vendy246 komentáře u knih
Bezvadné čtení o lidech žijících na přelomu minulého století na Karvinsku, v kraji, který zásadně ovlivnila těžba uhlí. Běžný život na pozadí důlního neštěstí, bídy, první světové války a vzniku Československa. Pro mne nové informace ohledně česko-polských hranic a vztahů v tomto regionu. Naprosto uvěřitelné charaktery a příběhy napsané lehkou rukou. Přečteno za tři dny.
Čechovi by se chtělo říct, že Orwell byl jasnovidec, jenže v době, kdy my jsme tady farmu zvířat budovali, v Sovětském svazu už byla v plné nádheře. Zvířata ve finále jen pomohla ke korytům někomu jinému. Dokonale výstižný popis převzetí moci a zdrojů - účelové vykládání minulosti, změny pravidel, manipulace, blahobyt jedněch díky práci druhých. A kdykoli se naskytla příležitost k protestu, ovce začaly bečet.
"VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ"
První kniha od této autorky. Přečteno za dva večery. Řadím do partičky Lednická a Mornštajnová. Napsáno prostě, jako jsou prostí samotní hrdinove. Prostí, ale hrdinové. Šilená doba, vlastně lidi.
(SPOILER) Od první stránky něco, co nechceš. Frustrovaná babička, chladná naštvaná chlastající matka, otec neznámý a děda zalezlý v dílně. Nešťastné, peskované, nemilované dítě. Dokonalý popis toho, v jakém prostředí některé děti musí vyrůstat, dost hrozné i bez zneužívání, samoty, nepochopení, následků...
Čekala jsem, nějaké rozuzlení ohledně otce, nějaké stanovisko babičky a nečekala jsem, že nebude napravena křivda na Jakubovi. Snad, že to víc odpovídá reálnému životu. Ale za takovou nálož by se čtenář rád dočkal alespoň nějaké útěchy. Les v domě je jednoduché současné čtivo na těžké téma. Ženský, hlašte rodinné úchyly!
Nádherný týden se 170 let starou Babičkou. V nezměněném vydání to není lehké čtení, už vůbec ne pro děti. Babičku čtenář nejlépe ocení až se znalostí životního osudu Němcové, časů, kdy dílo vznikalo a poměrů, ve kterých dokázala něco tak výjimečného. Nádherný popis života na venkově té doby. Kolik přísloví se nám zachovalo díky Boženě Němcové? Lidové zvyky, víra, pověrčivost a nad tím vším láska.
"Aby ti dal Pánbůh štěstí a požehnal vás oba, abyste ke cti a chvále boží živi byli a světu prospívali"
Obdivuji Kateřinu Tučkovou, za mě je to nejlepší současná česká spisovatelka. Nepřestává mě fascinovat svým talentem, inteligencí, vzděláním a odvahou se přes svůj nízký věk pustit do tak těžkých témat.
Dílo krásně napsané, zajímavé, hluboké a opravdové. Měla jsem pocit, že to autorka sama zažila, že to vypráví stará žena. Přečetla jsem za 4 dny.
Co říci k tématu. Nabízí se: zlo plodí zlo, zub za zub, pomsta je sladká, když se kácí les, létají třísky, účel světí prostředky, ale…
Neřešila bych jenom německou otázku. Poselstvím myslím je, že každé zlo a nespravedlivost, plodí zase jen zlo a nespravedlivost. Že nejhorší věci si dělají lidi navzájem. Oproti tomu s úrazem, nemocí, přírodní katastrofou se lze nějak vyrovnat.
Ti, kteří jsou zrovna „na vlně“ a okolnosti jim přejí, neberou ohledy, užívají si výhod, zneužívají situace a profitují. Na oběti nehledí.
Co kdybychom označili komunisty páskou, zabrali jim majetek a poslali je dělat do kravína? Kolikrát jsem slyšela - táta byl u komunistů, ale nikomu nic neudělal, nebo on byl ten hodnej (… ?) Vykládejte to někomu, komu vystěhovali rodiče a zabrali veškerý majetek. Komu rozkradli sousedi, co se dalo, zatímco byl v lágru a jeho žena zavřená a nadopovaná v blázinci. Těm lidem, jejichž rodiče se nedožili ani vlastních vnoučat a děti vychovali v takovém strachu, že pochopíte spisovatelčinu Gertu. A nakonec i Barboru.
Válka s mloky mne velice překvapila a bavila. Obdivuji Karla Čapka, kterého jsem vpodstatě objevila a doceňuji ho až teď... Kniha je úchvatná, mnohovrstevnatá, s přesahem. Dokonalé vykreslení lidského chování, přístupu jednotlivce, národních zájmů, vztahu lidí k jiným živočišným druhům a problému přelidnění. Tedy přemločení tss tss tss...
Čirá hrůza. Vzpomínky na cokoli pěkného nemají cenu, stejně jako peníze nebo zlato. Zásoby jsou snězeny, zvířata taky. Přes šílené klimatické podmínky jsou si lidé největší hrozbou. Jsou vrahy nebo potravou. Opravdu se, kdyby bylo nejhůř, sežerem navzájem? Jak moc je lidskost závislá na blahobytu?
Žádná kniha mě nezasáhla jako tato. Přesto nevím, zda by nebylo lepší ji nikdy nečít. Nezbavím se toho.
Krásná literatura - forma i obsah. Hned na první stránce pochopíte, proč je dílo na seznamu doporučené četby. Autor s obdivuhodným talentem popsal na pár stránkách niterné pocity dospívání a první lásky, ale také třídní rozdíly, válečnou Paříž a všudypřítomnou hrůzu.
"Přihlíželi tomu zběsilému počínání podobně, jako když se střízlivý dívá na opilce"
Kniha se čte sama, dobrý námět a velké téma. Život v totalitě. Na těch 300 stránkách si ho užijete. Děj posazený do současnosti, vypovídá mnohé o naší minulosti, o čtyřiceti letech socialismu a vládě komunistů, kdy jedni žili na úkor druhých. A všichni se báli. Jedni o život a druzí o výhody. Děkuji autorce, že se opakovaně věnuje tomuto tématu, ačkoli se obávám, že mnozí potrefení a jejich stejně založení potomci k žádné sebereflexi ani po těch letech nedospějí. Protože se jim to prostě vyplatilo. Ale dívejme se dopředu a střežme svobodu a demokracii jako největší hodnotu, jako náš poklad.
Bezvadná do posledního detailu, mohu-li (svým omezeným:) intelektem posoudit. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla a ke které jsem se po 20-ti letech vrátila. Dojemný příběh, sonda do lidské duše. Nahlédnutí do pocitů mentálně omezeného Charlieho, do hlavy Charlieho coby genia i do hlav lidí, kteří byli více či měně konfrontováni s oběma póly lidského potenciálu. Uvědomění si, že se nás to v podstatě věkem týká všech. První symptomy opotřebování - citová nestabilita a zapomnětlivost...
Obal knihy naprosto matoucí, nové vydání je moc pěkné.
Strhující svědectví o květnových dnech 1945 očima mladíka. Vyprávěno jen tak mimochodem, protože hlavní, co jelo Danymu v hlavě, byly holky. Velice zajímavý popis událostí - Němci, Rusove, legionáři, komunisti, poměry v Náchodě a napáchaná zvěrstva. Ve své době nevídaný úkaz a proto nekompromisní zákaz. Pěkný jazyk. Krásné čtení.
"Mluvit se s ní nedá, jenom kecat, a to by tě otrávilo, pořád"
"Zná vždy jen jedinou ideologii, svůj vlastní sobecký zájem"
Rozsáhlé, zábavné a promyšlené dílo. Pěkně vykreslené postavy, jejich osudy a specifické vyjadřování. Pro mne zajímavé čtení o roku 1866, o časech Rakouska-Uherska a První republice a celém minulém století v kontextu střední Evropy. Přejmenovaná města a přejmenovaní lidé žijící řízením osudu v cizích zemích. Wenzel Winterberg, narozený roku 1918, se umí dívat skrz historii a pak z toho má melancholii, ano, ano. Ale co dělal za druhé světové? A co všechno se tu vlastně za všechny ty roky a roky odehrávalo?
Beautiful landscape of battlefields, cemeteries and ruins.
Vyprávění o lidech z jedné vesnice, jejich duchovním růstu a různých životních cestách. Kámen mudrců se čte hezky a pomalu, protože člověka přiměje přemýšlet, chvílemi až meditovat. Anker Larsen věděl všechno už před sto lety. Nádherné čtení nejen pro ty co mají podezření, přání nebo zkušenost, že duše je věčná.
Přečetla jsem za týden, úplně mě to pohltilo. Nestačila jsem se divit, žasnout a být ohromená. To autor chtěl... Hlava ani srdce nebere, proč lidé, jejichž náboženství je nosným pilířem křesťanství i islámu, museli po tisíce let tolik trpět. Byli nuceni opustit svou vlast, živořit všude možně po světě, trpět ústrky, bezpráví a vraždění. Ti co přežili pogromy a koncentráky se neměli kam vrátit, nikomu nechyběli a nikdo se jich nezastal. Neměli jak a za co se dostat do Palestiny a když už tam skoro byli, drželi je Britové v dalších táborech na Kypru. Nakonec je v zemi zaslíbené čekala jen poušť a nekončící boj s Araby, kteří měli zbraně a byli v obrovské přesile. To mohli zvládnout jen Bohem vyvolení...
Pěkně napsaná kniha, která se čte sama.
Tolik paralel s politickým světem!
Chlapci zvolený správný kluk Ralph se pokouší o demokratické uspořádání party. Neobstojí však proti agresivnímu egoistovi Jackovi a jeho znamenitě fungující diktatuře. Ralph se radí a nastoluje pravidla, která však nikdo nedodržuje. Nejen prckové chtějí jíst a spát pod přístřešky, ale když mají pracovat, jdou se raději koupat. Oproti tomu pod Jackovým vedením fungují všichni dokonale - ze strachu.
(Nejen) v přírodě silnější vyhrává, i když to není fér.
Dvacáté století ve Vietnamu. Japonci, Francouzi, hladomor po vzoru rudého bratra. Komunisti a jejich pozemková "reforma"a následná válka komunistického (socialistického) severu proti demokratickému (kapitalistickému) jihu podporovaného Američany. Osudy jedné rodiny, kde ani jedna generace nezůstala nezasažena. Mrtví, zabití, zavraždění, hladoví, okradení, znásilnění, tělesně a psychicky poznamenaní. Nekonečné útrapy způsobené opakovanou ztrátou majetku a rodinných příslušníků, přátel, rozvratem rodin. Vyprávění babičky Din Lan a vnučky Huong je přesto velmi citlivé a čtivé. Popisuje vietnamské zvyky a tradice a vietnamskou rodinu, která je místním nade vše. Kniha je také plná tamních přísloví a vaření domácích pokrmů.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Něco jiného, zajímavého a strašného...
Karel Čapek a jeho dokonalý a stále současný jazyk. Povídky překvapivě v (tehdy neuznávaném a za pokleslý považovaném) detektivním žánru. Zajímavé příběhy a pohnutky pachatelů a ještě zajímavější pohled na vinu a trest. Prostě skvělý Karel Čapek.
"Neptejte se mě... Každá otázka dává pokyn"
Bavilo a zajímalo. Krásná, mladá, vzdělaná a sebevedomá žena a její kariéra v oboru, kde by to jeden nečekal. Mile mě překvapilo, jak dobře MVK píše, je vidět, že vládne slovem, navíc má smysl pro humor. Fandím Církvi československé husitské, myšlence jednoho Boha i MVK.
Bezvadně napsaná a oči otevírající téměř sto let stará kniha, která se četla sama. Popisuje život "tuláků" v Paříži, kteří jsou necháni bídě napospas, dřou a živoří. V Londýně je o ně postaráno tak, že se nesmyslně lopotí od jedné charity k druhé aniž by měli šanci se z toho kolotoče vymanit. Všude bez rozdílu se na chudých dobře vydělává. Po přečtení tohoto díla naleznete mnoho paralel se současností, možná to změní váš pohled na bezdomovce a nižší sociální třídy. Bída nevoní a není cool, ale taky to není veget, jak si mnozí myslí. Stačí se podívat kolem sebe, nenadřou se často ti nejchudší na své mizerné platy nejvíc?