veriszv komentáře u knih
I když v příběhu není mnoho wow zvratů a efektů, dokázal mě vtáhnout.
Líbilo se mi, že tu nejsou žádné brutální scény, spíše jen psychologická hra autorky.
Kniha ukazuje svět násilí, drog a také to, jak je lehké se k něčemu dostat a těžké se z toho vymanit.
Thrillerů už jsem přečetla mraky. I když tento nebyl nejlepší, rozhodně patřil k lepší půlce a já se od knihy vlastně neodtrhla. Splnila tak všechno, co jsem chtěla. Příběh, který vtáhne a nepustí - ideální letní čtení.
Potřebujete teď zrovna vypnout hlavu a zapomenout na svůj život?
Tahle knížka vás chytne, nepustí a odložíte ji až s poslední stránkou!
Nebo alespoň to se stalo mě.
Thriller plný zvratů s mistrně budovaným napětím. Místy jsem se dokonce přistihla, že tajím dech.
Jako každý thriller, i tento má pár těžko uvěřitelných momentů, ale mě to prostě v rámci mezí nevadí.
Nejlepší thriller co jsem v poslední době četla!
Příběh o vzduchoplavci, mořeplavkyni a suchozemci je poměrně jednoduchý a nemá příliš mnoho zákoutí. Na druhou stranu ale nemá ani hluchá místa a četlo se to skoro samo. Většina děje je naservírovaná čtenáři přímočaře rovnou pod nos, zatímco originálně nastíněný svět bohužel zůstává neprozkoumaný.
Ale i tak mě to nadchlo.
Je to zkrátka taková oddechová jednohubka. Pohádka pro dospělé, kterou by až na pár sprostých slov podle mě skoro zvládly i děti. A díky tomu, že jsem neměla žádná velká očekávání, i když nádherná obálka k nim trochu sváděla, jsem si knihu opravdu užila.
Pokud se rádi necháváte unášet na pohádkových křídlech fantazie, tak se pusťte do toho!
Já doufám, že Kateřina Havlíková napíše něco dalšího (třeba ze stejného světa? Prosím!) a já si to určitě přečtu.
Chvíli mi trvalo než jsem se v textu zorientovala a dostala jsem se na autorčinu notu, ale potom mě to bavilo a nechala jsem se unášet na vlně snů a podivností.
Jazyk je perfektní, i když místy to na mě působilo jen jako snaha o efekt.
Rozhodla jsem se to ale brát prostě jako hru s jazykem, takže mi to nakonec nepřekáželo.
Je to skvělá reflexe dnešní doby, nicméně pokud neradi experimentujete, tohle vás troufám si říct moc nenadchne.
Na tuto knihu jsem se velmi těšila, ale bohužel příběh vůbec nenaplnil svůj potenciál. Byl tu nefunkční svět, velmi málo slibované asijské mytologie a vše bylo prostě moc rychlé, určitě by tomu pomohlo, kdyby se autorka více rozepsala.
Líbila se mi ale romantická linka a hezky zakomponovaná úcta k předkům.
Celkově je to ale za mě spíše zklamání načančané do překrásné obálky.
Super originální nápad, který se jen tak nevidí. Nicméně ve fungování světa jsem našla pár děr.
Prazvláštní pokus o romantickou linku mi bohužel vůbec neseděl, asi jsem na to už stará.
Celé je to hodně pomalé vyprávění, které oceníte hlavně pokud máte rádi pletichy u dvora.
Konec nechá víc otázek než odpovědí, tak jsem zvědavá, jestli se u nás dočkáme dalšího dílu.
Celkově za mě spíš průměr, ale dalšímu dílu bych dala šanci.
Sochař oživuje faustovský námět, takže tu nenajdete nic úplně překvapivého.
Nicméně provedení, jak příběhu, tak grafiky, se mi moc líbilo. I když by to celé mohlo být možná trochu kratší.
Je tu pár nových nápadů a témat. A doslov tomu dá potom ještě další rozměr.
Za mě fajn čtení, i když to není nic co by mi vyrazilo dech.
Nejsilnější stránkou této knihy je rozhodně skvěle vybudovaný svět.
Post - apo prvky společně s indiánskou mytologií jsou velkým lákadlem a dostála přesně tomu očekávání, které jsem při spatření této kombinace měla.
Charaktery jsou barvité, ale vždy uvěřitelné a s pochopitelným jednáním. Objevující se mýtické postavy jsou super zpestřením.
Příběh je možná trochu jednodušší, ale skvělé postavy a zajímavý svět to mistrně vyvažují.
A já tedy doufám, že se u nás dočkáme vydání dalšího dílu.
Taylor Jenkins Reid vás nedostane příběhem. Rozbije vás emocemi. Naprosto vás rozdrtí představou, že opravdu Bez tebe napořád…
Nechápu jak to dělá, ale ať už jsem četla jakoukoli autorčinu knihu, prožívala jsem ji na 200 %. Detaily příběhů si po delší době nevybavuju, ale pocity ano.
Strážci země jsou pohádka, kterou jsem v danou chvíli nutně potřebovala. Nicméně není to úplně dětský příběh, který nadchne i dospělé. Pokud pohádky moc nečtěte, nebo čtete jen ty opravdu výjimečné, tak tuhle nechte raději dětem. Já jsem poslouchala jako audio a kniha mi zrovna sedla do nálady.
Řekla bych, že je to kniha pro trošku starší děti, už jen z toho důvodu, že je tu hodně popisných pasáží, které jsou sice krásně napsané, ale mladší děti je asi moc neocení. Nicméně díky nim má kniha super atmosféru.
Děj je trochu pomalejší, ale bavil mě námět i jeho zpracování. Navíc tu zní i eko podtón a to já cením.
Pokud rádi čtete dětské příběhy nebo hledáte čtení pro vaše děti, tak knihu klidně přidejte na seznam.
Nenáročný příběh, předvídatelný a téměř na jeden zátah. Ale takhle milou jednohubku jsem opravdu potřebovala. Pokud hledáte něco u čeho vypnete a bude vám hezky, tak Tokyo Story by vám mohlo padnout do nálady stejně jako mně. A pokud vás navíc baví Japonsko, tady můžete nasát zase trochu jeho atmosféry.
Od Aleše Palána jsem četla už spoustu rozhovorů a všechny byly skvělé!
Chtěla jsem ale zkusit něco, kde budou více slyšet jeho vlastní myšlenky.
Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět nabízí čtyřicet vylepšení světa, které by byly víc než skvělé.
Každou radu přečtete za 3 minuty a pak o ní můžete zbytek dne přemýšlet.
Není to asi nic, bez čeho byste se neobešli, ale jsou to milé nápady.
Když jsem dočetla, tak jsem si říkala “neurazí nenadchne,” ale je pravda, že pár dní po dočtení, byl ten příběh pořád se mnou…
Je to proste Gaarder - takže spoustu věcí naťukne a nedopoví, člověk přemýšlí nad příběhem i nad sebou… a to je vlastně super, takže pokud máte rádi filozofování a zamyšlení nad životem Josteina Gaardera, tak si ji dejte.
Závěr volné trilogie Anny Bolavé nás vezme potřetí na stejné místo, ale opět se na něj díváme jinýma očima. V centru dění totiž tentokrát stojí Hana Strnadová, která je další do skupiny podivínů.
Magická atmosféra, tajemno, řeka.. ale taky příběh o vztazích, křehkosti a o bolavých místech lidské duše.
Tento díl se mi líbil nejméně, protože tam na mě toho podivna bylo už asi příliš.
Nicméně i tak byl opět napsaný skvělým jazykem a za přečtení určitě stojí.
Přišlo mi. že autorka píše hrozně nevyváženě. U některých kapitol jsem umírala nudou, zatímco u jiných, zejména těch konverzačních, jsem se bavila. Oceňuju střídání pohledů dvou hlavních postav, i když kapitoly z Cooperovy perspektivy byly určitě zábavnější.
Kromě zdlouhavých nudných pasáží to bylo ale taky navíc celé dost předvídatelné…
Zkrátka oddechovky čtu občas ráda, ale oceňuju, když jsou svižné a mají něco trochu navíc, což jsem se tady bohužel nedočkala.
Knihu tedy doporučit nemůžu a do dalšího dílu se nepustím.
AUDIOKNIHA
Pohádkou se line téma životního prostředí, které je tam hezky nenásilně zakomponované. Je to ale příběh i o tom, že musíme prožívat těžké chvíle, abychom dokázali ocenit ty hezké. A taky o tom, že utíkat před těžkostmi se nevyplácí a je lepší se jim postavit čelem.
Určitě bych řekla že je to pohádka pro trochu starší deti, třeba okolo 13 let, ale myslím že se bude líbit i dospělým.
Audioknihu načetla Tereza Hofová, jejíž hlas se k příběhu skvěle hodil a krásně ho podtrhl.
Propojení komiksu a vážného tématu mi přijde jako opravdu skvělá volba, protože to zaprvé trochu odlehčí a zadruhé někdy je lepší emoce vyjádřit obrazem.
O nemoci, o kreativitě, taky trochu o sexualitě. O tom, jak je těžké skloubit práci, vztahy, no prostě život s tím, když jste jednou v totální euforii a jednou v totálním propadu.
Obdivuju autorku za otevřenost a upřímnost.
Doporučuju všem, kteří si něčím takovým procházejí, aby věděli, že v tom nejsou sami.
Mnohem víc ale doporučuju všem, kteří se s psychickým onemocněním nikdy nesetkali, aby alespoň trochu pochopili, jaké to je, jaké to může být… a že je to sakra těžký!
Mě osobně se kniha četla trochu hůř, kvůli někdy až příliš nahuštěnému textu. Bylo to občas trochu nepříjemné luštění. A taky mi nebyla hlavní postava moc sympatická, ale to je čistě osobní a nijak to nesnižuje obsahovou stránku, protože jsem moc ráda že se o těchto důležitých tématech konečně píše a mluví.
Březový háj čtenáři nabízí jiný pohled na válku v jejíchž kulisách se odehrává, obzvláště v poslední době, tolik knih, že každý z nás určitě už alespoň jednu přečetl…
Ale tato je jiná.
Pohled z německé strany, nejsme v koncentračním táboře, navíc tu velkou roli hraje pervitin, který se vojákům podával pro povzbuzení, aby třeba jako v této knize, zvládli postupovat celou noc beze spánku.
Na vše nahlížíme prostřednictvím mladého německého vojáka Ericha. Autorovi se podařilo věrohodně vystihnout pocity mladého muže, který je postaven před nepochopitelnou krutost.
Příjemně mě překvapilo, že v knize není mnoho válečných scén, ale spíše opravdu sledujeme pocity a okolnosti života vojáků.
Oceňuju, že autor vzhledem k tématu netlačil prvoplánově na emoce a nechal si to čtenáře prožít po svém.
Kniha je krátká, ale stihne předat všechno podstatné, ukrývá spoustu zajímavých myšlenek a konec s vámi otřese.
Já knihy z války už nevyhledávám, ale tato mě oslovila svým tématem a jiným pohledem.
To co slíbila, to jsem dostala. Takže pokud to máte stejně jako já, tak tuhle se nemusíte bát zkusit.
Young adult plné závažných a důležitých témat, nicméně mi přišlo, že je to celé psané trochu účelově. Jakože si autorka vymyslela seznam těžkých věcí, které tam chce nacpat, a pak je tam prostě nacpala. Místy to potom působilo možná trochu nepřirozeně.
Co se týče postav, tak Libby jsem si naprosto zamilovala. Měla to v hlavě neuvěřitelně srovnaný, což mi vzhledem k jejímu vývoji, tak jak je v knize popsán, dávalo smysl a žrala jsem tak každou její hlášku.
Jack mi na druhou stranu byl hrozně nesympatickej a moc mi jeho chování smysl nedávalo.
Takže půlka, co vyprávěla Libby mě moc bavila, Jackova půlka tolik ne.
Jako celek ale dobrý. Napsané je to velice čtivě, takže to slupnete za pár dní. Obsahuje to zajímavá témata, a kdybych byla cílovka věkem, asi by se mi to líbilo moc. Navíc jsem se poprvé setkala s prosopagnosií a zjistila o co jde, takže mi kniha i rozšířila obzory.
Bolestné, těžké, plné lásky…
Originální zpracování pocitu ztráty. Vyznání lásky k matce, která nebyla dokonalá, ale jak je psáno v anotaci: “Jenže milujeme jen dokonalé matky?”
Síla, příběh čtenáře drtí pozvolna, ale nakonec ho rozmačká úplně.
Nic, co bych musela číst dvakrát, nicméně je to určitě zajímavý počin.
PS: Pokud právě procházíte ztrátou blízkého člověka nebo s někým prožíváte těžkou nemoc a nechcete o tom číst, tak tuhle zkuste jindy…