tomexx komentáře u knih
Tohle je jeden z těch příběhů, které jako komiks nefungují...
(SPOILER) Občas mi to způsobovalo úzkost. Přesto jsem nějak neobjevil smysl příběhu, který tam pravděpodobně ani neměl být. Naturalistický postapokalyptický příběh bez silnějšího dojmu...
Příliš zmatený děj a spousta nevyužitého potenciálu vzhledem k síle značky Prince of Persia.
Mám rád odvážné pokusy, ale tohle bylo strašně slabé a nucené.
Připadá mi to, jako by někdo nejdřív dostal grant na knihu a pak vytvořil obsah.
Zklamání.
Bylo to kouzelné, lidské a smutné... ale stálo to za to. Myslím, že Christopher Nolan z toho mohl udělat docela solidní film.
(SPOILER) ... „Ekologičtí aktivisti by měli radost, příroda byla zachráněna“, poznamenal jsem k nafouklé mrtvole tlustého chlapa na lavičce a vytáhl z kabely dalekohled. ...
Čiší z toho člověčenství a laskavý a také inteligentní humor. Miluju to.
(SPOILER) Komiks o tom, jak může kapitalismus zachránit galaxii. Místy to drhlo, ale zachránila to úžasná kresba.
Ad:
Pořád je to Jodorowsky, ale ze všeho od něj mě tohle zatím bavilo nejvíc. A jsem rád, že to nebylo tak zaplavené totální dekadencí jako třeba Borgia...
(SPOILER) Nevím, nevím... Myslím, že tohle je vrchol dekadence. Myslím, že Borgiové byli dost divní, ale tohle už je trochu moc. Autoři si mohli vymyslet vlastní postavy, ale to by se asi tak dobře neprodávalo... Homoscény, v níž mladý Cesare svádí Da Vinciho, aby získal bojovou moc pomocí jeho vynálezů, už bylo moc. To si mohli scénáristé odpustit. Kresba je úžasná, ale proč takový talent nepřenést raději do něčeho, co člověka povznese?
Moje druhá filozofická kniha v komiksové podobě a musím říct, že byla docela dobrá.
Tentokrát jsem neměl pocit, že se mě autor snaží přesvědčit o své pravdě.
I přes skromnější popisy filosofů a filosofických směrů mám konečně pocit, že jsem se v jejich chápání posunul dál. Zároveň je to skvělý rozcestník k serióznějšímu studiu.
(SPOILER) Povídky trochu navozovaly atmosféru, kterou znám z H. P. Lovecrafta nebo E. A. Poea. Zatímco atmosféra byla skvělá, gradace děje mě až tak nechytla.
V povídce Podivný případ jsem víceméně od začátku přesně věděl, o co jde a jak to dopadne. Líbil se mi hlubší vhled do psychologie doktora Jekylla. Mám pocit, že popkulturní zpracování tohoto tématu se dostatečně nezabývá vnitřní povahou postavy, a to je škoda.
Povídka Nájezdníci na mrtvoly měla opět skvělou atmosféru, ale gradace děje skončila useknutím bez hlubšího obsahu. Takový hororový BAF!-závěr.
Povídka Markheim byla asi nejlepší, psychologie hlavní postavy a debata s ďáblem mě docela pohltila.
Příliš mnoho jednostranné propagandy v komiksové podobě. Válka nikdy nemá jen jednu stranu...
Je to docela pěkný rozcestník, ale místy je strašně nepřehledný a nesourodý. Ale asi není jiný způsob, jak tak složitou oblast uchopit. A už vůbec ne v částečně komiksové podobě. Jediné, co mě zklamalo, je absence kritiky (post)marxistických směrů, která se autorovi zřejmě líbí. Je to dost citelné a celé snažení to shazuje.
--
Jeden citát (či parafráze) mě opravdu zaujal:
Naše svoboda dnes není nic jiného než možnost bojovat za svobodu. Znamená to ušpinit si ruce. (Jean-Paul Sartre)
Úvodní povídka Nemám ústa & musím křičet byla zajímavá nanejvýš svým námětem. Samotný děj a vykreslení postav není na žádné vysoké úrovni a povídka je poměrně krátká.
Co mě ale naprosto dostalo, byl asi nejzajímavější úvod (Předmluva), jaký jsem kdy v knize četl. A také doslov ke zmíněné povídce (Vzpomínka) je text, díky kterému jsem si autora zamiloval. Tolik hloubky, vtipu a námětů k dalšímu čtení se jen tak nevidí.
Argumenty a protiargumenty se za 45 let od vydání knihy nezměnily a já mám pocit, že o sobě, o svém místě ve vesmíru a o tom, zda jsme v něm sami, víme stále prd. Ale kniha mě stále nutí přemýšlet o tom, jak fascinující je naše historie a jak fascinující bude naše budoucnost.
Autor má schopnost psát velmi poutavě a s lehkostí vysvětluje látku i netechnickému publiku. Super.
Velké příběhy někdy píší malí lidé... a někdy je to naopak. Ale něco tomu chybělo...
Teď nevím, jestli to měla být alegorie na Sovětský svaz nebo Evropskou unii... A to mě docela děsí.
Příliš mnoho podobně vypadajících postav, příliš málo souvislostí a z potenciální záhady se stává nepochopitelný guláš bez emocí.