veronika4001 komentáře u knih

Rebečiny vzpomínky se vrací, vzpomínky na Afriku, které v sobě vědomě neustále potlačuje. Ozývají se skrze bolesti, jsou živé, něco tím chtějí naznačit, něco, co je nevysvětlitelné a k čemu je třeba se přiblížit, poznat to.
Dětští vojáci.
Rebekka a ALL, akutní lymfoblastická leukémie.
V textu jsou nějaké nepřesnosti ohledně útěku Desmonda a Angel. Angel chtěla utéct podél řeky s tím, že ji při této cestě nebudou pronásledovatelé hledat.
To je samozřejmě hloupost. Držet se podél řeky ano, ale jít dál do džungle. V těsné blízkosti řeky ji naopak hledat budou, řeka je zdrojem vody a potravy. Je tam více takových nepřesností, na druhou stranu chápu instinktivní a prvoplánové myšlení (i přes jejich letité zkušenosti) 17 letých mladistvých.
Zcestovalý příběh navozuje atmosféru na životní podmínky a prostředí Jižního Súdánu, Ugandy a dalších zemí Afriky. Jednoduchá (přízemní, prostá) a současně složitá Afrika; co země, to jiná kultura, a přesto tam vyznívá jisté podobenství.
Příběh na mnoha místech může vyjít nepravděpodobně, někde až naivně, ale za ten nádech Afriky, za přiblížení tamního života, kdy mi připadalo, že jsem tam také, a že se utkávám se všedním životem a kulturou tamního obyvatelstva, dávám jednoznačně 5 hvězd.
Příběh popisující těžkosti, odloučení, cizost, vzpomínky, naplnění, bych poměrně obecným (nepodrobným) stylem psaní hodnotila jako průměr, ale ta vůně Afriky ho dělá a pro ni se vyšplhal výše.

5 05.10.2024

Příběh je silný a má dvě linie.
Nevím, jestli je to přesně to, co jsem chtěla číst, ale příběh je určitě to, co jsem potřebovala číst. Byl spolehlivý pro zamyšlení.
Z tohoto pohledu je těžké ho hodnotit. Možná z pozice beletrie.
První linie: "Ty jsi byl jediný člověk, který mě skutečně znal."
"Nejdražší Livie."
Ani manželství to nezvrátí...
Je to vibrace, jakási energie, jakou nikdy předtím nezažila. Zvláštní spojení.
Jak to, že se láska vynoří ve chvíli, kdy to nečekáme?
...Takhle má na člověka působit láska?
"Stála jsem nehybně a vychutnávala si pocit jeho kůže na mé a třpyt mužského zájmu v tmavých očích."
"Raději bych zůstal s tebou. Sám."
Muselo jít o něco mnohem silnějšího.
Druhá linie: Jaká vztahová ironie! Všechny si myslely, že se znají. Hledáním matčiny historie poznávají matčin život a samy sebe.
Byla to pravá láska?
Kráčet pomalu po schodech do minulosti života jejich matky. Mít vlastní tempo náhledu na její život a svůj život.
A jejich život, společný život všech tří.
Odlišné kultury a přece velká a hluboká láska.
Sbližování.
Positano odkrývá, léčí a chrání.
Krásně napsaný příběh o životních rozhodnutích, o tom, jak pravda bolí, ale jak je silná. Příběh o pevnosti vztahů. Někdy je důležité si vše vyjasnit, je to o tom být víc sebou, neomezený, nezaujatý a cítit se tak silnější. Být otevřený.
Pravá láska znamená hlubší úvahy.
Po dočtení románu jsem nabyla pocit, že pravá láska nám vždy nějak uniká - protéká/proteče mezi prsty - a my ji zachytíme v okamžiku, když už není na konečcích článků ani kapka.
Četby nelituji, dočetla jsem ji i se závěrečným poděkováním.
Knihu vřele doporučuji.

5 09.07.2024

O automumifikaci ne po smrti, ale před ní, jsem slyšela poprvé.
Kletba spojená s talismanem a se 7. Bouře s krupobitím a ohněm.
Upřímně, vadila mi Seichan, vzhledem k její nedůvěryhodnosti a selhání, o kterém jsem četla v uplynulém díle. Najednou jí věřit? Vždyť chtěla všechny, na jejichž stranu se teď naklání, zabít! Honila se za nimi, jen aby je zlikvidovala a nakonec se stali pro ni cílem!
Využívala je, a teď má být jednou z nich, tedy tou dobrou?
Tohle mi nesedlo a nejsem si jista, jestli je dobrá cesta tímto způsobem zásadně pozměňovat roli hlavní postavy.
Nicméně román je napsaný stylem, na jaký jsme u Rollinse zvyklí. Tentokrát na hodnocení ubírám a dávám 3,5 *.

5 18.05.2024

Obdivuji, jak autoři dokáží využít podivné, neočekávané projevy země a se zapojením fantazie nadsadit problémy, aby vše do sebe zapadalo. James Rollins to umí bezvadně, mnohokrát jsem se o tom přesvědčila.
Přírodní jevy a rozmary přírody, které kolikrát nelze i se zkušenostmi predikovat, uvádí směr příběhu a mají potencialitu rozhodnout, zda se nám příběh líbí nebo ne.
Rollins přírodních "zákoutí", které příběh spoluutváří, umí využít tak, aby to bylo myslitelné, i když víme, že se jedná o fikci. Víme, že se to nestalo, ale nevíme, zda se to může stát; zda událost, kterou popisuje, může v budoucnu nastat. Proto se vždy začtu - potencialita možné existence tady je a je to zajímavé.
Země se chvěje, objevují se první trhliny.
Podezřelý stín na oceánském dnu? Ztracený kontinent/ztracené město Mu?
Draci z Okinawy - dvě podmořské pyramidy a zápas člověka s přírodními živly, a zápas člověka s další silou ztroskotaného letadla Air Force One. Dva navenek odlišné hlavní příběhy, které doplňují další menší děje.
Co je spojuje? Jaká síla uprostřed oba příběhy ovlivňuje?
Pod hlubinami oceánu je více záhad než pyramidy a havárie letadla Air Force One.
Dračí trojúhelník je obdobou známého Bermudského trojúhelníku, v němž se potápěly a ztrácely lodě.
Symboly, starobylý jazyk, rongorongo, hvězda jako matice, klíč a... "je to kletba, která nás stihne všechny".
Rollins je osvědčený autor poutavých příběhů, ať se odehrávají ve vzduchu, na souši, pod vodou.

5 07.05.2024

Fragment meteoritu, který byl objeven v Ománské poušti ke konci 19. století. Tento meteorit ve tvaru velblouda je součástí sbírek Britského muzea od jeho založení.
...Země nisnásů, písečných duchů...
Písek se dal do pohybu. Nejdřív to bylo jen lehké zatahání, jako kdyby se náhle zvýšila gravitace. Zrnka písku se začala chvět a padat dolů, ale brzy se spojila do celých proudů, které mířily ke středu písečného ďábla. Černí duchové ... nisnásové.
Příběh je psán na milimetr přesně, žádná část nezůstane bez odezvy, bez důsledků; vše je využito, aby závěr dokonale zapadl.
Užiju přirovnání - zmije paví.
"Na Safii mi záleží. Záleží mi na ní." ... "Opravdu. A já ji dostanu zpátky - ale ne takhle."
Painter uvažoval o zrádci, podezřívala jsem Karu.
Záchrana člověka a sebenajití jsou nadsazeny nad prvotní cíl a staví do pozadí to vědecké.
Propracované do posledního detailu. Myslet dopředu a být o krok vepředu není silnou stránkou jen Sigmy Force. Příběh obohacený o ilustrace tuší (především symbolů) je směsí hororových prvků, thrilleru, fantastiky, mystiky, dobrodružství, akčnosti.
Vytrvalost, agrese, síla myšlení a úsudku, rychlost reakcí, disciplína, zmíněná schopnost myslet dopředu a předvídat jednání druhé strany.
Dávám plný počet hvězd.

5 01.05.2024

Lucy Clarke opět dokazuje zaujetí pro spisovatelské angažmá, protože i tento příběh má spád, nenápadné postavy se skrývanými charaktery a pro ni typické přímořské prostředí, které je tentokrát sledováno spíše zpovzdáli.
"Když si promýšlíte hlavní zápornou postavu, nezapomeňte, že stále platí: Obvykle je to někdo, koho znáte. Úkolem spisovatele je prozkoumat, jak dobře ho ostatní postavy ve skutečnosti znaly."
Jedna spisovatelka, dvojí tvář?
Kdy je fanouškovská základna vášeň a kdy posedlost?
Jako spisovatelka se mi Elle zdála příliš nesoustředěná, roztěkaná, snadno se nechávala odvést od pozornosti. Na druhou stranu zkušenosti k psaní pomáhají, a to, co by se jí nestalo, by k psaní nepomohlo.
Z přátel se snadno stávají nepřátelé. A ona, zdá se, jich má hodně. Ale kdo se jí snaží ublížit?
Vlastní bezpečí je nejdůležitější a Elle na dráze bestsellerové spisovatelky ho trochu podcenila.
Záškodníka jsem odhadovala na takřka stech závěrečných stranách. Název "Pozvala mě dál" mě popouzel k vylučovací metodě. Elle k sobě nezvala Marka a jeho rodiče, ani Lukea Lindena (mohl se náhle objevit, policie mohla zjistit, že utonulý není Luke), ani své bývalé spolužačky/kamarádky. Koho zvala, byla její sestra, manžel, formální pozvání dostaly knihovnice. Pozvala i Flynna.
Kdo z nich měl skutečně od všeho klíč?
Kdo je skutečně záškodník?
Nečekané rozuzlení a absolutní trhák!
Knihu doporučuji.

5 05.02.2024

České autory nevyhledávám a moc nečtu, ale tenhle dle mého prvního úsudku horor, jsem chtěla zkusit; jakmile se jedná o duchařské scény na pozadí domů starobylých nebo novostaveb (nicméně pod nimi se může nacházet základ staré stavby nebo pohřebiště), jsem k neudržení. Vyjadřování autor zvládá s přehledem, barvitá pointa a hlavně nápad se starou promítačkou v návaznosti na Roučného se v příběhu dobře uchytily (možná tady jsem čekala hororové zážitky a zde podle mého názoru autor trochu zaškobrtal, protože nevyužil dobře rozehraný potenciál, který do příběhu vložil).
Je to jemně napínavé mysteriózní čtení s nádechem chiméry a jakéhosi absolutna, které cítíte za Dveřmi.
Opona. Dveře. Za Dveřmi. Sousedé/sousedka s proměnlivou osobností.
Ačkoliv jsem očekávala hororové ladění, mysteriózní román s prvky fantasy obstál a já ho pro lehčí čtení doporučuji.

5 24.12.2023

Nenadálá přátelství?
Seznamování ve vlaku. Zkusil to někdo?
Může se rozběhnout přátelství, romance, nebo jenom takové popovídání si, z čehož nevyplývá nic nebo naopak konzultace problému anebo jen flirt?
Někdy JE TO VÝZVA. Otevřenost a upřímnost nade vše.
"Vůbec nejsem takový, jak si představujete."
"No tak do toho", vyzvala ho Iona. "Překvapte mě."...
..."Byl Emmie okouzlen, protože četla obyčejnou knihu, neměla čtečku ani kindle."
Vám všem přeji krásný (ne)čekaný Zázrak na nástupišti třeba číslo 5.

5 31.10.2023

Včera jsem se dodívala na Zrození ďábla a tam také novomanželé všechno natáčeli na kameru - snubní prstýnky, svatbu, líbánky, narozeniny, party, oznámení o těhotenství. Říkala jsem si, že spíše žijí život pro kameru ne za kamerou. S kamerou vstávali, bez kamery si nepřichystali snídani, s kamerou dotyčný jel do práce; vlastně kamer měli víc.
Botnický záliv, někde mezi Švédskem a Finskem. Tam zabodnout prst. Zaoceánský parník SS Arcadie.
Poutavé, napínavé, cítíte hlubiny oceánu. Příběh má nejprve tři věcné linky, které se časově postupně prolnou ve dvě. To mi dodává pocit příběhu jako souhrnu celku.
Široký, hluboký, otevřený a nebezpečný prostor oceánu mě vždy udivoval a přitahoval zároveň, protože poskytoval nekonečně mnoho možností imaginaci, totéž barevná a nebezpečná podmořská fauna a flóra.
Líbí se mi vypravěčský styl "všeho do času", který je neunáhlený a vysvětlující postoje a pohnutky všech v týmu. "Není ohně bez plamínku" a psané souvislosti jsou nutné.
Příběh dává pocit mentálního sledování filmu a fantazie utváří větší pocit napětí, soustředění a pozornosti. Ať je tam cokoliv, vždy je to spojeno s tmavými místy, scénickými představami uzavřenými úzkostí, dalšími psychickými zábranami, znalostí moci lidí a jejich vnímání.
Záhady naklonění lodi, úhlu jejího zakřivení, nesourodé stíny snesou logické odůvodnění. Při prohledávání každé skuliny jsem ani nedýchala, zrovna též ve skrytu vraku obestřeného neznámem, tajemstvím a děsem.
Nad příběhem se vznáší negativní pocity, strach, otázky, otevření zábran; příběh pomalu ledovými prsty tepe čtenářovu psychiku, tlačí ji, vychytává slabá místa, prohlubuje je a nechává se oddávat jejich nedostatky. Atmosféra se stává čím dál těžší a tísnivější jako rozpuklý kámen.
Tísnivý pocit dávkuje autorka pořád, ale je to pouze tíseň, lekavé scény, wow efekty a rychlá akce chybí. Proplouváte příběhem, jak vás unáší podmořský proud. Klidně. Z příběhu je cítit sžití s oceánem, autorka ví, co je tam možné najít, s čím se setkat, jak jej popisovat a touto zkušeností nechává vést svoji představu děje. Já bych jej popisovala barvitěji a tudíž mimo skutečnost, nereálně. Zdá se mi, že autorka ví, jak na oceán nahlížet. Proto je zde všudypřítomné zdání sem tam tajemných prvků, jakéhosi netušení, přesto zcela spořádaného života v oceánu. Knihu doporučuji, je lehce oddychová, ale vtáhne do děje.

5 23.08.2023

Carcharodon megalodon, prapředek dnešních bílých lidožravých žraloků obrovských, 18 m, 20 t. Pravidla pozdní doby křídové jsou právo silnějšího, lov silnějšího. Tito predátoři vymizeli až před 100 000 lety. Z geologického hlediska to je pouhé tiknutí hodin. Mariánský příkop je/byl životem nejednoho mořského či podmořského biologa. Vědec se musí umět poprat s posměchem i nenávistí. Autor využívá poznatky z mořské či podmořské biologie, která mě druhovou bohatostí, převážně savci, procesy a jevy, upoutala. Vše jsem si musela vyhledat. Tak pohlcující, tak úžasné a přitom kniha z roku 1997. Bitvu mega jsem si užívala a tohle napětí autor příjemně dávkuje. V nebezpečí se jinak známé charaktery ještě více projeví, jako když někdo přijde k něčemu zadarmo nebo se "chlubí cizím peřím". Příběh tyto podstaty odkrývá. Z hlediska hlavních postav to není jen práce, záliba nebo zaujetí. Je to hazard z důvodu vášně pro věc. A meg není jen predátor, je to chytrý predátor.
Přes věk kniha neztratila nic na své působivosti a absolutně naplnila moje očekávání.

5 10.08.2023

Autor se ubírá směrem storytellingu; tento způsob podání vtiskuje nejen v Prokletí rodu Usherů, ale i v této knize, kde předpokládám stejný situační kompromis, tj. stejnou intenzitu akčnosti a akci následující po akci, kde je podoba vypravěčského stylu vyhraněná. Na několika místech autor používá humor způsobem opisu významu, kterým nechává čtenáře, aby si pravý význam domyslel.
I když se zde pojí hned několik žánrů, líbí se mi spojení hororu s realitou, které můžeme vysledovat na začátku. Je to takový ten přibližující se horor, kdy autor popisuje běžnou situaci, do které přimíchává hororové prvky tak, aby čtenář v hororu myslel. Asociuje horor.
Nápadité je příliš mnoho mystických náhod.
"Neber to jako psaní. Ber to tak, že vyprávíš nějaký příběh kamarádům." To mě přivádí na myšlenku, že autor vypráví příběh o sobě. Klukovské dětství.
Kniha je noir románem; zčásti horor, thriller, detektivka, fantasy, nese prvky subjektivního zabarvení. Příběh nemusí tolik přitahovat, zajímavý je způsobem podání, ve kterém autor zpečeťuje svůj um. Děj obsahuje magické prvky, některé z nich působí přirozeně jako náhoda, shoda okolností. Chvílemi mi to připomínalo tvorbu Stephena Kinga IT (parta kluků, temný řidič), ale zde horor není hlavní proud, protože výsledkově největší místo zaujímá magie, která prostupuje vícero žánry.
Autor dokázal, byť idealisticky, nastínit hranici mezi světem živých a mrtvých v podobě "zemřelého živého" psa a "zemřelého živého" chlapce. Pes, který zemřel a obživl (byl napůl cesty mezi životem a smrtí, spíše více na cestě ke smrti) se všemi aspekty smrti, se nechtěl vrátit k živým.
V malém městě roku 1964 neustále doznívá nesnášenlivost "bílých" s černošskými obyvateli.
Autor využívá představivosti, aby to bylo zajímavé; využívá kontrastů, vynalézavosti a až vyumělkovanosti a vzájemného rozporu charakterů, využívá působivosti a rekonstrukce (triceratops). Autor používá moc magie, která ovládá životy hlavních postav a která vyúsťuje v jejich duchovní proměnu a rozvoj anebo v konec jejich životní etapy. Neživým věcem přidává vlastnosti věcí živých.
Připadalo mi to jako cesta kolem světa; akce za akcí, magie, čarodějnictví (Dáma), všechno nové, neznámé, nepředvídatelné. Napadá mě říct: "Bohatý příběh."

"Ty bys měl být spisovatel, Cory!"
"Máš ohromný dar pro jazyk!"
"Ano, podle mě by z tebe byl velmi dobrý autor."
Spisovatel? Autor?
Já se rozhodl pro vypravěče.

5 26.07.2023

Začíná to sexem, místo neuvádím, ačkoliv se domnívám, že je v příběhu nejdůležitější, protože tam se bude odehrávat veškeré dění. Hlavou se mi komíhají myšlenky na film, protože i to čtené máte před sebou a zrovna nedávno jsem jeden béčkový horor viděla. Začíná to stejně - nic netušícími lidmi v normálním zaběhaném dni. Nic, co by se nečekalo, nic, co by nebylo naplánováno.
Někdo je ale při sexu šmíruje.
Film v knižním vydání. Nejprve historická nebo starší linka, pak následuje současnost odehrávající se ve stejné věcné rovině.
Začátek je skvělým rozjezdem do temnoty příběhu a samotnou knihu považuji za doplněk béčkových hororů, které mám tak hrozně ráda, protože oplývají nejdivnějšími kreacemi a naše představivost jim jen přidává a uchopuje je z její perspektivy. Přitom začátek knihy poskytuje představivosti hodně prostoru.
Je to kultovní horor, který se dočkal filmového zpracování, jen nevím, zda pod stejnojmenným názvem.
Rok 1984 a komiksy. Pamatuji si ten věk, kdy spolužáci listovali papírovými komiksy a několikrát ty samé četli. Ani dnes nejsou komiksy vyjmuty ze žánrové literatury.
Náhrobky propadají do země. Vznikají propadliny a hřbitov je jich plný. Hlína se asi po týdnu usadí... Možná to není propadlina, vypadá to vyhloubeně, ne propadle. Možná jsou tam podzemní jeskyně. Vyrobíme mapu a budeme do ní jeskyně postupně zakreslovat.
Kdo si jako dítě nehrál na hřbitově nebo blízko něj?
Při čtení je mi trochu nevolno, když si představím, jak ghúl požírá lidi. Mlaskavě. Visí kůže a kusy látky. Jsou vidět útroby.
Dohoda s netvorem. Zabíjel, aby bylo zabito - snězeno. Pow wow jsou symboly, které měly udržet démona v zajetí.
Cítíte zápach. Slyšíte bzukot much. Vidíte pohybující se zčernalou kůži, maso, vnitřnosti pod kroutícími se červy. Ghúl žije. A má rád tmu.
Kniha je vysoce čtivá a přestože jsou kapitoly delší, četba ubíhá rychle. Pro zastánce četby hororové literatury plně doporučuji!

5 05.07.2023

I domovy a domy mají své jméno ať již po předcích nebo historických událostech. V průběhu četby mi to trochu připomínalo filmový horor Case 39, ve kterém byla dívka zpočátku nastavena divákovi jako oběť, než se ukázalo, co je ve skutečnosti zač. Možná, že zde to bude jiné.
Tady se něco skrývá a to něco není jen tajemství. Co stojí za vší proměnou?
Příběh se všemi součástmi prožitého a současného života je temný a skladebně je hororem. Připadá mi, že si autorka dává záležet na tom, aby to horor byl, aby nesklouzla do thrilleru nebo jiného žánru, nebo aby horor nebyl pouze upřednostněním hororových prvků. Hororové prvky se zde vyskytují přirozeně. Příběh vyvolává nejistotu, obavy, stísněný pocit a strach, který postupně odkrývá. Můžete se pokusit odhadnout, zda je zde zlo nebo jen nadpřirozeno a zda je ztělesněno a všudypřítomné.
Vlastnosti postav se liší, některé mají složitější charakter. Spatřujete obraz smrti blízkého, zdá se to být jako němý úsvit, jako mrtvá duše, která se dere na povrch a vtírá se vám na a pod kůži jako mast, kterou rozetřete a začínáte nosit v sobě. Vidíte ducha zemřelého? Je to ozvěna mrtvého?
"Někdy duch zůstane s tím, koho miloval" (z filmu Shutter, 2004). Je to i v tomto případě?
Kdyby neexistovala zákoutí mysli, představy a plíživý pocit, ke kterým nás dovádí text a jimiž se necháváme unášet...
Nevidoucí přítomno anebo dech beroucí a dusivé nepřítomno, které cítíte?
Obraz a dotyky, které podvědomě cítíte, to zhmotnění nebo to prchavé nic, které se prodírá k vám. Zaneprázdňujete mysl, aby to vysvětlila. Chcete věřit, že došlo k pomatení smyslů. Zvuk? To je vítr. Kroky? Ty jsou moje. Pohyb věcí po podlaze? Podlahy jsou vetché, to dělám já pohybem svých nohou.
Příběh čerpá z mnoha hororových prvků a autor si hraje s vašimi pocity. O rituál není nouze, nechybí symbolika.
Cítíte, že někdo nebo něco vyplňuje místnost. Těžký vzduch, nasáklý čím? Zeminou? Hnilobou? Starobou? Nemůžete dýchat.
Příběh je 100% horor. Tato prvotina rozhoupala autorku vysoko a já budu doufat, že bude psát horory, které budou lepší a lepší, protože tohle bylo dobré.
Dávám čtyři a půl hvězdy.

5 16.06.2023

Co na to říct? Škoda, že jde o eknihu. Papírovou v pevné vazbě nebo v paperbacku bych si pořídila raději. Vždyť se jedná o horor! Proč zrovna jen ekniha?

Několikrát mnou otevíraný multižánrový životní román o lidskosti, obětavosti, štěstí, úsilí, lásce, nespravedlnosti a marnosti. Román, který uchopuje život jedné rodiny v 19. až 20. století za mexické revoluce následované válkou a za rozvíjející se nové techniky a technologie, která znamená zjednodušení života. Román má politické vsuvky k revoluci, která byla podnětem pro boj o moc ke svržení tehdejší vlády a prezidenta a ke španělské chřipce. To, co mě fascinovalo bylo přítmí a nezbytnost neustálého boje o život. Je to román v soukolí několika tragédií, které vystupují do popředí každého lidského života, který je jimi unášen. V tomto řádu se směšují vaše pocity v jeden celek. Knihu bych zařadila do kategorie sociálních románů, kde vyvěrá celek s nezbytností zapojit každého jedince. Ačkoliv je kniha situována na Simonopia, uchvátila mě atmosféra tehdejšího prostředí a sociálních poměrů.

5 15.05.2023

(SPOILER) Velice osvěžující, temperamentní. Již na začátku vznítí pocit chladu a počínajícího adrenalinu. Těším se na nějakou nekonvenčnost, anomálii, která příběh vypne a díky které se příběh stane méně zapomenutelným. Mám na mysli příběh, jehož podmořské detaily jsou vysázeny jako šperkovnice - lesklé, mohutné, neopakující se. Na mysl mi vytanul Steve Alten a jeho beletristicky zpracovaná podmořská biologie s Megalodonem, ze které se dá pro atmosféru příběhu nekonečně těžit. Barevné, neustálé, živoucí, někdy o to více nebezpečnější až dravé. Čím déle čtu, tím více se opouští moře s jeho faunou, flórou, prohlubněmi, proláklinami a celou geografií a tím více se děj uchyluje k vyšetřování. Příběh se uvrhuje do thrilleru.
Každý dílek má své místo a já jsem zvědavá, jak případ dodávky zapadá do případu uloupených osmi milionů dolarů. Tato skutečnost není v případu úplně vyjasněna.
Také jsem se dozvěděla, proč zpěváci chodívají pozdě na pódium. Není od věci to vědět. ;-)
Líbí se mi noční život v prostředí aligátorů, krokodýlů, kajmanek, hadů a hmyzu. Ty svítící oči v bahně a noční zvuky zvířat. Dospívám k závěru, že se jedná o dobrodružný thriller s prvky krimi.
Ostatky asi třiceti lidí! Neuvěřitelné.
Kniha má grády, nespokojí se s málem, ani co do počtu lidí, ani co do místa jejich nálezu. Procházka divočinou za něčím, co shledává pachatel zajímavým. Tohle bylo dobrodružné! Nezapadnout do mokřad, nenechat se ulovit aligátorem, štípnout hmyzem, zamotat nohu do křovin, kde jsou pavouci a hadi. A hlavně bacha na díry v zemi prokvetlé pavučinami. Na straně 238 se dozvídám jméno pachatele, ale proč nejsem spokojená? Tak vágně by to dopadlo? Myslím si totiž, že vrahem je někdo jiný. Pořád mi zaznívá jméno Benson Morera. Proč se mu hlavní hrdinka, přes její negativní pocity o zneužívání dítěte - dcery jeho aktuální manželky - více nevěnovala? Tohle je druhá nevyjasněnost, která v příběhu vyzněla jako lichá.
Kladně hodnotím tendenci autora vysvětlovat život aligátorů (norování, doupě, skrýš, druhy žraloků, krokodýlů, sledování potravy, teplota hnízda apod.). Líbí se mi drama, ke kterému se příběh ke konci schyluje.
Přes výše uvedené nevyjasněné skutečnosti dávám plný počet, protože, jak vidět, autor se zlepšuje.

5 16.04.2023

Přiznám se, že tohle není podle mého gusta.
Stalo se to v dětství. Věděl o hrozných věcech a věděl, že to musí před rodiči utajit. Prolog, nyní počínaje dospělostí vypravěče, je neméně případný k otázkám. Celý příběh je cestou dospělého za vzpomínkami.
Je to jiné. Možná trochu obecné, naivní očima a myslí chlapce, procítěné, ale očekávala jsem hloubku.
Chlapec byl dítětem nadaným bohatou obrazotvorností a náchylným k nočním můrám. Jako já.
Bylo to takové malebné a pohádkové v čase zpět. Jako ve snu, protože tohle byl snový příběh.
Ponuré ilustrace vyvedené tužkou, možná jde o perokresby, anebo suchou jehlu, mě jako čtenářku přivádí k očekávání, co za těmi chmury, za tou černotou kreseb bude. Proč to vyvolává pocit dálek, na jedné straně otevřenosti, na druhé straně nepřístupnosti.
Samotný příběh by si, podle mého úsudku, zasloužil tři hvězdy, s ilustracemi čtyři. Je to náhled chlapce, ale ten chlapec již vyrostl a domnívám se, že by ledacos zasloužilo vyspělejší úvahy. Jistě, pro některé je to reminiscence, i pro mě to byl návrat do dětství a melancholie. Možná, by to takhle mělo zůstat. Je to snové, za hranicí reality, dětské, ale není to horor, ani vyloženě mystické. Je to fantaskní, je to možná literární útvar, který nespočívá na žádném žánru. Je to jako když si napíšete sen, který se vám předchozí noci zdál.

5 13.04.2023

Kniha mnou kolikrát otevřená. Začátek mi připadal syrový a střepinatý; nevěděla jsem, co tím chtěl autor říci a zda bude ve stejném ražení pokračovat dál. Nicméně úvod je kořením, celá kniha je temná. Úplně jsem viděla tmavá zákoutí lidských povah jako temných uliček, nočních dok, průplavů lodí, jako výprav špinavých prostitutek a hlasů opilců. Levná whiskey, levný sex. Pod tím vždy cítíte nebezpečno, něco nevyřknutého ve vzduchu. Je to jiné, než na co jsem zvyklá. Psáno ladným jazykovým stylem, který přibližuje čtenáři prostředí syrového mužského světa bez příkras s vlastní animální typikou. Je to drsné, syrové, naturalistické, nedělají se zde žádné benevolence. Severská zima mě rychle přenesla do svých podmínek, ale ochota pomoci skrze vlastní vyčerpání a strach tady stále existuje. Kniha se stala předlohou pro stejnojmenný seriál (rok 2021). Pro nevšednost, s jakou se v knize setkávám, dávám ⭐⭐⭐⭐⭐.

5 01.03.2023

Kniha je napsána velice zajímavě a s rozvahou tak, aby vše zapadalo do nejmenšího detailu. Děj se rozbíhá pomalu, čemuž sekunduje drobnější a hutnější písmo. Zdá se, že autorka si děj vychutnávala v celé jeho šíři, protože zabíhá do podrobností, takže jsem na prvních stranách začala předpokládat, že se bude na detailech pohybovat i samotné vyšetřování. Příběh má několik větví. Za ty hlavní na začátku považuji linii s Kate Linvillovou a s Carol Jonesovou. Kate Linvillová trochu uhnula z policejního vyšetřování z důvodu funkční nepříslušnosti a sleduje ho zpovzdálí. K vyšetřování se dostal Caleb Hale. Příběh všechny tři osoby pohltil a do popředí se dostává situace sama. Hlavní postavy nejsou na začátku a v polovině příběhu moc vidět, hlubší seznámení čtenáře s nimi se nekoná. Děj tak převyšuje vývoj událostí, i když ke konci se situace mění. Je to něco jiného, než když je pozornost obrácena na hlavního vyšetřovatele. Poslední dobou v thrillerech čítám, že mozek oběti, někdy vyšetřovatele nabádá: "Uteč! Vezmi nohy na ramena a utíkej!", ale také pohnutky, kterým nejde odolat a kterými se obvykle tyto osoby řídí (a děj se obvykle rozpohybuje). Jsem ráda, že nenechavec je i v této knize. Jednání některých hlavních postav nerozumím. A policii chybí disciplína, což příběh činí dramatičtějším. Kniha mě chytla a nepustila. Dávám jí plný počet hvězd.

5 24.02.2023

Líbí se mi, že v této sérii můžete sáhnout po jakékoliv knize, která není na řadě. Dostat se do amišské komunity, proniknout k jejím členům, k jejich zvykům a odhalit vraha není jednoduché. Záleží na Kate, která je vlivem svého původu odhodlaná s nimi splynout a účinně odhalit pachatele. Ačkoliv amišská kultura má pevný základ, oblast od oblasti se liší a dává zabrat i samotné Kate, která jako vždy musí zapojit bedlivé pozorování, vlastní intuici a detektivní schopnosti za předpokladu, že neodkryje svoji identitu. Podaří se jí to? Knihy této série se ne zcela soustředí na rozuzlení zápletky, protože k tomu vždy dochází už asi v 3/4 knihy. Zápletka tady je jednoduchá, vrah je snadno odhalen, o něco tíže pak dopaden. Domnívám se, že autorka může čtenáře déle napínat a vraha nechat odhalit až na posledních stranách. To, co je na detektivkách této série pro mě zajímavější, je znalost amitské komunity. Kdyby se vyjmulo detektivní jádro a paní autorka přidala amitské učení, historii jazyka amitů, více zvyků, tradic a vyjasnila rozdíly mezi amity a mennonity, mohla by to být kniha o amišské kultuře. Ale to autorka zřejmě nechtěla a zamýšlela naopak kulturu amitů zobecnit a nadsadit ji o beletristický žánr. Za seznámení s amitskou kulturou dávám pět hvězd.

5 02.02.2023