Veríňák komentáře u knih
Zklamání.
Hrozně moc keců jak z románku pro čtrnáctiletou holku. Díkybohu se první dvě třetiny četly vážně svižně, proto tři hvězdičky. Bohužel poslední část knihy byla zaprvé tak strašně předvídatelná a zadruhé ještě víc utahaná, že mi úplně zkazila celkový dojem.
Přesně díky takovýmhle objevům mám ráda Knižní výzvu. Bez ní by mě ani nenapadlo si tohle přečíst :)
Což by byla velká škoda, protože to bylo mnohem lepší, než jsem čekala.
Davida Duchovnyho mám zafixovaného všelijak, ale nikdy mě nenapadlo, že by mohl dobře psát. A stejně tak mě nikdy nenapadlo, že by se mi mohla líbit kniha s baseballovou tématikou. Oboje překvapivě ano.
Dojemný příběh otce a syna. Četlo se to krásně.
Můj první Zibura. Naprostá většina ho má ráda, tak jsem si říkala, že bude fajn po něm (v rámci motivace Čtenářskou výzvou) konečně sáhnout.
A bohužel… tohle není můj styl. Humor někdy až na sílu a celkově mi prostě tenhle styl cestopisného psaní nesedí. Obávám se, že další knihu autora si hned tak nepřečtu. Obálka perfektní.
Bylo to fajn, prostě fajn. Mnohokrát jsem na tom byla stejně jako autorka (ale to se domnívám, že většina lidí) a byť samozřejmě na základě přečtení knihy asi těžko bude někdo instantně šťastnější, v některých chvílích jsem si cíleně řekla, že by nebylo špatné přehodnotit přístup :)
To byla taková příšerná hrůza. Až fyzicky mě bolelo dočíst to (splněno jen kvůli Knižní výzvě).
Samé zdrobněliny, příběh veskrze žádný, jen popisy klientů, přehnaně sebevědomé pasáže o vzhledu, sexuálních výkonech i podnikavém duchu. Vlastně jsem se z celé knihy (nekonečných 360 stran) ani nedozvěděla, jestli Camillyn syn o povolání své matky věděl nebo ne. Každopádně, pro mě nepochopitelné je, že jako privát fungoval její být, když byl syn ve škole.
No... O dokonalých nožkách a vášnivé lasturce Camilky už doufám nikdy neuslyším. Padesát odstínů šedi je oproti tomuto aspirant na Pulitzerovu cenu.
Moc jsem se těšila, ale bylo to celé takové psané horkou jehlou. Nevím, jestli je to tím, že řecké báje jsou známější nebo ty naše prostě bližší, ale tohle mi přišlo hrozně odfláknuté a celkově dost chudé (jazykově především) a s výše zmíněnými se to nedá vůbec srovnávat.
Ježiš to byla hrůza. Četla jsem od Hitomi Hady a náušnice někdy ve věku sedmnácti let. Tehdy to pro mě bylo šokující, nové, prostě wow.
Teď je mi skoro třicet a v rámci Čtenářské výzvy jsem si řekla, že bude fajn si osvěžit vzpomínky. No, nebylo. Hlavní hrdinku Rin bych nejraději profackovala zleva zprava, jak mě celou dobu rozčilovala. Zpovykaná, hysterická, rozmazlená kráva. Furt jen chlast, sex, drogy, nihilismus, ale ve finále nic víc, než plochý popis. Do příští výzvy si Kaneharovou ráda odpustím :)
Přesně tahle kniha je důvod, proč mám ráda Čtenářskou výzvu. Při běžném výběru bych na ni takřka jistě nenarazila. Nezaujala by mě ani obálkou a ani tématem.
Přitom příběh zajímavý, obě časové linky mě bavily, četlo se to dobře… Spokojenost.
Lepší byla bohužel obálka a název, než příběh samotný. Respektive… příběh jako takový mě vlastně skoro nebavil, příjemné a pěkné byly jen popisy míst, vůní, vjemů.
No, nic hodno dlouhého zamyšlení ani mi příběh rozhodně neulpí v hlavě na delší čas, ale ve srovnání s tolik adorovaným Keplerem je tohle lepší. Pro mě rozhodně uvěřitelnější, reálnější charaktery i zápletka.
Něžná.
Přesně taková je tahle kniha.
Teoreticky by to byla taková normální love story ze střední, ale téma dvou homosexuálních teenagerů, a pochopitelně také zpracování, příběh povyšuje o mnoho úrovní.
Rozhodně stojí za přečtení.
Takhle… čtu knihu, když je mi bezmála třicet. Bohužel díky tomu mi vadily věci, co bych jako teenager přehlídla nebo si je neuvědomovala. Vadilo mi, že jsem jednotlivým postavám tak úplně nevěřila. Hlavně styl vyjadřování mi neseděl k dětem jejich věku. Stejně tak spousta námětů a detailů byla tak podivně, nesourodě splácaná.
Ono což o to, příběh sám by byl super, ale provedení se mi příliš nelíbilo.
Kdybych knihu četla v náctiletém věku, asi dám čtyři nebo i pět hvězd (což je samozřejmě chyba na mé straně, protože kniha je primárně určena pro young adult). Takhle to byl takový lepší průměr.
Že já se vždycky někde nechám nalákat!
Tohle byla hrůza.
Každá povídka měla jiného hlavního hrdinu, ale přitom byly všechny psány naprosto stejně a jednotlivé charaktery autor vykreslil taky naprosto identicky. Nebýt navzájem provázané dějové linie, nevím, o koho jde. Ale vůbec nejhorší je zpracování námětů (pro mě už tak blbých). Ach jo :(
Jedna hvězda jen za poslední povídku, a to ještě pouze za myšlenku.
Úplně jiný Potter než všech šest předchozích dílů.
Jasněže se mi to pořád líbilo, ale bohužel celou knihu provází některé nedotažené nápady a nedotažená vysvětlení, která mě dost rušila a někdy až rozčilovala.
Ovšem na druhou stranu musím pokorně smeknout před J. K. Rowlingovou, že, navzdory nesrovnalostem, příběh zvládla takhle dokončit. Přecejen na začátku putování s Harrym nemohla tušit takový úspěch a těžko měla všechno rozmyšlené od úplného začátku a čekající v šuplíku.
První Hanišová. Velmi čtivé a některé momenty vysloveně mrazivé (obzvláště s třítýdenním miminkem doma).
Trošku mě zklamal konec a nezanechalo to ve mně "to něco navíc", abych dala pět hvězdiček, ale rozhodně si od autorky přečtu další knihy.
Užila jsem si to. Kéž by takových učebnic bylo víc :)
No, opět darovaná severská detektivka a opět slabota. Pořád teda lepší, než například Písečný muž od Keplera, to byla vysloveně bída, ale pořád slabší tři hvězdičky a pokud podobnou knihu zase od někoho nedostanu. vyhledávat ji rozhodně nebudu.
Pořád se nemůžu rozhodnout, jaký mám na knihu vlastně názor. Koupila jsem ji zcela náhodně za 29 korun v knihkupectví, jelikož samozřejmě cena a dle obálky mi příběh přišel zajímavý.
Ale upřímně, zhruba do poloviny se mi četla velice těžce. Musela jsem se nutit nečíst něco jiného. Pak se to výrazně zlepšilo, nabralo spád, ale z toho, jak to všecko dopadlo, jsem už zase víc než rozpačitá.
Kniha, ke které se jednoznačně ještě vrátím. Spousta myšlenek, s nimiž zcela souzním, spousta myšlenek a znalostí, co mě obohatily.
Jsem ohromena rozhledem a pamětí pana Honzáka a kéž bych v jeho věku na tom byla alespoň trošku podobně :)
Rozhodně stojí za přečtení.
Hrozně těžké hodnocení, stejně jako kniha sama. Fantastická slovní zásoba, popis a opis nicoty, samoty, deprese.
Rozhodně nelehké čtení, ale už jen kvůli použitému jazyku to za to stojí.