vendylein komentáře u knih
Piranesiho jsem četla jen a pouze na doporučení kolegy, o knize jsem nevěděla zhola nic. První kapitolou jsem se prokousávala s očima navrch hlavy, s tím, že si nejsem jistá, jestli mi tohle začne dávat nějaký smysl. S každou další kapitolou ale s vypravěčem odhalujete další a další střípky a ono do sebe vážně začne zapadat.
Brilantní náhled do mysli člověka. Brilantní postupné odhalování pointy. Kniha, která mi rozhodně utkví.
Vřeteno je kouzelná kniha. Formou, jazykem, (snovou) atmosférou. Promyšleností to detailu (jen si otevřete stránku, na které je obsah).
Jakubovi Königovi se skvěle podařilo vystihnout přechod od naivní nevinnosti dětství do syrové dospělosti. Do uvědomění si, že ne vždy je tu někdo, kdo vás má rád, ochrání vás a pofouká vám rozbitý koleno. Že někdy je to na vás. A že někdy se musíte vy postarat o ostatní. A že svět není tak úplně fér.
K téhle fantaskní knize se určitě budu chtít vrátit. Některé její věty si nechat převalovat na jazyku. A některé její obrazy si nechat rezonovat v mysli...
Ted Chiang patří k těm autorům, u jejichž knih se budete hodně zamýšlet. A možná si i vypisovat, lepíkovat nebo fotit mnohé pasáže. Jeho sci-fi povídky mají velký přesah do filozofie, často v nich najdete témata víry, lingvistiky a umělé inteligence. Výdech je soubor devíti povídek, při jejichž čtení nespěchejte, nadechujte i vydechujte pomalu...
Všechny jsou skvělé, všechny stojí za to, je v sobě nechat rezonovat. Na mě nejvíc zapůsobila bolestně pravdivá povídka Velké ticho. Pokud hledáte akci, sáhněte po jiné knize. Pokud hledáte klidné, melancholické a skvělé čtení plné emocí, neváhejte.
Klasika v žánru od klasika žánru. Doporučuju číst právě v novém překladu a nezkráceném vydání, co vyšlo u Arga.
Ohromně mě baví číst stará sci-fi; srovnávat to, jaký náš svět s tím, jak si ho představovali lidi jako Robert Henlein. Takže jsme si tenhle román hodně užila. A to i přesto, že jako zarytému ateistovi mi část, která je už hodně o úvahách na téma víry/ náboženství přišla zpočátku dost mimo. Nicméně jako každé dobré sci-fi mě donutila přemýšlet :)
Cizinec v cizí zemi je svižný, velmi vtipný a zábavný (skvělý překlad Alžběty Lexové!). Ačkoli na Dveře do léta prostě nemá no :)
Achjo.. tohle bylo špatný.
Autorova trilogie Vzpomínka na Zemi se mi líbila moc, hlavně první díl. Kulový blesk byl zajímavý. Věku Supernovy nelze upřít čtivost, ale to je tak všechno. Postrádá to smysl, logiku, postavy, se kterými byste se mohli jakkoli ztotožnit a jejich osud vás zajímal...
Nutno podotknout, že při pohledu do tiráže nebo na internet tenhle román předcházel jak Kulovému blesku, tak trilogii Vzpomínka na Zemi. Takže ty dvě hvězdy dávám spíš za to, jak se autor postupem času celkem pěkně "vypsal". Jinak je to za mě bohužel velký špatný.
Moje první a upřímně asi posledni kniha od pana Hartla. Dárek k vánocům, tak jsem si před těmi dalšími řekla, že vystoupím ze své čtenářské zóny a dám tomu šanci.
A jako četlo se to dobře, ale působilo to na mě hodně na sílu, se snahou být za každou cenu vtipný a autentický a dramatický. Což moc nevyšlo.
Budu překvapené, pokud nějaké knize od Becky Chambers někdy nedám plný počet hvězdiček. Ať píše o čemkoli, vždy ve mně vyvolá hřejivé pocity. A za to jí budu vždy neskonale vděčná...
Must read pro fanoušky žánru.
Nejedná se o akční čtení, způsob vyprávění je je poměrně náročný na čtení - de facto se jedná o deníkové zápisy hlavního hrdiny, spousta věcí zůstává nedořečených, jazyk je mnohdy velmi poetický a to i když mluví o vědeckých pojmech, či popisuje postavy apod.
Celé je to zamotané, konec jsme upřímně nečekala (stále jsem doufala, že...).
Syrová, silná a intenzivní, otřesná, poetická, důležitá, emotivní, niterná, otevřená. Taková je tahle kniha.
Skvěle napsaná a krásná, byť to, co v ní postavy zažívají není ani trochu krásné.
Autobiografická, což jí dodává další rozměr. A o to víc vás zasáhne...
Já bohužel téhle knize nemůžu dát hvězdičky, neb jsem ji četla ve vydání z roku 2018, do kterého ale asi někdo vzal původní překlad, který ani nezrevidoval.
Některé věty nedávaly smysl, respektive dávaly, ale až po několika přečteních, případně dohledání, co tím chtěl tak asi překladatel říct. Výrazy, které se dnes už nepoužívají, případně vyloženě špatné překlady (vážně si Jem koupil k narozeninám parní stroj??? No.. ne, koupil si vláček).
Čtení téhle knihy ve mě tedy nevyvolalo nic moc víc, než potvrzení přesvědčení, že na překladu sakra záleží.
Brian Evenson je skvělý spisovatel (a nutno smeknout i překladateli do češtiny Jakubovi Němečkovi). Na malém prostoru ve vás dokáže vyvolat velké znepokojení a tíseň. Perfektní (podzimní) čtení!
Zbožňuju Izajáše, zbožňuju Lairda.
Nezbožňuju krimi a thrillery, ale... tuhle gangsterskou sérii prošpikovanou trefnými popisy a hláškami, vtipem i napětím zkrátka žeru a beru všema deseti. Hlavního hrdinu nelze nemilovat už jen proto, že je schopný pověsit za koule do průvanu kohokoli, kdo vztáhne ruku na němé tváře. Nebo třeba proto, jak jde do všeho po hlavě.
Jak je u nakladatelství Gnóm! zvykem, těšte se taky na skvělý překlad.
Velmi zajímavě a netradičně zpracované téma poruch osobnosti. Je hodně znát autobiografický prvek, popisy stavů a myšlenek hlavní hrdinky a božstev či démonů v ní jsou neskutečně reálné a zároveň surreálné.
Syrové a velmi strhující čtení... pokud jste otevřeni tak trochu jinému pohledu na příčiny nemocí duše, nebinárnímu pojetí identity a určitému spiritualismu, který knihou prostupuje.
Arnold je prostě superhrdina každým coulem a to nejen ve svých filmech, ale i v životě. Stejně jako ve filmech ale ani v jeho životopise nevidíme to všechno "za tím".
Ano, je tu pár neúspěchů a nepříjemností, ale vy víte, že Arnold to vyřeší a vyjde z toho jako vítěz (a že je vlastně přece morálně bez poskvrnky, i když nějaký ten škraloup tam je, ale on to vlastně přece myslel dobře a aspoň ho to polidšťuje).
Ano, jsou tu nějací pomocníci, nicméně stejně máte pocit, že všechno dobré ve svém životě si vybojoval sám, všechny dobré nápady měl on a tak vůbec :)
To nic nemění na tom, že tahle kniha je supermotivační a v určitých ohledech superinspirující (jeden by skoro začal s kulturistikou :)) a že Arnoldovi nelze upírat neuvěřitelná cílevědomost, tah na branku, píle a snaha něco dokázat. Arnold je prostě ikona a bylo fajn poznat ho trochu blíž než jen jako herce z (pro mě) kultovních snímků.
Mohl by prosím HOST dovézt Tamsyn do ČR? Strašně ráda bych se jí zeptala JAK? PROČ? COOO? A WTF?
První díl téhle série byla hláška za hláškou, jedna velká akce. Druhý díl byl jedno velké cože, psycho a když jsem se začala chytat, tak skončil. Třetí díl je kombinace obojího. Jízda, u které netušíte, kam směřuje. Tohle je rozhodně jedna z nejoriginálnějších sérií, co jsem kdy četla. Svým stylem vyprávění, roztříštěností nesedne každému, ale ten postapo svět, všechno to divné, pokud vás chytne, nepustí.
Chci víc! Miluju Nonu (a Ňoumu samozřejmě). Chci, aby dostala tričko s knírem a gumičky...
A hurá, vypadá to, že bude ještě jeden díl. Can´t wait!
Jako vždy cením skvělý překlad Alžběty Lexové.
Líbily se vám oba díly Autismu & Chardonnay? Pak se vám rozhodně bude líbit i Uprostřed, beletristický debut Martina Selnera. S lehkostí a suchým humorem sobě vlastím vás v tomhle textu opět vezme na návštěvu do těžce pochopitelného světa autistů, jejich vnímání a toho, jak je často vnímají většina "normálních" lidí. Zároveň najdete v Uprostřed i druhou linku, ve kterém budete sledovat vývoj romantického vztahu. Osobně se moc těším na další autorovu knihu a jsem zvědavá, jak se Martin Selner do budoucna ještě rozepíše. Zatím ho vnímám jako brilantního autora krátkých, úderných, vypointovaných příběhů, v Uprostřed bych se bývala ráda ponořila hlouběji, opravdu až doprostřed na dřeň :)
Číst Becky Chambers je jako být zachumlaná do deky, pít kakajíčko a mít zas jednou víru v lidstvo. Pokaždý. Zkrátka zbožňuju její knihy.
9 hororových povídek, některé lepší, některé méně lepší. Jenže Laird Barron se dá číst, i když není v top strop formě. Je to mág, se slovy to umí, dokáže skvěle vykreslit atmosféru. U čtení některých textů budete mít stažený půlky, to teda jo.
Povedená čtivá young adult fantasy. Pravda, děj je trochu předvídatelný, ale svět je vymyšlený hezky. Grimoáry mě nadchly, Silas mě bavil a celkově hodnotím kladně. Čtenářům YA mohu rozhodně doporučit.
Dnešní optikou je Zuřivec překonaný, v aktuální sci-fi produkci by s ním Kuttner pravděpodobně neobstál. Nicméně retro čtení mě vlastně bavil. Doporučila bych ho ale spíš jen velkým fandům žánru. S hlavním hrdinou ani jinými postavami cítit nebudete a z pohledu poznatků vědy příběh není uvěřitelný, místy spíš až vtipný či směšný. Či asi nejlépe: zábavný. Někdy asi chtěně, někdy nechtěně.