Turmee komentáře u knih

Trochu jiný typ detektivky, než na který jsem zvyklá. Příběh je rozvolněný, ochomejtá se okolo mnoho lidí a podivných existencí. Cormoran mi zrovna k srdci nepřirostl ale Robinina výkonost mi byla sympatická. Žádný extra spád ani napětí, vše se odvíjí hezky pomalu. Přesto jsem do poslední chvíle netušila, jak se to všechno seběhlo.

4 28.09.2017

První a doufám, že i poslední Agatha, která mě zklamala.
Příběh plný cizích jmen, pro mě nic neříkajících souvislostí a historických odkazů, špionáže a politiky. Skoky v čase, skoky v místě, skoky mezi lidmi. Nikdo nebyl pořádně popsán, ničí postavení mi nebylo jasné. Občas mi přišly některé kapitoly jako zbytečné výkřiky do tmy. Rozhodně to nebyl můj šálek kávy a přiznám se, že jsem tu tenoučkou knížku málem nedočetla.
Jedinou hvězdičku dávám za skvělou postavu tety Matildy, která mi jako jediná připomínala něco z ostatních detektivek.

4 16.08.2017

Tradiční příběh ve kterém vystupuje "nelidská" rasa, její vyvrženci a lidi, kteří je loví. Na to navazuje romeojuliovská romance - dívka od "nelidí" se zamiluje do kluka, který jí jde po krku a zjišťuje, že její nalajnovaný život je vlastně jedna velká lež.

Přestože už od prvních stránek bylo jasné, jak to dopadne, příběh mě neuvěřitelně bavil. Možná za to mohla originální zapojení dračí rasy, která se konečně vymyká všem těm upírům a vlkodlakům, možná svůj díl nese prosluněná Kalifornie, surfování a přirozeně vykreslené postavy, které jsem si ihned zamilovala. Žádné hluboké myšlenky nebo proroctví v tom nečekejte, ale jako relax kniha naprosto perfektní. Zhltla jsem ji za pár hodin a docela mě mrzí, že nemám po ruce další díly.

4 15.07.2017

Klasika, kterou znám z filmu nazpaměť. Přesto mi trvalo prokousat se všemi šesti díly docela dost dlouho. Švejk je postava veskrze zábavná a poučná. Přemýšlíte, jestli je opravdu tak blbý nebo tak chytrý. Osobně mám ráda nadporučíka Lukáše a nenažraného Balouna.
Čtení mi ale ztěžovala spousta německého textu, kterému jsem, jakožto němčinou nepolíbený člověk, vůbec nerozuměla a občas to dokonce překáželo porozumění textu.
Přiznám se, že jsem občas měla chuť Švejka za jeho vypravování uškrtit a pár takových pasáží jsem i přeskočila, každopádně i tak musím dát 4 *.

4 13.03.2017

I po třetí je tahle knížka suprová. Pokaždé si všimnu něčeho trošku jiného, pokaždé jsou pro mě důležité jiné části a chápu příběh trochu jinak. Charlieho praštěnost miluju, stejně jako jsem si oblíbila většinu postav. A zrovna tady si myslím, že i film zvládá zachytit pointu.

4 06.02.2017

Knížka plná odvahy a lidského pohledu na problémy ve světě plném nenávisti a "normálnosti". Dospívání Čipery i jejího bratra je uvěřitelné, kolikrát tolik podobné našim životům. Vztah bělochů a černochů je zachycen bez servítek a věrně dokresluje atmosféru tehdejší doby. V příběhu je vše - od pobavení, dětských lásek, rodinných vztahů, politiky i mysteriózního tajemna. Určitě další důležitý přírůstek do knihovny.

4 29.01.2017

Pratchett kraluje. Jedna z jeho nejlepších knížek mě dokáže pobavit kdykoli. Přestože jsem ji četla už asi po třetí, pokaždé se u replik s chutí zasměju.

Miluju Stařenku Oggovou, Bábi Zlopočasnou i Magrátu. Užívám si každý jejich dialog i popisy jednotlivých scén. Konec knížky je trochu uspěchaný a chaotický, ale nakonec se všechno vybarví a skvělá Zeměplocha nás vykopne zpátky do reality.

4 02.10.2016

Konečně jsem se prokousla Hrozny hněvu. Pořád jsem čekala na nějaký happy end, zlepšení, změnu, spásu. Knížka mě naplnila neskutečným pocitem bezmoci a vzteku. Občas jsem se i modlila za Joadovy, aby se jim přihodilo něco lepšího, a to i přesto, že jsem dopředu věděla, jak to skončí.
Taková Řada nešťastných příhod pro dospěláky. Myslím, že je na čase přečíst si něco méně realistickéhé a veselejšího.

"A lidé stojí na břehu a dívají se, jak plavu brambory po vodě; poslouchají, jak kvičí vepři, které muži zapichují v příopu a pak polévají nehašeným vápnem; dívají se, jak se hory pomerančů rozbředají v hnilobný sliz - a v očích hladovějících roste hněv."

4 03.09.2016

Zeměplocha jako vyšitá. Stařenčiny narážky a komentáře mě stále uvádějí v úžas a nádherně se bavím nad Bábiným milostným románkem.

4 24.09.2015

Dnes (2024) snad už všem známá kniha i s jejími principy. Každému asi musí být jasné, že vnímání lásky a její projevování je individuální.

Autor představuje 5 základních přístupů k lásce a v podstatě i k životu. Teorii dokládá příklad s praxe, přičemž všechny (překvapivě) končí happy endem. Včetně Anny, která žije v toxickému vztahu, ale rozhodne se ho zachránit na základě víry v Boha.
Křesťanství se nenápadně prolíná celou knihou, a přestože mě nijak extra nerušilo, obešlo by se to i bez toho. Ostatně...vynechat by se dala velká spousta omáčky. Autor se často opakuje , zdroje některých tvrzení uvedeny nejsou.
Přesto je kniha čtivá a přehledná.
Osobně bych ocenila ještě nějaký test na určení jatka lásky, protože třeba kontaktně ten můj se mi stále rozklíčovat nedaří.

3 06.06.2024

(SPOILER) V roce 2023 jde o velmi módní a často doporučovanou knihu v bublině kontaktního a respektujícího rodičovství. Já ale tolik nadšená nejsem.
Kniha slibuje vysvětlit principy nutné ke zdravému vztahu s dětmi, rozdíly mezi chlapci a děvčaty, návody jak porozumět sám sobě. Poskytuje i otázky a úkoly na procvičení. Autor sám přiznává, že popisuje jakýsi ideální sav, kterého ale v dnešní době v podstatě nelze dosáhnout. Naše společnost je nastaveno jinak, často jsme na to sami (my rodiče) a to bez předchozích zkušností.
Autor sice uvádí spousty příkladů ze své praxe, nicméně logicky je zde velký bias - s dětmi v pohodě a bez problémů se v terapeutické praxi nepotkává.

Co se mi líbilo a s čím souhlasím:
+ pro mě je důležitý i format knihy, takže dávám plus za pevnou záložku a velká písmena
+ děti reagují svým chováním na podmínky v rodině
+ podporuje bonding, nošení, skin to skin
+ zdůrazňuje význam důvěry (připomíná mi Držte si své děti a Neufeldovo přimykání)
+ rodiče jsou vzorem
+ říkat dětem pravdu (přiměřeně věku), nesrovnávat, nechat kluky prát se ezi sebou, holky chránit před soutěží
+ poskytovat bezpodmínečnou lásku (i když občas to zní, že jen pro dívky)
Zaujala mě kapitola a přístup k dávání dárků. Pro mě naprosto nový náhled.

Bohužel ale bylo více bodů, ke kterým mám výhrady nebo s nimi nesouhlasím. Po diskusi ve FB skupině připouštím, že je možné, že v knize je to jen nešťastně vysvětleno a v rámci jeho placeného programu se člověk dozví podstatné souvislosti.
- sám sebe prezentuje jako ideálního otce (jednoho dítěte), vystudoval, je neustále happy, všechno mu funguje, zvládá psát knihu, píše si deník...běžný rodič si může připadat neschopně a ve stresu, protože jemu to takto nejde.
- rodiče by měli být osobnostně zralí - ale co to vlastně znamená? Jak toho dosáhnout?
- naprosto chybí zdroje a citace. Tvrzení nejsou ničím podložena.
- osobně vnímám rozdíl mezi slovy "věřit" a "důvěřovat" a autor je občas zaměňuje
- zmiňuje spoustu častých problémů, ale řešení už neposkytne (např.: Jděte spát s dítětem a ono klidně usne. A co když ne?)
- Dítě učí jíst příborem až ve 4 letech, přitom by to zvládlo i dříve
- celým textem se prolíná paradox - na dítě je potřeba celá vesnice, ale doma se mu má věnovat jen matka. Která ale nic jiného nezvládá.
- Dítě má vychovávat jen otec. Který je celý den v práci. Matka, která je s dítětem celý den doma, jej vychovávat nesmí.
- kapitola o rozdílech mezi muži a ženami mi přijde absurdní v milionech ohledů
- pokud kluka baví malovat nebo dívku sportovat, budou mít (nebo už mají) duševní problémy
- často se v jedné větě odvolává na složitý výzkum předchůdců, přičemž v následující jej shodí, jelikož nerozlišovali dívky a chlapce. A on, jediný spasitel, přišel na řešení, které nám smrtelníkům nyní polopaticky vysvětluje.
- mluví o biologickém nastavení, ale skutečnou biologii zanedbává
- samé oslí můstky
- tvrdí, že se chlapec má naučit spolupracovat, plnit dohody. Ale už neříká jak,
- za mě na sebe jednotlivé tématické celky nenavazují
- často se opakuje (Ctrl+V celých odstavců)
- bojuje za větší věkový rozdíl mezi sourozenci, ale už neřeší biologické předpoklady žen

3 21.12.2023

Tahle kniha pro mě byla rozhodně srozumitelnější a lidštěji napsaná než první díl Teorie typů.
Autorka se zaměřuje více na matky, rozborem se zabývá problémy a nástrahami, které jsou pro matky typické. To pochopení pro matky je úžasné.
Pobavilo mě, jak přesně mě můj typ vystihuje. A i když logicky chápu, že každý to může mít jinak, vždycky mě udiví, že to někdo vnímá odlišně.
Obecně by mě zajímalo, k čemu tento typ knihy je. Mám určit sebe? Nebo přečíst přehled o všech typech a jejich problémech?

Přestože je autorka proti škatulkování, celá kniha je vlastně o tom, zařadit se do nějaké skupinky. Na to, že je to kniha pro mámy, které mají málo času a prostoru na studium, je to obsáhlá a formátem velká bichle.
Taky mě štve, že typy nejsou uváděny konzistentně ve stejném pořadí ale v průběhu kapitol se mění.

3 23.10.2022

Knížka slibuje revoluční odhalení v oblasti rodičovství a praktické návody na řešení zmíněného problému. Osobně si myslím, že slíbené nedodrží a ještě zdržuje čtenáře od užitečnějších věcí.

Ano, vazba/vztah (attachement) je důležitý, stejně tak bezpodmínečná láska. Stejně tak je pdostatné trávit s dětmi čas a poskytnout jim prostor pro žádoucí chování. Souhlasím i s jistou potřebou omezení digitalizace (na obou stranách - rodičů i dětí). To je tak všechno, co dává v knize smysl.

Od první kapitoly mě text naprosto vytáčel. Autor je očividně jediný, kdo problém vidí a ještě na to rád upozorňuje. Vždyť puberťáci se potřebují odpoutat od rodičů, orientace na vrstevníky je přirozená a děti rozhodně ví, co potřebují. Není to žádné spiknutí doby nebo nepochopení kontextu - za většinu zmiňovaných příkladů opravdu můžou rodiče.
Několikrát autoři zmiňují, že jsou proti všem návodům a příručkám rodičovstvtí. A přesto se pokusili takovou publikaci napsat. Nikde nespecifikují, z čeho vlastně vychází (kromě vlastních pozorování a doměnek). Často text sklouzává k filosofckému pojednání o nevědomých instinktech, "správnosti" jistých kultur oproti jiným.
Většinou stačí přečíst nadpis kapitol a jednotlivých částí. Zbytek je omáčka, která se pořád dokola opakuje - děti se rodí necivilizované, nuda je špatná, dospělý si musí "vydobýt přirozenou roli mentora" a "přimět je k respektu a poslušnosti".
Slovníček a rejstřík na konci jsou úplně zbytečné. A osobně i velmi vadí odkazy a zdroje až na konci kapitol, kdy člověk musí prolistovat půlku knihy, aby se k nim dostal.

3 21.09.2022

Hlavní myšlenkou knihy je, že základem rodičovstvtí je vztah s dítětem. Kniha slibuje nehodnotit, pouze dávat rady a tipy jak pracovat s pocity a hledat příčinu skoro všeho ve vlastním dětství.
Čte se to snadno, tón je milý, obsahuje snad všechna myslitelná témata - od těhotenství a mentální přípravy na dítě, přes poporodní deprese, kontakt s dětmi, závislosti na telefonu až po vymezování hranic a zpracování emocí. Vše spolu s příklady ze života.
Podle autorky je potřeba začít vždy u sebe, protože děti dělají to, co děláme my, ne to, co jim říkáme - měli bychom být méně kritičtí, nesoudit a neškatulkovat, neignorovat pocity.

Zajímavé myšlenky:
- to, co nás na dětech rozčiluje, často vychází z vlastních pocitů z dětství
- rodiče mají právo na chyby, důležité je přiznat si je a omluvit se
- neexistuje něco jako optimální výchova
- když společně zpíváme, společně dýcháme
- problémem nejsou emoce dětí ale to, že dospělí se těch pocitů bojí

Celkově z knihy ale nadšená nejsem. Cvičení jsou velmi obecná a abstraktní, text je nemastný neslaný. Od půlky už mi to přišlo velmi rozvláčné a opakující se. Autorka občas vyvolává pocit, že všechny negativní emoce a potřeby rodičů vycházejí z jejich dětství. Přitom někdy je člověk jen unavený nebo má hlad. Uváděné příklady jsou idealizované. Děti vždy reagují ukázkově. Vůbec se nepřipouští vatianta, že to nebude z jakéhokoli důvodu fungovat.

3 25.08.2022

Jasně, je to reklama na autorův způsob terapie a vlastní výzkumy. Přesto je to super kniha, která si zaslouží přečtení. Už v úvodu slibuje zlepšení, posunutí nebo zachránění vztahu pomocí cvičení a dotazníků a principů založených na výzkumu. Má jít o univerzální techniky vhodné pro všechna vztahová stádia a formy partnerství.

Gottman zdůrazňuje důležitost emoční inteligence a nutnost jisté péče o vztah. Je zajímavé, že kvalitní vztahy prospívají lidskému zdraví, zvyšují imunitu a prodlužují délku života. Vyvrací několik mýtů o perfektním manželství, všespásné komunikaci, společných zájmech apod. Celkově je tón knihy věcný ale přátelský, srozumitelně vysvětlující pojmy i teorie.
V knize najdete fakta podložená výzkumy (včetně víceméně detailních citací), ilustrativní příklady dvojic, spoustu zajímavých biologických, psychologických i sociologických faktů. Věnuje se tématům od těch čistě praktických jako jsou finance nebo domácí práce až po otázky náboženství a společného smyslu života. Představuje sedm základních principů, kterými můžete svůj vztah zlepšit - lépe se poznat, dávat si najevo úctu a obdiv, být vstřícný, jak se dělit s o moc plus tipy na řešení konfliktů.
Osobně se mi líbí myšlenky, že šťastné manželství je založeno na hlubokém přátelství a že není potřeba mít perfektní vztah, abychom byli v lásce úspěšní.
Skoro u každé kapitoly jsem měla v půlce pocit, že děláme všechno špatně a náš vztah je odsouzen k záhubě :D. Pak přišla naděje, že to tak asi úplně není, a že kroky k nápravě jsou v podstatě snadné. Nicméně hodnotící dotazníky nejsou tvořeny zrovna smysluplně - často vychází nadhodnoceně, spousta otázek není relevantních nebo je nutné odpovídat za partnera.

Největší problém vidím v tom, že u většiny aktivit/cvičení/změn je potřeba obou partnerů. Není to něco, co můžete změnit jen sami u sebe. Pokud váš protějšek nemá zájem o hluboké rozhovory, vypisování si traumat do deníku apod, moc toho neuděláte. Celkově některé úkoly vyžadují velké množství času a přemýšlení, přičemž i obsah se často velmi špatně kombinuje s malými dětmi. Rozčilovalo mě docela stereotypní uchopení manželství, kdy se lidé cca 2 roky znají, pak se vezmou, po dalších 3 letech mají děti a po dalších dvaceti spolu začínají řešit nějaké problémy...
Chyběl mi nějaký návod na uzavírání se z partnerovy strany. Vůbec není zmíněno, jak partnerovi pomoci, pokud on sám má problémy s vyjádřením emocí. Taky všechny uvedené příklady byly naprosto ideální - použijte tuto techniku a partner ihned souhlasí se vším a ještě nabídne něco navíc. Co dělat, pokud to takto nefunguje, jsem se v knize nedozvěděla.
No a celou knihu mě rozčilovalo "mezi manžely".

Navíc bych ocenila dotazníky a cvičení ve formě PDF. Protože tu knihu s sebou tahat všude nebudu.

3 02.08.2022

Ta kniha je super. Nepřináší žádné nové a závratné myšlenky, návody ani univerzální rady. Její tón je ale tak milý a přátelský a celková atmosféra tolik uklidňující, že je fajn si ji přečíst kdykoli, kdy máte jako rodiče nějaké pochyby - a to je skoro pořád :D.
Autorka probírá nejčastější problémy batolat se spánkem, navrhuje možná řešení, uvádí příběhy skutečných dětí a rodičů a neustále zdůrazňuje individualitu každého z nás a jedinečnost každé rodiny a jejich zvyklostí a potřeb.
Občas to prokládá řádně ocitovanými výsledky výzkumů nebo pohádkami, které vytvořila pro snadnější spánek a usínání.
A přestože ke všem jejím radám dojdete i selským rozumem, je fajn si přečíst, že to tak je normální a že podobné trápení mají stovky rodičů na světě.

3 27.06.2022

Tak tohle mě překvapilo. Pro mě naprosto jiný styl, než na jaký jsem u Agathy zvyklá. Krátké povídky, s detektivní a trochu mysteriózní zápletkou, které by každá vystačily na vlastní knihu.
Ze začátku zábavné a nové, ke konci jsem už dokázala odhadnout, co se bude v povídce dít a odhalit zločin o něco dříve.

3 26.05.2022

Skvělá Agatha a úžasný Poirot. To už je pro mě standard. Perfektní příběh s nečekaným rozuzlením, psychologie postav, anglický venkov...

V této knize, mi ale vadil rozvláčný úvod, dlouhé představení jednotlivých postav a zase změť jmen, která nikdy neumím přiřadit ke správným postavám. Vážně bych ocenila nějaký rodokmen nebo přehled na začátku/konci knihy. A slovo "weekend" mě fakt vytáčelo celou dobu. Narazila jsem i na pár dalších nevhodných překladů, které celkový dojem z knihy lehce zkazily.

3 22.03.2022

(SPOILER) Moje jediná otázka, skrz celou knihu, byla - pro koho je tento text určen? Rozhodně není srozumitelný a snadný pro běžného čtenáře. Cizí termíny a zbytečně do hloubky zabrané popisy navozují atmosféru odborné publikace, do které má ale text opravdu daleko. A to i přes velké množství zdrojů a citací.
Forma je nekonzistentní, celá souvětí se často opakují, některé rady jsou prakticky skoro neuskutečnitelné (např v části o společném spaní: dítě by nemělo spát mezi dvěma lidmi, okolo by neměl být žádný polštář ani ostatním děti, ležet by mělo vždy na zádech), příklady nejsou dotažené do konce a rady ohledně výchovy v druhé půlce knihy jsou často úplně mimo mísu (visítko na fotce, nevhodnost nudy, sání ručičky místo prsu) a kolikrát si i odporují (např  doporučené rozptýlení před záchvatem vzteku, čímž se ale zabrání  vývoji systému stresové reakce).
Pokud si přečtěte jen nadpisy a shrnuti každé kapitoly, získáte stejné množství informací a ušetříte spoustu času.
Pozitivně hodnotím tón knihy - neútočí, jen neutrálně informuje rodiče o tom, jaké důsledky můžou různé výchovné metody mít. A seznam nevhodných přísad v potravinách je taky fajn.

Spoiler: poslestvi knihy se dá shrnout jednou větou - Výchova přímo ovlivňuje chemické systémy v mozku dítěte.

3 02.08.2021

Jsem rozpolcená.
Teorie typologie je docela složitá a přiznávám se, že první část jsem musela číst několikrát, než jsem dostala alespoň trochu náhled na to, o čem kniha vlastně je. Jako úplný laik, který se s těmito písmenky snad nikdy nesetkal, jsem shledávala jednotlivé popisy matoucí a nesouvislé. Velmi bych ocenila nějaký stručný a rámcový přehled/vysvětlení písmenek a typů hned na začátku knihy.
Po několika pokusech jsem sama sebe jakž takž zaškatulkovala a dostala se do druhé části knihy. Pročítat všechny podrobnosti ohledně všech typů mi přišlo zbytečné, takže jsem si pročetla jen sama sebe.
Syn je ještě hodně malý, takže na něj žádné příklady nepasují a typy úplně nefugnují.

Knihu si nechávám v knihovně jako "návod" na později, kdy z dětí půjde něco vyčíst. A taky doufám, že někdy najdu dost času na to, pročíst si všechny typy podrobně.

Uspořádání knihy a její pojetí je pro mě sice náročné, nicméně mi přijde funkční a přehledné. Spousty příkladů, přehledné tabulky a grafická znázornění jsou za mě velké plus, stejně jako obrázky, které text oživují.

3 08.07.2021