Veruci komentáře u knih

Bylo moc zajímavé číst o válečných událostech a holokaustu z pohledu obyčejných Němců. Nikdy jsem o tom tak neuvažovala a tahle kniha mě přiměla k zamyšlení. Ono je moc snadné šmahem odsoudit celý národ, ale velká většina byli úplně obyčejní lidé, kteří jen chtěli nějak přežít.

22 19.05.2020

Tuto knihu by si měl přečíst každý. A vydržet až do konce, i když vůbec není snadné ji číst.

21 20.12.2018

Úžasný příběh na pozadí skutečných historických událostí. Kniha, kterou jsem zhltla za pár večerů a která mě donutila kouknout na web, jak to tenkrát v tom (pro mě tak vzdáleném) Slezsku vlastně bylo.

18 12.04.2021

Tuhle knihu jsem četla zhruba před rokem. Shodou okolností jsem v krátkém rozestupu četla i knihu Matky od Pavla Rankova. Obě knihy zpracovávají podobné téma - konec války, osvobození a odvlečení československých žen do ruského gulagu. A oba ty příběhy jsou si hodně podobné a velice na mě zapůsobily. Až tak, že jsem ani nenašla dost slov k napsání komentářů.
Nyní, když se rozpoutala kampaň proti paní Sosnarové, mi to ale nedá. Jsem daleka toho, hodnotit, kde je pravda a pokud p. Sosnarová skutečně "pouze" chtěla přijít k penězům za odškodné a vše si proto vymyslela, je to docela hnusné, ale v mých očích to nijak nesráží kvalitu té knihy. Může to mít vliv pouze na posouzení kvality toho člověka. Někdo se možná cítí podveden a tak dává odpad. Kdybyste neměli za to, že se jedná o příběh podle skutečné události, tak by vám ta kniha nic neřekla? Nic by to ve vás nezanechalo? Já své hodnocení měnit nebudu. Na druhou stranu, to, že něčí jméno je nebo není v seznamech, ještě nic neznamená - o tom nakonec, v našem státě s estébáckou minulostí, víme své. Zkusme se na tu knihu dívat jen jako na příběh a nehodnoťme její autentičnost. Já osobně si nemyslím, že popisované události jsou daleko od pravdy.
V této souvislosti mě napadá ještě jedna kniha - Dlouhá cesta od Slawomira Rawicze. V návaznosti na její zfilmování se objevily spekulace, že si S. Rawicz vše vymyslel, případně, že si přivlastnil část vzpomínek někoho jiného. Nikdo se už nedozví, kde je pravda. Ale ty knihy tu zůstanou a měly by se číst dál. Nikdy nesmíme zapomenout na všechny ty hrůzy, co se tenkrát děly a nesmíme dopustit, aby se to opakovalo.

17 19.07.2019

Jedna z knih, která vás na prvních stránkách chytí a už nepustí a vy musíte číst dál a dál a nechce se vám přestat. Pokračujete, až se vám klíží oči a vy víte, že ráno musíte brzy vstávat, ale nemůžete jinak.

17 13.03.2019

Velmi silný, nádherně zpracovaný příběh. Jedna z nejlepších knih za poslední dobu, během jednoho dne jsem ji měla přečtenou. Úplně jsem cítila vůni heřmánku. V té knize je všechno, život ve své syrové krutosti i nádheře. Přestože popisuje nelehký život (mnohokrát jsem měla slzy na krajíčku), je vlastně velmi optimistická. Je úžasné, jak i v těch nejtěžších chvílích Anna našla důvod k radosti, nikdy nebědovala, brala život takový, jaký byl a vždy byla přesvědčená, že budoucnost bude už jenom lepší.

15 09.01.2020

Další skvělá kniha od F.B. Ta protivná baba si mě získala a každou chvíli mi v mysli proběhne nějaká ta její průpovídka. Občas by stálo za to zkusit zareagovat podobně, jako to umí Britt-Marie.

14 01.12.2020

Z téhle knihy prýští člověčenství. Ostatně jako ze všech knih, které jsem zatím od Backmana četla. Příběh plný moudrosti obsahuje pravdy, které ani sami sobě nechceme přiznat. Je to dojemné a humorné zároveň.
B. mě prostě baví a začínám ho řadit k mým oblíbeným autorům.

14 05.10.2020

Po fenomenálních Žítkovských bohyních a skvělé knize Vyhnání Gerty Schnirch, jsem se moc těšila na Bílou vodu. A jak už to tak bývá, člověk může být zklamán, když se na něco příliš těší. Vlastní téma je na plný počet hvězdiček a mělo by se o těchto věcech psát. Abychom nezapomněli. Přemýšlím, s čím jsem měla největší problém. Asi to byly ty sáhodlouhé dopisy od církevních hodnostářů, nebo od stranických soudruhů a nudící přepisy novinových článků. Netroufla jsem si ani řádku přeskočit, to zkrátka neumím (co kdyby zrovna zde bylo něco pro děj důležitého), tak jsem se těmito pasážemi doslova protrápila. Druhá věc, která mi vadila, že vlastně není jasné, kde končí skutečná historická fakta a kde začíná autorčina fantazie. Sečteno, podtrženo - zkrátit o třetinu a ponechat vše jen v rovině smyšleného vyprávění inspirovaného skutečnými událostmi, ale bez uvádění pravých jmen tehdy žijících osob.

13 21.11.2024

(SPOILER) Co bude s lidstvem, až ztratí schopnost číst? Tohle bylo pro mě asi nejdepresivnější z celé knihy. Čtení je zakázané, knihy neexistují. Roboti řídí celou Zemi. Někde se cosi porouchalo, nebyl nikdo, kdo by to opravil a lidstvo teď čelí svému zániku.
Umělá inteligence sama o sobě může být velmi užitečným nástrojem. Jen nesmíme zapomínat, že jako vše může být zneužita. Nebo v dobré víře využita k usnadnění běžného života, ochraně přírody, záchraně planety... Což nakonec nemusí vést k očekávanému výsledku. Ne nadarmo se říká, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

13 21.11.2024

Musím konstatovat, že to bylo hodně náročné. Dílem proto, že jde o skoro dokumentární rekonstrukci určité události, dílem pro událost samotnou. Se Šikmým kostelem to nejde srovnávat, jedná se o jiný druh literatury. Ale je skvělé, jak se životický příběh prolíná do příběhu Šikmého kostela. Je jen dobře, že se autorka rozhodla této tragédii věnovat samostatnou knihu.
Doufám, že se v brzké době dočkáme další knihy od Karin Lednické a v skrytu duše bych si přála, aby i další její knihy byly s těmi již napsanými nějakým způsobem propojené.

Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy 2022, došlo na ní až teď. A jsem ráda, že jsem se k ní dostala, i když mám teď v hlavě děsný zmatek. Perou se ve mě pocity porozumění i nepochopení. Je to všechno strašně složité. A je vůbec správné, že taková možnost existuje?
Musím o tom přemýšlet, ale nedokážu si odpovědět. Nezbývá, než si přát, aby se člověk nikdy nedostal do situace, ve které se nachází hrdinové knížky.

13 26.05.2023

Těžko uvěřitelný, ale krásný, brilantně napsaný příběh.

13 21.04.2022

Tak s tímhle se budu dlouho srovnávat.
Nemůžu jinak než dát 5 hvězdiček, ani vlastně nevím proč. Snad za to poselství? (i když se mi vlastně nechce - divný, co?)
Jak byl začátek pozvolný, poklidný, rozvláčný, místy až poněkud nudící, tak jsem závěrečné kapitoly hltala dlouho do noci. Od té doby nemohu na knihu přestat myslet. Stále se mi to všechno honí hlavou. Vůbec nevím, jak mám své pocity popsat, aniž bych vyzradila to zásadní.

Myslím, že už nikdy nebudu lidi posuzovat stejně jako dřív, protože nikdy nevíme, kdy se sami ocitneme v mezní situaci za hranicemi vlastních schopností. Nejdůležitější ale je, najít zase sebe sama, když krize pomine.

13 04.12.2019

Z počátku jsem to nechápala. Naštěstí Backman píše velice poutavě, takže jsem se nemusela do čtení nutit a záhy jsem porozuměla. Jedná se o jakési střípky - vzpomínky, rozhovory skutečné i imaginární, které dohromady poskládají celou mozaiku. Nakonec moc pěkné čtení a mám pocit, že se k téhle knížce ještě někdy vrátím.

13 12.06.2019

Po knize Muž jménem Ove jsem sáhla po dalším titulu od tohoto autora a opět do byla dobrá volba. Dojemný příběh o ohromné lásce, lidských chybách a odpouštění. Vždycky se najde něco, zač bychom se měli omluvit. I když si myslíme opak.

Velmi zajímavý příběh, i když literární zpracování se mi zdálo malinko těžkopádné. Ale moc mě to bavilo. Paní doktorka rozhodně neměla snadný život, ale nikdy se nevzdala. I když jí bylo nejhůř, po ztrátě všech svých blízkých, pomáhala jiným. A když už nebylo její pomoci potřeba, napnula své snažení zase jinam. Nikdo by nechtěl prožít to, co ona. Přesto jí malinko závidím. Tu její nezdolnost, a hlavně talent na jazyky ;-)

12 21.11.2024

Lidé nemusí být takoví, jak se jeví na první pohled, i toho největšího mrzouta je možné nakazit svým optimismem. Skvěle napsaný příběh. Na jedné stránce vás dokáže rozbrečet, abyste se vzápětí nahlas rozesmáli. Jedna z knih, ke kterým se budu vracet.

12 06.11.2018

Velice čtivá kniha zachycující bezmála celé jedno století. Hotýlek funguje jako taková kulisa pro představení příběhu několika generací. Kniha poutavě popisuje úplně obyčejný život se všemi jeho radostmi i smutky. Mám takové knihy ráda.

11 22.05.2023

Dříve jsem všechny knihy dočítala, dnes už si více vážím svého času a tohle zkrátka odložím. Je to sice podobný styl jako od pana Jirotky, ale je to nuda. Pan Macek příliš tlačí na pilu, aby se vyrovnal originálu, ale méně je někdy více. Odloženo zhruba ve třetině knihy.