomu, proč nevěřit nikomu, kdo tvrdí, že mu „stačí v pohodě čtyři až pět hodin spánku““.

14 07.04.2019

Pro všechny zájemce o plachetnice doslova povinnost. Zejména u nás, v zemi bez moře a bez námořní tradice, se zoufalou absencí původní (ani ta překladová tu příliš silné zastoupení nemá) námořní literatury, jde o chvályhodný a povedený počin. Potěší množství technických informací a kreseb konstrukčních detailů. Kniha je rozdělena do tematických kapitol, popisujících jednotlivé časové úseky a významné bitvy v daném období, nelze neocenit množství map a plánků bitev. Souhlasím, že antice příliš prostoru věnováno není, kniha se zaměřuje hlavně na novověk, což se však dá plně pochopit, (technický) vrchol plachetnic nastává až po 16. stol. Spolu s kousky od J. Kovaříka (anatomie bitvy u Trafalgaru a Korzáři Francouzské revoluce) by knížka neměla chybět v knihovně žádného fanouška plachetních lodí.

6 07.04.2019

Knížka, která potěší srdce a duši každého technika. Obsahuje množství fotografií z výroby, detailů konstrukce, detailních plánků. Nelze neobdivovat génia tehdejších inženýrů a konstruktérů. Kniha je zaměřená čistě technicky, událost, pro kterou je Titanik znám, téměř zcela pomíjí. Autoři popisují stavbu lodi a následný provoz, fotografie jsou buď přímo z Titaniku, nebo z jeho sesterských lodí stejné třídy, Olympic a Britannic. Kniha nabízí fascinující pohled na soudobou civilní námořní techniku. Pro fandy povinnost.

6 06.04.2019

Je to již docela dávno, co jsem knihu četl, přesto si pamatuji ten pocit chladu, mráz, zimu, led, sníh, hlad, strach a zase zimu, zimu a stále zimu. Autorovi se neuvěřitelným způsobem podařilo vystihnout atmosféru zoufalství. Kniha ve mně zanechala hlubokou stopu. Příběh námořníků na kraji světa, příběh objevitelů posouvající hranice lidského poznání, příběh vzdávající hold jejich oběti. Přes drsný a krutý příběh nelze nevidět naději prostupující tímto věkem objevů, naději, že tam za horizontem se ukrývá něco, něco co dosud nikdo nespatřil. Jasně, přeháním, ale jsem přesvědčen, že to tenkrát ti odvážlivci takto cítili. A jsem přesvědčen, že v dnešní době tento pocit, tahle touha objevovat neznámé, odvaha riskovat a zaplatit nejvyšší cenu, zoufale chybí. Dan Simmons vzal skutečný příběh a vytvořil z něj skvělou knihu. Je to pocta všem objevitelům. Doporučuji.

27 06.04.2019

Asi nemá smysl psát nějaký obsáhlý komentář. Ke knize byly napsány stohy odborných textů, rozborů, literárně vědeckých prací, disertací. Mnozí z těch autorů nahlíží hluboko do autorova uvažování, smyslu příběhu, motivů, mnohem hlouběji, než kdy budu já. Sám nenapíši nic objevného, přesto si dovolím shrnout své osobní dojmy. Text je právem považován za jeden z nejzásadnějších ve 20. stol. Dílko je to zvláštním způsobem podmanivé, velmi čtivé, přímočaré. Osud Meursaulta je přes svou zdánlivou jednoduchost dostatečně zajímavý, polovinu úspěchu knihy tvoří nevyřčené náznaky a odkazy. Nihilismus, stoicismus, neschopnost, nebo možná neochota, prožívat emoce jsou na první pohled hlavní premisou knihy. Při čtení jsem měl pocit jakéhosi odtržení, dutosti, izolace od příběhu a zejména hlavní postavy, jako bych od nich byl oddělen polopropustnou bariérou a vše se odehrávalo v jakémsi útlumu. Možná je to jen autosugesce, ale pokud je to skutečně práce autora (a překladatele), záměrně vyvolat dojem emoční nedostatečnosti, pak všechna čest. Jak již bylo mnohokrát poukázáno text lze snadno vnímat jako revoltu. Vzpouru proti očekávanému chování. A v reakci na vzpouru následuje tvrdý trest společnosti. Ani ne tak jako odpověď na konkrétní zločin, jako spíš právě reakce na naprosto neočekávané chování, emoční prázdnotu a pasivní prožitek, tolik nezapadající do společenských norem. Nevím, komu doporučit, přesto doporučuji, osobně jsem byl nadšen a ke knize se časem vrátím.

16 17.03.2019

Zcela jednoduše, tohle se mi líbilo hodně a četlo se to skvěle. Knihu jsem přečetl za den. Děj odsýpá, akce střídá akci, nikde není nudné hluché místo, text je dodnes neuvěřitelně čtivý. Některé myšlenky jsou dost drsné, z atmosféry někdy docela mrazí. Hlavní postava Gully je možná násilník, zloděj, vrah, atd., stejně si mě však získal a po celou dobu jsem mu držel pěsti. Konec je sice trochu psychedelický, ale nijak výrazně neubírá na kvalitě textu. Hlavní premisa knihy, osobní teleportace, možná dnes již nepůsobí nijak zvlášť pozoruhodně, autorovi se přesto povedlo sestavit zajímavý a strhující příběh s výraznými postavami a množstvím dech beroucích momentů. Kniha je zcela oprávněně zařazena do SF Masterworks. Všem fanouškům SF doporučuji.

7 17.03.2019

Často mám pocit, že s přibývajícím množstvím přečtených knih člověk akorát zjišťuje, kolik toho vlastně neví. O této knize to platí dvojnásob. Věnuje se období, o kterém běžný člověk nic moc neví, nebo možná zná jen několik útržků, polopravd nebo národních mýtů a legend. Kniha čtenáře seznamuje s událostmi let 1917 – 1923, detailně popisuje dění v mocnostech „poražených“ v první světové válce. Politické boje, lokální revoluce, pokusy o puče, vznik krátkou dobu trvajících extrémistických státních útvarů, vzestupy a pády bolševismu, pozvolný vzestup nacionalismu, permanentní antisemitismus, to vše v souvislostech. Nelze neocenit enormní znalosti autora. Fascinující byl zejména pohled na vznikající a zase velmi rychle zanikající obskurní státní útvary, metastáze bolševické revoluce v Rusku, např. Bavorská sovětská republika, Maďarská sovětská republika, Sovětská republika Limerick v Irsku, apod. Nelze si též nevšimnout neustálého a převažujícího antisemitismu ve východní Evropě. Text se čte relativně dobře, byť provázanost událostí je složitá a jejich sledování vyžaduje nemalou pozornost. Objektivitu a faktografickou přesnost autora nedokážu posoudit, o této době toho vím stále velmi málo. Místy jsem si v množství událostí připadal doslova ztracen. Ke konci se situace naštěstí vyjasňuje.

Několik poznámek na závěr.

Myslím, že by se měla redefinovat politická levice a pravice, dnes to stejně slouží pouze k jitření politické identity, v konečném důsledku jde o postoj ke svobodě jednotlivce, individualita vs. kolektivismus. Všichni „pravicoví“ diktátoři začínali jako levičáci / komunisti. Hitler byl v r. 1919 člen vojenské rady Bavorské sovětské republiky, Mussolini do roku 1914 člen socialistické strany Itálie. Souvislost je víc než zřejmá.

Kniha ukazuje, že liberální demokracie, v okamžiku, kdy v nich vznikne nádor extrémismu, si s tímto extrémismem vůbec neumí poradit. Vlastní principy liberální demokracie ve své podstatě podporují usazování a rozšiřování extrémismu, doslova jako rakovina živená tělem nemocného.

Kniha mi pravděpodobně nedala tolik, kolik mohla, kdybych o dané době věděl víc. V podstatě vše uvedené pro mě bylo nové. Na druhou stranu, někde se začít musí. Knihu pravděpodobně ocení spíš čtenáři již nějak seznámení popisovanými historickými událostmi. Jinak je kniha samozřejmě velmi podmětná a hodnotná, obsahuje obrovské množství faktů a dokazuje, jak nesmírně složitý a propletený byl poválečný vývoj. Jen pro představu, téměř polovinu knihy tvoří poznámkový aparát a odkazy na související / citovanou literaturu. Času stráveného čtením rozhodně nelituji, otevřely se mi nové obzory.

9 24.02.2019

Fascinující pohled do vzdálené minulosti. Pohled na hromadný kolaps civilizací na konci druhého tisíciletí před Kristem. Pohled na bouřlivou epochu. Autor se příliš nezdržuje, velmi rychle načrtává dobovou situaci, a přestože je kniha psána čtivě a jednoduše, neuškodí, když čtenář již má nějaké znalosti o dané době a místě, značné množství jmen králů, království, měst, etnik se čte lépe, pokud o nich již čtenář v minulosti slyšel (oceňuji, že autor na konci knihy přidal seznam jmen s krátkým popisem „kdo je kdo“). Před začtením se do knihy doporučuji shlédnout autorovu přednášku o tématu, odkaz na cca hodinové video v angličtině, viz diskuze. Dost mi pomohla rychle se zorientovat v situaci, připravila mě na zmíněné množství jmen osob, měst a skupin (a nemusel jsem si lámat hlavu s výslovností). V druhé polovině pak autor načrtává obraz zkázy, obraz zničených a zapomenutých měst, států a říší. Obraz je sestaven primárně na základě archeologických nálezů, popř. dochovaných písemných záznamů. Mezi tím vším se proplétá autorova snaha identifikovat příčiny pádu a kolapsu. Je nesmírně zajímavé, sledovat jak se tehdejší civilizace podobala té naší dnešní (samozřejmě s ohledem na dostupné technologie). O dalších 1500 let později následoval Řím, a dnes jsme zřejmě na řadě my. Téměř to vypadá na cyklus kolapsů a znovuzrození. Závěry ponechávám bez komentáře, čtenáři komentující přede mnou vše podstatné vypíchli. Dovolím si snad jen znovu upozornit na jednu knihu uvedenou v seznamu použité literatury, totiž Kolapsy složitých společností od Josepha Taintera, uplynulo 30 let od vydání, přesto jde zřejmě o nejzásadnější text zabývající se kolapsy civilizací.

Na závěr jedno zamyšlení. Kolapsy nás fascinují. Je to tím, že podvědomě vnímáme úpadek naší vlastní západní civilizační skupiny v přímém přenosu? Nebo je to tím, že nás fascinují ty zdánlivě skokové změny, doby temna a následné znovuzrození něčeho jiného, nového? Platí zřejmě obě možnosti. Možná ve studiu kolapsů hledáme jakousi oporu, možnost nalézt něco, co udělat jinak, oddálit ten pád? Být nějak připraven? Zde se, víc než kdekoliv jinde, hodí parafrázovat Santayanu: „Ti kdo nestudují historii, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat“, a zároveň jsem někde viděl „pokračování“ ve formě vtipu „A ti kdo studují historii, jsou odsouzeni k tomu, přihlížet, jak ji opakují ti, kdo ji nestudují“. Knihu rozhodně doporučuji, skvělý počin od nakladatelství Vyšehrad.

15 24.02.2019

Pradávná historie lidstva je neuvěřitelně fascinující. Doba lovců a sběračů. Doba prvních zemědělců. Doba, ze které neexistují písemné záznamy. Vše co dnes známe, známe díky archeologickému výzkumu. V nedávné době se k tomu přidává výzkum DNA. A zejména o tom je tato kniha. Autorka na jednom místě shrnuje poslední objevy archeologie a výzkumu DNA, myšleno sledování pohybu lidských genetických skupin (haploskupin), zejména z pohledu osídlování pravěké Evropy. Čtení je to nesmírně zajímavé. Zvlášť pro ty, které zajímá, kde je jejich skutečný původ. Kniha podává obraz doby, kdy lidí bylo málo a byli roztroušeni daleko od sebe. Přesto se osídlení neustále a nezadržitelně posunovalo dál a dál, až na samu hranici, danou úrovní tehdejší „technologie“ (dá-li se tomu tak říct).

Přes enormně zajímavé téma mám z knihy trochu rozporuplné pocity. Text je napsán nějak divně, takovým podivným úsečným stylem (alespoň zpočátku je to velmi znát, ke konci knihy se tento pocit vytrácí), jako by autorka přeskakovala a nevěděla jak plynule navazovat jednotlivé věty. Na konci je sice oddíl „použitá literatura“, nicméně opravdu hodně chybí citace a odkazy u jednotlivých tvrzení v textu. Náročnějšího čtenáře to neuspokojí. Na jednu stranu je v knize vyprávěn neuvěřitelně zajímavý příběh, na druhou stranu autorka někdy sklouzává k naivně romantickému stylu vyprávění s nádechem multikulturna. S tím souvisí možná trochu okatá snaha stanovit barvu kůže pradávných Evropanů a na příkladech pohybu haploskupin nenápadně podsouvat narativ „všichni jsme migranti“. Posledních několik kapitol je potom v podstatě autorčina osobní zpověď. Pátrání po předcích, místa a jména středoevropanovi bez detailní znalosti švédského místopisu příliš mnoho neřeknou. Při čtení jsem tyto kapitoly a řádky bez zvláštního zájmu prolétl.

Přes výše uvedené knihu hodnotím vysoko. Text si lze užít, jde o fascinující příběh, procházku nejstaršími dějinami lidstva. Rozhodně doporučuji.

7 23.02.2019

Má ještě v dnešní době plné moderních, téměř romantických space oper, akčních military sf, silných hrdinů a hrdinek, smysl číst pomalé, odměřené filosofické science fiction? Postupně umenšuji svůj čtenářský dluh čtením starších SF klasik. Klasik, které patří do zlatého fondu, mezi mistrovská díla, nejen podle názvu edice. Po přečtení Vesmírné odysey mohu na úvodní otázku s čistým svědomím odpovědět ANO. Tyto desítky let staré SF mají své neoddiskutovatelné kouzlo. Kouzlo optimismu z překotného vývoje a průzkumu blízkého vesmíru. Kdo by tenkrát býval čekal, že se to vše o pár let později tak nehezky zadrhne? Byla to doba, kdy se dělali odvážné skoky. Příběh je ukázněný, odměřený, téměř bez akčních pasáží, krok po kroku postupuje svým tempem. Stylem psaní patří do jiné doby. To neberu jako kritiku, jen je to v přímém kontrastu k dnešní době a k dnešnímu stylu SF. A ano, mnohým se to vážně může číst hůř. Příběh je klasický, lehce hororový a filosofický zároveň, ke konci se přidává téměř mystický, možná náboženský prvek. Nejsem fanoušek hlubokého čtení, hledání skrytých motivů, apod. To co tam vidím, tam pravděpodobně vidím pouze já a nikdo jiný. Přesto tam vidím odvahu pustit se osamocen do riskantního podniku. Motivaci posunout obálku lidských znalostí zase o kus dál. Přesně v duchu naturelu dávných průzkumníků, zcela v souladu s nadšením 60. let v oblasti kosmického výzkumu. Pokud se někdy budeme chtít vydat za hranice oběžné dráhy, budeme muset tuto odvahu, motivaci a schopnost riskovat, znovu objevit. Nutnost riskovat, třeba i smrt ve studeném černém vesmíru, bez toho se nikam nepohneme. Odvahu a motivaci průzkumníků, kterou jsme v posledních desetiletích někam ztratili.

25 23.02.2019

Mám z knihy trochu rozporuplný pocit. Textu nelze upřít čtivost, značnou, byť děsivou – s ohledem na téma – zábavnost. Na druhou stranu se nelze zbavit dojmu, že je to celé napsáno tak nějak proto, aby čtenář pochopil Langovi/Hössovi životní motivace. Jakoby autor celou dobu skrytě šeptal „Podívejte, vždyť ono to vlastně ani jinak dopadnout nemohlo!“ Pochopit Langa/Hösse snad můžeme, odpustit mu nesmíme. Vše je od začátku špatně a směřuje tedy k neodvratnému konci. Již na počátku je zřejmé, že konec i cesta k němu budou hrůzostrašné, jako sebenaplňující se proroctví. Děj má doslova odměřené, nezastavitelné, až vojenské tempo. Lang/Höss nezastavitelně pochoduje svým životním příběhem ke konečnému cíli a ke konečnému řešení. Autor Langův/Hössův příběh podává tak, že ten v podstatě ani nemá možnost změnit směr událostí, vzhledem k výchově a vlastnímu charakteru. Čtenář si to záhy uvědomí, přesto se ale stává téměř zajatcem onoho příběhu, odsouzeným sledovat osud Langa/Hösse až do konce (tím mám samozřejmě na mysli to, že Merle vážně umí psát).

Zhruba ve dvou třetinách se Lang/Höss stává komandantem KL a začíná sestup do pekla, doslova jako sestup po schodech do vyhlazovacích komor v Osvětimi, krok po kroku až na studenou podlahu, do míst ze kterých není návratu.

Jedna poznámka na závěr. Čtenáře odzbrojí množství, až cynických, eufemismů použitých v Langových/Hössových úvahách a dialozích s nadřízenými i podřízenými. Kdo ví, jak přesně tohle autor odhadl. Nevím, zda mě opravdu zajímá, jak tito lidé přemýšleli, neubráním se však dojmu, že skutečně mysleli v eufemismech a pozměněný jazyk používali jako obranu mysli před tou ukrutnou hrůzou, kterou vědomě páchali.

Knihu hodnotím vysoko, zejména jako varování před hrůzami autoritářských režimů. Ano, při čtení mrazí, zavírat oči před touto minulostí však nelze. Rozhodně doporučuji.

29 19.02.2019

Nenápadná knížka, přesto zcela zásadní, se značným dopadem na čtenáře. Název vcelku jasně vystihuje, co kniha popisuje. Zdokumentované osudy několika vybraných mužů, podílejících se na jedné z nejhrůznějších vyhlazovacích operací v historii lidstva. Z těch čísel přechází zrak. Stovky, tisíce, desetitisíce popravených a mrtvých, jednotlivých, konkrétních lidí. Tohle není statistika. Zaujalo mě několik myšlenek a faktů.

Předně, je zřejmé, že systematické vraždění bylo pro mnohé z vykonavatelů psychicky krajně vyčerpávající (jakkoliv hloupě tohle konstatování zní). Velitelé jednotek věnovali enormní úsilí propagandě, politickému vysvětlování a udržování psychické pohody v mužstvu (mimo jiné též třeba příděly alkoholu). Alespoň z počátku, během prvních úkolů tohoto charakteru. Až 20% mužů se vraždění odmítlo účastnit (v různých fázích „úkolů“). A co těch zbývajících 80%?

Ano, někteří byli obzvlášť odporní a hrůzostrašní, psychopati jako Odilo Globocnik a další, ale kdo byli ti další? Muži co ve stanicích průběžně opravovali a zatloukali vagóny poškozené židy, kteří se snažili z vlaku utéct před tím strašným koncem ve vyhlazovacích táborech. Nebo třeba strojvůdci transportních vlaků a podobný „podpůrný“ personál. Aby ta mašinérie vraždící diktatury mohla vůbec fungovat, musel svým způsobem selhat každý jednotlivec, na každém z nich záleželo.

Bylo to tedy selhání jednotlivců, nebo totální selhání celé společnosti? Kniha na to hledá odpovědi, a překvapivě s nějakým vysvětlením přichází. Žádná polehčující okolnost se nekoná, čtenář, nechť si sám ve skrytu duše řekne, zda by jednal jinak, zda by projevil tu neuvěřitelnou sílu charakteru a odvahu, přidat se k těm 20%. To nehodlám nijak komentovat, pouze všem, kteří se zajímají o autoritářské režimy, důrazně doporučím k přečtení.

Dvě poznámky. Za prvé, v knize se nachází nesmírně zajímavá citace. Autor Theodor Adorno, představitel nechvalně známé Marxistické Frankfurtské školy, zde charakterizuje typického představitele autoritářského režimu: „přísná oddanost konvenčním hodnotám, poslušnost k autoritám, agresivita vůči příslušníkům cizích skupin, odpor proti introspekci, reflexi a tvořivosti, tíhnutí k pověrám a klišé, vytrvalá snaha získat moc a „tvrdost“, destruktivnost a cynismus, projekce (autoritářská osobnost je ochotna „věřit, že dění ve světě je neuspořádané a nebezpečné“ a promítá „nevědomé emocionální impulzy navenek“), a přehnané zabývání se sexualitou.“ Každý nechť si porovná s vystupováním a chováním dnešních autoritářů. Mně z toho vypadlo příznačné: „autoritář Adorno dokonale popsal ostatní kolegy autoritáře“.

A za druhé, myslím, že nebudu sám, kdo to takto vnímá, ale sebekrvavější fikce nedokáže vyvolat takové mrazení, takový pocit hrůzy a odporu, jako příběh krutostí, které se skutečně staly. Byli to skuteční lidé, kdo si lehali obličejem k zemi, komu byl k zátylku přiložen bajonet a výstřel už neslyšeli … Byli to skuteční lidé, kdo museli sestoupit do masových hrobů, lehnout si na vrstvu mrtvol, zabitých před nimi, a čekat na svůj konec. Pokud si z knihy něco odnést, tak minimálně toto.

8 18.02.2019

Pěkně zpracovaná kniha, český nakladatel si dal záležet. Výběr témat je poplatný rozsahu, autor sestavil několik krátkých „životopisů“ významných vědců a objevitelů. Co osobnost, to několik stránek textu a několik obrazů souvisejících s danou osobností. Pro detailní poznání dané osobnosti je to málo, jako rozcestník však poslouží dobře. Některé příběhy jsou známé, jiné méně, jiné vůbec. Několik osobností jsem neznal, čímž autorovi děkuji za rozšíření obzorů. Kniha neohromí, ale ani neurazí. Někdy trochu zamrzí krátký rozsah jednotlivých kapitol, ale vzhledem k charakteru je to pochopitelné. Času stráveného četbou v žádném případě nelituji a věřím tomu, že kniha potěší všechny zájemce o historii vědy.

4 09.02.2019

Klasická hard SF space opera, která si zaslouží své místo mezi mistrovskými díly. Příběh v podstatě rozvíjí téma technologické singularity v podobě z řetězu utržené umělé inteligence. Autor skrze svůj čtivý, zábavný a svěží styl psaní čtenáře zavede do galaxie obývané nesčetnými civilizacemi, historie staré milióny let. Vyzdvihuji nesmírně zajímavý nápad rozdělení galaxie do zón, kde technologie fungují jinak, čím dál od jádra, tím lepe (Země je samozřejmě v jedné z těch nižších zón). Protagonisté jsou na jedné straně lidé (sekundují originální souputníci) a lidské děti a na druhé straně neméně originální původní obyvatelé planety Spárů. Bez zásadních spoilerů nelze napsat více. Originalita „mimozemšťanů“ je značná přednost příběhu. Autor následně rozvíjí příběh záchrany galaxie, viz anotace. Čtenář sleduje dění na planetě Spárů a v další linii osudy zoufalé „záchranné mise“. Alespoň pro mě byla zajímavější linka zabývající se děním na planetě, tamní protagonisté dokážou přirůst k srdci (kdo by nechtěl za kamaráda Amdiranifaniho?). Pro fandy science fiction povinnost. Nakladatel v ČR z nepochopitelných důvodů rozdělil jednu knihu do dvou částí.

6 03.02.2019

Klasická hard SF space opera, která si zaslouží své místo mezi mistrovskými díly. Příběh v podstatě rozvíjí téma technologické singularity v podobě z řetězu utržené umělé inteligence. Autor skrze svůj čtivý, zábavný a svěží styl psaní čtenáře zavede do galaxie obývané nesčetnými civilizacemi, historie staré milióny let. Vyzdvihuji nesmírně zajímavý nápad rozdělení galaxie do zón, kde technologie fungují jinak, čím dál od jádra, tím lepe (Země je samozřejmě v jedné z těch nižších zón). Protagonisté jsou na jedné straně lidé (sekundují originální souputníci) a lidské děti a na druhé straně neméně originální původní obyvatelé planety Spárů. Bez zásadních spoilerů nelze napsat více. Originalita „mimozemšťanů“ je značná přednost příběhu. Autor následně rozvíjí příběh záchrany galaxie, viz anotace. Čtenář sleduje dění na planetě Spárů a v další linii osudy zoufalé „záchranné mise“. Alespoň pro mě byla zajímavější linka zabývající se děním na planetě, tamní protagonisté dokážou přirůst k srdci (kdo by nechtěl za kamaráda Amdiranifaniho?). Pro fandy science fiction povinnost. Nakladatel v ČR z nepochopitelných důvodů rozdělil jednu knihu do dvou částí.

7 03.02.2019

Na knihu jsem narazil zcela náhodou, upoutal mě téměř mystický název. Jde o zásadní text o svobodě, osobní odvaze, vůli stát mimo, svobodně a navzdory většině. O vnitřní síle, skryté před zraky okolí, ale často i před jedincem samotným. Pouze někdy se projeví, jako odvaha osamocen kráčet lesem. Les zde nevystupuje primárně jako místo nebezpečí, les je místo učení, poznání sama sebe, místo nadčasové. Jeden by řekl, že jde skoro o anarchistický text, toto tvrzení však nemůže být dále od pravdy. Není to o anarchii, není to prvoplánové rebelii, je to o racionálním, uváženém, někdy tichém a anonymním nesouhlasu s nesvobodným systémem.

Dodnes skutečně zásadní text. Doporučuji.

Vyzdvihl bych několik citací:

„Když jsou na vzestupu, žijí diktátoři z větší části z toho, že jejich hieroglyfy ještě nemohly být dešifrovány; pak naleznou svého Champolliona. Ten ovšem starou svobodu nevrátí. Naučí však správně odpovídat.“

„Očarováni tyranií ztrácíme, kromě všeho ostatního, co se druží ke svobodě, i humor, ovšem vtip je také o to břitčí, riskujeme-li pro něj hlavu.“

A dnes asi nejzásadnější:

„Lze ovšem říci, že tyrannis ruší a ničí svobodu – ale na druhé straně je tyrannis možná jen tam, kde byla svoboda ochočena a vyprchala v prázdný pojem.“

9 03.02.2019

Na rovinu, tahle kniha mě docela dostala. Autor si mě okamžitě získal živým stylem psaní (část kreditu jde samozřejmě za překladatelem), uměním trefně pojmenovávat věci a jevy, ironií až sarkasmem, i když některé výpady proti akademické sféře jsou možná za hranou (nebo jsou hrané). Již jen pojmenování „Sovětsko-Harvardské intelektuální kruhy“ hovoří samo za sebe a jsem přesvědčen, že mnoho z těch, na které je namířeno, se ráčilo rozhořčeně ozvat, přesně jak ta příslovečná „potrefená husa“. Autor však také na mnoha místech zmiňuje své ne zcela optimální vztahy s běžnými akademiky. Možná je to vážně póza, nicméně kniha je díky tomu vážně zábavná. Text je někde na pomezí ekonomické literatury faktu, filosofie, životního přístupu a dnes tolik moderní „self-help“ příručky. Ne, kniha čtenáři neříká, jak má žít a co dělat, z textu však plyne, že je dobré snažit se být, když už ne „antifragilní“, tak alespoň „odolný“. V tom vidím „self-help“ faktor a jednoznačně velkou dávku životní filosofie. Autor je zastáncem používání zdravého selského rozumu (v textu maskuje výrazem „heuristiky“), již to v dnešním světě hovoří samo za sebe a není třeba dodávat další příklady.

Je zřejmé, že studium nahodilosti je v autorových očích dosti okrajová záležitost. Autorovi vývody, v podstatě opačné v porovnání s hlavním proudem, ukazují, že je buď geniální osamocený vizionář, odsouzený přihlížet, jak okolní svět opakuje neustále ty stejné chyby, nebo podivín, zcela na okraji vědecké obce. Text vede čtenáře, ve vší skromnosti, k první možnosti. Autor se věnuje neuvěřitelnému množství témat, aplikuje nahodilost na různé vědní obory, od klasické ekonomiky po zdravotnictví.

Velkou část knihy jsem váhal mezi čtyřmi a pěti hvězdami, aby mě autor v samotném závěru, v poslední kapitole, zaměřené na etiku, přesvědčil, že méně než plné hodnocení si nezaslouží. Svými názory, osobními vsuvkami, odkazy na autory a knihy, které čte, si mě opravdu získal. Kniha jednoznačně stojí za přečtení, doporučuji všem.

Na závěr několik vtipných citací:

Jaké knihy číst? „Pokud možno nic, co není staré alespoň dvacet let, až na knihy o historii, které nepojednávají o posledním půl století.“

„Svého lékaře se nikdy neptejte, co máte dělat, místo toho se ho zeptejte, co by udělal on, kdyby byl na vašem místě“. Byli byste překvapení, jak rozdílné odpovědi to mohou být.

Pro marketéry. „Jak se říká, nejtěžší je přesvědčit o své velikosti vlastní služku.“

„Jakékoliv zboží, které vyžaduje masivní marketingovou kampaň, je buď nekvalitní, nebo přímo škodlivé“.

A zcela na závěr. „Budete-li si někdy muset vybrat mezi zárukou ze strany mafiána a státního úředníka, volte mafiána. Bez výjimky. Smysl pro čest může mít jedině jednotlivec, nikoliv instituce.“

5 03.02.2019

Ani nevím, kde s komentářem začít. Možná, přes všechen respekt k erudici autora, malým rýpnutím? Kdeže je ten konec historie pane Fukuyamo? Teď vážně, kniha je nesmírně rozsáhlá, autor prokazuje neuvěřitelné množství znalostí. Při čtení jsem si vypsal několik stran poznámek. Do komentáře vše nevtěsnám. Obecně, tento typ knih mě opravdu hodně baví, jediný problém, který vždy mám, je, že mi po přečtení neustále narůstá seznam „chci číst“. Stejně tak tomu bylo v případě této knihy. Autor se, jak název napovídá, věnuje politickým systémům napříč světem. Proč to někde funguje a proč jinde ne? Na tuto otázku se kniha snaží nalézt odpověď. Čtenáře zavede do Evropy, obou Amerik, samozřejmě Asie a pochopitelně do Afriky. Putování je to fascinující. Popisuje jednotlivé politické systémy, upozorňuje na klady a zápory, spekuluje, co mohlo být příčinou úspěchu a co naopak příčinou neúspěchu. Co někde funguje a jinde nefunguje. Pro mě byl zcela objevný zejména detailní pohled na politický systém USA, do té doby jsem měl mylné představy o tamní efektivitě. Zcela zásadní je pak poslední kapitola zabývající se politickým úpadkem. Vysvětluje dnešní společenské fenomény. Jednoznačně doporučuji.

Jednu zásadní připomínku k českému vydání bych přesto měl. Autor napsal, mimo jiné, „The Origins of Political Order“, která funguje jako „první díl“, a na kterou autor v textu neustále odkazuje. Ze mě naprosto nepochopitelných důvodů se český vydavatel rozhodl vydat pouze druhý díl. Co k tomu dodat ... ??

7 03.02.2019