tonysojka komentáře u knih

Milá, poetická pohádka o knihách měnících životy (nejen)čtenářů.
Pohlazení pro duši, příběh který zanechá pocit, že číst knihy má smysl.

"Psané slovo bude pořád, paní Schäferová. Dokud budou věci, které nelze lépe vyjádřit"


V každé knize se skrývá srdce, které začne bít, když je čtena, protože se mezi ním a srdcem čtenáře vytvoří pouto. Knihonoš

Román je jako smyčec,
který hraje na struny v čtenářově duši.

Stendhal.

26 10.04.2023

Po přečtení knihy a některých komentářů zde vyjadřujících se k audioverzi jsem se rozhodl, že si ji také poslechnu.
A musím přiznat, že načtena tak výborně, že musím přidat hvězdu do plného počtu.
Výjimečný poslechový zážitek, jakého se mi dostalo naposled u Nebezpečných známostí, které jsem četl i poslouchal.
A poslech byl také malilinko větší "umělecký" zážitek.
:-)

Publikace nádherná formou i informačně bohatým obsahem.
S níže uvedeným komentářem Jackjelly se plně ztotožňuji.
Jen dodám, že po přečtení jsem dostal dojem, že Žižka je osobnost, která bude stále dělit lidi na jeho obdivovatele nebo protivníky, nic mezi tím i přes veškerá bádání.
Vděčím autorovi za vhled do myšlení lidí tehdejší doby,do vykreslení tehdejších politických "tanečků", výměny "stran" ve svůj prospěch a nakonec i za jeho úvahy a informace, jež mohou vést k přemýšlení o historickém bádání vůbec.
A mimo jiné, v popisu husitské revoluce, je popsán vzorec všech následujících revolucí se vším všudy, přesně se opakujících událostí. Na začátku bývá nadšená propagace tzv. "duchovního boje bez násilí", která se pak zvrtne v krvavý teror.
Asi je to dědičným "Kainovým znamením" na čele našich předků.
Čtěte!
Množství stran a jmen se nelekejte!
:-)

26 14.08.2021

Mohou ochrnutí citově vydírat stejně jako zdraví lidé?Vynucovat si lásku druhé osoby?A může mladý nezralý muž,i když je vojákem a žije ve vojenském režimu podlehnout a téměř si nechat rozbít tímto nátlakem vnitřní duševní stabilitu?
Zweig svým téměř analytickým románem přesvědčuje,že ano.A scéna,kdy Edita před Hofmillerem upadne a on si uvědomí falešnost svého soucitu ,je nezapomenutelná.
Ostatně,celý román je nezapomenutelný.Myslím,že nejen pro mne.

26 02.05.2021

Velmi příjemně se poslouchalo. Ebenovy postřehy ze života, noblesní, inteligentní a nevtíravý humor jsou lékem na splín a znechucení. Párkrát jsem se rozesmál nahlas, a to si myslím o sobě, že jsem nastaven na tvrdší typ humoru.
Každopádně velmi hezké chvíle jsem strávil při poslechu.

26 17.03.2021

Jak níže v komentářích uvedeno,znamenitě promyšlená kniha.Podléhání nátlaku ze strany sekty výborně popsáno a vede k zamyšlení,že slušnost a zdvořilost by asi měly mít své meze.Myslím že filmová adaptace Polanského je velmi věrná a vystihující.

26 23.06.2020

Tři příběhy o manipulaci,manipulátorech a sítích ,které rozhazují kolem sebe ,aby do nich ulovili lidi,kteří se sebou z různých důvodů nechali manipulovat.
První příběh na mne působil jako nějaký psychothriller,kterých jsou v dnešní době plné regály knihkupectví a knihoven,ale možná lepší než spousta těch zahraničních.
Ovšem druhý příběh popisující možnost zneužití křesťanského společenství k manipulaci s partnerem ,vyprávěný formou e-mailů mezi hrdinkou a knězem je pro mne excelentní naprosto ve všem.Jelikož jsem se kdysi ochomýtal kolem jednoho podobného společenství evangelického typu,tak z toho ,co jsem poznal,je možné ,že k takové situaci by mohlo dojít.
Ale třetí věc,to bylo silné kafe i na mne chlapa.Ne že bych si dělal jakékoliv iluze o našem zdravotnictví, nebo že bych nevěděl ,jak umírá člověk na rakovinu,ale určitě tam nepracují všichni lidé takového typu jako osoba o které píše Dvořáková.Myslím ,že s tou beznadějí,cynismem a názorem,že člověk je jen pytel s....k , šla trochu přes čáru.
Jako celek je kniha velmi dobrá a poučná práce,varující před manipulátory.Nejvíc mně ale asi děsí poznání,že ty lidi se nedají změnit.
A o mottu knihy pořád přemýšlím:
"Mé tělo je jako vězení,
které mi brání tančit s těmi jež miluji.
Avšak moje mysl má klíč"
Peter Gabriel

26 19.05.2019

Sudetenland je sice pouhou detektivkou s hrdinou, který když zrovna nekouří,tak ho někdo bije; takových byla napsána hromada.
Co mu dává za mě lehký nadprůměr je prostředí a téma nenávisti a nekončících křivd a pomst zasazené do období těsně po takzvané sametové revoluci a klade otázky ohledně odsunu Němců jak po válce,tak vyhnání Čechů před ní.
Jako alternativní fikce zajímavé dílko.

25 04.02.2024

Monumentální historický epos z období antiky.Ukázka velkolepého vypravěčského mistrovství,i když místy zdlouhavé pasáže s dialogy postav se čtou obtížně.Při čtení popisu bitev,krajiny, jsem si připadal jako bych se v kině díval na výpravný historický dobrodružný film.Výčet antických bohů, rituálů a pověr,jejich vliv na myšlení lidí, vládců,je perfektně beletristicky zpracován tak,aby zaujal a nenudil.Z postav knihy je zvláště postava Arsinoé uvěřitelný obraz necitelné "zlatokopky", stejně tak hlavního hrdiny Turmse coby naivního"slabocha", který se nedokáže odpoutat od jejího zničujícího vlivu.Jeho vyprávění o svých dobrodružstvích a hledání sama sebe ve víru tehdejších světových událostí je historická beletrie na velmi vysoké úrovni,jakou jsem dlouho nečetl.
Když nepočítám Waltariho díla jako Egyťan Sinuhet,Jeho království nebo Pád Cařihradu,tak podobně kvalitní mne momentálně napadají knihy Werfela Čtyřicet dní nebo Jeremiáš,z moderních autorů pak Christophera Sansoma.
Jímá mě stud a lítost, že jsem čtení knihy odkládal léta;snad to bylo úradkem bohů, kteří věděli, že člověk musí mít čas na tak náročné dílo uzrát....
:)

25 11.06.2023

(SPOILER) Umělecký příspěvek k válečným dějinám zdejšího regionu ztvárněný z polského úhlu pohledu .Je třeba si uvědomit,že tehdy většina obyvatel Životic a okolí byli Poláci ,z 36 obětí bylo 28 Poláků a 8 Čechů.
Zpracováno poutavě,umělecká fikce je věrohodně zakomponována do historických reálií .
Příjemné čtenářské překvapení.

25 18.10.2021

Za sebe uvádím, že pro mne je lepší číst knihy Dominika Dána v delších časových rozestupech. Rádoby drsné kriminalistické vtípky a naturalismus takhle neupadají do trapnosti,nudnosti a předvídatelnosti, takže spolu s mou upadající pamětí se mně každá kniha zdá osvěžující a vtipnou. Jako historické retro s telefony pevných linek a faxů a psacích strojů velmi zábavné.
Takový fantasy kriminální mýtus zdá se mi že to je.
Doufám, že se nepletu a realita je jiná.
:-)

25 22.02.2021

"Že většina z nás přežila se zdravým rozumem, bylo podmíněno především tím, že jsme byly ženy.
Ne proto, že by byly ženy měly lehčí podmínky, jak si často přejí věřit lidé nezúčastnění, zvyklí jakžtakž přijmout surovosti páchané na silnějším pohlaví, utěšující se sebepřesvědčováním, že něco takového by ženě přece nikdo neudělal. Ve vězení není rozdílů, když jde o násilí. Rozdíl je jen v tom, že žena je celým svým ústrojím docela jiná než muž, nejen fyzicky, ale především svou vnitřní podstatou. Má nějak silněji vyvinutý instinkt přežití. Ať je kdekoliv, začne si budovat své vlastní prostředí, ví, jak na to, snáší na nové hnízdo, věčně načepýřená a připravená rvát se s malými a velkými protivenstvími. Každá je starou vojenskou kobylkou, která natahuje ouška při prvním zarachocení táborových bubnů, ale také trochu Messalinou, která ustavičně kuje pikle. "

" Jednou v Dubčekově éře ptal se mne jeden advokát: „Proč jste na sebe měly tak přísná měřítka a dělaly si všechno těžší, proč jste se nepodrobily předpisům, abyste snáze přežily?”
„Chtěly jsme si udržet morální integritu,” odpověděla jsem popravdě.
„Cože?” vykřikl. „V době, kdy ten, kdo měl ruce, kradl, a kdo měl smysly pohromadě, kolaboroval, vy, žebrácky, jste si chtěly udržet morální integritu? Šílenství!” Zahleděl se na mne soucitně a také trochu podezíravě, jako hledíme na obraz blázna, který se s vypjatou hrudí představí jako Napoleon Bonaparte "

" Začaly jsme hromadně věřit, že nás Pán Bůh nezatížil nadarmo něčím, co bylo nad naše síly.
Nerozhodl o nás mimovolně, ale protože věděl, že obstojíme, vyvolil nás k záměru, který byl tajemný, a svůj život jsme začaly chápat jako moudrý úradek. Každá z nás, nepovšimnuta a neznámá světu, měla místo určené shora, kde nebude zapomenutým ošlapkem. A tak jsme věřily, že neprožíváme tragickou epizodu života, ale jeho nejdůležitější část, kde nám je nabídnuto poznat zblízka všechno, co lidský život obsahuje, od vrcholu až k temným pádům, jsme na pouti, která nás vede cestami lidského myšlení a chování, cítění, krásy a zla a všeho, čeho je člověk schopen.Ale nebyly jsme jen modlící mlýnky, vytáhly jsme do boje jako první křižáci v Clermontu s přesvědčením, že každý za pravdu padlý bude odměněn životem věčným, kde nebude vyšklebování ani hlad, ani bolest, ani zima, ani strach, ani číslo přišité na viditelném místě vězeňské uniformy.
Jenomže, nezapomínejme, že jsme měly daleko k průzračným světicím na oknech katedrál. Ani na chvíli jsme nepřestaly být lasice a megery a nedopřály jsme svým trapičům oddechu. Ne všechny z nás byly věřící a bylo nutné najít společnou linii, která by nás spojovala. A nebylo to „ora et labora”, ale každodenní zápas proti bezpráví a nicotě. Stále jsme protestovaly. Ústně a písemně, jednotlivě a hromadně"

25 16.01.2021

Jurodivý, ani groteskní příběh mi nepřipadal, jak hlásá anotace, spíše se přikláním k podobenství o temnotě lidské duše a zda ji lze přetnout. Toť otázka. Lze to udělat odpuštěním,tak jako to dělá Johanka Oujezdskému? Nebo to nemá smysl?
Někde v knize je scéna, kdy se Birgit dívá do popelnice s odpady, a tak jsem si při čtení připadal já, jako bych se díval do popelnic duší s odpady temnot. Trochu mi kniha připomínala, první knihy Houllebeqa, ovšem víc z ní vyzařuje naléhavost podívat se na holou pravdu o sobě samém, společnosti a z toho poznání nést zodpovědnost. Je to také příběh o nenávisti a fyzickém a psychickém týrání, s trochu slabší variantou monologů Birgitiny matky mám svou zkušenost.
Dovolím si uvést pár citátů, které mě zaujaly:
"Místo dlouhého plkání stačí ocitovat Orwella: Společnost lze ovládnout zfalšováním její paměti"

já prostě jenom odmítám selektivní amnézii. Každý si upravuje minulost a historii vlastního života. Co se mu nehodí do krámu, zapomíná, zkresluje, zamlčuje, vymazává. Stejně tak národy. Co jim špiní štít, který si stejně pokálely jen vlastními lejny, to zamlčují, zlehčují. Soudy s válečnými, promiňte, komunistickými zločinci se vlečou, nikdo nebyl, není a nebude potrestán, protože odmítáme přijmout vlastní podíl viny, každý.“
Zvedla oči a zmrazila své pobavené publikum.
„I vy a vy a vy a vy.“

Člověk je divný druh. Každý ten svůj úhel rozhledu a svoji zkušenost zaměňujeme za skutečnost. Jenže která skutečnost je skutečná, říct mi to nikdo z vás nemůže. Tak já si na to posvítím a prosvítím ze všech úhlů, já si ty postavy chytám do dlaně a prohlížím si je lupou, já si ty postavy tahám ze svých vnitřností, vymotávám je ze střev, vyškrabuju ze srdce a namáčím je v mozkové kašičce a pak si je rozestavím, nutím je do situací, které jim jsou odporné, stavím je do situací, které je prověří. Nikdy nezklamou. Obstojí jen hrstka z nich. Jen zanedbatelná hrstka. Ale naděje zůstává. Protože všichni chcípneme. Celé to tupé stádo.“

Žijeme v zemi, kde jsou na místě koncentračních táborů výkrmny prasat, kde magistráty a starostové měst i vesnic bezostyšně povolují pochody nacistů, kde se bývalí agenti StB a straničtí funkcionáři přerodili v podnikatele a politiky dnešní, kde se roky a roky vlečou soudy s komunistickými zločinci, k nimž se marně vláčejí ti, co chtějí svědčit, a jejich řady řídnou. Ubíjíme je definitivně a ochucujeme to nesmírným ponížením.“

25 23.09.2020

Místy až vzteklé vyprávění o cestě za tím ,aby viníci uznali ,že se provinili a že jsou zodpovědni za své činy.Scénář příběhu mi připomínal některé westerny o hrdinech,kteří po nějaké době ,co se na nich učinilo bezpráví ,vracejí ,aby se pomstili.Co mě překvapilo,byla naturalistická až nechutná popisnost brutálních scén,které mi trochu připomněly některé výjevy z Nabarveného ptáčete,až jsem si říkal:Copak se to v paní Denemarkové skrývá?
I když také nemám iluze o chování lidí v mezních situacích a bydlím na vesnici,tak myslím ,že příliš tlačila na pilu v popisu všeho negativního,aby zdůraznila naléhavost tématu odsunu a křivd s tím spojených.Vyhnání Gerty Snirch od Tučkové na to samé téma je pro mne stravitelnější,jak formou,tak stylem i obsahem.Podle mne ale kniha stojí za přečtení,protože si myslím,že proti sobě staví dva názory,cituji:
"Mnozí se ocitli naprosto nevinně v situacích,které prostě zvládnout nemohli"
a:
"Člověk je naprosto zodpovědný za své činy.I když nikdy neovlivní,jak jsou interpretovány."
Doporučuji.

25 20.05.2020

Vztahově řádně zamotané, uvěřitelné a motiv také. Bergman sympatický, Sylvie ještě víc a atmosféra hor a života v podhůří vykreslena podmanivě, pravdivě i lákavě. Celkově velmi dobré, ještě si od paní Klevisové něco určitě přečtu.

25 01.03.2020

I když jsem nikdy nebyl a ani po přečtení této knihy nebudu příznivcem undergroundového umění a stylu života přesto souhlasím se všemi níže uvedenými komentáři,z nichž nejbližší mi je od uživatele Vlk.kh. Oceňuji odvahu "mániček"žít takovým stylem života a nést za to důsledky.Děkuji Markovi Švehlovi za výbornou práci.
Doporučuji.

25 26.11.2019

Čteno jako audiokniha,a i když proti tomuto způsobu čtení mám výhrady ,tady musím uznat,že přednes obou pánů je skvělý a možná tím přednesem zdůraznili myšlenky těchto esejů více,než bych při normálním čtení v mém případě si těchto všiml tak,jak je potřeba.
A že je.
V této naší malé české ,spíše než opuštěné ,tak dle mého názoru rozdělené společnosti,je třeba takového díla.Které upozorní na to,že na naše rozdělení na sluníčkáře a ty ostatní a za jejich umělou řevnivost nemohou jen ti nahoře,ale MY SAMI.My ,kteří je zvolili a také ti,kteří k volbám nechodí,neb je to prý zbytečné atd..My ,kteří si nechali zmasírovat myšlení koupenými médii a ztratili důvěru v tištěné slovo,rozhlas ,televizi a v poslední době zjišťujeme,jak skvěle s námi manipulují různé sociální sítě.My ,kteří jsme zlenivěli sledovat ,myslet,pozorovat a hodnotit a nechali se okupovat sledováním slev v Kauflandech.
Které upozorňuje na ztrátu kritického myšlení v důsledku lenosti.
Eseje nabízí východisko ,ale to už si zájemci o něj a o autorův pohled na stav nejen naší ,ale i evropské společnosti ,přečtěte v této knize sami.
Doporučuji.

25 30.10.2019

Poutavě a pro mne docela srozumitelně napsaná kniha o genderové dysforii a několika věcech okolo LBTQ.
Tahle témata byly pro mne dost záhadou,nesrozumitelné;jako celoživotní pendler mezi vesničkou střediskovou a fabrikou jsem se o ně moc nezajímal, mával nad tím rukou,občas zaregistroval zprávu o nějakých barevných,veselých, zábavných pochodech městy.
Jenže ona to legrace není.
Je to smutné čtení o tom,jak vliv rodičů na dospívající děti převezmou školy, univerzity,lékaři a různí bojechtiví aktivisté v zájmu prý jejich štěstí a vmanipulují je do jednání,na jehož konci je většinou bolestivá nevratná operace;o psychickém poškození nemluvě.
Tím nechci popřít případy, kdy jiná řešení nemohla pomoci, ovšem,jak píše autorka ,velký nárůst případů spíš svědčí o jakési moderní ideologické nákaze:kdo není transgender,není "in".
Při čtení jsem se místy rozčiloval,místy mi bylo špatně od žaludku,místy pociťoval lítost.
Doporučuji číst všem,i těm,kteří nemají dospívající dcery a vnučky.

24 28.06.2024

Pro mne asi jeden z nejděsivějších psychologických thrillerů, jaké jsem zatím četl.Zpracování dokonalé,rozbor mysli psychopata i oběti a popis jejího utrpení maximálně věrohodné.Z příběhu zůstane zneklidňující pocit ze zvrácených myslí psychopatů.

...."Není to člověk. Je to prázdný prostor v lidské podobě....."

24 21.08.2023

Série příběhů s vyšetřovatelkou Výrovou dočtena a i tyto (doufám, že ne poslední)nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami a klidně bych dal i šest.
Stejně jako hodně čtenářů jsem smutný ze závěru příběhu "Nejhorší obavy".Jak někdo zde píše že takový konec do žánru nepatří,tak si myslím, že právě ten dělá z něj něco víc, než "obyčejnou"detektivku.Vyprávění o předvolebních událostech jedné malé obce v kombinaci s jednáním některých ne zrovna morálně čistých osob vede k tragédii, které tím u mne vyvolává pocit uvěřitelnosti.Něco podobného autor naznačil v předešlé knize "Pět mrtvých psů"a vlastně i "Ještě není konec ".
Celou sérii hodnotím plným počtem a potěšilo by mne,kdybych se dočkal dalších pokračování.

24 11.10.2022