VeruB komentáře u knih
Překrásná kniha, skvostné ilustrace doplněné něžnými příběhy. Poklad do knihovny.
Nádherný milý a poutavý příběh lásky zasazený do nehezké doby diktatury generála Franca. "Estamos más guapas con la boca cerrada." Moc ráda v knihách objevuji historii, kulturu jiné země, která mě láká ji hned navštívit a rozhodně si chválím kratší kapitoly, které mě vyloženě nutí knihu neodložit. Moc moc se mi líbila, doporučuji.
Měla jsem tuto knihu dlouho v seznamu "must read" a musím říct že jsem byla zklamaná. První asi polovina docela dobrý, to mi vadila jen francouzština bez překladu, kterou neovládám, ale potom jsem se začala ztrácet v ději nebo spíš v myšlenkových pochodech. Ke konci už jsem se nutila knihu vůbec dočíst.
Za mě zatím nejslabší díl z celé série. A ten konec??? Ale stejně mě to bavilo číst a zajímalo jak to dopadne. Jen to rozuzlení bohužel nebylo žádné wau.
Jak děsivé v této době virové. Co se stane přesně ve chvíli, kdy peklo zamrzne a otevřou tam sjezdovky, které sjíždí Theo Cray?
Autentický, čtivý příběh o druhé světové válce v Itálii. Krásné, smutné a dojemné zároveň.
„Život mě stále nepřestává udivovat. Nikdy nevíme, co se stane dál, co uvidíme, jaký důležitý člověk nám vstoupí do života nebo jakého důležitého člověka ztratíme. Život je změna, neustálá změna, a pokud nemáme to štěstí, že v tom vidíme komedii, je změna vždycky drama, pokud ne rovnou tragédie. Ale po všem, a i když nebe zrudne a zatáhne se, pořád věřím, že pokud máme to štěstí, že žijeme, musíme děkovat za ten zázrak neustále každý den bez ohledu na to, jak je zrovna špatný. A musíme věřit v Boha a vesmír a lepší zítřek, i když ta víra není vždycky zasloužená.“
Na tak málo stránkách tolik vděčnosti, soucitu, sentimentu a krásy. Byl to zážitek si přečíst tuto knihu, je nádherná.
Příběh jedné svatební noci dvou milujících mladých nezkušených lidí postrádajících empatii a trpělivost. Ona není schopná slovy popsat své pocity a emoce, on s uraženou ješitností.
Kniha o nejpožehnanější kočce Jeho Svatosti s duchovním přesahem a taky o tajemných záhadách ukrytých v hebounkých kožíšcích. Co mi kniha dala a já chci ve zkratce předat jako doporučení dál je: Projevuj laskavost, štědrost, chovej se eticky, buď trpělivý, uvědomuj si přítomný okamžik, hodně naslouchej, přemýšlej a medituj.
Parádní strhující příběh. Moc se mi to líbilo a všem vřele doporučuji. "Jsem ostří, jemuž ruka tvá vládne, duhovým obloukem tnu. Srdce jsem já, ale ty jsi ten zvon, co ponuře věští tmu. Jestli jsi pěvec, pak píseň jsem já, nénie žalu pouhá. Odpověď na vše, co světu třeba, ta věčná lidská touha."
Veselí se mi líbilo, hezky se čte, je to takové oddychové čtení, které obsahuje neodvratitelná životní dramata. A za mě je vtipnější než Aristokratka.
Skvělá kniha, nelze se od ní odtrhnout. Už několik pár knih zpět si říkám, co Harry Nesbovi udělal, že mu tak naložil. Do konce knížky nevíte kdo je vrah, protože Nesbo si se čtenářem umí pěkně pohrát, takže podezřelý je v podstatě kdokoli. Těším se na další.
Krásný příběh a nádherné ilustrace. "V zátoce ráje jednou všichni setkáme se, čas dělí nás, ale věčnost k sobě nese. S nadějí pluj v širých vodách, dítě, důvěřuj nebi, v duši pohladí tě."
Ja nevim asi jsem měla větší očekávání, ale jsem zklamaná. Místy jsem se ztrácela v ději a v čase, chyběla mi chronologie. Ale za životní příběh palce nahoru.
Cestopisy od Ladislava Zibury, známé specifickým humorem mám ráda, přečetla jsem všechny a navštívila i pár přednášek. Určitě doporučuji. Kniha je opět nádherně ilustrovaná z dílny Tomski a Polanski, která zážitek zintenzivňuje. Jen mě v této knize poněkud rušily "vzdělávací" strany, které rozbíjely věty a odpoutávaly pozornost od čteného textu.
Nádherný příběh o zatvrzelém staříkovi jménem Ove s nelehkým osudem, který mě rozesmál i rozplakal zároveň.
Sice kniha nemá nikterak "silný příběh" a má "silný americký konec", ale četla se moc hezky a líbila se mi, nemůžu si odpustit:
"Natáhne se k němu. K sobě. Není mezi tím žádný rozdíl. Už to chápe. Drží ho, on drží ji, drží se navzájem a všechno je tma, všechno je světlo, všechno je ošklivost, všechno je krása, všechno je bolest, všechno je smutek, všechno je nikdy, všechno je navždy."
Kniha Zázračný úklid pro mě moc zázračná nebyla. Asi jsem měla vyšší očekávání, ale některé myšlenky se dost opakovaly a některé se mi zdály moc primitivní. Můj dojem z autorky, dle psaní je, že zajisté musí trpět obsedantně kompulzivní poruchou. Abych jen nehanila, některé pasáže se mi líbily a mám chuť si jít vše přeskládat a vyházet půl domu. I bez knihy vím, že věcí hromadíme hodně.
Když se o něčem hodně mluví, píše ... tak prostě za chvíli podlehnu a chci vědět proč a udělat si vlastní názor. Z toho všeho povyku kolem jsem prostě čekala víc a tato poezie mě zcela neoslovila. Čekala jsem trochu něco jiného, než takové plakání a místy hodně intimní zpověď. Četla jsem ji v originále, aby náhodou něco nezůstalo ztraceno v překladu.