triatlet komentáře u knih

"Čáry máry dobře slyš,
z živého hned bude plyš.
Tohle kouzlo se pak změní
pokaždé až po setmění."
Nápaditý příběh pro začínající čtenáře, milovníky plyšáků a (ne)všedních dobrodružství.
Didaktickou formou se děti seznamují s nástrahami lesa (rulík zlomocný) a s láskou k četbě.
Příběhu dodávají kouzlo ilustrace Daniely Kolářové.
........................................................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 13. kniha poprvé vydaná v roce 2017 (zcela nová kniha)

4 29.03.2017

48 vět, z toho jedna oznamovací, ostatní tázací.
33, respektive 35 nádherných ilustrací (i s obalem knihy) Akina Düzakina.
Ke knížce se rád budu vracet; sváteční prolistování bude opakovaně nutit k zamyšlení.
"Odkud se vzal svět?"
"O co se nejvíc bojím, že ztratím?"
"Potřebuji mít k tomu, abych byl šťastný, hodně přátel?"
"Je možné, abychom byli na světě a vůbec na nic nemysleli?"
"Co je to dobrý přítel?"
"Může být můj nejlepší přítel zvíře?"
"Jak budu žít?"
"Jak se svým životem naložím?"
..................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 5. kniha od severského autora

8 18.03.2017

Vtipně pomíchané dvojice pohádek. Začínající čtenáři ocení.
Chválím i kontrolní otázky na konci kapitoly.

4 18.03.2017

Kouzelně pohádkový příběh bez patosu. Picoultovské schéma v podobě různých vypravěčů zaručuje spád.
Bavily mě výměny, charakteristiky postav i prostředí. Líbil se mi přesah v podobě smrtelné nemoci jedné z postav.
.................................................
"Po týdnu na střední škole jsem se naučil 5 základních věcí:
1. Nosit si vlastní oběd je mnohem lepší než jíst ty pochybné výtvory v jídelně.
2. Ve studovně si nikdy nikdo neučí.
3. Ve třídě máme 6 kluků, kteří do každé týmové hry dávají všechno, jako kdyby na tom závisel jejich život. Je jedno, jestli se zrovna hraje hokej, vybíjená nebo badminton.
4. Všichni mají telefon, ale nikdo ho nepoužívá k telefonování.
5. Existuje něco, co se jmenuje facebook, ale s obličeji a knížkami to nemá nic společného." (s. 64)
.................................................
"Komu příběh vlastně patří? Spisovateli, který jej vytvořil? Postavám, které ho rozvíjejí? Nebo snad vám, čtenářům, kteří mu vdechnete život?" (s. 10)

11 18.03.2017

Pro Mary Ann Shafferovou
……………………………..............

Vážená paní spisovatelko,
i když jste se nedožila vydání své knihy, patří Vám dík mnoha čtenářů, které příběh ostrovanů z Guernsey okouzlil.
Rád udržuji korespondenci s přáteli, v současnosti víc komunikujeme prostřednictvím e-mailové pošty, ale v minulém století jsem stihl napsat stovky dopisů a velké množství jsem jich taky obdržel. Některé mám schované. Dál utrácím za poštu alespoň posíláním pohledů :-)
Epistolární forma, kterou jste zvolila, se mi líbila. Připadalo mi, jako bych adresátem dopisu byl já. Stejně jako Vy jste si zamilovala Guersney, tak i já jsem ostrovní atmosférou nadšený. Normanské ostrovy řadím mezi své cestovatelské výzvy.
Zaujal mě odkaz na Charlese Lamba.
Poselství dobrých knih jste skryla na s. 14: „Stačí, aby Vám v knize padla do oka nějaká drobnost, a ta Vás zavede k jiné knize, ve které se zase najde něco, co Vás zaujme a přivede ke třetí knize, a tak to postupuje geometrickou řadou, konec toho procesu je v nedohlednu a smyslem jeho pokračování je požitek, nic víc.“
Opakovaně se přesvědčuji, že i s odstupem desítek let vznikají zajímavé příběhy, které popisují smutné období 2. světové války. I když ne všechno se dá popsat, jak říká Seneca (s. 145): „Malá bolest vybízí k výmluvnosti, velká nutí k němotě.“
Rád jsem poznal postavy z Vaší knihy. Upřímně jsem se zasmál při charakteristice malé Kit (s.182): „Při setkání s někým, koho nechce vidět, se umí podívat tak, že by se i Médea lekla.“

***************************************************************************

Pro Annie Barrowsovou
……………………………........

Děkuji za finální podobu příběhu. Zajímalo by mě, jestli existují příběhy O. Wilda o kočičím mušketýrovi.
***************************************************************************

Pro Martinu Káňovou
…………………….............
Děkuji za pěkný překlad. Užití protetického v [von] se mi líbilo, ale občas mi přišly dopisy od méně vzdělaných členů Spolku psané jako od soustředěného gymnazisty :-)
***************************************************************************

Všem členům Spolku přátel krásné literatury a bramborových koláčů
………………………………………………………………………....................................

Přeju Vám, ať pokračujete v tradici zakladatelů Spolku a s laskavým nadhledem rozebíráte knížky, které Vás zaujaly.
Pokud byste stáli o nějakou zajímavou knihu od českého autora, nebo o zajímavý recept, neváhejte mě kontaktovat.
***************************************************************************
S úctou
vděčný čtenář
..................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 9. kniha, odehrávající se na ostrově

51 04.03.2017

Civilní poezie. Kooserovy verše v překladu Martina Reinera mi připomínají filosofování nad životem v podání Jiřího Háska Krchovského nebo Jana Borny.
...
cestou

"Ležel tam vedle mé boty;
oblázek z křemene,
umazaný a studený,
kapka mléka z prsu Země.
Zvedl jsem ho proti světlu
a chvíli se zdálo,
že bych mohl skrze zářivé hrany
dohédnout velkého poznání.
Polož to, kdes to vzal,
ozvalo se něco ve mně,
polož to na zem
a pokračuj v chůzi."
...
...................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 7. kniha od držitele Pulitzerovy ceny (2005 - Poetry - T. Kooser: Slasti & strasti)

6 19.02.2017

Čas, který jsem strávil čtením pamětí Emila a Dany Zátopkových, jsem si užíval stejně jako Dana s Emilem si užívali tréninky, závody, setkání s přáteli, s rodinou.
I když převládají úsměvné a motivační historky, občas se objeví i nějaká posmutnělá.
Nejpoutavější pro mě byla pasáž, ve které popisují návrat z OH v Melbourne.
Pobavila zmínka o Charleroi (s.83), místa, které opěvuje i Paul Verlaine :-), nebo Doubí u Třeboně.
Zajímavé je i vzpomínání Karla Engela.
...................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 16. darovaná kniha

8 19.02.2017

Ilustrace Kat Menschik upoutaly mou pozornost víc než příběh.
Aluze na Annu Kareninu (přečíst ji 3x během týdne, to je výzva!), na Dostojevského a reklama (?) na Hondu :-)
Vypravěččiny (myšlenkové ?) pochody jsem moc nepochopil. Možná kdyby si povzdechla trochu víc, probudil by se nejen manžel, ale i ona.
Chudák dítě, chudák manžel... Chudák vypravěčka.
Od Murakamiho mám radši rozsáhlejší dějové romány. V těch mi nevadí ani podobné magické kouzlení jako ve Spánku.
...................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 12. kniha od autora z žebříčku 100 nejoblíbenějších autorů na Databázi knih
(K 29. 1. 2017 16. - 17. místo)

9 29.01.2017

Odpozorováno životem Jana Borny.
Verše působí prévertovsky, krchovsky,
ale hlavně lidsky – jak smutně, tak sarkasticky.

Veselá čekárna

Hřadujeme v čekárně a věříme,
že si nás vyzvednou ti,
pro které jsme měli být oporou,
a teď nás podpírají.
Brady opřené o berle,
vyťukáváme do linolea žerty
a sbíráme odvahu pro chvíle,
kdy nepřijdou,
abychom dokázali
opustit jim
i sobě.

...

v duchu

Odešli z mého dotyku,
a přesto je jejich stopa ve mně,
jak noha vbořená do zamrzlé kaluže.

Autobusem, vlakem, autem
bych k nim dojel za chviličku,
ale už nikdy se nevydám
jejich směrem.

(Dokonce jsme se i potkali,
ale čas nechal důvěrnosti zplanět.)

Jsou lidé,
s kterými dokážu mluvit
(už navždy)
jen duší.

...

staří známí

Znám podivného muže ze zrcadla,
na krk mu druhá brada spadla
a namísto jiskry mívá v očích stín,
přesto mu vždycky zuby vyčistím.

...

Modlitba za smích

Aby i do umírání přišel
lehounce nadzvednout koutky
spadlé strachem
z návratu k nebytí.

Jinak budu jen tupě hledět
na bránu do řiti.

...

pastevecká

Krávy se pasou na louce
A hnojí, kudy chodí.
Já trůním bez užitku
S výhledem do kraje.
Tak alespoň pasu krávy
Tam, kde to lidé potřebují,
A domlouvám jim:
„Kálejte, člověk je výživný,
Ale nakonec vás sežere.“

A krávy bučí,
hmyz bzučí,
slunce pere,
člověk si k užitku ani louku neposere.

...

Requiem

Hledám větu,
tak průzračnou,
že jí světlo projde
nelomeno.

Hledám větu,
tak průzračnou,
že se dá říct
umírajícímu kamarádovi.

...................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 14. kniha od českého autora

4 20.01.2017

„Mezi nejběžnější kladné konceptony patří euforiony, excitony, blahony, veseleny. Mezi nejčastější záporné konceptony se řadí chmurony, trudony, mizeriony, zoufalony.“
Prostřednictvím čtení Bachových knih se dostavuji blahony.
Náhoda? Osud? Zákon přitažlivosti? Sugesce?
Knížky Alexandra Bacha rozhodně nečtu náhodou :-).
Bachovy příběhy spojuje téma hledání cesty, většinou prostřednictvím létání. Ale létání může být proměnná, takže si každý může dosadit svůj cíl.
Zajímavé je, že vypravěč Jamie Forbes se seznámil se svou ženou podobně jako fretčí pár ve Fretkách ve vzduchu: „Catherine si vzala dovolenou v NASA a vyrazila sutem z Floridy do Kalifornie, ale vzala to oklikou přes Seattle a zastavila na jednom letišťátku, kde jsem před tím přistál po krupobití…“
Podobně jako v Příručce mesiáše nabádá k otevření knihy na jakékoliv stránce. Čtenář by tam měl najít odpověď na otázku, kterou si předtím položil.

„Změna je v tom, že víš.“
„Ze všech sugescí, které kdy zachytíme, ať už sluchem nebo hmatem, je naše pravda souhrnem těch, které přijmeme.“
„To, co se nám plní, nejsou naše přání nebo sny, ale přijaté sugesce.“
„I rutina může být příjemná, když má svůj účel!“

Zajímavé body si pilot Forbes poznamenává v 19. kapitole:
• „Všechno, co se kolem mě bude dít, se bude dít pro dobro všech zúčastněných.
• Náhoda mi bude přivádět do cesty lidi, od nichž se budu mít čemu naučit a kteří se budou mít co naučit ode mě.
• Budu mít vše, co potřebuji k tomu, abych mohl být tím, kým chci.
• Budu si pamatovat, že jsem to já, kdo tvoří tento svět, a že ho mohu svými sugescemi kdykoli měnit a zdokonalovat ke svému obrazu.
• Na každém kroku budu spatřovat důkazy toho, že se můj svět mění právě tak, jak jsem si přál, nebo ještě lépe, než jsem čekal.
• Odpovědi na všechny otázky, včetně těch rychlých a nečekaných, budou vycházet z mého nitra a budou jasné a srozumitelné.“

...................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 18. kniha s jménem v názvu

10 15.01.2017

"Je přece hezké mít tolik malých klíčů a otvírat tolik věcí. Jen ty klíče nespleťte, protože každý klíč má svou dírku."
...................................................................................................
Nápaditost podobná jako v Praštěných pohádkách. Sešitové vydání s kolážemi muselo/ musí mít své kouzlo. Ale díky i za Pohádky - vybrané spisy II.

5 14.01.2017

Byl jednou jeden spisovatel. Oplýval velkou fantazií. A rád psal. A rád si vymýšlel.
Jednou ho napadlo, že by mohl napsat nějakou pohádku. Kažký nápad leštil, každé slovo vybrušoval. A laskal se s každou pointou.
I když v jeho pohádkách nevystupují princové a drakové a vodníci, stejně jsou kouzelné. A většinou i praštěné, jak mají v názvu. Některé praštěnější, ale hlavně
- jazykově hravé (nomen omen Julius Cismolka - Malá lesní hudba, Tom Kiks alias Tomáš Nechyba - Kouzelník Tom Kiks)
- vypointované (Který strom může zdobit na jedné větvi jablko s ořechem? Jak si poradí se svým exotickým příjmením Citronovi - Okurkovi?)
- úsměvné (po topince vonící růžička - Létající talíř)
- fantazijní (K čemu může sloužit kulový blesk? Co může způsobit výkop brankáře?)
Četl jsem v souboru Pohádky - vybrané spisy II. Předpokládám, že v původním vydání byly ilustrace, na které autor občas odkazuje.
A často také oslovuje čtenáře. Vyzývá je, aby například pohostili kouzelníka Kikse, pokud by ho potkali.
"Co je, prosím, pohádka jiného než lež, na kterou se nikdo nezlobí?"
...................................................................................................
Čtenářský výzva 2017 - 19. kniha pohádek

9 14.01.2017

Zarámování povídky vyprávěním příběhu "otce" Sokolova náhodnému pocestnému "strýčkovi" působí rušivě.
V první čtvrtině převládá komunistická propaganda, ale od chvíle, kdy se Sokolov stane zajatcem, vyprávění graduje.
Nejsilnější je ovšem pasáž, kdy se Sokolov prohlásí za otce.
"Dva osiřelí lidé, dvě zrnka písku zahnaná do cizích končin strašlivým válečným uragánem... Co je čeká v budoucnu?"
PS: Radši si nepředstavovat, co dělal Váňuška v roce 1968.
...................................................................................................
Čtenářský výzva 2017 - 1. kniha, která je starší než čtenář

7 08.01.2017

Věnec 15 sonetů vyzdobil třemi původními rytinami Jiří Švengsbír. Kolibří vydání bylo součástí k programu koncertu na Mozartově Bertramce.
Sonety přednesl Milan Friedl na koncertě z děl J. W. Mozarta v provedení flétnistky Jitky Plchové a pianisty Vladimíra Topinky.
...................................................................................................
Každý z 15 sonetů začíná veršem, kterým končí předchozí sonet.
Zajímavá je aluze na Koniáše.
Z pražských reálií autor zmiňuje Bertramku, Újezd, komnaty U tří lvíčků; připomíná i Josefinu.
"V zahradách loubích našel šťastný smích
a svěží pramen k nové lidské víře,
když k paní Josefině potají zrak zdvih
a ruka psala o Anně a o Elvíře."
...................................................................................................
Čtenářský výzva 2017 - 6. kniha, jejíž děj se odehrává v Praze

"Má Praho, nad tebou zas věřím,
to ty mi víru navracíš,
že přijde štěstěna k mým dveřím."

3 06.01.2017

Poslední věta krátkého vtipněhravého textu: "Co si o tom myslíš?"
Mě by zajímalo, co si o tom myslí myši. A nejen kodaňské :-)
Zajímavé ilustrace.
V předmluvě Anastazie Herbertové jsem se neztratil, popisuje genezi vzniku díla a nezatěžuje akademickými rozbory.
...................................................................................................
Čtenářský výzva 2017 - 15. kniha se zvířetem v názvu

4 04.01.2017

Bezruč napsal Stužkonosku modrou v Brance v červenci 1930. V úvodní části převládá přírodní lyrika s motýlími motivy zachycená prostřednictvím lovce.
(...)
"A tu je krásný admirál,
jak rudou, tmavou barvou svítí!
(Však ten mne nové gatě stál,
na strom jsem za ním vylézal,
co za něho jsem dostal bití!)"
(...)
Ve druhé části pomocí autorského subjektu reflektuje dobu.
(...)
"surové ruce stihl jsem,
jak beskydský lid ve tváři bijí"
(...)
"vlast rozpůlenou viděl jsem,
ale ne zlou pravicí vraha,
než lhostejností, ústupem,
jak vládnoucí to umí Praha"
(...)
"dělníky viděl jsem bez roboty,
bez groše smutně cestou jdoucí,
stran vůdce, ministry, faloty,
z trojího žoldu bohatnoucí"
Vydání z roku 1952 zkrášlují ilustrace Maxe Švabinského.
Vlastním výtisk, který Bezruč poslal studentům jihlavského gymnázia s věnováním: "Čtenáři, zrak přichyl blízko/ a miluj to motýlisko." Součástí je i dopis, v němž píše: "Býval jsem více než šedesát let velkým turistou před Hospodinem. Prošel jsem jižní, střední i východní Moravou i Slezskem, ale na západ jsem se dostal nejdále do Okříšek."
...................................................................................................
Čtenářský výzva 2017 - 20. kniha, jejíž první věta je otázkou
"Byl jsem já jednou také mlád?
Ta otázka zní v duši tichá:
měl sto motýlů v sbírce snad,
to byla největší má pýcha."

8 03.01.2017

Jednoduché, úsměvné příběhy Lišáčka a jeho zvířecích kamarádů doprovází výstižné ilustrace.
Zaujalo mě zasazení do prostředí (Vysočina).
Za nejvtipnější považuji příhodu s medvědem.
Občas vadilo nadužívání příslovce zde, nebo věty typu "Ten den, bylo posledního dubna, byl dnem pálení čarodějnic." (...) "jediný, kdo se nebojí, jsou medvědi".
...................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 17. kniha, která má jednoslovný název

4 02.01.2017

Marka Míková v hravých verších zachycuje svět kolem nás. Formát je nápaditý, i když nepraktický.
...................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 3. Kniha, která má na Databázi méně než 500 hodnocení
(Počet hodnocení k 1.1.2017: 3)

3 01.01.2017

M. Viewegh: Konkurenční nabídka - 60 % (Standardní vieweghovský příběh s očekávanou pointou.)
I. Obermannová: Co nejhoršího vám udělala matka - 10 % (Zbytečné.)
P. Šabach: Krajina před bouří - 15 %. (Zbytečně zdlouhavý telefonát s nudnou pointou. Ledaže by měl vnouček stejně dlouhé vlasy jako byl telefonát...)
P. Soukupová: Milánek - 50 % (Příběh má spád a očekávatelný konec.)
J. Rudiš: Konečná - 70 % (Sice motiv matky trochu upozaděn, ale dvojici bigbíťáků autor vykreslil zajímavě.)
Irena Hejdová: Do prdele - 75 % (Výrazná charakteristika matky. Věrohodně zachycený příběh.)
M. Reiner: Greta - 50 %. (Při čtení jsem vzpomínal na plastičtější příběh Vyhnání Gerty Schnirch od Kateřiny Tučkové.)
E. Hauserová: Pro Sabinu udělám všechno - 40 %. (Nudně depresivní.)
J. Moník: Osobo, neběžely tudy děti? - 70 %. (Šabachovsky vtipné.)
Sára F.: Návštěva - 50 % (Zajímavé líčení prostředí vykresluje i charakteristiku postav.)

5 30.12.2016

Pasáže místy fejetonové, občas zbytečné (autorka píše víc o svých žaludečních problémech než o psovi; případně komentuje politickou situaci), občas naivní (výběr chovatelky, neznalost úpravy plemene).

3 30.12.2016