triatlet komentáře u knih

Příliš zmatená detektivka
Šumava, která upoutala moji pozornost, hraje v příběhu nepodstatnou roli. Epizody z televizního seriálu Policie Modrava jsou záživnější.
Autorka používá množství přímých řečí, které jsou k neučtení. Navíc se snaží o autenticitu hovorového jazyka, ale v jedné promluvě použije dva různé tvary „dodával SEM nejdřív do Vimperka (…) lidi JSEM musel odhánět“.
Odkazy na internetové články (sebevražda lékaře na úřadě a babka uchovávající si doma mrtvolu manžela) jsou matoucí: lékař se zastřelil v r. 2007, ženská si manžela sušila někdy kolem r. 2003. Přitom v příběhu nejdřív umírá lékař, až pak najdou usušeného stařečka.
Navíc právě vložený příběh válečných milenců nekoresponduje s novinovou zprávou – tam je ženě 67 let a mrtvému muži 76, což neodpovídá době od války. Zachycení dobovosti (diskotéka, na které se Leoš Mareš seznámil se svou milenkou) má minimální hodnotu.
Porušení Knoxova desatera je hodně okaté.
Hvězdička za závěrečnou sebereflexi (i když si myslím, že autorka pouze okopírovala nějaké hodnocení, nebo komentář :-): „Jana opravdu neuměla psát. Příběh byl zmatený, plný nikam nevedoucích odboček, nesmyslných popisů a žalostných pokusů o originální metafory.
Bylo tam sice pár mrtvoláků, ale to bylo to jediné pozitivní, co se o té slátanině dalo říct. Navíc všichni zemřeli povědomým způsobem, zápletka i důkazy byly očividně vykradené z různých detektivek, a to Michal nebyl žádný znalec, jen občas něco mimoděk shlédl v televizi při čekání na fotbal.“
Chyb není moc, ale ruší – viz výše shlédl v televizi, Borová lada nebo chráněná. Pokud autorka postaví Klatovy mimo přímou řeč, neměla by napsat za Klatovama.

10 01.11.2015

Styl vyprávění i pohnutý osud postav mi trošku připomínaly Kobolda od Radky Denemarkové.
Paralela osudů ženských postav se zvířaty byla zajímavá. Naturalisticky působil především popis chovu slepic.
Králičí epilog se zajímavě prolínal s příběhem Dášenčiných lidí.

4 27.10.2015

Nekomplikované čtení o životních komplikacích v komplikované době. Autorka dokáže poutavě odvyprávět příběh, velmi dobře charakterizuje postavy.

11 10.09.2015

Tradičně velmi dobře vystavěný segalovský příběh o lásce a vztazích. Osudy křesťanské a především židovské komunity autor dokázal zachytit poutavě.
Srovnání s Ptáky v trní se rozhodně nabízí. A McCullghová je pro mě ve svém nejslavnějším románu poutavější vypravěčka.

6 06.09.2015

Jednoduchá, originální grafická úprava je propojená s vyprávěním jednotlivých povídek. Závěrečná povídka, která pro(roz)plétá předchozí osudy zajímavě orámovala celý soubor.

4 06.09.2015

Vieweghova Křižovatka nabízí neoriginální paralelní pohled muže a ženy na stejnou situaci. Přesto je z uvedených povídek nejzapamatovatelnější...

3 06.09.2015

Epická love story dokáže poutavě zachytit osudy utečenců, kteří hledají v Americe štěstí.
I když setkávání hlavních postav působí místy vykonstruovaně, autorka dokázala zachytit především každodennost.
Závěrečný doslov dokazuje, že autorka příběh psala od srdce.

13 06.09.2015

I když je námět zajímavý, tak osudy postav jsou vzhledem k dlouhému období a k historickým událostem zachyceny průměrně, útržkovitě.

3 06.09.2015

Vyspělé vypravěčství. Hájíčkovo vyprávění působí realisticky.

6 06.09.2015

"Jeho jméno se ve znacích psalo ´mnoho´, ´myš, špička, směr´a ´vytvářet´. Pokud se ale nejednalo o oficiální texty, psal Cukuru ve znacích obvykle jen své příjmení a dokonce i jeho přátelé se domnívali, že se jeho osobní jméno píše foneticky, slabičnou abecedou. Jen máti a obě dvě sestry mu říkaly Saku nebo Sakučan, jak se jeho jméno také dalo přečíst. V běžném každodenním životě to tak pro ně bylo kratší a jednodušší. (...) Musel [otec] však zřejmě dost váhat, jestli se Cukurovo jméno bude psát znakem pro ´tvořit, stvořit a vybudovat´, nebo jako ´tvořit, zhotovovat a vyrábět. Oba ty znaky mají sice shodné čtení, každý z nich ovšem dělá úplně jiný dojem." (47)
V pořadí pátý Murakami mi nabídl jako tradičně neotřelý pohled na hledání identity.
"I kdybys třeba byl prázdná nádoba, tak co je na tom?" odtušila Eri. "I jestli to tak je, jsi stejně nádherná a moc přitažlivá nádoba. On ve skutečnosti neví nikdo, kým vlastně doopravdy je, nemyslíš? V tom případě úplně stačí, když prostě dál bude po všech stránkách krásnou nádobou. Nádobou natolik sympatickou, že do ní pak někdo zatouží něco dát, ani sám nebude vědět jak." (234)
Zajímavá paralela mezi životem a nádražím graduje radou Eri Curukovi, jak má překonat strach, že něco špatně udělá, nebo řekne:"Hlavní je postavit to nádraží, i když třeba nebude úplně dokonalé. (...) Když nebude stát nádraží, tak tam také přece nezastaví vlak. A nebude tam možné přivítat vzácného hosta." (234)

6 06.09.2015

Knížku jsem zachránil mezi vyřazenými v knihovně. První přečtený King mě překvapil.
Autorova prvotina na poměrně malém prostoru odkrývá velice zajímavý příběh. Osudy obyvatel městečka Chamberlain autor popisuje zajímavě. Bavila mě kompozice - jak úvahy Carrie v závorkách, tak citace z novin, knih.
Autor dokázal každé postavě vdechnout život.

15 06.09.2015

I když je příběh předvídatelný, tak vyprávění je zachyceno zajímavě. Osudy Willow, její postřehy a způsob vyprávění mě zaujaly. Všechny postavy, které mají vazbu na Willow, jsou originální.
Líbila se mi paralela slunečnice a Willow: "Brzy budu mít zahradu plnou slunečnic, ale za pět týdnů se bude muset osázet znova něčím jiným. Připomíná mi to vlastní situaci. To, co zasázíme do země příště, musí vydržet déle. Teď jsem taky taková slunečnice. Jsem tu sice jen dočasně, ale zakořeňuju do země pod sebou. Zahrada mě nutí k zamyšlení nad mou vlastní situací."

3 03.09.2015

Na mě moc experimentální zpracování. Kompozice kapitol mi přišla nefunkční a zmatečná. Nestandardní zápis přímé řeči mi dost vadil.
Po úvodní zkoušce u Tachecích (cca 50 stran) mě nudily pasáže odkazující na jiná díla. Také popisy erotických scén s nic netušící Lízinkou mi připadaly zbytečně zdlouhavé.
Nadsázka byla patrná (hraní masa, pozdrav Zlomte vaz) a místy i úsměvná, ale celkově mě román zklamal.
Celkově tak 50% pro Líz a 50% pro Inku.

9 27.07.2015

Knížku jsem si koupil těsně před setkáním s autorem. Vybíral jsem takovou, kterou jsem nečetl. Během čtení jsem si uvědomil, že jsem viděl televizní zpracování. Politické změny konce 40. let jsou zachyceny poutavě.

4 27.07.2015

Strhující příběh s řadou číselných symbolů (nejen 6.6.44, ale i svatba Kleinburgerových - odkaz na Kohoutovu první svatbu?). Výborné charakteristiky postav.

3 27.07.2015

Dojemný (nejen) klukovský příběh s krásnými obrázky.

3 27.07.2015

Módní severská vlna (Nesbo a Keplerovi) mě oslovila asi jako pokračování Harryho Pottera. Sice čtivé, ale zbytečně natahované.
Jako plus vnímám výborný překlad, vytříbenou stylistiku, dost dobré popisy práce.
Samotný příběh je tuctový, neoriginální (http://www.csfd.cz/tvurce/81793-frederick-knott/). Poslední oběť je jasná od chvíle, kdy v příběhu poprvé promluví.
Autoři se sice snaží zmást čtenáře náznaky stalkerství i u jiných postav, ale pozorný čtenář pachatele odhalí dřív než to dojde psychologovi ;-)
Naprosto zbytečné mi přišly pasáže ze Zóny a útěk z vězení. Tam se postavy chovají jako z říše pohádek pro dospělé... Zarážející je i proměna některých charakterů, např. Rocky se mění z tvrďáka v naprostýho beránka.

12 08.07.2015

Protože se mi televizní zpracování Případu pro exorcistu nelíbilo, chtěl jsem konfrontovat, jak píše autor předlohy. Michal Sýkora bez hřebejkovského pohledu vypráví celkem zajímavě, i když zbytečně dlouze.
Mimopracovní prostředí je místy klišovité (nevěra, Dylan, domácí násilí, Dylan, matka "samoživitelka", Dylan), místy nefunkční (Dylan, strýc z Pálavy a jeho Taras Mamlas). Narážky na malá psí plemena mi přišly hloupé - i jorkšír zvládne agility...
Podobně jako v Exorcistovi autor využívá znalosti akademického prostředí. Řešení hospodářskopolitické kriminality sice není tak atraktivní, ale je popsáno celkem poctivě - i když závěrečné setkání všech na místě činu celkem nevěrohodné (sledování kolegy pomocí GPS, komisařka navštíví podezřelého, i když je mimo službu...) a otevřený konec s těhotenským testem spíš pobaví.
Ve srovnání s opěvovaným Nesbo je Sýkorův příběh uvěřitelnější.

8 02.03.2015

Průměrná knížka, která se hodí, když máte chřipku a potíte se. Příběh je sice čtivý, ale povrchní a hlavně zbytečně natahovaný. Doba 2. světové války tvoří pouze kulisu, není nijak podstatná. To už výraznější je zachycení dnešního googlování na mobilech...
s. 361 - autorka dokáže 3 písmenka popsat ve 3 větách: "Odpověď byla tichounká jako mávnutí křídel noční můry, která vlétla do pokoje otevřeným oknem a třepotala se na lampičce, ale Lauer ji zaslechla: "Ano."
Jediné slovo znělo Lauer jako hudba. Tři hlásky jí odpověděly na otázku, jež ji pronásledovala celý život."
Pokud někdo rád při čtení cumlá tvrdé bombony, pozor na str. 224, smíchy by se mohl udávit :-)
Ve srovnání se Steinbeckem (několikeré aluze na novelu O myších a lidech) autorka vykresluje postavy, které se oddávají snění, ale postupně jejich sny přerůstají až do patologických rozměrů. Takže jsem rád za Dollyn osud, s přibývajícími stránkami jsem jí nepřál nic pěkného :-)
Záměna jmen Dolly / Dorothey je místy matoucí stejně jako vykreslování vztahů nebo časové skoky ve vyprávění.

5 28.02.2015

Výpověď o přátelství mezi trampy je zároveň výpovědí o době.
"Mezi notami a řádky křičeli z plošinek do větru za vlakem: Kdo nám co může! Na větvičky chvojí uléhali s pocitem: Co nám můžou vzít? Spacák? Virtuosové jako Barul dokázali spát i pod novinami. Na pražcích, které jsou od sebe vždycky dál nebo blíž, než měří krok, míjeli nápisy, že chodit po trati je přísně zakázáno... Je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích.... (Wabi Daněk). V zatáčkách nutících zpomalit vlak, vyskakovali za jízdy, nešlo o zkrácení cesty, cestu měli rádi, ale o svobodu: tady si vystoupím já, protože chci! Proti státní dráze, průvodčím, revizorům, proti diktátu. Vzpurné vteřiny volnosti." (s. 50)
Autor dokáže vykreslit situaci:
"Docent Klacík, internista, tenista, golfista, znalec aut, krevet a bpuquetů vín - Brodymu připomínal arogantního Barula - si do své ambulance pozval od osmi po půl hodinách na celé dopoledne pacienty. Přišel v půl jedenácté, nikoliv z nenadálé operace, nezastíral, že z veselého světa venku. V kožené bundě, na malíčku klíčky od auta, prošel houfem čekajících, neomlouval se, nevysvětloval, všechny obdařil úsměvem, měl za hotovou věc, že přijímají výjimečnost jeho osobnosti. Než sestra začala zvát dovnitř, šest vystresovaných pacientů se pohádalo a nakonec popralo o pořadí." (s. 132)
V závěru mě zaujalo vystavění point - nejen Doudynovo setkání se státním zástupcem:-), ale i rozuzlení očekávaného setknání Brodyho a Šedivce.

7 28.02.2015