triatlet komentáře u knih

Marie Doležalová mě překvapila (sebe)ironií, nadhledem, pestrou slovní zásobou.
Ke kladům patří i obal a formát knihy a především vtipné a výstižné ilustrace HH.
Didakticky využitelná je například část o hereckém slangu.

16 10.08.2017

Zuzana Pospíšilová dokáže pro začínající čtenáře napsat jednoduchý příběh, který pobaví i poučí.
Věty jsou krátké, přímá řeč je funkční. Autorka na malém prostoru charakterizuje postavy výstižně.
Zvířecí hrdina dodává příběhu pohádkovější nádech. Příběh doplňuje na každé stránce výstižná ilustrace Drahomíra Trsťana.

7 10.08.2017

V jednoduchosti je síla.
Čtyřverší opěvující ženu jsou:
akurátní
básnická
cizelovaná
česká
důvěrná
estetická
fantastická
gurmánská
hravá
inspirativní
jednoduchá
krásná
láskyplná
muzikální
nádčasová
okouzlující
přírodní
radostná
řemeslná
sváteční
švitořivá
tvořivá
uhrančivá
vroucná
zádumčivá
životadárná

11 09.08.2017

Sebastian dostává v Němé dívce nejvíc prostoru z celé série. Vanja nezapře, že "jablko nepadá daleko od stromu".
Torkel a Ursula jsou sice trochu upozaděni, zato Billyho postava odhaluje temná zákoutí...
Autoři se v celé sérii drží osvědčené formy - děj posouvají po krátkých kapitolách, během nichž střídají pohledy jednotlivých vyšetřovatelů, pachatelů, obětí. Tím pádem čtenář otáčí stránky a nemůže se od příběhu odtrhnout.
Motiv snu se v Němé dívce objevuje nejen prostřednictvím Sebastiana, ale i Vanji.
Každý díl autoři dokázali zakončit větou, která láká k otevření pokračování.

15 04.08.2017

Zavádějící název. Příběh chce odkrývat tajemství, ale nakonec pouze naznačuje.
Autorka asi zná Dobrotice dobře. Škoda, že od nosného tématu odbočuje ke sportovním tréninkům nebo ke sklizni třešní v září.

4 04.08.2017

Hlásí se databáze knih. U klávesnice triatlet.
Svěrák kouká na svět nadčasovým pohledem prostřednictvím pohádky.
Autor při hraní se slovy využívá i frazémy (nedá se svítit, to si nevezmu na triko).
Král Tichošlap IV. nesnáší hluk, rámus, křik, hukot, práskání, bouchání, hlasité zpívání, ale rád kouká na svůj portrét na známce. "Připadá mi, že na ní mám takové moudré oči. Zvláště to levé."
xxx
Kdo šlape, ten jede,
kdo si přečte, ten se pobaví, poučí, popřemýšlí...

9 01.08.2017

Tucet básní, z nichž každá má tucet netuctových veršů.
V každé básni je vazba na Mánesův obraz:
I
"Vítej, milé novorozeňátko,
vítej u nás do tmy, do zimy."
II
"Mráz nám leze za nehty a zima
chce i srdce ledem sevříti."
III
"Oráč střípky ledu zaorává."
IV
"...než vyžene stromek do lupínků"
V
"Letos však ji viju pro mládence
ze šípku, jenž kvete pod strání."
VI
"Jaro vyspalo se do růžova,
v jasnou zeleň obléklo se pak."
VII
"Klasy pšenic ožehuje slunce."
VIII
"Cepy klepu, klepou ve dvojici,
klepou, že nám sypou obilí."
IX
"Vánky hrají na bělostné struně
babích let, již předou pavouci."
X
"Nežli slunce rozloučí se s námi,
v hrozny vína přelije svou krev."
XI
"Na bezlistých stromech prázdná hnízda
chladný vítr nyní vymetá."
XII
"Za celý rok dala země lidem
hojně darů a teď usíná."

Autor oslovuje zimu, mlhu, kvítí, žence, révu.

7 01.08.2017

Jednoduchý příběh, který ve verších vypráví o tom, že lepší je písnička na rtu a kamarádi v okolí než všechno zlato světa.
Skřítkův příběh ožívá díky ilustracím Petra Síse.

8 01.08.2017

Vzhledem k tomu, že jsem nejdřív přečetl 5. díl, tak některé náznaky ve 3. díle jsem vnímal jinak, než kdybych 5. díl nečetl (Billyho chování, kukátko).
Hrob v horách jsem četl bezprostředně po Učedníkovi. Torkelova parta je sice při vyšetřování tohoto případu trochu roztříštěná, přesto jsem jejich osudy sledoval se zájmem.
Nejzajímavější pro mě byla linie s Šibekou.
"Promlouvala k němu paštštinou. To vždycky miloval. Běžně teď používala spíš švédštinu. Kvůli nim. Bylo to jedno z jejích pravidel. Ale dnes mluvila paštunsky. Meran věděl proč. Dělávala to, když chtěla, aby rozuměli každému jejímu slovu. V paštštině zněl její hlas opravdověji. Víc jako ona. Jeho máma."

9 26.07.2017

Když nepřemýšlíte nad drobnostmi, že jeden z vystupujících "v rozporu se zákonem zaparkoval na chodníku o několik metrů dál" a že to auto tam stojí nejméně dva dny bez toho, že by někomu vadilo, tak si pohledy nesourodé party vyšetřovatelů s pohledy pachatelů a obětí užijete.
"Není blbec jako blbec." (s. 407 - úvaha Vanji, jestli je lepší se setkat s Haraldssonem, nebo se Sebastianem).
Haraldsson je neskutečný švédský Pat s Matem v jednom... Doufám, že ve 3. díle už nebude.
Líbí se mi, jak autoři jednoduše a nenuceně připomenou předchozí případ, jak charakterizují postavy, prostředí.
Pro příznivce seriálu Most povinná četba :-)

14 18.07.2017

„Tam vysoko nad tratí jsou Petrovice, které zná Vlastivěda moravská, o nichž se zmiňují texty, vížící se k loucké farnosti a k Lukám nad Jihlavou. O petrovickém kostelíčku se rovněž píše. Ne, není neznámý. A navíc ho kdysi, je to tak dávno, uhlem v kresbě zachytil dnes slavný umělec z dalekého nebo ne zas tak dalekého Petrkova.“ (s. 21)
Pro našince, který pochází z vesnice, jež je nedaleko od Brádla a Jeclova, a jenž pravidelně běhá nad tratí pod Petrovicemi směrem k Předboři, kouzelné počtení.
Vybavilo se mi dětství, kdy jsme s konvičkami na mlíko chodili sbírat maliny.
Dvě ilustrace Bohuslava Reynka jsou ozdobou vzpomínek Dagmar Halasové na dětství prožité nad řekou Jihlavou.

4 17.07.2017

Antiutopická vize napsaná velice úderně a přesvědčivě. Na jedné straně zlo v podobě Beattyho, povrchnost (Mildread) a zneužití techniky (Mechanický Ohař), na straně druhé svoboda (Clarissa), moudrost (Faber) a touha (Montag).
Knihy, které mají sílu poznání, ničí síla ohně. Ale oheň má nejen zničující sílu…
Alegorické poselství, které vnímavý čtenář rozluští i bez šifrovací mřížky.

„Představ si to. Člověk devatenáctého století se svými koňmi, psy, kočáry, pomalým pohybem. A pak, ve dvacátém století - pusť svou kameru rychleji! Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Víc obrázků než textu. Všechno se sesychá na vtip, na senzační závěr." (…) „Seškrtali klasiky na patnáctiminutový rozhlasový program, pak je znova seškrtali, aby se vešli na jednu stránku, a nakonec to dotáhli na deseti - nebo dvanáctiřádkové heslo v naučném slovníku. (...) Výtah z výtahu, výtah z výtahu výtahu. Politika? Sloupek, dvě věty, palcový titulek! A pak jde všechno k čertu! Roztočte lidskou mysl, rozpumpujte ji rukama vydavatelů, literárních zlodějů, rozhlasových podnikatelů asi tak rychle, aby ta odstředivka odmrštila všechny nepotřebné myšlenky, které jen ukrádají čas!" (monolog Beattyho - s. 61/62)

„Víte, proč jsou knihy, jako je tato, důležité? Protože mají hodnotu. A co znamená slovo hodnota? Pro mne znamená tkáň. Tahle kniha má póry. Má výrazné rysy. Na tuhle knihu se můžeme podívat pod mikroskopem. Pod čočkami v ní uvidíte život, který se tam valí nekonečným proudem. Čím víc pórů, čím víc pravdivě zachycených detailů života dokážete dostat na jeden čtvereční centimetr papíru, tím jste literárnější. Ať je to jak chce, tohle je moje definice. Říkat detaily. Stále nové detaily. Dobří spisovatelé se života dotýkají často. Prostřední po něm jen občas rychle přejedou rukou. Špatní ho znásilní a dál se o něj nestarají.“ (dialog Montaga s Faberem - s. 88)

„A ty, Montagu, ty jsi břemeno. Oheň tě sejme z mého hřbetu, čistě, rychle, bezpečně. Nezbude nic, co by jednou mohlo začít zahnívat. Je to antibiotické, estetické, praktické.“ (dialog Montaga s Beattym - s. 119)
......................................................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 4. kniha odehrávající se v budoucnosti

30 17.07.2017

"Slova vyjadřující cit jsou velice neurčitá, je líp je nepoužívat a držet se popisu věcí, lidských bytostí i sebe samých, to znamená věrného popisu faktů." (s.28)
Forma
Připadám si jako v ringu, když čtu záznamy bratrů ve velkém sešitu.
Čtu během jednoho oblačného odpoledne, kdy nemusím předstírat, že jsem hluchý, nebo slepý.
Příběhů o válce jsem četl hodně, ale znovu jsem překvapený. Autorka zvolila jedinečnou formu. Nabízí se srovnání s knihou Anna a Vlaštovčí muž (http://www.databazeknih.cz/knihy/anna-a-vlastovci-muz-280278), ovšem Velký sešit na malém prostoru obsahuje neskutečné množství perverze, zla a hnusu...
Postavy
Vypravěči jsou sice bezejmenní, ovšem jejich počínání je tak atypické, že si čtenář zapamatuje jejich "zkoušky". Navíc dokáží (nebo autorka dokáže) popsat i ostatní postavy přesvědčivě.
Čas
Základem příběhu je sice válečné období, ale posledních pár stránek naznačuje i období komunistické totality. Jinak se čtenář dovídá jen pomocí náznaků, kolik je komu let (např. zmínka o mléčných zubech).
Překvapení
Přestože jsem neočekával happy end, tak závěr mě dokonale odzbrojil. Ale autorka jen potvrdila, jak má příběh promyšlený (vzájemné propojení dvojčat je součástí kapitoly o školní docházce).
Naděje
Dá se v jednání vystupujících postav nalézt náznak naděje nebo lásky?
Doslov
Závěrečný doslov překladatele Jana Machonina dokresluje genezi příběhu.

10 14.07.2017

Když jsem kdysi četl Harryho Pottera, představoval jsem si, jaký by byl detektivní román od J. K. Rowlingové.
Nezklamala. Sice (pracovní) vztah Cormorana s Robin vzala in media res, ale jejich soužití ala Sherlock a jeho Watson se mi líbilo. Místy mi přišel děj zbytečně natahovaný (Cormoranovy cesty do studentské umývárny), ale motivaci přečíst někdy pokračování mám, i když P. D. James (http://www.databazeknih.cz/autori/phyllis-dorothy-james-2113) mám radši.

15 13.07.2017

Ač prázdniny se zdají být na draka, když potkáš správného kamaráda, tak můžete za humny zažít pohádkové dobrodružství.
Příběh pro začínající čtenáře doplňují kouzelné ilustrace Daniely Skalové.

4 06.07.2017

Jasno
Čtu, čtu, čtu. Seznamuji se s postavami, nebo spíš s postavou postaršího osamělého muže. Že je téměř šedesátiletý, to se dovídám až v průběhu knihy. Užívám si kouzelná líčení, poetický jazyk. Představuji si přírodu, Rayův dům, Jednooko.
„Všechno kolem nás je plné příběhů...“ (s.27)
Lepo
Čekám, čekám, čekám. Co přinese letní dusno, procházky na pobřeží? Bude mít příběh nějaký děj? Raye zpočátku nevnímám jako hrdinu. Nechápu, proč si vybral zrovna Jednooka. Jako pejskař mu vytýkám některé kroky. „Jsem blbec. Jsem blbec, že jsem tě nepřipnul na vodítko, a blbec, že jsem tě přivedl sem do lesa proděravělého spoustou neodolatelných nor. A odčinit svou blbost můžu jedině tím, že budu taky hrabat, že tě přehrabu, dohrabu, vyhrabu.“ (s.162)
Podstín
Obávám se, obávám se, obávám se. Čtení mi trvá dlouho. Proložil jsem ho několika knížkami. Ale myslím na krysaře Jodnooka a na utíkajícího (ujíždějícího) Raye, kterého začínám chápat. A děkuji mu (autorce, překladatelce) za nádherný popis přírody. „V posledních paprscích zapadajícího slunce vytáhne rybář z pěny obřího okouna. Je to macek jako krokodýlí mládě. Zvedne ho do výšky, obdivuje ho. Okoun vycení zuby, plácne ho mocnou ocasní ploutví po voskovaném kabátku“ (s. 199) „Nad lasturkou chaloupkou mezi výčnělky a štěrbinami útesu, kde rostou nízká křoviska, heřmánek a motar přímořský, hnízdí kavčata. Tihle ptáci s nevinně dětinským jménem v sobě mají něco zlověstného, jejich ježibabí skřeky zní zlolajně. V domě mého otce je kniha s popisy ptáků a tam ten zvuk zapsali jako šuf-šuf-šuf, jako vláček na hraní. Ale to je špatně. Ve skutečnosti je chraplavý a výhružný, jako když ta kavčata hulí šedesát denně a chtějí nás varovat, ať se k nim nepřibližujeme a od těch jejich výčnělků, štěrbin a křovisek, heřmánku a motaru přímořského se držíme pěkně zpátky.“ (s. 196)
„Za větrných nocí, když je moře neklidné, obracím se neklidně do rytmu s ním. Ale za klidných nocí spím tak tvrdě, že si drtím ruce až po kotníky v některé větší rozsedlině svého těla, a když se probudím, jsou bez krve a bez citu.“ (s. 226)
Zhyna
Nevěřím, nevěřím, nevěřím. Poslední část dočítám nejrychleji. Ray odkrývá své tajemství.
„Já vím, že nemusím vyjmenovávat všechno, co cestou vidíme. Vím, že na tebe nemusím takhle mluvit. Vím, že je to nesmysl, všechno je nesmysl. Ale teď ti něco musím říct a tentokrát je to důležité, rozumíš?“ (s. 241)
Přemýšlím, přemítám, uvažuji.
Jak se dá napsat zajímavý příběh na 244 stran jen pomocí monologu stárnoucího muže, který mluví k psovi? Jak se dá najít zalíbení v hnusu a beznaději? Co znamená svoboda a nespoutanost?
„Knihy pro mě vždycky byly další takové bezpečné místo, i když mám-li být opravdu upřímný, většinu věcí, které jsem se z nich dozvěděl a naučil, jsem stejně zase zapomněl.“ (s.91/92)
......................................................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 2. kniha, která je autorovou prvotinou

31 05.07.2017

Černě laděná obálka s motivem dělníků naznačuje wolkerovskou baladičnost. Komiksové ztvárnění Lubomíra Lichého dokáže navodit atmosféru doby, kdy své verše tvořil Jiří Wolker.
Zajímavý je i dovětek na zadní straně obálky.
Baladu o námořníkovi a Baladu o očích topičových spojuje motiv očí. U Balady o očích topičových jsou zajímavě a funkčně zakomponovány verše: "Soudruzi, dělníci elektrárenští, slepý jsem, - nevidím!"

10 05.07.2017

SPOILER - (SPOILER PODLE PŘEAKTIVNÍHO MODERÁTORA)

Knihu jsem objevil náhodou - díky Timee Bacsinszky, tenistce, které poslední dva roky fandím úplně nejvíc (fotku měla na svém instagramu 9.4.2017 - abych někoho nepohoršoval vkládáním odkazů :-) ).
Zpočátku (cca 120 stran) mě příběh bavil. Ale postupně mi vadilo všechno a všichni. I když je příběh čtivý, překročil hranici (ne)vkusu a nebojím se ho označit za brak.
Líbí se mi níže uvedené doporučení "k letnímu čtení když už vás z cukrových Moyesových bolí zuby a na mrazivé Nesbøy je ještě moc zima". Radši zůstanu u http://www.databazeknih.cz/serie/sebastian-bergman-3910 a zkusím i http://www.databazeknih.cz/serie/cormoran-strike-3713, ale na Marcuska, a hlavně jeho matku, jsem alergický :-) I když díky narážkám Marcuskovy matky jsem si vzpomněl na skupinu Village People. Jejich hit Y.M.C.A pobaví víc než Marcuskova matka :-)
Vyšetřovatelskou dvojici - policista + spisovatel - považuji za obrovské klišé. Navíc Marcus "vyšetřuje" jako slon v porcelánu, takže mě opravdu nepřekvapilo, když svůj "trhák" musel po vydání přepracovávat...
Narážky na prezidenty (Clinton, Obama, Nixon) mi přijdou prvoplánové - hlavně aféra s Lewinskou, díky které se Marcus "Borec" seznámil s Harrym.
Číslování kapitol je možná netradiční, ale prology před textem mi přišly zbytečné.
Z postav mi nebyla sympatická nakonec žádná, ani Nola.
Forma knihy (nebo spíš knih) v knize také není nikterak originální.
Do podprůměru příběh padá i vinou překladu. Ale možná byl záměr zmást čtenáře natolik, že na str. 289 se do rozhovoru Noly, Harryho a Sterna připletl ještě nějaký Henry, který psal na stroji... Nepochopitelný je i časový zmatek v úvodu 2. kapitoly (s. 35). Předchozí strana končí červnovou datací a najednou je skok do 12. října. Mělo by být (asi ?) června. I podle kalendáře. 12. října 2008 nebyl čtvrtek.
Ocenění knihy nechápu. Ale třeba je to něco na způsob Literární ceny Knižního klubu - http://www.databazeknih.cz/knihy/druhy-zivot-maryny-g-174589.
...........................................................................................................................................
Celkově: Petra Kvitová relaxuje u Ordinačky, takže ať Timea dál louská béčkové (nebo spíš céčkové) rádobykrimi. Pokud postoupí do SF GS dobrovolně si půjčím Baltimorské :-)

11 01.07.2017

Miloň mě zaujal nejen jako herec a básník (Mandel sonetů), ale i jako prozaik.
Příběh je vtipný a navíc jazykově hravý. "Promiňte, jedeme, vlastně - úsměv - stojíme okolo..." (setkání s železničářkou u stažených železničních závor).
Čepelka umně pracuje s dobovými reáliemi (vinné dýchánky) a skvěle komunikuje se čtenářem (pasáže psané kurzívou jsme si užíval).

5 01.07.2017

Přečíst hartlovku jsem bral jako výzvu během školního roku 2016/2017. O autorovi mluvili známí, kolegové, studenti.
25.6. jsem otevřel Hartlovu prvotinu, jejíž celý název jsem si před tím nepamatoval. Takže jsem po Karlovi a Prvokovi končil občas u Čtečky, místo Tečky a na Šampona jsem zapomínal.
27.6. jsem dočetl. Výhodou je, že můžete číst, i když kolem vás běhá v dešti asi tucet křičících harpyjí, teda studentů :-)
Text je nenáročný, místy vtipný; pro mě zaměnitelný s lepšími vieweghovkami z minulého století. I když jsem absolvoval pár výzev, tak první protisráčský úkol mi připomíná scénu z Diskobříběhu a nešel bych do něj. Ani bych nemohl, protože můj telefon slouží pouze k telefonování a nějaké videové MMS neovládá.
Četl jsem vydání z r. 2015 (4. dotisk), takže mě překvapily nevychytané chyby jako Mayovky, Pražský krysařík nebo čárka před a v souřadném poměru mezi dvěma vedlejšími větami.
A celou dobu jsem musel přemýšlet, jestli skutečně někde organizují třídní srazy po 20 letech ve všední den...
Nicméně charakteristika ústředních postav z toho hartlovského pražského Beverly Hills je tak plastická, že na Prvoka, Tečku, Karla a Šampona nezapomenu, i když pořadí v názvu si pamatovat asi nebudu :-)

26 29.06.2017