Veríňák
komentáře u knih

To byla hrůza… vánoční dárek, nálepka bestseller. Začínám mít neodbytný pocit, že skoro vše s tímhle označením je jedna velká bída.
Tady konkrétně naprosto nereálná zápletka. Labilní "herečka" nasazená jako supertajná agentka k odhalení sadistického vraha. To fakt...?
Extrémně krátké věty, krátké kapitoly. Tenhle jev mi vadil už u Písečného muže od Keplera a ani tady jsem nepochopila význam.
Všecky postavy do jedné nesympatické a k tomu pro mě hrozně ošklivá obálka a na víc jak jednu hvězdičku to není.


Dárek od tchýně k Vánocům jako odkaz na mé kořeny mě výborně pobavil. Už se vidím, jak z úcty k rodné hroudě otce připravuji jezevce :)


Hromada rádoby šokujících popisů a přiznání zakrývající vlastně jen příběh jedné smutné, opuštěné, nedospělé holky, co strašně moc touží po lásce.
Nijak mě to bohužel neobohatilo, ani moc nebavilo, jen je mi z toho tak nějak těžko.


Myšlenka dobrá, ale chybí mi tu souvislosti a vysvětlení (např. proč nebyla omezena porodnost, aby nedocházelo k přemnožování planety?).
Bohužel z opravdu zajímavého námětu nakonec byl takový teenage románek v trošku atypickém prostředí. Kniha se nečetla vůbec špatně, asi nejzajímavější pro mě byly úvodní odstavce před každou kapitolou, ale celkově jsem bohužel čekala mnohem víc. Lepší tři hvězdičky.


Moc jsem se na Plavce těšila, dokonce jsem si ho odkládala na "správný čas". No a... byla to hrozná blbost. Extrémně krátké kapitoly (zvýšení napětí?), nereálně odvážné hlavní hrdinky a nereálně marní tajní policisté/bývalí vojáci… Srovnání s Poutníkem nebo dokonce se sérií Milénium je úplně mimo. Slabé tři hvězdičky.


Díky Knižní šifre za objevení téhle knihy. Četla se skvěle.
Pro nás, lidi, co nikdy neprožili ani zlomek toho, co Waris, je její příběh a vše, čím procházela (a nemyslím jen těžký kočovný život či ženskou obřízku, ale především pozdější střet s úplně jinou realitou) naprosto nepředstavitelný a minimálně pro mě znovu připomínající, v jak skvělé zemi se všemi právy a se vší svobodou jsem se narodila.
Rozhodně doporučuji.


Taková jednohubka. Čte se to rychle, není to náročné, děj je snadno předvídatelný… Klasiká Moyesová. Knihu od ní vždycky dostanu od mamky na Vánoce a přečteno mám max. 26.12. Neurazí, nenadchne, ale vlastně to mám jako oddechovou romanťárnu docela ráda.


Já jsem to vlastně ani trošku nepochopila… A vlastně je to asi úplně v pořádku. Absurdně absurdní, bavila jsem se.

Krásné a dechberoucí vyprávění.
Výborně napsané a především popsané poměry na moři, podmořský svět, nadšení při spatření pevniny i vřelé přivítání od domorodců.
Jsem moc ráda, že jsem tuhle knihu dík Čtenářské výzvě objevila :)


Precteno podruhe s odstupem asi deset let kvuli Ctenarske vyzve. A uprimne... strasne me to nebavilo. Nektere vety jsou krasne, hluboke, zustavajici dlouho v pameti, ale je to jak hledat jehly v kupce sena.


Ach jo. Nic moc. Po dlouhe dobe jsem mela chut na detektivku, pricemz tohle nebyla dobra volba.
Oproti "Nocnimu lovu" mi to prislo jeste snadneji napsane, na muj vkus az moc. Kapitoly, co maji dve az tri strany, asi tisickrat zopakovane, ze tohle je Ericin nejtezsi pripad, hodne nerealisticke situace... na 2,5 hvezdicky.


Většinu knihy tvoří povídka "Psí srdce" a především kvůli ní dávám 4 hvězdičky.
Je skvělá! Děsivě skvělá.
Ostatní mi bohužel nijak neutkvěly v paměti, dost ztěžka se mi četly a upřímně ve srovnání se Psím srdcem byly dost chabé.


Takové nijaké. Nečetlo se to vůbec špatně, naopak docela rychlovka, ale kniha ve mně nezanechala ani špatné, ani dobré pocity. Prostě průměr.


Proboha, co jsem si to naprosto náhodně koupila?
V knihkupectví jsem hledala nějakou fantasy, lehce historickou (čekám netrpělivě na vydání nového Červenáka) a Frost byl z Brna, z okolí Býčí skály… pocházím odsud, žiju v Brně, tak jsem si říkala: "Super, to bude fajn." No, bohužel nebylo. Styl psaní jak slohovka třináctiletého kluka, včetně jeho nezrealizovaných tužeb po dokonalých ženách s nimiž je ten nej sex na světě a všechny po prťavém alfa samci válečném mágovi doslova slintají. Sexuální scény k tomuhle žánru patří, ale tady to bohužel vůbec nezapadalo do děje a nemělo žádný smysl.
Mrzí mě to, vážně upřímně, ale je to na jednu hvězdičku, a to vlastně jen za to, že jsem se párkrát zasmála.


Ze všech čtyř příběhových linií je mi docela smutno a upřímně by mě zajímalo, do jakého časového období je kniha zasazená. Jasně, doba porevoluční, ale otázkou je jak moc.
Sama pocházím z vesnice a nejsem si jistá, jestli to na vesnicích funguje pořád ještě takhle (myslím tím pomluvy, závist, neustálé řešení, co si kdo pomyslí, …).
I když dost možná ano, protože při návštěvě rodičů mám pocit, že mi rentgenují i spodní prádlo :)
Každopádně, Dědina se velice rychle četla, nářečí vůbec ve svižnosti nepřekáželo. Petru Dvořákovou mám moc ráda a po Sítích, Já jsem hlad a Proměněných snech to bylo něco úplně jiného. Určitě doporučuji.


Těžká kniha ve všech ohledech.
Strašně těžko se mi četla dík používánému slangu/argotu, těžko se mi chytal děj a po jejím dočtení mi bylo hrozně těžko.
Co se rozhodně musí autorce přiznat, výborně pracuje s jazykem. Některá slovní spojení a obraty byly geniální. Ale celkově bohužel lepší průměr.


Můj první Hájíček. Trochu jsem bála, že je přechválený, ale naštěstí se to nepotvrdilo.
Jsem moc ráda, že se na scéně zase objevují čeští autoři píšící tenhle typ prózy (ať už jej nazveme venkovským realismem či jakkoliv jinak). A také jsem moc ráda, že popisují všecky tady ty, zdánlivě malé a komorní, příběhy z dob socialismu.
Rozhodně dobré čtení, v budoucnu se dalšímu Hájíčkovi určitě nebudu vyhýbat.
A ještě dodatek, hodně mi připomínal stylem psaní Morštajnovou, příběhem jako takovým konkrétně Hotýlek.


Vůbec nečtu poezii. Těžko přesně říct, proč vlastně. Možná proto, že naučena gymnáziem jsem vždycky ve verších hledala to, co jsem tam najít "měla" a měla jsem pocit, že je špatně, když to tam nenacházím.
Až najednou, zdědila jsem knihovnu po babičce a při procházení všech knižních pokladů se objevil tento Skácel.
A je to nádhera! Vždycky během dne/před spaním/po probuzení si přečtu pár básní a je to skvělé. Najednou vůbec nevadí, že nejsem schopna udělat rozbor a že třeba spoustu básní nepochopím přesně tak, jak byly (asi) zamýšleny. Důležitý je ten pocit.
Krásné, moc krásné.


Rychločtení. Námět zajímavý, četlo se mi to velmi dobře, ale bohužel nezanechalo žádný hlubší dojem a teď, po víc jak týdnu po přečtení, si jen těžko vybavuju, jaký jsem měla pocit.


Knihu jsem poprvé četla když mi bylo snad třináct a tehdy jsem hltala každou stránku, protože to bylo něco úplně nového a nepoznaného (vražda, násilí, sex, černá magie). Teď s odstupem patnácti let musím zkonstatovat, že je to hrůza.
Hlavní hrdinka Beatrice mi nebyla od první strany ani trošku sympatická, její vnitřní vlčice a kecy kolem ní mě vysloveně rozčilovaly. K ostatním postavám jsem si bohužel cestu taky úplně nenašla. Obecně dialogy jsou hrozně škrobené a celé takové… neuvěřitelné.
Závěr je takový celý pochybný. Pozor, následuje minispoiler. Zabijeme hlavního padoucha, získáme obrovskou spoustu peněz a... a co dál? Pokud by novodobá inkviziční síť byla rozlezlá skutečně všude, jak je to v knize naznačováno, smrt hlavního inkvizitora by nepomohla, stejně jako peníze.
No, poněkud nepovedený návrat do mládí :)
