uzivatel6780 komentáře u knih
Recenze níže naprosto výstižná, spíše než jednotlivé básně, to na mne působí jako skvělý celek, a to já ráda.
Mně u Švandy chybí nějaké ostří, něco, co by mne z toho snu občas probralo. Je to koncepční dílo (což já ráda - nejlepší za mne Hradeckého Na Cvičišti a Královy Písně dne a noci), ale přesto bych čekala, že trochu více básní bude fungovat i osamoceně.
O dost slabší než nejlepší McEwanovy romány (Solar, Cizinci, Pokání).
První čtvrtina skvělá, mé nadšení stoupalo, pak náhle jako by básně ztratily ostrost (od druhého oddílu - kniha je dělena na čtyři), většina byla spíše do počtu. Jako celek průměrné hodnocení, nicméně první oddíl super.
Hradecký mne tolikrát zklamal a přesto jsem si ho zase koupila. A konečně se trefila. Za mne jeho nejlepší kniha. Bavila jsem se ohromně, místy jednoduše geniální.
Mně to přijde jen jako takový jednorázový chrchel bez cenzury či editace.
Čtivý až strhující příběh, napsaný skvělým stylem, není co dodat.
Klára G. má talent pro básnické obrazy, bohužel už nemá dar myšlenky. Výsledkem je krásně opisované nic, nový rozměr monotónnosti.
Já Vám nevím, vidím to přesně opačně než většina čtenářů zde. Kundera mne bavil okolo dvacítky, když jsem poznávala kvalitní literaturu. Dnes cokoli otevřu (včera Život je jinde, vloni Nesnesitelnou lehkost), tak skoro nedokážu číst. Pro upachtěnost jazyka. Pro překombinovanost šustící papírem. Pro násilná kompoziční řešení. Pro vidění světa, které snad bylo přežité už v šedesátých, z něhož se nikdy nevymanil. Někteří jej nazývají světovým. Netuším v čem. Román-esej je v jeho podání neuvěřitelně krkolomná záležitost (vůbec radši nezmiňuji Nevědění, to je jak špatná slohovka a Slavnost bezvýznamnosti je špatný vtip.) Dle mého názoru je to náš nejpřeceňovanější autor (s možná jednou dvěma lepšími knihami). Kohout, Korner, Hrabal jsou bezesporu vysoko nad ním.
Bojím se znovu otevřít Nesmrtelnost, která mne před zhruba dvaceti lety uchvátila.
Já Vám nevím, vidím to přesně opačně než většina čtenářů zde. Kundera mne bavil okolo dvacítky, když jsem poznávala kvalitní literaturu. Dnes cokoli otevřu (včera Život je jinde, vloni Nesnesitelnou lehkost), tak skoro nedokážu číst. Pro upachtěnost jazyka. Pro překombinovanost šustící papírem. Pro násilná kompoziční řešení. Pro vidění světa, které snad bylo přežité už v šedesátých, z něhož se nikdy nevymanil. Někteří jej nazývají světovým. Netuším v čem. Román-esej je v jeho podání neuvěřitelně krkolomná záležitost (vůbec radši nezmiňuji Nevědění, to je jak špatná slohovka a Slavnost bezvýznamnosti je špatný vtip.) Dle mého názoru je to náš nejpřeceňovanější autor (s možná jednou dvěma lepšími knihami). Kohout, Korner, Hrabal jsou bezesporu vysoko nad ním.
Bojím se znovu otevřít Nesmrtelnost, která mne před zhruba dvaceti lety uchvátila.
Ve srovnání s "Jana bude brzy sbírat lipový květ" u mne vítězí na plné čáře, o několik stupňů výše. Tohle čtěte!
Rumunská poezie více než potěšila. Zajímala by mne i mladší generace, přece jen zde se jedná o autory už spíše generace starší. Každopádně skvělé!
Překvapivě neobratné, nezáživné, plné neobjevných úvah, sotva dočteno, s přemáháním.
Nevím, jestli si mám připadat necitelná, ale já z toho necítila nic, prošlo to mnou a nic na mne nepřeneslo. Bolest básníka bohužel dobré verše nezaručuje a mnohdy ani netvoří.
Uvědomuji si, že verše o ztrátě musí být už povahy věci subtilní, nicméně i v tom případě by jako veřejně prezentované umění podle mého názoru měly přinášet i něco navíc. Pro mne je to zde plné klišé, je mi líto, čekala jsem opravdu víc.
(Ocenění Magnesií beru jako ocenění za bolest, za ztrátu, nikoli za sbírku.)
Společenská kritika na úrovni páté cenové, žádná přidaná hodnota, kde nic tu nic prázdnota.