veronika9761 komentáře u knih
Pribeh me nezaujal, forma tomu take prilis nepomohla.
Ctiva knizka o tom, ze je normalni chovat se k detem normalne. V CR bohuzel stale velmi opomijeny styl vychovy.
Prima kus, teda jen te doby, kdy jsem vůbec nepochopila konec. Posledni 4 stranky ctu furt dokola, ale moudra z toho teda nejsem.
Zapletka je hodne podobna jedne predchozi autorcine knize, az jsem si rikala, jestli ji nectu znova. Na pomery autorky spise prumerne dilo.
Super ctivo pro lidi, co chteji mit republiku z roku 2035. Skoda jen, ze Andrej je ke dnesku deset let u moci a z napadu v knizce neprosadil nic. Tak nevim.
Mela jsem ji pujcenou z knihovny a rozhodne ji musim koupit i do sve domaci knihovny. Boží čtení.
Knizku mam rozectenou asi mesic. Je to moje prvni knizka autora, a nebyla jsem pripravena na to, co me ceka. Pribeh neuveritelne ctivy, ale! bojim se pak v noci jit i na zachod. Po vhodnem oddechu
a uklidneni knizku moc rada doctu.
Emocialne velmi silny příběh. Nejdriv jsem si rikala, co to musi byt za zemi, kde umeji odebirat deti rodičům na udani jednoho cloveka. Neni to ale takhle snadny a myslim, ze instituce ochrany deti to ma vymakany. Ale chapu, ze v cesku, kde je biti deti narodnim folklorem a nikdo se za nej nestydi, asi podobny pribeh nebude prijimany kladne.
Jako prvni knizka k tematu je to dobry. Skoda jen propagace MLM jako prima vydelku.
Pro me prilis filozoficky kus. Po Detech uplnku jsem cekala dalsi nahled do zivota s autistickym ditetem a az na jednotlivé situace je knizka spis spiritualistickou priruckou s nazvem Jak prezit.
Ze zapisniku alkoholicky jsem mela pomerne rozporuplne pocity. I presto jsem si precetla Zapisnik abstinentky. Vlastne jsem necekala nic moc, tak jsem ani nebyla zklamana. Velkou cast knizky zabiraji pribehy dalsich alkoholiku, a take uryvky z prvni knizky. Zbytek jsou takove blogove uvahy, na knizku mi to prijde dost malo.
Melo me hned napadnout, ze kdyz autor pise, ze neuvadi žádné zdroje, aby na zadny nezapomnel, nebude to žádná hitparada. No a ne. Autorka uvadi, ze u sestidennich mimin se musi zacit s vychovou, a u tříměsíčních placicich decek se deset az patnáct minut ceka, jestli se urvou do spani samy. Moc smutny cteni na 21. stoleti. Autorku by mohlo omlouvat, ze v NL chodi zeny do prace velmi zahy a deti (nekolikamesicni kojence!) hlidaji ve statnich zarizenich chuvy typu autorky, které nemaji moc casu se detem venovat jednotlive a radeji je nechaji rvat. No a ze navyk mimina na cistou plenu je "neprakticky" a nuti rodice prebalovat dite casto, to je fakt hnus. Po radach "nenechavejte dite pomahat vam, vsechno vam bude trvat dvakrat dele" a "prilis na nej nemluvte, predejdete otazkam z jeho strany", s timhle dilem koncim. Proc jde takovahle knizka do ceskeho překladu, to mi hlava nebere.