veriszv komentáře u knih
Autorka se moc hezky inspirovala pověstí o Krokovi a jeho dcerách.
Příběhem nás provedou čtyři postavy, takže máme čtyři úhly pohledu, jeden cíl, ale čtyři odlišné důvody k jeho naplnění.
Jednotlivé postavy jsou zajímavé, každý je úplně jiný a střídání jejich pohledů dává příběhu dobrou dynamiku. Chybělo mi ale trochu větší rozpracování jejich charakterů a vztahů mezi nimi.
Mrzí mě taky, že nebylo tolik prostoru věnováno samotnému světu a jeho fungování, protože tu byl trochu nevyužitý potenciál.
Moc se mi ale líbilo, že měla autorka odvahu na závěr, jaký zvolila.
I přesto, že mi několik věcí vadilo, je mi autorčin styl sympatický a po právě vyšlém pokračování - Temnoty hlubin, ráda sáhnu.
Nejsem povídková a ani bych sama asi nesáhla po knížce známé herečky, ale kniha se ke mně dostala tak jsem to prostě zkusila.
A bylo to vlastně velmi příjemné překvapení, čímž se opravdu omlouvám za předsudek “známá herečka píše.
Téměř každá povídka mě zaujala a ještě teď mi jich spoustu leží v hlavě. Je to napsáno lehce, svižně, ale přitom je na nich něco zvláštního, možná lehce znepokojivého, co vám utkví v paměti.
Jediná výtka je asi to, že pokud často čtete povídkové sbírky, tak 7 z 10 povídek, už bylo publikováno v jiných sbírkách. Je tedy možné, že koupíte knihu s novými povídkami, ale nové pro vás budou jen tři. Tak pozor na to!
Nápad knihy mi přišel velmi zajímavý. Půl knihy napíše matka, půl knihy napíše dcera. Každá jinou variantu příběhu, kterou určuje jedno velké životní rozhodnutí…
Nicméně z příběhu o znásilnění a jeho důsledcích se stal mix témat, která byla sice zajímavá, ale ani jedno nakonec nedostalo tolik prostoru, kolik by si zasloužilo. Spoustu věcí působilo příliš na sílu, neuvěřitelně. Korunu tomu celému pak nasadil v obou případech naprosto za vlasy přitažený závěr.
Víc uvěřitelná, i když zároveň víc ponurá mi přišla verze od Sabiny. Asi proto, že jsme příběh viděli převážně očima hlavní postavy a dokázala jsem se na něj tak nějak víc naladit. Ve verzi od Simony nahlížíme z pohledu více postav, což přináší nové podněty, ale zároveň to na mě působilo roztříštěně.
Zkrátka nadšená bohužel nejsem.
Krátká knížečka, která je zamyšlením nad vztahy.
Občas je fajn, se pokusit nahlédnout na vztah z nadhledu a taková túra v horách, k tomu může pomoct.
Myslela jsem, že se v této knize bude ukrývat příběh. Ten tam sice byl, ale spíš jako podpůrná berlička pro jednotlivé myšlenky.
Knížka tak na mě místy působila trochu moc na sílu, uměle a spíš jako taková příručka, co se snaží tvářit jako příběh.
Pokud máte tento typ knih rádi, proč ne. Mě to příliš nenadchlo.
Anotace zněla skvěle, takže jsem se opravdu těšila, ale prvních asi 150 stran je dost zdlouhavých a poměrně zmatečný styl vyprávění tomu taky nepomáhá.
Navíc jsou tu poněkud černobílé postavy bez nějakého vývoje, takže ve mně nedokázaly vzbudit žádné emoce.
Na druhou stranu autorce se povedlo nachystat čtenářům pár nepředvídatelných překvapení, což bylo super.
Druhá polovina knihy se pak poměrně rozjela a konečně to mělo spád. I přes ten zvláštní styl vyprávění mě to konečně chytlo.
Celá zápletka je sice poměrně neuvěřitelná, ale to prostě thrillery bývají, takže tady mhouřím oko.
Sečteno podtrženo, já se mezi fanoušky této knihy nezařadím, ale třeba vám kniha sedne více než mně.
Je to kniha o tlaku společnosti na zaběhnutý řád života, kterému když neodpovídáte, tak jste podezřelí…
Je to kniha o toxickém vztahu.
Je to o tom, že to, co vidíme na sítích, opravdu není realita.
A je to o tom, že je někdy opravdu potřeba se postavit sama za sebe.
Zároveň je to napsáno hrozně lehce a lehce se to i čte, takže skvělá oddechovka, která má přesah.
Doporučuju a musím zkusit další knihy autorky.
Podle obálky jsem myslela, že to bude fantasy a on to byl young adult thriller, i když úplně čistokrevný thriller nečekejte, ať nejste zklamaní.
Ústředními tématy jsou rasismus a šikana na soukromé škole. To, co začne jako pár výhružek v sms, se přerodí ve fakt drsnou šikanu, ze které mi bylo úzko. O to víc, když se v doslovu dočtete, že autorka čerpá i z vlastních zážitků.
Kniha má trochu pomalejší rozjezd, ale od určité chvíle jsem se už neodtrhla. Ze začátku to působí opravdu neuvěřitelně reálně, pak už mi to ke konci přišlo trochu přitažené za vlasy. Ale co já vím, s rasismem naštěstí zkušenosti nemám.
Kniha stojí na dvou hlavních postavách, které se po kapitolách střídají. Jsou sice neuvěřitelně nesympatičtí, ale reální tak, že jim věříte opravdu všechno.
Není to úplně mustread , ale bavilo mě to a dalo mi to nahlédnout na rasismus zase trochu jinak. Pokud jste fanoušci seriálů Gossip Girl nebo Pretty Little Liars, tak obzvlášť vás by to mohlo zaujmout, protože autorka v doslovu přiznává lehkou inspiraci právě těmito seriály.
Křehkost měla být o vztazích dnešních třicátníků…
Myslela jsem, že to bude aktuální, zajímavá sonda do dnešního seznamování a prožívání vztahů. Podle mě se to ale úplně nepovedlo.
Aktuální to sice bylo, ale bylo tam tolik témat, že všechno jen tak klouzalo po povrchu. Navíc na velmi malém prostoru knihy došlo k obrovským přerodům charakterů a působilo to tak celkem neuvěřitelně.
Začátek vypadal docela slibně, pak to bylo takové ukrutné plácání se v myšlenkách a nerozhodnosti obou partnerů, což je asi realistické, nicméně vůbec mě to nebavilo číst.
No a konec byl potom až trošku bizár, který mi neseděl teda vůbec…
Zkrátka tohle bohužel nedoporučuju, nezachránila to ani výtečná Jana Stryková v audiu…
Pohádková knížka o Marionce z Kosí ulice byla milá, zábavná a poučná.
Rozvíjí v dětech fantazii, touhu po cestování a poznávání světa.
I když s Marionkou procestujeme různé kouty světa, líbí se mi, že je v knížce ukázáno, že dobrodružství můžeme najít i v lese za domem.
Hezké osvěžení ke klasickým pohádkám.
Dobře zpracovaná kniha, pokud vás vtíravé myšlenky trápí, stojí za zkoušku.
Listování knížkou nás doma nesmírně baví, nad každou stránkou diskutujeme a hledáme, co všechno nového ještě najdeme. Je tam toho tolik, že je to ideální kniha na hledací hru.
Na obrázcích se dá vysvětlit spoustu věcí, které v přírodě fungují během celého roku.
Ilustrace jsou kouzelné a celá knížka je prostě nádherná!
Možná jsem z těch překombinovaných seriálů mimo, ale tady mi ta zápletka přišla prostě až příliš jednoduchá
Tři hlavní postavy mi přišly celkem nezajímavé a nějak jsem si k nim nedokázala vytvořit vztah.
Zkrátka bylo to takové neurazí, nenadchne
Hlasy v hlavě člověku někdy dokážou ze života udělat peklo
Co prožívá dennodenně člověk, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou?
Kolik sebedestruktivních nápadů během dne takový člověk dostane?
Nahlédnutí do hlavy lidem, které touto nemocí trpí byl silný zážitek.
Autor zvolil formu rozhovoru mezi Petrem a jeho nemocí, takže to působilo velmi sugestivně.
Asi bych ocenila, kdyby to celé bylo mnohem víc rozepsané. Příběh působil trochu stroze a určitě bych ocenila více detailů, postav, pohledů,
Při čtení mi bylo úzko, ale to k tomu bohužel patří. Jsem ráda za osvětu o duševním zdraví, takže pokud netušíte, co tato nemoc je, tato kniha vám ji velmi přístupnou formou přiblíží!
V první polovině knihy, kdy se útržkovitě střídají myšlenky autorky ze sociálních síti, jsem si říkala: “Chápu, co chce autorka říct, ale ta forma není nic pro mě.
Ve druhé polovině jsem si říkala vlastně to samé, ale přeci jen na mě závažnost tématu dopadla.
Nerada to říkám, ale když si z první části přečtete pár stránek, místo celých 100, pochopíte pointu a o nic nepřijdete.
Druhá část o ztrátě dítěte, která spojí rodinu a dá vám uvědomění, že na reálném světě záleží víc než na tom virtuálním, ve mě sice pro své téma rezonovala víc, ale i tak to pro mě nijak objevné nebylo. Víc než kontrast těchto dvou částí, se mě dotýkaly otázky potratové politiky.
Pokud knihy čtete i proto, že vás zajímá jazyk a nějaká forma textu, tak tahle skládačka z Twitteru vás v tomto směru asi nenadchne. A pokud jste se někdy zamysleli nad nesmyslností sociálních sítí a dokážete bez nich žít, asi nedojdete ani k nějakému prozření, co se týče sdělení knihy.
Toto je tedy za mě určitě slabší kousek ze stáje Odeonu.
Najít dobrou feelgood knihu, která něčím dokáže překvapit a má v sobě něco navíc je někdy oříšek.
Jsem ráda, že Bláznivá jízda byla přesně taková.
Roadtrip staré dámy, která je stará tělesně, ale rozhodně ne duchem společně s Ruthií, u které je to přesně naopak, mě moc bavil. Bylo to akční, mělo to spád a spoustu zábavných i dojemných momentů.
Ruthie byla sice místy dost nemožná, ale díky Kay, její dvaasedmdesátileté spolucestující se to dalo vydržet.
Miluju chytře a s láskou napsané starší postavy. A Kay byla přesně ta dáma, se kterou bych ráda debatovalo o životě.
Pokud si chcete prodloužit léto, nebo si jen prostě dát nějakou oddechovku, tak Bláznivá jízda je to pravé.
Sympatické postavy, jemné napětí i bez velkých zvratů a příjemný styl psaní. Zdařilá audioverze. Fajn oddechovka, kterou ale asi za chvíli zapomenu.
Skvěle a srozumitelně podané. Praktické příklady, nápady jak s dětmi pracovat.
Moc mi kniha pomohla!
Dobrá práce s napětím. I když to bylo trochu neuvěřitelné a poměrně brzo jsem začala tušit odkud vítr fouká, tak mě to bavilo. Zábavný průměr
Šest vzájemně propojených povídek odehrávajících se na Tchaj-wanu.
Příběhy ač jsou krátké, tak mají všechny dobrou pointu a jsou chytře pospojované.
Duchové, víra v posmrtný život, úcta k předkům, bydlení na Tchaj-wanu a celkově nahlédnutí do místní nátury a kultury.
Vyšla z toho skvěle poskládaná mozaika s mysteriózní atmosférou, která byla velmi příjemnou jednohubkou.
I když jsem v prvních dvou kapitolách několikrát vyprskla smíchy, což se mi u žádné knihy opravdu dlouho nestalo, tak celý příběh vyznívá spíš hořkosladce a rozhodně tu nenajdete jen humor.
Působilo to na mě trochu nevyrovnaně, v některých pasážích jsem se opravdu bavila, v jiných trochu nudila, občas to bylo vážné, občas humorné, občas se to asi humorné být snažilo, ale úplně to ke mně nedoputovalo.
Nicméně jako celek se mi to líbilo.
Naťukává to témata jako dlouhodobé vztahy, nespokojenost v práci, vztahy matek a dcer, hledání partnera v sedmdesáti, a další. Pořád si to však udržuje dovolenkovou lehkost.
Zkrátka ideální oddechovka!