Veju007 komentáře u knih
Sekta, místo i postavy jsou smyšlené, myšlenka za tím je více než reálná.
Autorka strávila 25 let ve scientologické (církvi) sektě a až po takové době se jí podařilo utéct, své vzpomínky a zážitky nyní promítla do této děsivé a znepokojující knihy.
Hlavní hrdince nebudete rozumět, i když je v knize jasně popsáno ono pomalé “vymývání mozků”, nebudete chápat, proč se prostě nesebere a nevypadne!
Protože tohle se prostě nedá pochopit, pokud se to neprožije.
Konec mi připadal až moc nereálný a přitažený za vlasy, ale na podstatě příběhu to vůbec nic nemění.
Pasažéři jsou mým druhým setkáním s Johnem Marrsem. A povím vám, to teda bylo něco!
Tenhle autor je opravdu a doslova génius, tolik detailů, kolik dokáže do svých knih schovat, aby jeho svět působil reálně. U Pasažérů se nedá moc říct, protože jakákoliv informace by mohla být spoiler. Ale platí to, co u Spřízněných duší - autor vám minimálně třikrát změní názor na každou postavu a dokáže informace dávkovat takovým způsobem, že jste na trní, co se zase dozvíte. Několikrát jsem musela knihu cíleně odkládat, abych “rozdýchala” poslední dočtenou kapitolu a nedostala infarkt! BRAVO!!
Tak takhle teda ne. kdo se těší na rozvíjení zajímavého světa Sempery a odhalování tajů kovokrve, tak pěkně ostrouhá. Já nevím, co se s Jules stalo, ale to je úplně jiná postava, než v první díle - tady se z ní stala ubulená nána, která během dvou stránek dokáže 4x změnit názor, její čarování s časem bylo tak silný, jak si zrovna žádal příběh, takže jednou smete 20 lidi jak nic, pak nezastaví ani padající list. Nekonzistentní, děsný, prostě tohle ne! Knížka má 320 stránek a kdyby se prvních 290 dalo pryč, tak to ani nepoznáte. To radši měla autorka udělat Everless jako stand-alone a do 400 stránek dát celý příběh, dopadlo by to úplně stejně...jak byl první díl skvělej, tak byl tenhle díl děsnej a díky bohu, že to není trilogie! A to ani nebudu začínat o tý “milostný zápletce”...WTF! Fakt jsem strašně nas*aná.
Jo a ještě...prosím víc knížek, kde je hlavní postava skoro pořád sama a já tak mám možnost číst třeba 10 stránek jenom o jejích pocitech zoufalství, bezmoci a fňukání bez jediný přímý věty!!
Série Skleněný trůn dočtena a já se ptám, co mám teď dělat se svým životem?!
Uff, kde jen začít…
SJM má dar. Vtáhne vás do úžasného světa, pak se někde něco pose*e, celý příběh vás naprosto sežvýká a vy polomrtví a s pláčem skončíte sedět v rohu. Jakože v tomhle posledním díle bylo prostě úplně všechno a já během čtení prožila snad úplně každou emoci, kterou jen jde.
Mám takový tušení, že SJM je fanouškem Pána prstenů, protože tady jsem si připadala, jako bych ho četla (viděla) znovu…především u bitevních plánů a samotných bitev! Já mám Pána prstenů ráda, takže za mě žádný problém, ale když se v knížce objevilo “To není morathský roh!, tak já na oplátku křičela “To není skřetí roh!…nebo majáky Minas Tirith.
Aelin je dobrá, ale já od začátku zbožňuju Manon. A Doriana. Celkově jsou ty “vedlejší postavy tak bravurně napsané, že i taková Nesryn, která mě na začátku moc nezajímala, tady měla mou plnou pozornost. Tady si prostě dříve či později každá postava získá vaše srdce. Bože, jak já trpěla! Za lepší svět!
Tohle je prostě naprosto epický masterpiece! Tam, kde je Acotar převážně romantasy, tady jedeme téměř pořád spíš na vlně high fantasy! Miluju!
A naučila jsem se tolerovat Chaola! To je můj největší úspěch za celých 7 dílů!
Tímto končí má roční pouť se Skleněnými trůnem, fňuk!
A máme tu další povedený thriller od autorky Kopíráka.
Kopíráka jsem četla vloni, byla to super knížka, ale Číslo 20 je ještě lepší! Autorka se nebojí popisovat scény do poslední kapky krve a vyvolá ve vás pocit, že je přece jasný, kdo je vrah. No není, došlo mi to asi půl věty před odhalením.
Mezi kapitolami se objevují vzpomínky na bývalý případ, vzpomínky z dětství nebo zápisy a dokumentace. To všechno ale akorát více zamotává hlavu a vy se v tom všem snažíte vraha, spolu s dektektivem Bishopem a jeho týmem, vypátrat.
Kniha má opět super ořízku a Sam Hollandová se opět vyšvihla s bravurním, drsným a nervydrásajícím detektivním příběhem, který rozhodně stojí za přečtení.
P.S. Z Kopíráka si nepamatuju VŮBEC nic, takže si nemusíte lámat hlavu, pokud jste ho nečetli a chcete se pustit rovnou do Čísla 20. Můžete.
Bravurní a famózní. Takhle jednoduše se dá Čtvrté křídlo popsat. Violet ne neuvěřitelně silná osobnost, která se navzdory svým nedostatkům nenechává ničím a nikým zastrašit. A pak je ti Xaden…syn toho, který chystal převrat…od začátku bylo jasný, kam tohle bude směřovat a i přesto to bylo boží!
Původně jsem chtěla po knížce sáhnout až na podzim, že bych to rovnou spojila s dvojkou. Nakonec jsme ale nevydržela a díky za to! Příběh mě vtáhl a já mu okamžitě propadla! Slzy tekly a finále mě zanechalo naprosto bezeslov.
Víc říct nemůžu, protože spoilery. Prostě si to přečtěte!
Kniha čtena v rámci spolupráce s Albatrosmedia.
No páni! Wendy Dranfield rozhodně neztrácí dech ani tempo a i ve čtvrtém díle servíruje dva zamotané případy jevící se jako nevyřešitelné. Ani jeden se ale nevzdává, oba sází na svou intuici a to se jim rozhodně vyplácí. A když už si řeknete, že víte…tak nevíte, protože Wendy dokáže překvapit i v samotném závěru, zas a znova!
Rozhodně se jedna o nejlepší díl série. Říkala jsem to sice u předchozího dílu, ale Wendy prostě posouvá laťku výš a výš! Příběh je tak uvěřitelný a krutý, že se mi povedlo dvakrát zaslzet! Dvakrát! A pokud ve mně autor dokáže vyvolat takovéhle emoce, je to prostě jasná pětihvězda!
Tak pozor, máme tu novou slibnou detektivní sérii!
Madison Harperová je bývalá detektivka, Nate Monroe zase soukromé očko. Spojuje je fakt, že oba byli neprávem odsouzeni za něco, co neudělali. Nate přislíbí Madison pomoc s očištěním jejího jména a Madison mu na oplátku pomůže najít ztracenou holčičku, která zmizela z letního tábora. Jenže rodiče, vedoucí i policie mlčí a naši vyšetřovatelé tam musí kopat velmi hluboko, aby odhalili strašlivou pravdu.
Povím vám, tohle byla jízda. Autorka bravurně popisuje myšlenky a pocity všech zúčastněných, a zároveň vás krátkými kapitolami nechává pěkně napnuté, když pomalu odhaluje děsivou pravdu. Kterou jsem samozřejmě nehádala ani v nejmenším.
Wendy Dranfield naservírovala skvěle temný psychothriller, který se sice uprostřed motá trošku v kruhu, ale přesto dokáže udržet vysokou laťku a dá se, nejen čtivostí, řadit ke zlaté sérii od Angely Marsons.
Hned se pouštím do druhého dílu.
Knížku jsem si přečetla díky #spoluprace s @albatrosmedia a @my_l.m.v.e
Velmi kontroverzní Kopíráktak jak si stojí u mě?
Anglií otřásá série brutálních vražd, které kopírují ty nejznámější vraždy v historiiManson, Dahmer nebo Zodiak Vrah po sobě nezanechává žádné stopy a vyšetřovatelé jsou bezradní
Nejděsivější krimi thriller? Jako úplně nee. Nechutné a brutální? To teda rozhodně, ale nevadilo mi to. Nicméně si myslím, že si Kopírák úplně nezasloužil tu bídu, kterou tady dostával. Knížka je velmi čtivá, plná zajímavých twistíků a dobře vymyšleného případu. Vraha jsem neodhalila do posledních stránek, byť mi jednou lehce asi v půlce knihy hlavou tenhle člověk prolítl a pak jsem si byla jistá, že vím, kdo vrah jeno a nevěděla. Co ale ten konec? Jak s tím naložit?
Doufám, že z toho bude série, vyšetřovatelé mě bavili a nechovali se úplně stupidně. Já jsem spokojená.
Knížka je vhodná jak pro milovníky thrillerů, tak pro ty, kteří se s tímto žánrem teprve seznamují.
Znič to jméno okouzlí nádhernou obálkou a překvapí fantastickým vnitřkem.
Kniha vypráví příběh pěti žen - dvou sester Kláry a Ely, kamarádky z dětství Majdy, nové partnerky Terezy Klářina bývalého přítele a první manželky otce sester, Milady. Po smrti otce se Klára vrací do maloměsta zařídit záležitosti kolem pohřbu, ale v domě se dějí zvláštní věci - otevřené dveře, tajemné vzkazy. Někdo očividně není šťastný, že se Klára vrátila domů a někdo jí chce vidět mrtvou.
Kniha je čtivá, každá z hlavních postav má svoji vlastní přezdívku, ke kterým jsem si že začátku musela napsat tahák, abych se orientovala. Ale dějí to vůbec neubližuje a společně tak odkrýváme jednotlivá tajemství každé ženy, která se nebezpečně prolínají v nejedno velké rodinné drama.
Je škoda, že kniha není téměř vidět, protože si to opravdu zaslouží a já jsem s každou další kapitolou chtěla vědět víc. Jen konec mi přišel lehce uspěchaný a dalších pár stránek navíc by mu neuškodilo.
Poslední opuštěná dívka o nástrahách online seznamek. Taky v tom slyšíte Opravdové zločiny?
Knížka vypráví o Wren, dívce s velmi pohnutou minulostí, kterou kamarádka donutí přihlásit se na online seznamku Torch. S Adamem má shodu, čeká je první rande, Wren brzy podlehne a vypadá to na happyend. Po Adamovi se ale po třech měsících slehne zem a u dveří místo něj ťuká soukromý detektiv, který po Adamovi pátrá, protože několik jeho bývalých přítelkyň zmizelo beze stopy. Bude Wren tou další? Podaří se najít zbylé dívky? A jak se vším souvisí Wrenina temná minulost?
Kniha nese označení thriller, ale čekejte od toho spíše psychologické drama s thrillerovými prvky. Tempo je pomalejší, postupně odhalujeme celou Wreninu minulost v prepperské rodině a získáváme drobné nápovědy k odhalení pravdy. Kniha je psaná téměř výhradně ichformou, kdy Wren k Adamovi často promlouvá a ten styl jen podtrhuje poutavost celého příběhu.
Tohle bylo naprosto úchvatné čtení o bolesti, pocitech viny, vyrovnání se se svou minulostí, ale také o dobru, přátelství a lásce. A já si to maximálně užila.
Mé první setkání s Pavlem Renčínem dopadlo naprosto famózně a Vězněná oficiálně vyhrála nejvíc #spooky říjnovou knížku!
Marie a Martin. Dvě hlavní a stěžejní postavy tohoto hororového příběhu. Střídání kapitol z minulosti a přítomnosti, abychom mohli pomalu sledovat prolnutí těchto dvou postav. Marie, dívenka, která za minulého režimu jela na prázdniny na Šumavu a Martin, učitel trpící výpadky paměti a halucinacemi. Nepopsatelný příběh.
Naprosto strhující a dusivá atmosféra šumavských lesů, roky nepředstavitelného utrpení, příběh, který vás chytne a nepustí, toho pocitu stísněnosti a bezmoci se jen tak nezbavíte. Nebudu lhát, necítila jsem se při čtení příjemně, ale přesně tohle jsem od knihy chtěla, aniž bych to tušila. Za něco takového by se rozhodně nestyděl ani Stephen King. Bravo! A já jdu vyhlížet další autorovu knihu!
Únikovka je, dámy a pánové, naprosto famózní psycho thrillerem.
Skupina 7+1 lidí je unesena cestou na psychologický experiment věhlasného profesora, který se vzhlédl například v Stanfordském vězeňském experimentu. A záhy po odstartování začne jít do tuhého a doslova o holý život.
Tak tuhle knížku jsem si vážně užila. Krátké a úderné kapitoly, které vás nutí číst dál a dál, postupné odhalování psychopata a jeho motivů, zajímavé místnosti únikovky, kdy se spolu s nedobrovolnými účastníky snažíte najít klíč a přežít. Bravo! Autora si pohlídám, protože jestli mu u nás vyjde další knížka, rozhodně po ní sáhnu.
Tak je to tady, konečně jsem se i já pustila do všemi oblíbené #sarahjmaas a musím přiznat, že už chápu, co na ní všichni vidí.
V Rodu země a krve se seznamujeme s Bryce, napůl vílou, napůl smrtelnicí, která se snaží vypořádat se smrtí blízkého člověka a zamotává se do spletitého mocenského boje, snaží se přežít všechny nástrahy, odhalit vraha, nepřijít o práci a taky o život.
Anotace této knížce vesměs ubližuje, protože až na doporučení Renči @rada.ctu jsem knize dala šanci a ještě, že tak. Musím se přiznat, že takhle zajímavou a propracovanou fantasy jsou dlouho nečetla. Najdete zde opravdu vše - víly, vampýry, anděly, démony, čarodějnice, skřítky, černokněžnice, duchy, archanděly…no prostě všechno. V téměř 800 stránkách je vám představen svět, který dává smysl, příběh se neustále rozvíjí a složitě a zajímavě proplétá, nechybí tu přátelství, láska, ale a i zrada a utrpení a každý krok budete s Bryce poctivě prožívat. A že tam těch šoků je docela dost.
Knížce ten cihličkový počet stran neubírá na zajímavosti, zápletky jsou originální a zajímavé, jen je to holt bichle, která se úplně nedá hodit do kabelky a číst třebas v metru. I když, proti gustu…
Moc se těším, až za měsíc vyjde druhý díl, Rod nebes a dechu, protože mě fakt zajímá, jak se bude příběh vyvíjet dál a co si na nás Sarah vymyslí, očividně je to docela génius.
Čtvrtá přečtená knížka skvělého J. P. Delaneye byla opět pořádná jízda a parádní psychothrillerový zážitek.
Tentokrát poznáváme dvě rodiny, kterým v nemocnici zaměnili předčasně narozené děti. Sledujeme tak strastiplnou cestu, jak z toho ven a nezbláznit se. A počáteční dobré vztahy obou rodin se samozřejmě po chvíli začnou hroutit…
Myslím, že toto je snad první kniha, kterou jsem musela cíleně odkládat, protože jsem byla zhnusená a bylo mi bylo špatně z toho, jak je celá situace pro jednu rodinu nespravedlivá, jak je celý systém proti nim a i jediná drobná chyba je může připravit o dítě. Zároveň vás kniha donutí i přemýšlet nad tématem výchovy X zděděných vlastností.
Deník je jediná knížka, kterou jsem si odvezla z letošního Světa knihy. A proč jsem já, nečtenář romantiky, sáhla zrovna po této knížce? Protože je o holce, která jede vařit pro 50 lidí na tabor a přitom je pomalu ráda, že nespálí čaj!
A já na tábory jezdím vařit pro 70 lidí, takže naopak nějakou praxi mám a strašně mě zajímal pohled z druhé strany. Přeci jenom, na místě hlavní hrdinky Sam jsem byla před 10 lety, kdy jsme do toho s kámoškou spadly v průběhu tábora rovnýma nohama. Tehdy bych takovou knížku rozhodně ocenila, převážně udávané recepty, protože i když je to lehce přitažené za vlasy, dává to smysl, fakt – my taky po většinu času doufaly, že to dopadne dobře :D.
Knížka mě neuvěřitelně bavila, culila jsem se celou dobu a nahlas jsem se smála nad poznámkami jako “když bude večer čočka a další den bude čočková polévka, nebudou si myslet, že je to zbytek ze včerejška”? Tohle se na našich táborech vůbec neděje :D. Že jednání postav nedává vždy úplně smysl nebo že nejsou vykreslené nijak zvlášť do hloubky a celý je to takový rychlý a pitomý je úplně fuk, já byla duchem na našich táborech, usmívala jsem se a vzpomínala. Teda my ve stanech nemáme zásuvky na nabíjení telefonů – to byla nejmíň reálná věc na celý knížce.
Překvapivě dávám větší hodnocení, než bych podobnému příběhu dala normálně, ale tuhle knížku nedokážu absolutně hodnotit objektivně, moc to útočí na mou skautskou duši. Navíc ta nádherná obálka od dory, příběh formou deníkových zápisů a krásné ilustrace uvnitř knihy jsou pak jenom třešničkou na dortu.
Tahle knížka úplně minula můj čtecí obzor, dokud o ní nemluvila @penny_and_books v podcastu @knizniklub a nehodnotila ji jako jednu z nejlepších knížek za rok 2021. Tak jsem se rozhodla po ní sáhnout a pane jo!
Addie uzavře smlouvu s ďáblem (?) a od té doby si jí nikdo nepamatuje. Ale dostala to, co chtěla - svou svobodu. Až do jednoho dalekého dne, kdy si jí Henry zapamatuje. A tak se rozbíhá kolotoč poznání.
Tohle byla naprosto dokonalá knížka. Addie je skvěle napsaná postava, věříte jí její emoce, myšlenkové pochody, důvody, co proč dělá. Vše je vysvětleno do detailu, příběh nás zavádí do spousty časových os, kde se Addie ocitá a dobová atmosféra je téměř hmatatelná (války, revoluce, nové světy). Addie sice nemůže zanechat svou stopu, ale pomocí umění zanechává stopu alespoň v umělcích a stává se jejich nepolapitelnou múzou napříč staletími.
Problém jsem měla v podstatě jen s Henrym, přišel mi jako lehce privilegovaný a rozmazlený spratek a bylo mi vcelku jedno, co s ním bude, ale co už.
Za to postava Luca, ach bože, ta byla prostě dokonalá a přesně takhle si představuju napsaný hate to love vztah a ne ty klišoidní, kde je vám to okamžitě jasný.
Konec jsem dokázala celkem rychle odhadnout , po odhalení jednoho twistu, ale poslední kapitolu jsem teda opravdu nečekala.
Tohle bylo prostě boží čtení a já se mám v plánu k autorce ještě určitě vrátit.
Druhá šance je něco, co se jen tak nevidí. Dlouho jsem vzpomínala, jestli jsem četla něco alespoň trochu podobného, ale nic se mi nevybavilo.
O ději se toho asi nedá rozepisovat moc, abych neprozradila nějaký spoiler a je to tak skvěle zamotaný příběh, že to si prostě musíte přečíst!
Je tu naprosto všechno od postapo světa přes cestování v čase po super sci-fi budoucnost, až vám oči přechází.
Ovšem drobné varování: ten příběh je složitý a opravdu vyžaduje maximální pozornost, abyste se nikde neztratili, mně se to četlo pomalu (což ale nevadilo) a až to do sebe všechno zapadne, no tak to si sednete na zadek!
Naprosto neuvěřitelná kniha, která že začátku lehce připomínala Kinga, pak jsem tam viděla Atlas mraků a drobné náznaky AHS. Já tam prostě měla úplně všechno.
Rozhodně si ale knihu brzy přečtu znovu, aby to do sebe všechno ještě lépe zapadlo, protože tohle je opravdu neuvěřitelná skládačka!
Adame, bravo! Po dočtení jsem seděla dalších 10 minut v tichu a obdivovala jsem, co jsi dokázal vytvořit.
14 dní! Imaginárního přítele jsem si užívala celých 14 dní a byl to teda zážitek!
Je to opravdu zvláštní příběh a nedá se o něm moc říct, abych něco neprozradila, ale klaním se před autorovou fantazií, protože tohle všechno vymyslet? To teda klobouček!
Místy mi to opravdu hodně připomínalo Kinga (převážně Doktora Spánka a Osvícení), je to takový vlezle nepříjemný, prostě creepy.
Je mi trošku líto nízkého hodnocení jak na Čbdb, tak na Databázi, za mě to jsou 4* z 5 za ten zajímavý zážitek, kord, když si zkusíte představit některé části knihy v naší realitě. Není to úplně horor, ale ano, jednou jsem četla pozdě do noci a nebylo to úplně příjemný.
Zároveň bych chtěla vypíchnout, jak je kniha bravurně stylisticky řešená.
Takže suma sumárum: opravdu ojedinělý a neopakovatelný čtenářský zážitek!
Konečně jsem se dostala k Přízrakům domů Carrowů a ANO, je to nejlepší díl Darcy Coatesové!
Je to nepříjemný od první kapitoly, strašidelná atmosféra stoletého domu na útesu, obklopeného bouřícím se oceánem dýchá z každé stránky a je to taková typická hororová duchařinka, s pár pěkně poctivými děsivými momenty!