Tyto komentáře u knih
Lidské, dojemné... velké myšlenky zaobalené v celku primitivním obalu... přesto, či snad právě proto, dokáže tohle dílko bezelstně, až dětsky, otevřít okno do duše a zvednout ruku k pohlazení...
str.317 ... "Svůj blahobyt jste postavili na utrpení miliard živočichů, ženete se jen za pohodlím a zábavou, ale sami světu nedáváte nic ! Jste lhostejní a sebestřední ! Opájíte se vlastní výjimečností, ale přitom jste jen prd ve větru ! "
Oceňuji výstižný název ... Foukneš do pěny... tááákhle fů a fůůůůůůůůůůůůůů !
Dopis na str.282 od pana J.H. panu A.W. by jsme si všichni měli vylepit na čelo ...
Nemám slov, prostě nádhera, sen .... snad jen ... str.162 : "Já jsem Čerokéz ! A kdo jsi ty ?" ... "Já jsem Čechokéz !" ...
Obálka za mě děsivá..., ale naštěstí mě neodradila !
Dílko určeno spíše pro náctileté čtenářky preferující načervenalou knihovnu...
Tak mě jen tak nic do děje nevtáhne, napětí a strach prožívám minimálně.... ALE tahle kniha mě vyloženě nutila k zamyšlení, čeho všeho bych byla schopná pro záchranu svého dítěte ? Opravdu ?... Doufám, že se to nikdy nedozvím ! Rozhodně toto dílko stojí za přečtení.
Svižné, nenáročné, příjemné počtení i k mírnému zamyšlení.
(str.158) "Bylo by hezké, kdyby sa nekeří lidi dali vyčistit jak ta žumpa,"...
Pro-zívala jsem se na stránku 243 a pokračovat budu, až mě někdo přesvědčí, že při další stránce neusnu...
Kdybych to měla hodnotit jako román, tak to mu dám sotva 3 hvězdičky, ale jako duchovní naučná, pro cílenou skupinu žen, když přivřu obě oči, tak si to těch 100% zaslouží, ale už je to takové opakování Kurandery...
Víc takových pohádek a byla to vůbec pohádka ? Sen, život, láska, naděje...
Bouřlivé, vášnivé či snad dokonce skandální to pro mě nebylo, ale sobeckosti a ukňouranosti je tam požehnaně. Hvězdičku většinou dávám všem za napsání delšího příběhu co má hlavu a patu, jelikož i to oceňuji. Zde přidávám hvězdičku za přeházené kapitoly, které do sebe perfektně zapadaly.
Za mě druhá nejlepší kniha od JJ, tedy za předpokladu, že čekáte lehkou, svižnou a nenáročnou oddechovku.
Byť jsem "ze staré školy" ... byla jsem unesena vkusnou romancí s velmi zajímavým fantasy podtextem. Láska ... co víc si v tom to světě přát ?.... Vřele doporučuji .
Velmi originální chytrý příběh, který mohu vřele doporučit. Jen akvaristické , ve své podstatě nepodstatné..., rýpnutí: Betta splendes aliaz Bojovnice pestrá se nedožívá v zajetí 10 let... její chov není náročný.... samičky jsou mezi sebou naprosto snášenlivé...a samci se vždy zabijí... A tečka nakonec - nádherná obálka skvěle zobrazující vnitřek..., tleskám .
Samota je formou vznešenosti. Jenom opice snáší život ve společenství. A lidi. Kdo žije na okraji, je v jejich světě opuštěný, opovrhovaný, zapomenutý. Přesto je právě odloučení od ostatních nejpříhodnější pro meditaci, pro porozumění světu a jeho bezhlavému běhu.
Samota podněcuje moudrost.
Někdy se mi přesto stane, že se mi zasteskne po časech, kdy moje chraplavé volání bylo odpovědí na volání mých druhů v lese...
Jelikož jsem četla jak "Stoletého staříka", tak "Muž jménem Ove" i "Jak to vidí Milo"...tak musím pouze konstatovat, že toto je jejich zkombinovaný infantilní výtažek. Přesto dávám, z mého pohledu, vysoké hodnocení, jelikož se jedná o lidský příběh i dobře čitelný, jestli tedy přežijete prvních 50 stran. Rozhodně, ale nechápu, i jako knihkupec, proč zrovna tuto knihu mám doporučovat čtenářům Stoletého staříka.... že by stařík jako stařík ...
str.228 : .... Klesáme a vzdalujeme se od přirozeného života a divoká zvířata k němu násilím tlačíme. Hlasitě se ženeme za přirozeným životem, ale vyžadujeme ho převážně po někom jiném. ...