thorir komentáře u knih

Komiks jsem objevil kdysi dávno, na internetu jako scan v amatérském anglickém překladu. Autor si mě okamžitě získal. Způsobem vyprávění, archaičností a jednoduchostí ve stylu „meče a magie“ (i když komiks je skutečně spíš na pomezí Sci-Fi), smyslem pro detail a celkovým skvělým tajemným pocitem z jednotlivých obrazů a pohledů. Způsob malby je unikátní a neokoukaný a v žádném případě nepůsobí staticky. Malba je hlavní důvod, proč jsem tehdy po komiksu sáhl a proč jsem nyní nadšený, že konečně vychází v u nás. Kritikům dávám zapravdu v jednom, příběh je opravdu jednoduchý, ale vážně na tom tolik záleží? Archetypální neznámý žoldnéř putuje světem, nabízí své služby, bojuje s nepřáteli a zachraňuje nahé ženy v nesnázích. Kolik jiných příběhů sleduje tuhle linii? Pro komiksového fanouška je to povinnost.

8 04.08.2019

Člověk nemusí být věřící, natož křesťan, aby si chtěl a měl přečíst tyto stručné dějiny nejvýznamnějšího ze světových náboženství. Náboženství, které tolik formovalo kontinent a civilizaci, které jsme součástí. Autor stručně popisuje nejdůležitější milníky a události spojené s vývojem víry a dogmatu, šíření křesťanství, rozkolů a herezí. Věnuje se historicky důležitým dějinným postavám a jejich přínosu. Vysvětluje ranně křesťanské dogmatické spory (Ariánství, povaha víry, povaha církve), což je mimochodem nesmírně zajímavé téma, již jen sledovat jak vážné tehdy probíhali diskuze nad zdánlivě nepodstatnými detaily ortodoxie je poměrně obohacující. Kniha je čtivá, rozdělená do poměrně krátkých kapitol, věnujících se jednotlivým tématům, vše je seřazeno chronologicky, byť je celkem pohodlně možné vracet se k jednotlivým tématům pro připomenutí a oživění kontextu. Jednotlivé kapitolky se dají číst i zcela samostatně (na což autor upozorňuje v úvodu a dávám mu tímto za pravdu). Daní za to je občasné opakování již jednou zmíněných faktů. Ale proto, že jde o „úvod do dějin křesťanství“ a tedy je předpoklad, že knihu budou číst spíš laici, toto občasné opakování neškodí, spíš naopak. Je to populárně naučná kniha, věnující se obrovskému množství souvisejících témat. Škoda, že některé z populárního pohledu velmi podstatné oblasti autor doslova přeskakuje, nebo se jich dotýká jen velmi zlehka, jmenovitě křížové výpravy, kacířství, inkvizici, čarodějnice. Jasně, lze namítnout, že z pohledu 2000 tisíc let křesťanství jsou to marginální záležitosti, přesto, reputaci církve (církví) v očích dnešní veřejnosti poškodili (a nadále poškozují a slouží jako pověstná „hůl“ na psa) natolik, že by stálo za to věnovat jim v této popularizační práci víc než jen několik zmínek. Kniha je to přesto nesmírně zajímavá a obohacující, doporučuji.

5 30.07.2019

Tak tohle byla chyba. Nalákal mě popis, jméno autora, od kterého jsem chtěl něco zkusit přečíst, a zejména štítky antiutopie a dystopie. Nic z toho nesplnilo mé očekávání a stále přemýšlím, zda neodebrat ještě jednu hvězdu. Nadšené kritiky nechápu, styl vyprávění je bez příběhu, bez linie, autor popisuje zejména pocity a reakce hlavní ženské postavy, vše je viděno jejíma očima. Popisuje vztahy k ostatním lidem / spolužákům, vztah a rivalitu s „nejlepší“ kamarádkou, vše z mého pohledu extrémně nudné a zoufale tragické. Připadal jsem si, jako když čtu nějaký dívčí román (na tom jistě není nic špatného, akorát se nepovažuji za cílovou skupinu). Dystopický a antiutopický motiv je zoufale nezajímavý, nic co by čtenáře nějak ohromilo, nic co by sneslo srovnání s ikonami žánru: 1984, Konec civilizace a 451° Fahrenheita. Orwell, Huxley a Bradbury by se potrhali smíchy. Úplně mě potom zabil doslov k českému vydání, který obsahuje dnes snad povinné „vysvětlení“, jak autorova vize chytře kritizuje institucionální rasismus a odmítání migrantů. To snad autor doslovu ani nemohl myslet vážně. Ty dvě hvězdy dávám za jednoduchý styl psaní, text alespoň odsýpá, když už nebaví.

14 30.07.2019

Poetický příběh o americkém snu, o chudých dělnících a jejich touze se osamostatnit. Smutný příběh o tom, že život opravdu často není „fair“. Příběh i text je jednoduchý, krátký, o to působivější a chytne za srdce. Ikonické duo Lennie a George si od samého začátku získá čtenářské sympatie. Víc asi netřeba psát. Novela si zaslouží místo mezi nejdůležitějšími literárními skvosty. Jednoznačně doporučuji.

38 30.07.2019

„Proč jenom nemohou zločinci mluvit o svých záměrech na rovinu. Ty odporné idealistické žvásty – člověku se z toho chce zvracet.“

Ostrov je utopie. Doslova. Novela je někdy označována za vrchol Huxleyho tvorby, protipól Konci civilizace, myšlenkový experiment na téma utopické společnosti. A opravdu, nejedná se o typickou novelu s dějem, protagonisty a antagonisty, odbočkami a linkami a závěrečným vyvrcholením. Jde spíše o sérii úvah z různých společenskovědních oblastí naroubovaných do zdánlivě podstatného příběhu. Přesto jde o podnětné a inspirující čtení. Zdánlivě přímočarý děj je pomalejší, s častými psychedelickými pasážemi. Protagonista, zpočátku trosečník, nalezne cestu pralesem do „civilizace“ ostrova Pála, setkává se s různými lidmi a formou rozhovorů s nimi se dozvídá vše podstatné o uspořádání ostrovní společnosti, o jejích hodnotách, cílech a názorech. Zaujme především téměř Malthusiánský postoj k plození potomstva, eugenika, cílené vybírání genových linií, dále postoj k halucinogenům v podobě drogy Mókši, náboženství vycházející z Budhismu, přístup k rodině a rodičovství, sexu a smrti. Zaujme též krátká a trefná úvaha o charakterových vlastnostech a typech diktátorů a tyranů, demonstrována na porovnání Hitlera a Stalina (Hitler jako Petr Pan, Stalin jako surovec, když už nic, minimálně tohle stojí za zapamatování). Přes zmíněnou jistou pomalost je děj dostatečně zajímavý, dostatečně tajemný, s příslibem budoucích odhalení, že čtenáře nutí číst dál. Dává možnost nahlédnout do mysli utopistů a idealistů. Je zřejmé, že někteří současní snílci si to přečetli jako návod.

9 30.07.2019

Útlá, leč nesmírně zajímavá a obsahově hodnotná kniha. Autorem je bývalý europoslanec, nestraník za ČSSD. Není třeba nechat se odradit myšlenkovou příslušností k socialistům, autor zde podrobuje silné kritice inherentní nedemokratičnost evropských institucí, tj. vyjadřuje se zcela v rozporu s programem svých chlebodárců. V knize je předkládán překvapivě střízlivý názor, věcné shrnutí stavu, bez politizace, bez názorové zaujatosti, vše doloženo odkazy na dokumenty EU. Poukazuje na absenci veřejné diskuze o zásadních tématech – migrace, integrace, řešení ekonomické krize, mezinárodní smlouvy, fondy EU, daně, demografie. Poukazuje na vrozenou nedemokratičnost institucí, vloženou do struktury EU již při založení.

Například migrace. Je strašidelně fascinující sledovat absolutní schizofrenii v přístupu k migraci, migrační krizi a nechvalně známým kvótám. Kniha mapuje vydávání dokumentů na dané téma od r. 2011 a sleduje vývoj krize. A vyvolává víc otázek, než dává odpovědí. Tak neprůhledný je technokratický byrokratický úřednický aparát. Například, kdo formuluje ty zvrácené texty, ty neadresné výzvy v dokumentech EU? Abych parafrázoval autora, absolutním paradoxem je pak samozřejmě fakt, že jako povinné a pod hrozbou sankcí se zde prosazuje něco (kvóty), co má být dle dokumentů EU zároveň nesmírně prospěšné a přínosné (diverzita a migrace).

Opět se objevuje názor, který jsem v poslední době četl již tolikrát, že největšími proponenty migrace, multikulturní ideologie a bezbřehé tolerance jsou vyšší vrstvy, skrze svůj předstíraný altruismus (byť možná i nevědomky předstíraný) prosazují své ekonomické výhody nad zbytkem původní společnosti. O hlubších důvodech více v knize.

Dle autora je EU postavena na základech dvou zcela protikladných myšlenkových principů. Maximální možná solidarita se všemi bez rozdílu na jedné straně, maximální konkurenceschopnost v soutěži s ostatními na druhé straně. Vysoká konkurenceschopnost má přinést výnosy a prostředky použitelné pro naplnění principu solidarity. Opět paradox. Výše uvedené, autor uvažuje, může pocházet ze střetu protestantské morálky usilující o maximální individuální úspěšnost vs. katolického kréda charity (solidarity) a pomoci ostatním.

Tohle je jen malá ukázka postřehů v textu. Všechny kapitoly přinášejí něco podobného, podobné paradoxy, které si málokdo uvědomuje. Přestože místy prosakuje autorovo levicovější smýšlení, oceňuji možnost nahlédnout na opačnou názorovou stranu, věcně a s podporou solidních argumentů.

Hutné čtení. V dnešní době je čtenář buď zahlcen veskrze výrazně pozitivní propagandou o přínosech EU ze strany vládnoucích elit popřípadě jejich přisluhovačů – novinářů mainstreamových médií. Nebo na druhé straně, ten kdo objevil existenci alternativních médií a nezávislých (nezávislých na mainstreamových médiích) zdrojů informací (blogů, vlogů, youtube, apod.) je zahlcen veskrze negativní propagandou o škodlivosti EU. Někde bude střed. Tam, domnívám se, míří tato kniha. V dnešním světě jde o poměrně vzácný pokus o vyvážené informování čtenáře.

Závěr je trochu depresivní, očekávaný budoucí vývoj veskrze negativní.

Mnohé další zajímavé postřehy jsem v komentáři nezmínil, např. názory na řeckou dluhovou krizi, mezinárodní smlouvy, financování fondů EU, roztříštěnost a úpadek středních vrstev, abych zmínil alespoň některé. Kniha rozhodně stojí za přečtení, mnohé postřehy jsou skutečně obohacující, důrazně doporučuji.

9 07.07.2019

Druhý příběh ze světa Zón Myšlení a autor opět exceluje originalitou a představivostí. Mimozemská rasa je opět neobvyklá, byť smečky v předchozí knize jsou dle mého přece jen originálnější a pro mnohé asi i sympatičtější. Místy je trochu utahanější než předchozí kniha. Hlavně prostřední třetina je často skoro až nudná, některé popisy k uzoufání zdlouhavé (to je ta stržená hvězda). Naštěstí to vynahrazuje začátek a konec. Začátek s příslibem neobjeveného, tajemného světa, objevná cesta a interakce s mimozemskou civilizací, konec s rozuzlením linek, vyřešením příběhu. Jinak je to klasická space opera, hodní vs. zlí. Lze číst jako samostatnou knihu, nicméně osvětluje některé pojmy, skupiny a motivace z předchozího příběhu. Některé nápady, zejména habitat v L1, za přečtení rozhodně stojí. Fanoušci SF by rozhodně neměli minout.

5 07.07.2019

Jak tu níže kdosi nadšeně prohlásil, kniha je dech beroucí. Souhlasím. Popisuje událost, která na dlouhá léta a staletí (a možná tisíciletí) ovlivnila Evropu a vlastně celý svět. Autor vypráví emotivní příběh a čtenář nevěří svým očím. Jsem technik a možná je to profesionální deformace, ale rád čtu příběhy průmyslových havárií, téměř vždy tam lze nalézt poučení, téměř vždy je tam přezíravost k pravidlům, posměch nad bezpečností práce, výsměch zkušenostem, mentalita „zvládneme vše ať se děje co se děje“ (která, jak autor v textu zdůrazňuje, byla Rusům vlastní). Ať se jedná třeba o Bhópál 1984 nebo právě Černobyl 1986. Zde se k výše uvedenému přidává ještě jedno monstrum, totiž autoritářský komunistický režim a jeho mentálně postižení přisluhovači, lidské zrůdy (to píšu záměrně).

Autor popisuje politickou situaci v Sovětském bloku, politické pozadí jaderného vývoje, seznamuje čtenáře s aparátčíky, přímo či nepřímo zodpovědnými za popisované tragické události. Popisuje mentalitu a chování lidí, od operátorů, přes manažery všech úrovní, po stranické kádry nižší, střední a nejvyšší.

Popisuje vlastní havárii, technický průběh, okamžitá nápravná opatření, chování operátorů, fascinující je naprostá zkamenělost a nevíra v okamžiku výbuchu a stejně tak fascinující jsou jejich následné oběti. Popisuje hrůzné dopady, kontaminaci okolí, zakázané pásmo, akutní nemoc z ozáření.

Kniha by měla sloužit jako varování, kam vede společnost, nejen komunismus, ale jakýkoliv autoritářský režim. Varování před kýmkoliv s patentem na pravdu a domnělou morální převahou.
Naprostá schizofrenie a pokrytectví situace je vyjádřeno citací: „Nemám k dispozici dost sanitek.“ „Tím jste pro mě vyřízený! Protože v Sovětském svazu je všeho dostatek!“

Téměř směšné jsou pak odstavce popisující opatření při návštěvách delegací ze západu, nutnost zachování iluze blahobytu, pověstné výkladní skříně, opět čiré pokrytectví. Hlavně, aby nezahlédli naše záchody! Vtipné a smutné zároveň.

Zakázané pásmo zůstane zničené a neobyvatelné tisíce let, co naplat, že Černobyl zřejmě pomohl zničit režim, který elektrárnu vybudoval, Ukrajina, Bělorusko i Rusko za to však zaplatili strašlivou cenu. Čtenáři zůstává v ústech hořká pachuť, rozhořčení z pokrytectví, pocit nespravedlnosti. Skuteční viníci nebudou nikdy potrestáni.

Poslední kapitoly popisují situaci po rozpadu SSSR. Mezinárodní ekonomický tlak na Ukrajinu, která Černobyl zdědila, a jeho následky a přesah do současnosti, nečinnost nástupnického Ruska, to vše nechť si každý promyslí sám.

Knihu nevnímám jako podporu argumentů protijaderné loby, v žádném případě. Autor sám v tomto téměř žádný názor nevyjadřuje, pouze v epilogu zmíní stále stoupající energetické nároky světa. Bez jaderných elektráren je budeme jen horko těžko plnit, ať si zelení fanatici bez technického vzdělání myslí cokoliv. Knihu jednoznačně doporučuji.

30 19.05.2019

Kniha by se možná měla jmenovat evoluce myšlení. Hlavní důraz autor klade na vývoj vědeckého poznání a na to jak se vnímání tohoto vědeckého poznání měnilo v průběhu posledních několika set let. A s tím souvisí změna myšlení, proměna politických pojmů, a mnoho dalších. Ano, kniha je politická. Autor jasně prezentuje své názory, nenechá se zastrašit postmoderním levicovým pohledem na svět. Silně kritizuje levicové, spíš však obecně autoritářské, tendence, řídit svět „od shora dolů“. Pracuje s pojmem „emergentní jev“, ukazuje, že většina nám známým fenoménům naopak vzniká „od zdola nahoru“ a tedy, že řízení shora selhává. Vysvětluje, proč selhává a ukazuje desítky příkladů z biologie, práva, ekonomiky, politiky, sociálních věd, etiky a morálky, ochrany klimatu, a dalších. Rozsah je obrovský, přesto velmi zábavný. Kniha se čte velice dobře, autor popisované skvěle a čtivě vysvětluje. Koncepce knihy je nesmírně podobná jiné knize, kterou jsem nedávno četl, totiž Vzestupu člověka od J. Bronowského. Ke knize jsem si vypsal několik stran poznámek.

Opět se tu objevuje důležitý motiv, na který narážím čím dál častěji – člověk, který ztratí jednu víru, ji nahrazuje jinou, příkladem budiž všechny moderní –ismy, enviromentalismus, genderismus, trans-genderismus, postmodernismus, a mnoho dalších.

Při čtení jsem měl často pocit, že svět je dnes doslova převrácen. Tenhle pocit mám v posledních letech i v reálném životě, takže nic nového.

Ano, text je hodně politický, ocení ho zejména svobodní jedinci, klasičtí liberálové = libertariáni. Autoritářská polovina čtenářstva s tím bude mít velký problém. Stačí se podívat na negativní příspěvky, které kniha nasbírala na Goodreads.

Autor knihu zakončuje velmi optimistickým závěrem, jak sám tvrdí, věří ve svobodnou budoucnost. Soudě dle událostí z posledních let, přímo útočících na svobodu projevu (v západních zemích) tento optimismus nesdílím. Naopak, myslím, že spojení autoritáři všech zemí vyvinou ještě značné úsilí, aby předloženým vizím zabránili v realizaci. Myslím, že uvidíme ještě mnoho záchvatů zuřivosti, spravedlivého rozhořčení, ohýbání definice „svobod a práv jednotlivců“, od nálepkování do fašistů přes přímou perzekuci politické opozice, apod. než se klasický liberalismus vrátí na výsluní. Knihu jednoznačně doporučuji.

8 19.05.2019

O knize jsem se dozvěděl hodně dávno, ještě v dobách, kdy jsem hrával Fallout 1,2, na webu Vault Šílené Brahmíny (ještě funguje!). Záměr knihu si přečíst pak zůstal dlouho zasunut kdesi hluboko v myšlenkách, až jsem se k tomu nedávno konečně dokopal. Autor v knize, přes relativně jednoduchý příběh, skryl docela silné poselství. Postapokalyptická fikce je z nějakého perverzního důvodu nesmírně fascinující. Jasně, kniha není o životě v jaderné pustině, přesto, známý příběh skupinky, přeživší nespecifikovanou jadernou katastrofu, je čtivý, zábavný a do určité míry realistický. Nové společenské uspořádání komuny na hradě nemusí každému sednout, sám jsem s tím bojoval, přesto, v takto extrémních podmínkách lze čekat cokoliv. V knize je obsaženo silné varování před autoritářskými tendencemi, před diktaturou tyranů, před slepou vírou, před cestami do pekel dlážděnými těmi nejlepšími úmysly. Autor silně kritizuje slabost davu, neochotu a zbabělost se tyranům postavit. Lidem je všechno jedno, budou možná tiše brblat, skrytě kritizovat, ale nakonec hlavně, že mají svoje jisté, svůj zajištěný příděl, pokud nebudou kritizovat vrchnost moc nahlas. Nevadí, že se příděl den ode dne zmenšuje, nevadí, že je závislý na libovůli někoho jiného, někoho, komu na dotyčných ani zbla nezáleží. Tohle poselství je věčné, nadčasové. Varování platí i pro dnešní dobu. Tohle, domnívám se, autor vystihl geniálně. Jedinou výtku bych měl k jisté, z mého pohledu, idealizaci příběhu, chování postav, dialogů. Ano, hrad by byl svého druhu „bublina“, ochrana před realitou, přesto si myslím, že rozpad společenského řádu je jinde popsán realističtěji. Samotný závěr knihy je pak idealismem přímo prostoupen, nejen v chování protagonistů, ale i v, již zmíněném, uspořádání jejich komuny. Merle se zkrátka drží naděje, možná je to ve finále dobře. Doporučuji.

36 19.05.2019

Nesmírně zajímavá kniha, která svým živým, zábavným a laicky přístupným stylem psaní v podstatě nastartovala můj zájem o dějiny, nejen náboženství. Jedná se o oči otevírající text, přestože chápu, že se z části může jednat o spekulace (zdrojů), jde o značně obohacující knihu. Tedy alespoň pro mě, laika. Kniha se snaží ukázat historické pozadí vzniku dvou významných náboženství, které, evidentně ne náhodně, vznikly doslova na jednom místě – na blízkém východě. Autor ukazuje vazby mezi Judaismem, Zoroastrianismem, Křesťanstvím a Islámem. Ukazuje vzájemné přenášení tradic a náboženských pravidel, ukazuje vzájemný chronologický vliv a vazby prvních dvou na druhé dvě, se zvláštním důrazem na poslední jmenovaný – Islám. Teoretizuje, že Islám je vlastně mix všech předchozích. Nelze se divit, že kniha vzbudila tolik kontroverze. Čtení je to fascinující. Nejedná se o žádný klasický strohý, historický text, Holland umí psát, vyprávět příběh, čtenáře doslova vtáhne do děje, děje dobrodružného a napínavého. Zřídka se u historické knížky, i populárně naučné, zažije něco podobného. Ano, historická přesnost možná mírně utrpí, něco je třeba si domyslet, na druhou stranu však osloví širší okruh čtenářstva, čímž jako populárně naučná kniha splní hlavní účel, tj. přitáhnout k tématu laiky. Rozhodně doporučuji.

9 12.05.2019

Fascinující Fergusonova kniha, průvodce historickým vývojem a hlavně úspěchem západní civilizace. Pokud jste, jako já, unaveni neustálým sebe-trýzněním v médiích, neustávající kritikou všeho západního, vyvoláváním pocitu viny za kolonizaci, otroctví, rasismus, a další (dosaďte si jakýkoliv dnes negativně vnímaný jev), přečtěte si tuto knihu. Naleje vám do žil trochu nového optimismu. Poznáte, že ne všichni liberální západní univerzitní akademici vnímají naši civilizaci jako to nejhorší co tuhle planetu potkalo. Naštěstí!

Autor postupně a v logicky ucelených kapitolách argumentuje, proč je dnes západní civilizace tam, kde je, tj. stále ještě na špici (byť se možná znatelně naklání) a hlavně proč si tam být zaslouží. Vysvětluje dnes negativně vnímané jevy zcela jinou optikou, např. zmíněnou kolonizaci rozvojového světa. Vysvětluje, co k tomuto stavu vedlo, ukazuje to na vztahu ke svobodě jednotlivce, institucím, penězům, náboženství, a další. A samozřejmě varuje před opouštěním těchto, západu vlastních, libertariánských zásad (záměrně neužívám slovo "liberálních", neboť to již na západ od nás získává zcela jiný význam).

V záplavě dnešního mediálního negativismu nelze než důrazně doporučit. Ke knize se v budoucnu ještě vrátím.

16 12.05.2019

Tohle nebylo vůbec špatné. Nalákala mě tajemná anotace a příběh splnil očekávání. Kniha je čtivá, dobrodružná, postavy celkem sympatické, motivace uvěřitelné. Představa cizího světa je fascinující a domýšlení důsledků podobné situace, ztracených a zapomenutých skupinek lidí, uváznutých na cizích světech, někdy v daleké budoucnosti, považuji za největší devizu knihy a hlavní důvod, proč by si ji měl každý fanoušek SF přečíst.

11 12.05.2019

Kdysi dávno, jako školák, jsem koupil v antikvariátu za pár korun, spolu s Městy v kosmu. Pro kluka, zajímajícího se o techniku, vesmír, kosmonautiku, tehdy naprosto fascinující čtení. Nyní, s odstupem času, člověk nahlíží to tehdejší budovatelské nadšení o dost střízlivěji. Často však přemýšlím a představuji si, jak by dnes vypadal svět, kdyby se všechny tehdejší velkolepé předpovědi vyplnily. Futuristické koncepty neztratily nic ze své působivé přitažlivosti.

10 11.05.2019

Kdysi dávno, jako školák, jsem koupil v antikvariátu za pár korun, spolu s Polidštěnou galaxií. Pro kluka, zajímajícího se o techniku, vesmír, kosmonautiku, tehdy naprosto fascinující čtení. Nyní, s odstupem času, člověk nahlíží to tehdejší budovatelské nadšení o dost střízlivěji. Často však přemýšlím a představuji si, jak by dnes vypadal svět, kdyby se všechny tehdejší velkolepé předpovědi vyplnily. Futuristické koncepty neztratily nic ze své působivé přitažlivosti.

7 11.05.2019

Někdy si říkám, že naše vlastní historie dokáže psát lepší, zajímavější a drsnější příběhy, než jakýkoliv spisovatel fikce. A právě dobývání Malty 1565 je toho skvělým příkladem. Luboš Taraba je navíc skvělý vypravěč. Styl psaní je svěží, text odsýpá, čte se velmi dobře, patrné jsou ironické poznámky, možná jistá zaujatost proti Osmanům. Stran absence nestrannosti v popisu událostí nebudu ani náznakem předstírat jakékoliv rozhořčení, sám se považuji za příslušníka západního civilizačního okruhu, tedy vítězství Evropanů bylo i v mém zájmu (přeneseně). Zaprvé, občasná lehká ironie neškodí, za druhé, tohle je populárně naučná historická knížka, ne rigorózní práce.

Bezejmenní hrdinové. Při zpětném pohledu se to snad nedá popsat výstižněji. Při čtení podobných příběhů znovu a znovu žasnu nad statečností tehdejších lidí. Co vedlo člověka k tomu vrhnout se dobrovolně do krvavé řeže? Nemyslím teď jen obyvatele ostrova, kde je motivace celkem jasná, totiž obrana domova. Mám spíš na mysli vojáky, žoldnéře, přivezené z kontinentu, bez osobních vazeb na Maltu. Snažím se pochopit jejich motivace. Měli snad mozek vymytý propagandou? Částečně asi ano. Nebo zkrátka přijali osobní odpovědnost za obranu ostrova, potažmo celé křesťanské Evropy. Osobní odpovědnost za druhy ve zbrani, proti démonizovanému agresorovi. Jistě, za propagandou stála obecná neinformovanost, zpětně, díky za ni.

Neubráním se srovnání s dneškem, neumím si představit dnešní zhýčkané a zpohodlnělé Evropany bránit se podobným způsobem. Možná se ještě budeme hodně divit.

9 10.05.2019

Další z řady mistrovských děl SF. Po předchozí zkušenosti s autorem, v podobě novely „Hvězdy, můj osud“, jsem očekával jistý vysoký standard. Zdá se, že ho i tato kniha, s jednou malou výhradou, naplňuje. Text svižně plyne, čte se velmi dobře, autor opravdu umí psát velmi zábavně, výstižně. Skvěle zvládá popisy pocitů nenávisti, obav a motivace hlavního protagonisty, jeho nezměrnou touhu zvítězit. A kde že je ta drobná výhrada? Za mě je to celé telepaticko-detektivní téma. Nějak ke mně nedokázal proniknout ten „wow“ efekt, kterým podobný příběh mohl na čtenáře působit v padesátých letech, byť je snaha autora vykreslit fungování telepatické společnosti nesmírně působivá, na plný počet to nestačilo. Přesto si kniha své místo ve SF knihovničce bezesporu zaslouží.

8 10.05.2019

S komentářem ke knize jsem dlouho váhal a bojoval. Na jednu stranu vysoce hodnocená, oceňovaná a doporučovaná kniha, na druhé straně vlastní pocit jisté nenaplněnosti, dokonce až zklamání. Přičítám to stáří knihy a značnému posunu znalostí vpřed. Problém některých (populárně naučných) starších titulů je, jak rychle někdy dokážou ztratit na informační hodnotě. Naneštěstí se to týká právě této knihy. Nelze si nevšimnout některých historických nepřesností, překonaných názorů, daných novými archeologickými nálezy, interpretacemi apod. Zejména první kapitola, věnovaná evoluci člověka, je nepřesností a překonaných teorií plná. Pro mě tato kapitola určila tempo a požitek ze čtení po celý zbytek knihy. Přesto se zdráhám příliš ubírat bodové hodnocení, soudě dle ostatních komentářů, je můj názor spíš v menšině. Kniha je stále plná zajímavých postřehů, linek propojujících vývoj lidstva, vědu, techniku, průmysl. Každé téma je zpracováno do podoby eseje, výběr témat je pak čistě subjektivní pohled autora. Autor čtenáře provádí dějinami, věnuje se oblastem, které považuje za důležité z pohledu vývoje a vzestupu člověka. Byť se první kapitola věnuje některým antropologických nálezům, celý text je ve znamení kulturního vývoje. Oceňuji závěrečnou kapitolu, kde autor lehce naznačí obavu o budoucnost západu. Západu, který se vzdal odvahy objevovat a dal přednost pohodlnosti a strnulosti. Z dnešního pohledu doslova prorocká slova.

9 10.05.2019

Ve svém okolí mám několik přátel, kteří si tímto peklem prošli nebo stále procházejí. Když si o tom člověk něco přečte, začne vidět, kdy mluví člověk a kdy mluví deprese. Kniha je na pomezí psychologie a filozofie, je velmi čtivá a kdo chce, ten tam najde mnoho. Ale je to vážně o tom chtít sám. Možná někomu ukáže cestu, směr, možná někomu ukáže světlo na konci tunelu, záchranu. Stojí to značné úsilí a je to na dlouhé roky, nečekejte zázraky. Pokud si ji přečte naprostý laik, pak možná včas rozpozná potíže své vlastní, nebo někoho ve svém blízkém okolí a možná tím zachrání život. Záměrně nadužívám slovo možná. Rád bych knihu doporučil, ale pokud si ji chce někdo přečíst, téměř předpokládám, že ho/ji k tomu vede stav vlastní mysli, volání o pomoc, nebo stav někoho blízkého. Z vlastní zkušenosti, to není zrovna situace, kterou bych někomu přál. Deprese je svinstvo, jinak to napsat nejde. Kdo si tím neprošel, nepochopí. Hodně štěstí všem.

13 20.04.2019

Srdce temnoty není jednoduchá knížka. Zdánlivě přímočarý příběh je napsán neuvěřitelným stylem plným metafor. Čtenář se musí docela soustředit. Věty jsou dlouhé a složité. Nečte se to snadno, někoho kniha odmění, jiný se ztratí v temnotě. Přesto je to všechno zvláštním způsobem přitažlivé. Tajemný příběh, cesta do nitra „něčeho“, těch interpretací je příliš mnoho. Někdy si až říkám, zda v této a v podobných knihách někteří nevidí něco, co neexistuje, něco co zdaleka nebylo autorovým záměrem. Kniha je to rozhodně zvláštní a rozhodně není pro každého. Přesto se k ní v budoucnu alespoň jednou vrátím.

12 11.04.2019