tonysojka komentáře u knih

Jelikož jsem se v Karviné narodil,chodil tam do tanečních,potkal životní lásku s níž jsem ruku v ruce prošel všechny místa o nichž se v knize píše,nemůžu ,než velice subjektivně, hodnotit pěti hvězdami.Konečně někdo napsal o našem razovitem regionu knihu,která nás ukazuje v lepším světle než Pestré vrstvy Landsmanna,nebo než v špatném pochopení blogu Deníku Ostravaka.Příběh začínající v r.1894 je vyprávěn více z ženského úhlu pohledu než mužského a snad proto v něm vyniká dennodenní drsnost života v okolí šachty.Při čtení jsem pochopil razovitost zdejšího regionu ,hulvátství i nekompromisnost některých názorů.Zároveň jsem obdivoval víru ,soudržnost ,naději a lásku lidí ,žijících v těch minulých těžkých dobách a která je zakořeněna v genech některých potomků dodnes.Tchán byl havíř a z jeho vyprávění o staré Karwiné a srovnáním s románem můžu říct ,že v literárním světě se zrodila nová hvězda.Karin Lednická z Karviné.Těším se na pokračování a věřím,že nezklamou.Překvapením byl i popis česko-polské války , kterýžto konflikt dokáže zde i po sto letech vyvolat vášnivé debaty,slušně řečeno.Dle mého názoru je velice objektivní ,z něhož si dovolím citovat postoj prosté ženy:
"Ano,Velká válka skončila,mocipáni sestavují nový svět,v Čechách lidé radostně prozpěvují husitské písně.Ale tady v Karwiné a kolem ní jako by jedna válka přešla v druhou.Prokletá doba,prokleté sváry!A kvůli čemu to všechno?Barka tomu rozumí stále méně a méně.Tolik nenávisti mezi lidmi!Odkud se vzala?Kde nabrala tolik síly?"
Na konci knihy se ukazuje pravdivě,že viníci byli na obou stranách konfliktu stejně nesmiřitelní.
V doslovu autorka vyjadřuje přání aby kniha sloužila nejen k poctě Karvinských,ale k poznání a porozumění čtenářů,kteří jsou odjinud.Připojuji se a přeji si jako ona : Kéž by.

66 28.02.2020

Tahle témata rodinných dramat a tajemství na pozadí dějinných událostí jsou velmi vděčná, vyvolávají pocity soucitu, lítosti, rozhořčení a vedou k přemýšlení, do jaké míry je člověk schopen sám řídit svůj život.
Záleží, jakým způsobem se vylíčí, s jakým citem vypráví.
A v tom je pro mě tato kniha paní Mornštajnové výjimečným dílem.
Příběh a postavy jsou velice věrohodné, vliv dějinných událostí načrtnut velmi lehce, kombinace kapitol je rafinovaná a nutí číst dál.
Výborná práce.

52 16.04.2021

Pokračování románové kroniky ztraceného města se nese v suverénním a vyváženém stylu vyprávění.Lze psát o historii regionu "srdcem" bez zbytečného patosu a otravného citového vydírání?Paní Lednická dokazuje,že ano.Činí tak s pokorou a empatií vůči obyčejným lidem a důsledným držením se historických fakt a reálií.
Autorka v doslovu píše:
"Hrdinové Šikmého kostela jsou sice lidé vzešlí z autorské fabulace,ale nesou skutečné příběhy"

"Občas slýchám výtku,že nadržuji jedné nebo druhé straně.Není to pravda:úhelným kamenem mé práce je právě nestrannost.A pokud už někomu straním,pak obyčejnému člověku,který chce prostě jenom normálně žít-a namísto toho musel žít všechny ty hrůzy"
Během čtení jsem náhodou shlédl film :"Krajina ve stínu",který mapuje stejné období,ale v jiném regionu.Uvědomil jsem si ,jak jsou osudy a křivdy a touhy postav podobné,téměř identické.Sebestřednost,ukřivděnost,touha po moci a pomstě jako jedny z příčin všeho špatného,co jsme schopni sami sobě provést.
"Nejhorší je být důležitý a ukřivděný.
Nejhorší je ukřivděný soused."
I to lze z kroniky o Karvinné vyčíst.
Mám pocit,že trilogie Šikmý kostel jako celek daleko přesáhne regionální záležitost.
Osloví každého obyčejného a vnímavého člověka.

48 14.02.2021

(SPOILER) Pozor, tento komentář prozrazuje části děje! Čtivé, zhltnuto za dva dny. Přesvědčivá výpověď o vnitřních stavech muže, plácajícího se v manželské a pracovní krizi a bojujícího se závislosti na alkoholu .Scéna, kdy nametený operuje dítě je brutálně hororová. Místy jsem podezříval Dvořákovou, zda není chlap. Reálné vykreslení vztahů mezi lékaři, nadřízenými, personálu a pacienty. To doporučuji zejména fanouškům růžových zahrad a různých pohotovostí. Hlavní postava je přesvědčena o tom, že vše zvládne pouze svými silami a v průběhu příběhu zjišťuje svůj omyl.Hádky, usmiřování, zklamání a nakonec nedůvěra vedoucí k úplnému rozpadu manželství je až naturalistickým popisem. Útěchu a sílu nakonec dostává tam, kde je to morálně na levačku. Ale asi to tak v životě bývá. Musím uznat, že i ženské postavy autorka nijak nešetří a naznačuje, že některé ženy, vyžadující po mužích plné nasazení si neuvědomují, že i muži jsou jen lidské bytosti a k síle a opoře občas potřebují aspoň trochu útěchy. Po Dědině a Sítích pro mne opět čtenářský zážitek.

47 06.10.2019

Přečetl jsem docela hodně knih o válce,utrpení a o tom,jak si lidé dokáží pomáhat i ubližovat.Ale žádná z nich,snad kromě Mandolíny kapitána Correliho,mne nedojala a zároveň nepobavila svérázným anglickým humorem,jako toto dílo.I když jsem měl zpočátku potíže se čtením dopisů někoho někomu,jakmile jsem se do toho dostal,tak už jsem si to užíval.Zamiloval jsem si všechny postavy ,i ty špatné,jsou popsány s takovou láskou a vírou v to dobré v člověku,s jakou jsem se ještě v žádném textu nesetkal.Nechápu,že tato kniha nedostala jakoukoliv cenu.Tato kniha,stejně jako postava Elizabeth, proměňuje temnotu ve světlo. Nevyhýbá se popisům útrap v okupaci a realisticky je popisuje.Přesto dává naději v to dobré v nás a Víru.Po dočtení jsem byl nucen dát si několik závazků:naučit se hrát mrtvou nevěstu,šišlat a hýbat ušima.A ještě párkrát si to přečíst.

44 23.11.2018

Nezbývá, než přidat další pochvalný komentář. Knihu jsem se rozhodl přečíst poté, co jsem na ni narazil ve zmínkách v komentářích ke knihám Pollocka, že je "to něco jako Na východ od ráje".
Nic není vzdálenějšího pravdě.
Z Pollockových knih vám zůstane v hlavě pár nechutností a bezmocnost.
Z "Na východ od ráje" mám pocit, že Steinbeck svou zemi, lidi, jejich prostý život, víru v Boha a zásady, velice miloval. I přes psychopaty typu Kate, jí podobné a přes falešnou morálku přelomu 19 a 20 století.
Ta láska z textu přímo čiší. A dodává naději a odvahu.
O tom,že se jedná o "VELKÝ" román, za jehož napsání by se hromada spisovatelů nechala upsat ďáblu, se snad nebude přít nikdo.
Jediné, co mi kazilo zážitek, je tohle e-vydání. Překlepy, zkomolená jména.

"A teď vyslovím pravidlo – každý velký a trvalý příběh se musí dotýkat všech lidí, jinak by nepřetrval. Cizí a odlehlé motivy lidi nezajímají – jenom ty hluboce osobní a důvěrně známé.“

" Známe jen jeden příběh, o který jde. Všechny romány, všechna poezie jsou založeny na nikdy nekončícím zápasu dobra a zla v nás samých. A napadá mě, že zlo se musí rozplozovat vždycky znovu a znovu, kdežto dobro a ctnost jsou nesmrtelné. Neřest má vždycky novou a čerstvou mladou tvář, kdežto ctnost je velebně ctihodná jako nic jiného na světě."

" A cítím, že jsem člověk. A že člověk je něco ohromně důležitého – snad důležitějšího než hvězda. Nemyslím to jako teologii. K bohům mě netáhne nic. Ale znovu jsem se zamiloval do toho třpytného nástroje, do lidské duše. Je to ve vesmíru něco zázračného a jedinečného. Věčně na ni něco útočí a nikdy ji nic nezničí – kvůli tomu slovíčku ‚můžeš‘.“

43 23.06.2021

Spíše než thriller je to pro mne vynikající psychologický román o zlu, rozpoutaném spirálou činů vedených touhou po pomstě za křivdy, o nepochopení,sobectví a nepřijaté lásce.O tom,že skutky vyvolané naší lží a zbabělostí nás vždy dostihnou,a kromě nás mohou poškodit i naše blízké,kteří se v nevhodnou chvíli ocitnou na nesprávném místě.Smutné mrazivé čtení,vynikající popisy krajin,charakterů a jak již tady bylo uvedeno-pitvy.

42 28.09.2018

Hodně otřesné čtení o naší nedávné minulosti a o tom jak člověk trpí za věci za které nemůže,jen proto jakou má národnost a o tom že vysídlení byla pomsta ale do jaké míry oprávněná?Na obou stranách se děly křivdy ,které roztáčely kola pomsty a nenávisti na obyčejných lidech,kteří chtěli jen milovat a pracovat a bylo jim jedno kde

40 04.11.2017

(SPOILER) Z rozhovorů vyvstává obraz režimu tak absurdního, bizarního a hrůzného, že se téměř nedostává slov ke komentáři.
Mne asi nejvíce zasáhlo vyprávění studentky, jíž rodiče zařídili útěk a ona o tom ani nevěděla. Nechápe proč, může se jen domýšlet, zprávy o nich nemá. Neví zda skončili v pracovním táboře, nebo byli popraveni.
Každý rozhovor vede k soucitu s oběťmi a chápání těch, kteří jsou nuceni spolupracovat. Nikdo z nás nevíme, jak by jsme se na jejich místech zachovali.

39 01.08.2021

Dvořáková umí u čtenářů rozpoutat emoce, alespoň co se mě týče. Jak u Sítí, Dědiny a Chirurga. Tady v tom případě jsem měl chuť dát pár facek Bářině matce a otce zavřít až by zčernal. Když jsem se od toho oprostil, tak jsem nevěděl, zda za tu skoromanipulaci s čtenářem autorku chválit, či kritizovat. Nevím, zda psala podle skutečnosti, určitě se podobné příběhy stávaly, stávají a budou dít, ale myslím si, že chtěla poslat zprávu rodičům budoucím, čeho se při výchově vyvarovat a rodičům jsoucím o tom, jak dětská bytost je křehká a zranitelná a závislá na hodnocení sebe sama od rodičů a vůbec od okolí. A to , jak autorka umí vyhmátnout jádro mužského, ženského a dětského myšlení, to je něco prostě perfektního.
Pět hvězdiček a doporučuji.

39 27.01.2020

Pro mne to bylo něco jako poetický horror s prvky magického realismu a to já tedy můžu.
Ovšem co nesnáším,je sběr.Čehokoliv.I švestek na slivovici nebo rybízu na víno.
Výjimkou jsou houby.
Proto mi vášeň hrdinky byla cizí a trochu nepochopitelná.
Příběh je ale tak poutavý,že jsem se o tuto bytost,ať psychicky nemocnou či ne,při čtení bál a docela prožíval její psychické stavy.Fandil jsem tomu ,co bych spíš nazval jinakostí než nemocí,a její odvahou za ní stát ,ať se děje cokoliv.
literární ztvárnění vnitřního života hrdinky je mimořádné a poutavé.

38 07.07.2021

Jsem vděčný za románovou kroniku a obdivuji práci a čas,který jí autorka věnovala.Prožil jsem při jejím čtení příjemné chvíle , dozvěděl jsem se hodně věcí,které jsem nevěděl i když žiji v karvinském regionu.O rabování šachet nesmyslným zvyšováním těžby, jež zavedli komunisté a které bylo horší než za nacistů a které vedlo k důlním neštěstím,za něž byli odsouzeni nevinní lidé po vzoru stalinských procesů.O hrdých "karviňocich",kteří vypískali komunistického prokurátora na mítinku.O zbožnosti horníků a o tom,že ne každý byl havíř opilec,naopak, snažil se být co nejlepším pracantem a tátou.A také o pronásledování karvinských kněží a nevyjasněné "sebevraždě"petrovického faráře Sobka.
Nejen poslední díl, ale celá trilogie je monumentální literární dílo,jako celek pevně soudržné,velmi čtivé, citlivě a s úctou popisující historii staré Karvinné a těžké osudy obyvatel.

36 17.05.2024

Precizní zpracování tématu,spojené s maximální úctou k faktům,obětem i současníkům.
Mě kombinace dokumentu a vyprávění nevadila,právě naopak,nutila ke čtení.
Detailní popis událostí svou střízlivostí působí místy až děsivě.
Paní Lednická stvořila pro místní region vyjímečné dílo.

36 01.04.2022

Poprvé jsem četl opravdu dávno a teď, abych si připomněl před návštěvou filmu. Nedokázal jsem tehdy v mládí ocenit originalitu a perfektní propracovanost, jakož i styl vyprávění, očekával jsem tehdy spíš víc akce, přemýšlet a vychutnávat příběh se mi nechtělo.
Nyní se připojuji k chválícím komentářům a žasnu, jak je Duna stále aktuální.
A film je velikou poctou textu, vymazlený vizuálně i hudebně. Stejně jako kniha je velkým zážitkem.

36 26.10.2021

Vůni lesa, hub a podhoubí, slunné i deštivé dny najdete v této knize. Ale najdete tam také děsivost rozpadu osobností rodičů, křivdu zrady a zdánlivou marnost boje s traumaty. Jak níže v komentářích uvedeno, podáno decentně bez zbytečných podrobností. O to je příběh působivější.

36 18.08.2020

Deník krásné ,mladé farářky kouřící doutníky,popíjející rum,která málem zvítězila v Stardance?Toť veliké lákadlo ke čtení,nejen pro muže.
Částečně jsem dostal to,co se dalo čekat,takové milé holčičí povídání o tom,jak je papež úžasný a práce ve Světové radě církví taktéž a je jí mnoho.
Celkově ale na mne deník působí,že se autorka v tomto povolání našla a věnuje se mu se vším možným nasazením,jakého je schopna.Nebo si ji povolal Bůh a ona vyslyšela?
Deník je zároveň jakýmsi průvodcem církevním rokem,oceňuji třeba výklad významu křtu nebo manželství,velmi zajímavé jsou ukázky kázání a jemný humor občas probleskující z vyprávěnek.
Problém jsem měl se čtením částí rozhovorů s opakujícími se otázkami,ale to není chyba paní farářky,ale našich "skvělých" médií a novinářů.
Její nadšení z víry a kontaktu s realitou Boha je nakažlivé.

34 03.01.2022

Malířství a umění moc nerozumím, k přečtení mě přivedly zdejší vysoká hodnocení a matná vzpomínka na film, který jsem kdysi dávno v mládí viděl.
Román velmi pěkně, citlivě a poutavě vypráví o životě Van Gogha a jeho tvorbě.
Nejvíce se mi líbily části kdy Van Gogh pracoval jako kazatel v hornické oblasti, nebo žil s Christinou anebo jak se scházel a diskutoval s impresionisty.
Jeho bratr Theo, který jej celý život podporoval, by zasloužil korunu slávy.
Skvělé a kvalitní dílo.

33 02.04.2021

I když jsem nepochopil spojitost prologu s odvyprávěným příběhem, dávám za pět hvězd. Za mou nechápavost pravděpodobně může rychlost čtení, připomínající hltavost psa u žraní dobrého žrádla. Protože knihy paní Klevisové tímto pro mne jsou.
:-)

33 05.12.2020

Mé první setkání s knihou paní Mornštajnové a dopadlo dobře.Měl jsem trochu obavy z melodramatičnosti,pokud v této knize je,nerozpoznal jsem ji.Oceňuji odvahu psát na tato válečná témata,mohlo by se zdát ,že se chce svézt na modní vlně.Mne třeba tento příběh hodně připomínal film Musíme si pomáhat,který se mi zrovna moc nelíbil,a proto i z počátku jsem tuto knihu četl trochu s nedůvěrou.Ale poslední část a z textu vyzařující úcta k válečným obětem vše napravila.Takové knihy je stále třeba psát , číst a hlavně se z nich poučit.

33 30.12.2018

Všechny chvály a superlativy,které mě při čtení napadaly,jsou již použity v níže uvedených komentářích. Dlouho se mi nestalo,abych knihu četl se zatajeným dechem,ale ne kvůli napětí,ale kvůli kráse jazyka,propracovanosti příběhu a přesně nadávkovanému magickému realismu v mongolském prostředí. Nádherné dílo.

32 14.12.2021