veriszv
komentáře u knih
Sedmilhářky
Liane Moriarty
V knize jsou perfektní charaktery, které jsou propracované a uvěřitelné. Moc se mi líbila myšlenka, která se knihou nese, a to, že nikdy nevíme o druhých všechno, i když je známe sebelíp. Takže soudit a dělat závěry o druhých je prostě vždycky zcestné.
V některých místech je kniha možná trochu zdlouhavá a je tam pár věcí, které by se daly vyškrtnout, takže na někoho to může trošku ztrácet spád…
Nicméně já jsem byla spokojená a určitě chci další příběh z pera této autorky!
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Já romantiku moc nevyhledávám, ale tahle série se asi stane takovým mým guiltypleasure . Jako přidanou hodnotu u těch knih vidím, že krom pohodové oddechovky, si člověk odnese náladu dané destinace, kde se děj odehrává, protože tu umí autorka vystihnout skvěle. Opravdu mám chuť vyrazit do Dánska a nasát něco z jejich dánského štěstí.
Navíc v této knize byly velice sympatické postavy a všechny jsem si je zamilovala, a tak mě jejich osudy prostě bavilo sledovat.
Takže já se určitě zase někdy pustím do další knihy této řady, protože Julie Caplin má talent z knihy u které vlastně víte předem jak dopadne, udělat skvělé čtení.
Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
Pokud hledáte knižní pohlazení, tak Arthur je to pravé.
O životě, o lásce, která neumírá a taky o přátelství napříč generacemi.
Příběh o tom, že laskaví lidé jsou důležití, i když jsou na první pohled úplně obyčejní.
Pomalé vyprávění bez velké akce na vás dýchne dobrou náladu a klid.
Pokud máte rádi feelgood příběhy o úplně obyčejných lidech, tak tohle se vám bude líbit.
Já tyhle příběhy miluju, takže Arthura dávám na poličku vedle Oveho, protože by mohli být kamarádi. Jsou si totiž dost podobní, i když Arthur není takový bručoun a Ove je prostě jenom jeden :)
Pomalu hořící oheň
Paula Hawkins
Paula Hawkins je skvělá autorka, líbila se mi od ní Dívka ve vlaku i Do vody, a proto jsem byla samozřejmě zvědavá i na Pomalu hořící oheň. S její třetí knihou však u mě nastalo zklamání…
Né že by ta kniha byla špatná, má opravdu skvěle vymyšlený a zamotaný příběh, který nesou postavy s barvitými charaktery. A navíc se ty postavy střídají ve vyprávění, což já mám fakt ráda.
Ale…
Celé je to tak složitě vymyšlené, že to vysvětlování prostě neodsýpá. Je to takové ukodrcané, a na to, že by se mělo jednat o thriller, to ztratilo po cestě všechno napětí.
Nevím jestli bych dočetla, protože mě pak vlastně až přestalo zajímat, jak to dopadne, a to je prosím průšvih! Nicméně společně s Jitkou Ježkovou v audiu jsme se tím prokousaly, protože její podání, obzvláště Laury, mě bavilo.
Takže zkrátka tohle doporučit nemůžu, ale jestli autorka napíše něco dalšího, asi jí dám ještě šanci…
Klíč
Kathryn Hughes
Knížka je díky svým krátkým kapitolám neuvěřitelně čtivá, takže stránky mi mizely pod rukama. Nicméně pokud čekáte temný příběh z psychiatrické léčebny, tak se úplně nedočkáte. I když jsou tu popsány různé postupy, ze kterých člověku není dobře, má to celé spíš romantickou než temnou náladu.
Místy je to trochu předvídatelné a místy trochu nereálné.
Ale i tak jsem si to moc užila, protože ten příběh vás prostě strhne a všem jeho aktérům fandíte! Navíc mi přijde úžasný kolik linek a příběhů do knihy autorka vložila, a i přesto je zvládla bez problémů ukočírovat.
Takže sečteno podtrženo, Klíč určitě patří na poličku doporučuji a já zkusím i další autorčiny knihy!
A oceán byl naší oblohou
Patrick Ness
A oceán byl naší oblohou je variací na knihu Bílá velryba, kterou jsem sice nečetla, ale to vůbec ničemu nevadilo, abych se do tohoto příběhu i tak ponořila.
Je to originální, melancholické, přemýšlivé a jsou tu ukryté skvělé myšlenky.
Navíc celou knihu doplňují úžasné ilustrace, které příběh neuvěřitelně podtrhují a dodávají mu atmosféru.
Akorát musím říct, že kromě toho, že tam byly velké ilustrace, na mě kniha vůbec nepůsobila jako kniha pro děti, což by oficiálně být měla…
Od autora jsem četla zatím jen Volání netvora, ale i touhle svojí knihou mě utvrdil v tom, že mě jeho tvorba zajímá a určitě se ráda pustím i do dalších jeho děl.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Moje první setkání se Zaklínačem proběhlo formou první netflixové série, která mě navnadila zkusit to knižně. #barbarskepriznani
První kniha povídek mě moc bavila, překvapilo mě, jak seriál zachoval předloze celkem věrnost. (Druhou sérii jsem ještě neviděla )
Navíc tím, že jsem před tím koukla na seriál, jsem se v tom vůbec neztrácela, což bylo super a nevím jestli by to tak bylo, i kdybych byla před tím úplně nepolíbená.
Nicméně jsem si to užila, ale bylo to jen takové navnazení a já už se nemůžu dočkat, až se ponořím do příběhu.
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
Skvělý!
Asi se neshodnu s většinou, ale za mě nejlepší B. A. Paris, co jsem četla (chybí mi doplnit Dilema a Terapie).
Chvilku se to sice tak trochu motalo v kruhu, ale i tak se kniha nedala odložit.
Jak to celé je, mě chvíli před koncem napadlo, ale i tak mě většinu knihy autorka tahala za nos.
Letuška z economy aneb Co na Instagramu neuvidíte
Petra Jirglová
Jedno malé zklamáníčko…
Malé proto, že jsem neměla žádná očekávání krom toho, že jsem čekala zábavnou oddechovku.
Oddechovka to sice byla, nicméně mi moc zábavná nepřišla.
Autorka mluví o svých zážitcích z jednoho roku, kdy pracovala jako letuška.
Bohužel mi ale moc nesedl humor, a to co mělo být vtipné, mi tolik vtipné nepřišlo. Vadila mi sprostá slova téměř na každé stránce. No a i když chápu, že je kniha psaná hovorově, výraz “snídča” pro snídani už byl na mě trochu moc.
Dobrá zpráva ale je, že autorčina druhá kniha Všechno nejlepší, Anno je, alespoň podle mě, o moc lepší, tam se za mě ta zábavná oddechovka povedla.
Z popela
Alex Schulman
Tři bratři, matčin popel a stará chata, kde strávili část ne moc šťastného dětství.
Rodinný příběh, který je neveselý a tne hluboko do živého…
O odcizení mezi nejbližšími, o tom, že nejvíc bolí slova, která nikdy nebyla vyřčena. A o tom, že vztahy jsou křehoučké, stejně jako my sami. O rodičovství, sourozencích a taky o tom, že občas nedokážeme dát lidem okolo sebe to co potřebují, i když bychom moc chtěli.
Kniha je výjimečná svým uspořádáním. Střídání kapitol minulosti a přítomnosti, která jde navíc pozpátku? Skvělý! Vytvořilo to neuvěřitelnou dynamiku!
Jedno velké wow, které v knize nastane mi sice došlo až moc brzy, ale vůbec mi to nezkazilo dojem z knihy. Naopak jsem to možná všechno vnímala víc intenzivně.
Schulman je zkrátka pan vypravěč a umí skvělé charaktery, které jsou neuvěřitelně plastické a máte pocit, že tam jste s nima, což teda ne vždycky úplně chcete, protože je z toho místy dost úzko.
Celé jsem to přečetla na dvakrát, protože nešlo přestat. Myšlenka, kterou kniha nese je skvělá, i když každý si v ní asi najde něco svého. Tento příběh ve mě bude zkrátka rezonovat ještě nějakou dobu.
Tvář vody
Guillermo del Toro
Aneb další divnokniha, kterou jsem poslouchala a nebýt toho audia, snad bych ji i odložila…
Mohlo by to být fajn čtení, kdyby to nebylo tak ukrutně pomalé a ukrutně se to nesnažilo obsáhnout všechny křivdy světa.
Je tady ukázka všech utlačovaných menšin, co vás napadnou: handicapovaná němá Elisa, její soused homosexuál, její kolegyně černoška, utlačovaná žena v domácnosti, která už nechce být závislá na svém manželovi, navíc to celé má ještě ekologický podtón.
Rozdělení na dobro a zlo je vám naservírované na stříbrném podnose a označené do dálky svítícími reflexními páskami. Celé to potom působilo černobíle a jednoduše.
Navíc to dost tlačí na pilu a snaží se moralizovat kde se dá, což netvrdím že je špatně, ale nemám ráda, když se to dělá až tak prvoplánově a až tak okatě.
Poslední hřebíček byla potom romantická linka, která byla hrozně rychlá a tím pro mě úplně nereálná a vlastně z toho udělala pohádku.
Dost mě to mrzí, protože ten námět byl podle mě skvělej, jen to zpracování mě zkrátka neoslovilo…
Není úniku
Taylor Adams
Není úniku byl jeden z těch super akčních thrillerů, u kterého opravdu naprosto vypnete myšlenky, což byl taky důvod, proč jsem se do thrilleru pustila, takže jsem byla spokojená, protože splnil co jsem potřebovala.
Nicméně já osobně mám radši takové ty pomalejší thrillery, kdy vás autor dlouho vodí za nos. Tady jsme se na můj vkus až příliš rychle dozvěděli, kdo je pachatel, a potom to bylo o tom úniku… Navíc hlavní hrdinka místy působila trošku jako superhrdina...
Každopádně pokud máte tento typ akčních thrillerů rádi, tak si ho dejte, mohl by se vám líbit.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Nespravedlnost. Křivda. Vztek.
Komunismus je zlo!
A pak kontrast.
Odvaha. Víra. Naděje. Láska. Odpuštění.
Novinářka Lena se do kláštera v Bílé Vodě přijela schovat před světem, ze kterého si nese hluboké šrámy.
V klášteře nachází pár řádových sester a jako úkol pro pomocnou ruku je jí zadáno probrat se nekonečným množstvím lejster v pracovně.
A tak se Lena probírá a my společně s ní. Zároveň tak odkrýváme osudy kláštera i jeho obyvatel během komunistické vlády.
A o tom, že to není veselý čtení asi moc říkat nemusím.
Vyprávění Leny je proloženo různými fragmenty, ze kterých jsou před čtenáře skládány jako mozaika osudy sester i celého kláštera. Nachází se tu tak dopisy, přepisy odposlechů a výslechů, deníky a další. Obdivuju, že se autorce opravdu všechny texty povedly napsat jiným tónem a působí velmi věrohodně.
Ač se jedná o román, je to román inspirovaný skutečnými událostmi. A ty vždycky bolí víc.
A tohle čtení ve mně opravdu umělo vzbudit emoce!
Kateřina Tučková je královna a její knihy jsou z těch, za které dám ruku do ohně.
Co ruku, klidně obě!
Ač jsem tedy měla očekávání vysoká, podobně asi jako většina z vás, tak musím říct, že Bílá Voda nezklamala.
Pokud vás nezaujme téma, může to být těžší čtení, protože je obsáhle nejen svým rozsahem, ale i hloubkou do které sahá.
Pokud vás ale téma osloví, stejně jako mě, tak slibuju, že tohle je zážitek.
Ani na to nemyslete: Proč náš mozek ignoruje změnu klimatu
George Marshall
Trochu náročnější čtení, které ale rozhodně stojí za to!
Několik skvělých a zajímavých myšlenek rozvedených do pár stran. Některé zaujmou víc, některé míň, ale to je už individuální.
Spousta myšlenek se dá aplikovat i do jiných sfér než je klima a celkově to je opravdu přínosná kniha!
Osiřelec
Mira Marcinów
Bolestné, těžké, plné lásky…
Originální zpracování pocitu ztráty. Vyznání lásky k matce, která nebyla dokonalá, ale jak je psáno v anotaci: “Jenže milujeme jen dokonalé matky?”
Síla, příběh čtenáře drtí pozvolna, ale nakonec ho rozmačká úplně.
Nic, co bych musela číst dvakrát, nicméně je to určitě zajímavý počin.
PS: Pokud právě procházíte ztrátou blízkého člověka nebo s někým prožíváte těžkou nemoc a nechcete o tom číst, tak tuhle zkuste jindy…
Mámou
Šárka Ferrerová
Mámou je autobiografická knížka, kterou tvoří zápisky jedné mámy o tom, jaké je to být máma. Nejedná se o nic odborného, ani to není návod, jak to mateřství pojmout správně. Jedná se zkrátka spíš o názory a postoje jedné mámy, takže od toho neočekávat nějaký úplně nový přístup k mateřství.
Co od knihy čekat opravdu nejvíc shrnuje věta z anotace: “Je to zkrátka takové pokecání si s kamarádkou u kafe v knižní podobě.”
Ideální tak knížka je pro nějakou nastávající mámu, nebo mámu, která kolem sebe nemá žádnou jinou kamarádku mámu a chce znát pohled na mateřství někoho jiného.
Je to takové oddechové fajn čtení v trochu blogovém stylu, takže pokud myslíte, že je to něco pro vás, klidně zkuste. Je to útlá knížečka, kterou slupnete u toho jednoho kafe.
Piranesi
Susanna Clarke
Kniha o které jsem nevěděla nic jen to, že ji všichni chválí…
A první dvě části jsem si říkala: “Co to má jako bejt?”
Nevzdala jsem to, protože divnoknihy mám ráda. Nicméně opravdu bavit mě to začalo až ve třetí části.
Takže doporučuju si o knize nic nezjišťovat, dát tomu chvilku a nevzdat to hned na začátku, mohli byste přijít o skvělý příběh.
Líbilo se mi to, obzvlášť propracovaná postava Piranesiho, ta stála fakt za to. Hlavní pointa taky skvělá, i když jsem čekala možná ještě trochu něco navíc, nějakou tu třešničkou na dort a ta za mě nepřišla. Ale i tak jsem si to moc užila.
Jo a musím vyzdvihnout audioverzi, interpretace Jaroslava Plesla byla totiž vynikající!
Odd a mraziví obři
Neil Gaiman
Neil Gaiman a severská mytologie tak nějak patří k sobě a moc jim to spolu sluší.
Oddovo dobrodružství je zábavné, poučné a kouzelné.
Fantastické ilustrace Chrise Riddella příběh skvěle podtrhují a jejich černobílé provedení skvěle evokuje právě tu mrazivost mrazivých obrů.
Tři jablka spadlá z nebe
Narine Abgarjan
Jedna stará Arménská vesnice, radosti a strasti její poslední hrstky obyvatel, pohádkový nádech magického realismu a jedno velké pohlazení po duši.
Tři jablka spadla z nebe nabízí komorní příběh pokorných lidí, kteří jsou světem zapomenutí, i přesto v jejich středu není o zázraky nouze.
Propletené osudy postav, které stíhá jedna pohroma za druhou, ale přesto dokáží brát život takový, jaký je a postavit se mu čelem.
Svědectví o tom, že v těžkostech se dá najít krása, to přesně jsem tyhle Vánoce potřebovala víc než jakoukoli pohádku.
Pokud potřebujete zase jednou věřit na zázraky, přečtete si ji taky
Opozdilec
Dimitri Verhulst
Opozdilec je vlastně jeho knižní obdoba filmu Teorie tygra, nicméně zatímco film vyznívá vesele, tato kniha je spíš na druhém konci dobré nálady.
Skvělé mi přišlo, jak se mladý autor dokázal vcítit do myšlení seniora.
Skvělé mi přišlo, jak dokázal ztvárnit různé reakce rodiny a přátel na vážnou nemoc, která se u jejich tatínka, manžela a kamaráda objevila.
Už míň skvělé mi ale přišlo, že se mi to celé jevilo jako hrozně nereálné. Opravdu si nedokážu představit ani jediného člověka, který by se chtěl nechat dobrovolně diagnostikovat jako alzheimer, nechat se zbavit svéprávnosti a dobrovolně se dát zavřít do domova.
Takže námět zajímavý, ale zpracování podle mě pokulhává.
Je to ale útlá knížečka, takže pokud vás nějak zaujala, klidně do ní jděte, přečtete ji za jedno odpoledne.