VA_Krtek
komentáře u knih
Japonská válka: Vzestup a pád Země vycházejícího slunce 1931—1945
Aleš Skřivan
Skvělá kniha pro všechny, kteří mají zájem pochopit co Japonsko vedlo k válce.
Flyboys
James Bradley
Tahle kniha Vám osvětlí, jak se tehdy Japonci chovali k zajatcům. Neuvěřitelně. Snad jim ta lekce z konce války pomohla.
Příběh opravdového člověka
Boris Polevoj
Mě se to i líbilo. Asi všichni tuhle klasiku znají. moje hodnocení sráží fakt, že jsem měl pocit, jako by celý ten příběh psal právě komisař a nikoli sám letec. Prostě kniha na objednávku režimu.
Vichry války (komplet)
Herman Wouk
Nevím čím to je, ale tahle kniha mě zasáhla. Je to jedna z mála knih, kterou jsem si po letech přečetl znovu. A přitom je to vlastně jedno velký klišé. Je tam všechno - předválečná diplomacie, válka sama, únik z Fašistické Itálie, transporty, konečné řešení, Pearl Harbour, láska - prostě všechno. Ale Woukovi se to všechno podařilo zabalit do příběhu, který má hlavu a patu, z postav si každý vybere tu, která mu nejvíc imponuje ale hlavně - na to jak je dílo objemné, to neuvěřitelně odsýpá.
Stvorení pre beh
Christopher McDougall
Další kniha zaměřená pouze na úzké obecenstvo běžců. Je dělená do jakýchsi oddílů kdy v jednom se probírá vývoj člověka, v dalším indiánští běžci atd..
Pro mě jako pro běžce povinnost - Run free - el caballo blanco
Běhej, nebo zemři
Kilian Jornet
Respekt před tím co Kilian dokázal. Jeho fyzickej fond je dar od boha. Nic to ale nemění na tom, že ta kniha mi přišla jako přepis jeho deníku, přičemž někdy si zapomněl pár dní zapisovat. Takže opět - pro běžce povinnost, pro ostatní zbytečnost.
Potomci lidí
P. D. James (p)
K této knize mě přivedlo její filmové zpracování, které se mi líbilo svou surovou depresivností. Chtěl jsem vědět o kolik se film odchýlil od předlohy a musím říct, že o dost, ale paradoxně v tom dobrým slova smyslu. Marně pátrám v paměti, kdy naposled jsem řekl, že film byl lepší než knižní předloha, ale tady to platí. Ne, že by knížka byla špatná, to jen ten film byl za mě tak dobrej.
Černá věž
Louis Bayard
Tuhle knihu jsem si koupil v levných knihách za 40,-Kč abych se nenudil ve vlaku a musím říct, že jsem byl až překvapenej jak mě to zabavilo. Nemám výhrad. Žádné světové dílo to samozřejmě není, ale ani to nemá ambice jím být. Spokojenost.
Hrozny hněvu
John Steinbeck
Na rovinu - je to dost obtížné čtení. Určitě to není kniha "do vlaku". Děj je velmi košatý, je potřeba jej vnímat. Emoce postav z té knihy přímo prýští. Dlouho jsem nečetl knihu, která by mě takhle vtáhla do děje.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
Hodnotím s odstupem času. Jsem běžec, ale 10km každý den, aby to bylo dle slov pana Murakamiho "vážně brané běhání" fakt nedávám. Pro skalní běžce asi povinná četba, nicméně já hodnotím pouze 3*, protože mi moc nevonělo to japonské strojové běhání. Necítil jsem z toho vášeň, jen povinnost.
Můj dlouhý běh
Luboš Brabec
Dana Orálka znám osobně. Absolvoval jsem dost závodů, kterých se účastnil i on, abych mohl říct, že jde o jednu z nejskromnějších osobností co jsem kdy potkal. Jeho příběh a i on sám je pro mě velkou inspirací a vzorem nezlomnosti. Ať to běhá, Dane.
Dvanáctá planeta
Zecharia Sitchin
...Výhodou takových domněnek je, že nemohou být dokázány, ale ani vyvráceny...
Tato věta ze strany 168 definuje vlastně celé pojednání. Existují v podstatě čtyři druhy lidí. Jedni věří ve stvoření člověka jediným bohem tak, jak diktuje současné náboženství (a je jedno které). Druzí věří Darwinovi. Třetí to vůbec neřeší. A ta poslední skupina fandí Sitchinovi, Dänikenovi a podobným. Hodnocení knihy se pak bude pohybovat od 0 do 5* podle toho, ke které skupině se řadíte. Dávám 3, protože jsem k tomu přistoupil jako ke sci-fi a zároveň mě to jako četba během cestování MHD celkem bavilo.
Carrie
Stephen King
Tohle napsal King v roce 1974??? Hodně dobrý na první knihu. Příběh příjemně odsýpá a graduje. Všichni asi tuší k čemu to spěje, ale to na zábavě neubírá. Bavilo mě to.
To
Stephen King
Knihu mi půjčil brácha a mě bylo hrozně líto, že mu ji musím vrátit :-) Tohle byla první kniha v mém životě, kterou když jsem četl, tak jsem doufal, že nikdy neskončí. Nemá smysl popisovat děj, jelikož byla již dvakrát zfilmována - ale žádný z těch filmů se atmosféře a obsáhlosti knihy ani neblíží.
Text
Dmitry Glukhovsky
Bohužel se budu řadit spíš do té fronty lidí, kteří od Glukhovského vyzdvihují spíše Metro 2033 a Budoucnost (což jsou za mě perly). Oceňuji, že Dmitry dokáže psát o dnešním Rusku tak, jak to tam je. Hodnocení knihy je ovšem záležitost velmi subjektivní a já chápu všechny co tomu dali 5*, ale já dávám "pouze" 3*, protože celej ten příběh byl úchylnej. Iljovo počínání snad může pochopit zase jen rus. Osobně si nedokážu představit nikoho, kdo by se zachoval tak jako Ilja a upřímně si nechci představovat nikoho, kdo si k této hlavní postavě vytvořil nějaké sympatie.
Modlitba za Černobyl - kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
....Dcerce bylo šest roků. Ukládám ji ke spánku a ona mi šeptá do ucha. Tatínku, já chci žít, jsem ještě maličká ... A já myslel, že nic nechápe ...
Kniha není psána jako beletrie, není to ucelený příběh. Je to soubor výpovědí osob přímo či nepřímo zasažených černobylskou havárií. U některých výpovědí je vám těch lidí nesmírně líto. U naprosté většiny z nich, ale musí středoevropanovi zůstat rozum stát. Na jedné straně tolik lží a zamlčování ze strany sovětských elit, na straně druhé enormní pohrdání zjevným nebezpečím ze strany místních. Nemluvím o lidech, kteří byli nasazeni na likvidaci následků, ale o těch ostatních. Opuštěná technika se rozkrade a použije na jiných místech, úroda ze zasažené oblasti je sklizena a zkonzumována - to přece nevadí, že je to radioaktivní. Však co je to ta radioaktivita? Vždyť není vidět. A vším samozřejmě prostupuje neuvěřitelná míra spotřeby vodky, samohonky a prostředků na mytí oken. Sovětská mentalita - opravdu.
Kulový blesk
Liou Cch'-sin
Kdo už od Liou Cch'-sina něco četl, pozná na první dobrou autorův rukopis. Oproti trilogii "Vzpomínka na Zemi" byl tento příběh znatelně jednodušší. Žádné skákání sto let tam a zpátky se tu neděje, takže jsem ani neměl problém orientovat se v postavách. Příběh začne relativně jednoduše, ale typicky Cch'-sinovsky se zamotá do absurdních stavů. Místy mě to bavilo, místy jsem měl dojem, že tam autor vkládá naprosto nesmyslné dialogy zřejmě jen proto, aby vysvětlil své vlastní myšlenkové pochody. Řekněme, že do dvou třetin to mělo hlavu a patu, člověk sledoval bádání dvou postav cože to vlastně ten kulovej blesk je, ale v poslední třetině se na scéně objeví Ting-I a ten hned z hlavy všechno ví a ve všem má pravdu. To si to teda Liou hóódně zjednodušil. Za mě to má za 3 z 5*
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Tato kniha, mnohde v povinné četbě, mě v mých nedospělých sedmnácti letech výrazně zformovala. Předlouho ve mě doznívaly pocity zmaru nad zkázou osobností obyčejných pěšáků. Surově podané obrazy toho, čím si musel projít každý na frontě (pokud žil dost dlouho) nelze ani po více než dvaceti letech zapomenout. Působilo to na mě dojmem, že každý člověk snese jen omezený objem nelidskosti. Pokud je tato hranice překročena, stává se již smrt spíše vysvobozením. Nikdy jsem se neodhodlal k tomu, abych si ji přečetl znovu. Chtěl jsem, aby ve mě zůstal ten autentický pocit, jaký jsem z knihy měl napoprvé.
Pod kupolí
Stephen King
Fuj. Fuj a fuj. King má svá klasická díla a pak má mistrovské kusy. Tohle je hned vedle "To" jedním z oněch majstrštyků. Zápletka je v podstatě jednoduchá. Něco přiklopí kupoli na městečko a bavte se lidičky. To, co se děje mimo kupoli pochopíte a znáte. Ale to, co se začne dít pod kupolí...to je masakr. Bohužel věřím, že za správných podmínek je možné, aby se z lidí staly monstra, tak jak nám to podal King. Knihu jsem musel několikrát odložit, protože se mi dělalo až zle z toho, co jsem četl. Nicméně mě na druhou stranu přitahovala jako magnet a po chvilce "na rozdejchání" se četlo dál. Mám rád svůj spánek, ale tohle byla jedna z mála knih co mě o něj připravila. Kdo to ještě nečetl, tak se nelekejte skoro tisícovky stran a směle do toho.
