VéjaTarabová komentáře u knih

Uvědomění, že tento román byl napsaný podle skutečného příběhu je naprosto nepředstavitelné a zdrcující. Dokonce mi zde ukápla i slzička. Kniha se mi stejně jako Tatér z Osvětimi od stejné autorky velmi dobře četla. U posledních padesáti stránek jsem se rozhodla zůstat vzhůru do noci, jelikož už jsem se prostě nemohla odtrhnout. Tento příběh budu ještě dlouho vstřebávat. V knize jsou popisovány zřejmě ty nejstrašnější okamžiky naší historie, ale nezapomíná se zde ani na lásku a přátelství. Cilku, jakožto hlavní postavu, si prostě musíte oblíbit. Líbilo se mi také fungování žen v baráku číslo 29 a to, že neztratili naději. Toto dílo určitě nečtu naposledy.

,, K Cilce se obrací žena, které do bloku pomáhají dvě další. Má oholenou hlavu, tmavé kruhy pod očima, propadlé tváře. Cilce chvíli trvá, než ji pozná. , Mami ' křičí. "

6 09.10.2020

Z Čapkových děl jsem si k maturitě vybrala právě Matku a jsem ráda, že jsem tak učinila. Jedná se o velmi jednoduché, krátké a pochopitelné drama s menším množstvím postav. Samotný příběh mě zaujal svou soucitností, mateřskou láskou, ale především realitou rozpolceného státu z občanské války a zároveň ochotou se spojit proti nepříteli. Každá postava měla svůj osobitý charakter, díky kterému bylo lehké si je zapamatovat. Nelehko se mi četlo, jak si otec i jednotlivý synové postupně začali uvědomovat, že jejich smrt nebyla až tak hrdinská a raději by ještě o trochu déle žili. Více se nemám k čemu vyjadřovat a toto protifašistické drama bych určitě doporučila i ostatním.

,,Ondra: Co si přitom myslel? Jiří: Nic vlastně. To byl jen takový děsný klid. Tak to je konec, nebo tak něco. Docela klidně, jasně a hloupě si to člověk myslí a přitom kouká, kde se asi rozmázne.“

5 06.11.2024

Příběh vskutku nadčasový, od začátku bylo jasné, kam taková výroba může jedině směřovat. Myslím si, že v dnešní době se lidi k tomuto dílu budou více obracet. Jedná se o velmi jednoduše či srozumitelně napsané drama, kde každá postava zastává určitou skupinu lidí vnímající tento vývoj. Čapek ve své době představil tímto něco úplně nového, kdežto současnost nabízí už mnoho rozšířenějších děl týkajících se nebezpečí pokroku.

Alquist: Zločin byl vyrábět roboty!
Domin: Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju.
Alquist: Ani dnes?
Domin: Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc.

5 15.06.2024

Závěrečný díl této trilogie nezklamal. Z mého pohledu si dokonce lze povšimnou autorova zlepšení, jestli je to vůbec ještě možné. Děj se většinou netáhl a přeskakování z více dějových linek bylo v tomto případě k užitku. Postava genderfluidní Jerico mi sice nevadila, ovšem zakomponování bylo příliš na sílu a tvrdit, že pohlaví se jí mění podle počasí už je přes čáru. Znovushledání Rowana a Citry jsem očekávala ve větším stylu, ale úplně také nezklamalo. I když bych jim klidně dala více prostoru. Zdá se, jako by měl spisovatel vše vymyšlené už od úplného začátku a závěr tedy skutečně gradoval. Příběh je uzavřený, avšak stále má zadní vrátka pro špetku představivosti.

„Jestli se Rowan něčemu naučil, tak tomu, že stálost se nikomu věřit nedá. Ideály se drolily, ctnosti ztrácely lesk, a dokonce i hlavní cesta měla slabě osvětlené okliky.“

5 12.06.2022

Mě prostě John Green nikdy moc neoslovil. Měla sem přesto menší naděje, že třeba právě tato tolik chválená kniha by můj názor mohla přeci jenom trochu pozměnit. No nestalo se. Spisovatel má svůj velmi charakteristický styl psaní, což je určitě dobře. Avšak i když by jeho tvorba měla být mířena na mou věkovou kategorii, jeho knihy mi neposkytují nic k hlubšímu zamyšlení. Příběh se alespoň lehce četl a děj též plynul. Ovšem že by to bylo nějak srdcervoucí či dojemné se z mého pohledu určitě říct nedá. Rozhodně jsem očekávala něco více smutně milostného. Hlavní postavy mi pod kůži nevlezly a jejich láska byla odvyprávěna spíše narychlo.

„Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že to je jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku. A pak jsou knihy jako Císařský neduh, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné a zvláštní a vaše, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete.“

5 22.08.2021

Popravdě jsem se této doplňkové knihy trochu bála, ovšem úplně zbytečně. Autorka nám skvěle doplnila části příběhu, které by se do hlavního děje nehodili. Mohli jsme tak více poznat vedlejší postavy a leckteré věci lépe pochopit. Kniha je doplněna krásnými ilustracemi samotné autorky, což oceňuji. Samozřejmě opět nádhernou obálku musím taktéž vyzdvihnout. Doopravdy nemám co vytknout.

„A co bys teď dělala, kdybys měla na vybranou?“ vyzvídala a já jsem nemusela dlouho přemýšlet. „Seděla bych ve svém křesle a četla bych si,“ řekla jsem.

Dopisy ztraceným mi stylem připomněli Elizu a její nestvůry, kterou jsem si tak moc zamilovala. Jejich ,,seznámení" na hřbitově bylo skvěle nápadité. Jenom mě mrzí, že později přešli od dopisů k e-mailům, protože psaní ve formě e-mailů je v knihách tohoto žánru už příliš časté. Obě hlavní postavy byly naprosto senzační. Každý povahově úplně jiný, a přesto si našli téma, které je nějakým způsobem spojuje. Vyskytlo se zde i pár skvělých nečekaných zvratů. Na knize se mi líbí nejvíce to, že i když je to klasické conterporary, tak to není vůbec klišoidní nebo kýčovité, jak většina young adult knih bývá. Navíc se příběh čte úplně hladce a nejde se od něj odtrhnout. Dále zde bylo skvěle zpracované obor fotografování. Celé je to krásně zakončené, když jsem otočila na stránku s nadpisem poděkování a uvědomila si, že to je vše, tak jsem si akorát řekla - jo, přesně takhle to mělo skončit.

,, Jedna malá holčička v Súdánu umírala hlady a snažila se dojít do humanitního tábora. Musela se zastavit a odpočinout si, protože byla sotva víc než kostra, kterou drží pohromadě kůže. Musela si odpočinout, protože už jí nezbývalo dost sil na to, aby si pro jídlo došla na jeden zátah. Takže tahle malinká dívenka odpočívala na zemi a kousek od ní přistál sup a čekal. Chápeš to? Čekal. Až zemře."

5 04.10.2020

Můj názor je takový, že nemám slov. Celé to je jedna ohromující jízda na citové horské dráze, přičemž vy sedíte úplně vepředu s pusou dokořán. Rozhodně zde bylo několik nečekaných zvratů, i když jsem měla po celou dobu pocit jako bych ten příběh moc dobře znala. Hlavní hrdinka měla úžasnou osobnost, ideální na charakteristiku postavy. Na druhou stranu, i přes to, že příběh byl dobrý po celou dobu, nenašla jsem zde nic, u čeho bych se pozastavila, přečetla si to ještě jednou, zauvažovala nad tím a řekla si wau. To mi v této knize dost chybí.

,, Zavážu stuhu na konci copu a vrhnu na něj pohled mezerou mezi kůžemi. , A na čí straně ty jsi? ' , Na své.' Podívá se mi do očí. , Vždycky na své. '

5 29.08.2020

Moje první severská detektivka co jsem kdy četla a můžu říct, že jsem si vybrala naprosto skvělou hned na poprvé. Sice to na mě bylo poměrně silné téma, ale postavy byly prostě boží. Nejlepší charakter měla určitě Mia Krügerová. Tedy na začátku, když byla ještě na ostrově mi přišla úplně bez života a vůbec by mě nenapadlo, že se z ní následně stane tak skvělá vyšetřovatelka s dokonalým smyslem pro humor. Pachatele bych na sto procent netipla. Danou osobu jsem totiž vůbec nepodezírala. Po celý příběh se sem tam objevovali neustále nové postavy a občas jsem se ztrácela ve jménech. Párkrát se ke mně dostavil i takový podivný pocit. Ne že bych se bála, ale prostě takový zvláštní nepříjemný pocit. Už se nemůžu dočkat přečtení druhého dílu s názvem Sova.

5 25.08.2020

Tak mám právě za sebou svou druhou knihu od Radky Třeštíkové a pořád vlastně nevím, jaký mám názor na její tvorbu. Lhala bych, kdybych tvrdila, že tato kniha je jen přímo ukázkový obyčejný český román. Nejdřív jsme se dozvěděli, co se stalo a až v průběhu celého děje jak a proč k tomu došlo. Což je rozhodně zajímavý koncept. Musím také říci, že až do úplného konce jsem si myslela, že to spáchal někdo jiný a už vůbec by mě nanapadl motiv, který pro to daná osoba měla. Dokonce až teprve teď mi dochází všechny souvislosti. Bylo skvělé, jak spisovatelka dokázala krásně plynule přecházet z vyprávění jedné z postav do myšlenek úplně jiné postavy a zase zpět. Na začátku jsem měla klasicky problém si zapamatovat kdo je kdo, jelikož těch osob se zde nachází hodně. Třeštíková prostě když píše, tak se ponořuje do jiného světa a vy se musíte přizpůsobit. Ovšem celkový děj je naprosto skvělý a dobře promyšlený. Myslím si, že by dokonce vůbec nebyl špatný nápad toto celé zfilmovat jako celovečerní film.

,, , Nikam jsem nespadl' brání se Bruno a rychle vstane. To je něco jiného chovat se jako malej před mámou, než když se na něj dívá táta. Před tátou chce vypadat jako chlap, aby byl táta rád, že je Bruno jeho, aby s nima byl častěji než ten jeden víkend v měsíci."

5 24.08.2020

Tato kniha měla jednu chvíli neskutečný bum, proto jsem se jí dlouho obávala. Nechala jsem tedy to nadšení ostatních odeznít a přečetla si ji až teď. Ačkoli jsem vůbec nevěděla, co se v knize odehrává, nějaká očekávání z mé strany byla. A musím říci, že mě nic nezklamalo. Naopak příběh byl pro mě většinou nepředvídatelný. Přála jsem si, aby to skončilo dle mých představ, ovšem do posledního okamžiku nic nebylo jisté. Romantická linka se mi líbila, neměla takový ten levný podtón, každopádně i přes to byla poněkud odpočinková. Problematika, na kterou autorka poukazuje, je velmi závažná a mělo by se o tom více hovořit. Věřím totiž, že mnoho právě čtenářů se s tímto setkalo buď u rodičů nebo u partnera a do teď si nemuseli uvědomovat, co všechno patří do formy domácího násilí. Zatím se mi od Colleen líbilo nejvíce právě toto dílo.

But then this morning I had to tell him goodbye. And he held me and kissed me so much, I thought I might die if he let go. But I didnt die. Because he let go and here I am. Still living. Still breathing. Just barely. -Lily

4 07.05.2023

Již třetí díl a zatím úplně nejslabší. Příběh doslova stejný jako předešlé, postavy už jsou ohrané. Ryanovo osobnost jsem si v minulém díle představovala úplně jinak. Chování Williama a Steva bylo vážně trapné. Už se vytratil i humor, který dříve fungoval. Erotický román, který obsahoval naprosté minimum erotických scén. Plusem je, že se to rychle čte a nemusíte u toho vůbec přemýšlet. Konec byl velmi uspěchaný, nicméně další díly si stejně přečtu, jelikož je mám všechny doma koupené.

„Román o mém životě by se nejspíš jmenoval Padesát odstínů neúspěšných vztahů. A rozhodně by to nebyl bestseller.“

4 11.02.2023

(SPOILER) Hledání Aljašky mě naprosto neohlášeně vytrhlo ze čtecí krize a poskytlo mi možnost přece jenom pochopit kouzlo knih od Johna Greena. Jak překvapivé bylo mimo jiné zjištění, že toto je jeho vůbec první dílo. Upozorňuji na to, protože veškerou jeho ostatní tvorbu jsem již četla a nijak moc mě nenadchla. Na první pohled standartní americký středoškolský život pár teenegerů, ovšem při detailním čtení objevujeme mnohem hlubší myšlenkové pochody. Osobnost rozlétané Aljašky okamžitě zaujala mou pozornost a v její pozdější smrt jsem naprosto nevěřila. Doopravdy jsem si s tím prvních několik stránek vůbec nedělala těžkou hlavu, pouze můj mozek opakoval slova ,,ona se někde znovu vynoří” jako starou mantru. Teprve později mi to začalo řádek po řádku docházet a to už se od čtení nešlo odtrhnout. Hlavní hrdina Miles si během příběhu prošel tak zajímavým plynulým vývojem, že jsem si toho všimla až na úplném konci. Autor nám také skrze i další postavy poodhaluje svou lásku k filozofování, jež jsem naprosto podlehla. Spousty pastelově zvýrazněných odstavců jsou toho důkazem.

,,Ale já neměl odvahu a ona měla kluka a já byl nemotorný a ona byla nádherná a já byl beznadějně nudný a ona byla nekonečně fascinující. Šel jsem tedy zpátky do svého pokoje, plácl sebou na spodní postel a myslel jsem na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán.”

4 18.10.2021

No tak Hunger Games jsem si chtěla přečíst už hodně dlouho. Chvílí mi trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec se mé oči nechtěli odlepit od stránek. Příběh je to velice čtivý a dobře napsaný. Některé prvky na mě byly moc kýčovité, ovšem dalo se to přežít. Dost často se mi stávalo, že jsem tak nějak věděla, co bude v ději následovat a to nemluvím o konci, který museli hned tušit všichni, kteří si přečetli první kapitolu. Hlavní hrdinka se skvělou charakteristikou byla ale naprosto fantastická. Má velmi rozmanitou povahu a spousty vlastností. Zároveň je popisována tak, aby ji čtenáři rozuměli, popřípadě se do ní dokázali vcítit. Hodně se mi pletli jména přípravného týmu a také to, že Cinna je chlap, jelikož mi to jméno dost dlouhou dobu znělo jako pro ženu, než jsem si zvykla. Mou nejoblíbenější postavou se stal Haymitch. Na začátku jasný alkoholik, kterému již na ničem nezáleží, postupně však ukázal svou druhou stránku, kdy chytře pomáhal svým obou splátcům. Spisovatelka dokázala úžasně popsat atmosféru jak v Dvanáctém kraji, tak i potom v samotné aréně. Moje představivost běžela po celou dobu na plné obrátky. V každé kapitole příběhu se děla nějaká akce, ovšem vůbec to nebylo přehnané. Moc se těším na přečtení druhého dílu.

,, Dokážu urazit značnou vzdálenost. Vím to z dob, kdy jsem lovila v lese. Ale budu potřebovat vodu. To byl Haymitchův druhý pokyn, a jelikož jsem tak trochu zpackala splnění prvního, nepřestávám se rozhlížet po nějakých známkách vody. Zatím nemám štěstí."

+ skvělá atmosféra
+ hlavní hrdinka
+ akce v každé kapitole
- předvídatelnost
- kýčovitá romantika

4 05.10.2020

Když jsem poprvé na přebalu knihy viděla, že se zde má objevit dvanáct různých žen, tak jsem se upřímně trochu vyděsila. Tuto knihu jsem si zvolila jako oddechovku a najednou zjistím, že si budu muset zapamatovat více než dvanáct jmen ( jelikož samozřejmě spoustu z nich má manžely a děti), ale nakonec to dopadlo dobře. Nevím, jestli mám dobrou paměť nebo je ta knížka prostě dobře napsaná, nicméně jsem neměla problém rozpomenout se kdo je kdo. Bavilo mě, jak do sebe postupně všechno zapadávalo jako puzzle dílky, které nakonec vytvořily celý obrázek. Zároveň to mělo i lehkou detektivní linku, čímž si u mě zasloužilo jedno malé bezvýznamné plus. Kniha mi určitě i něco předala, jen nedokážu přesně říct co. Bylo příjemné přečíst si zase něco z té naší české tvorby, tím pádem se v příběhu více orientovat. Nápad zmínit v každé kapitole slovo bábovka byl skvělý, jen by se dal lépe využít/zpracovat. Toto je první, ale rozhodné ne poslední kniha, kterou jsem od Třeštíkové četla. Vyhovuje mi její odlehčený styl psaní. Můžu si u toho krásně odpočinout a mám to přečtené během chvilky. Obdivuji, že každá postava z knihy je naprosto odlišná. Trochu mě mrzí ten otevřený konec, ale asi to tak prostě mělo skončit.

,, Cítím se divně, trochu zmateně, jako vězeň, kterého proti jeho vůli vyvedli po letech ven před bránu a on netuší, co si počít. Kam jít, co dělat se vším tím volným časem.

+ různorodost postav
+ proplétající se osudy
+ lehký styl psaní
+ nápad se slovem bábovka
+ lehká detektivní linka
+ nečekané zvraty po celý příběh
- moc jmen
- nic prostě ,,wau"

4 04.10.2020

Ze začátku jsem se knihou lehce prokousávala a říkala si, že tohle nejspíš nebude nic pro mě. Postavy se speciálními schopnosti mi nijak nevadí, ale zde už byli uváděni příliš jako superhrdinové. Nastal tady pro mě hlavně úplný zmatek kvůli tomu, že každá postava měla své klasické rodné jméno, ale také i svou ,, superhrdinskou" přezdívku. Autorka v příběhu střídala oboje, tudíž jsem dost často nevěděla o kom je zrovna řeč. Co se samotných ,,superschopností " týče, tak mi připadali až moc takové kýčovité, čekala jsem je trochu originálnější. Od prvního setkání Novy a Adriana v rušné ulici na přehlídce bylo snad všem hned jasné, že tito dva se nevidí naposledy a jakým směrem se jejich vztah bude vyvíjet. Celkový příběh byl lehce předvídatelný, až tedy na úplný konec, ten byl naprosto nečekaný. Také bych čekala, že i po bitvě o Gatlon zbyde Anarchistů více, protože v takovém to počtu nemají šanci Renegáty svrhnout. Při delších popisech jsem přestávala vnímat a moc jsem nepochopila, jak vypadá to anarchistické podzemní sídlo. Klidně by zde mohl být i plánek hlavní centrály. V knize se vyskytlo hned několik překlepů, což je škoda. Autorka vám přímo neříká, která strana je dobrá a která špatná, což mi připadá naprosto skvělé. Záleží na vašem úhlu pohledu, na tom, jak vy se rozhodnete. Meyrová se tudíž s vámi nesnaží manipulovat, nepodstrkuje vám její názor, prostě vám dává na výběr. A stejně si myslím, že i po dočtení celé knihy nebudete mít jasno, ke které straně se přikláníte. Nebudete schopni určit pouze dobrou a špatnou stranu. Ke konci jsem se tedy už rozečetla a těším se na druhý díl, jelikož mě zajímají osudy mnoho postav a jak to celé skončí.

,, Na začátku jsme byli padouši všichni."

,, Kdo se ničeho nebojí, nemůže být statečný."

+ není určená dobrá či špatná strana
+ nečekaný konec
- až moc superhrdinské
- příliš mnoho jmen a přezdívek
- lehce klišé, občas předvídatelné

4 04.10.2020

,, Když se chceš dostat z bodu A do bodu B, nejdůležitější není rychlost vlaku, dokonce ani znalost správného směru. To všechno můžeš mít na své straně, a přesto cíle nedosáhneš, jestliže vůbec nenastoupíš do vlaku. "

Vypravěčem je zde samotný autor knihy, který má optimistické myšlení. Ostatní lidé neodsuzuje, snaží se jim porozumět a následovně pomoct, což je zároveň jeho práce, jakožto psychologa. Nejvíce zaskočená jsem byla po zjištění, že takto skvělou a promyšlenou knihu s poselstvím zvládl napsat za pouhé dva měsíce. Do tohoto celého je totiž nenápadně vklíněná příběhová linka. Určitě jsem si toho odsud dosti odnesla. Ovšem kniha samozřejmě nelze číst na jeden zátah. Musela jsem jí střídat spolu s jednou pořádně dějovou, což obvykle nedělám. Jinak styl psaní je srozumitelný, pohodový, ale zároveň vyjadřující hlubší myšlenku. Všechny čtyři mini příběhy čtyř osob se mi velice líbily a myslím, že skvěle shrnují dnešní typy uspěchaných lidí v uspěchané době.

4 24.09.2020

Knihu jsem zfoukla za jedno odpoledne, což se mi tedy ještě nikdy nepovedlo. Vypovídá to o tom, že mě kniha velice zaujala a nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud jsem jí nedočetla celou. Moc se mi líbí obálka i těch pár jednoduchých, přesto krásných ilustrací hned na začátku. Petra Dvořáková má v každé knize úplně jiný styl psaní, dokáže přesně mluvit za danou postavu. Občas si v jejích knihách nejdříve musíte přivyknout, než se pořádně začtete, ale zde to šlo úplně samo. Vypráví to naprosto ,, naférovku" a přesně něco takového jsem momentálně potřebovala. Co se týče příběhu samotného. Je zde skvěle popsaná nechápavost rodičů a dětí navzájem. Nachází se zde pohled dvanáctileté Barči, která je za něco neustále trestaná, přitom chce mít prostě občas svůj názor a navíc se snaží být poslušna jak jen to jde. Poté se zde na druhou stranu nachází pohled její matky, která chce spořádanou domácnost a křičí kvůli každé maličkosti. V knize lze naprosto jasně vidět, že dítě potřebuje nutně rodinou lásku a podporu, která se ovšem Barče nedostává. Její matka má ještě ke všemu raději svou starší dceru Katku, ta totiž poslouchá na slovo a vždy udělá vše přesně jak má. Vše bylo naprosto realistické a nedělalo by mi problém věřit tomu, že to bylo napsané podle skutečné události, protože to, co zde bylo se děje každý den spoustě dětem po celé zeměkouli. Naprosto jsem se vžila do role hlavní hrdinky a soucítila s ní, i když můj vlastní příběh je v mnoha ohledech úplně jiný. Přece se ale našly momenty, ve kterých by jsme si rozuměly. Vůbec nevím co se mám myslet o zakončení knihy. Na jednu stranu mě naštvalo, že se teda nedozvíme jak to dopadne, nýbrž na druhou stranu někde v hloubi duše vím, že přesně takhle to mělo skončit.

+ celkový vzhled knihy a ilustrace na začátku
+ oba pohledy na danou věc
+ jednoduchý styl psaní
- nic prostě ,, wau "

4 30.08.2020

Shakespear se mi většinou špatně čte, ale zrovna toto dílo bylo velice pěkné. Ani jsem neměla problém si zapamatovat jména postav. Překvapivě mě to naprosto bavilo.

4 25.08.2020

Příběh je pořád to samé. Jenom se hádají, a pak se zase udobří. Na druhou stranu je to díky krátkým kapitolám velmi čtivé.