Vesper001
komentáře u knih
Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy
Tim Burton
Kniha má velmi krásnou grafiku, od přebalu po tiráž (typograf Jan d´Nan), texty jsou doplněny vlastními autorovými kresbami. Básničky jsou různě dlouhé, nezřídka ale čítají jen pár řádků, rozdělených na více stran. Objevují se v nich různé obskurní nebo zmutované postavičky, z nichž některé ožily i na plátně (např. superhrdina The Flek). Celá kniha je nesena Burtonovým typicky temným stylem.
Deníky Sylvie Plathové
Sylvia Plath
Deníky Sylvie Plathové nejsou dvakrát povzbudivou četbou a na nepřipraveného čtenáře budou nejspíš působit nepochopitelně, nudně a neuroticky. Ale pro toho, kdo se zajímá o Sylviinu osobnost a dílo, budou cenným zdrojem informací o jejím vnitřním světě, a pro toho, kdo se spolu s tvůrčím potenciálem potýká i s nějakým tím psychickým bonusem mohou představovat ujištění, že v tom alespoň není sám.
Dělat film
Federico Fellini
Nejde o Felliniho životopis, ani průřez jeho tvorbou, jakkoli se v textu obojího dotýká. Je to spíš jakýsi volný proud asociací, jehož prostřednictvím se autor pokouší čtenáři vysvětlit, co není jasné ani jemu samotnému – jak na náměty a k realizaci svých uměleckých děl došel. Jsou tu nesourodé vzpomínky z dětství v Rimini, svým způsobem milovaném i nenáviděném, nicotné i stěžejní zážitky, bloudění při hledání životního povolání, okouzlení a nevěřící úžas nad každým úspěchem, i rozčarování z pocitu, že jej vlastně nikdo nechápe, a že především nechápe on sám sebe. Jeho snímky jsou trpké a drásavé, on sám byl velmi citlivý a vnitřně křehký člověk, který se ale nebál pojmenovat věci pravými jmény a bez ohledu na důsledky poukazovat na nešvary lidské povahy i ubohost a povrchnost soudobé společnosti.
Vyvolávač deště
John Grisham
…aneb jak i malí lidé mohou udělat velké věci. V tomto případě stojí začínající právník proti mocné korporaci, jako David proti Goliášovi.
Literární poklesky
Stephen Leacock
Jedna z knih, které jsem znala, ještě než jsem se naučila číst. A když jsem ji začala číst, už jsem nikdy nepřestala. Vtipné, trefné a velmi kanadské.
Dělníci na vinici
Bruce Marshall
Neobyčejný příběh obyčejného života jednoho pařížského faráře. Příběh humorný, smutný, laskavý i dramatický a svou obyčejností velkolepý.
Síla přírody
Jane Harper
Promyšlený propletenec vztahů, díky kterému se přestanete zabývat často kladenou, avšak malichernou otázkou, jestli muž a žena mohou být jen přátelé. Protože existence přátelství mezi ženami je skutečnou záhadou.
Pozvala mě dál
Lucy Clarke
Mrazivé, klaustrofobické, děsivé. Skvěle vytvořená atmosféra, prokreslené charaktery, příběh má spád a drží čtenáře v napětí. V jeden moment se mi ale Elle zhnusila tak, že se moje sympatie k postavám otočily o 180 stupňů. I když to vlastně mohl být i záměr.
Stíny nad zálivem
Lucy Clarke
Lucy Clarke hraje se čtenářem stále stejnou hru a čtenáře to pořád baví. Nejdřív rozvypráví příběh, ve kterém je vše jasné a rozuzlení nasnadě. Jenže v polovině se orloj najednou roztočí přichází jeden zvrat za druhým. Všechny postavy se najednou objevují v jiném světle a z jiných úhlů a jisté je jen to, že nic není jak se jevilo. Úplný závěr pak bývá pořádná rána na solar. V tomto případě jsem ji poprvé odhadla správně, ale nijak ji to neoslabilo. Ale protože příběh je bohužel trochu rozvleklý a že jsem v něm nenašla jedinou sympatickou postavu, je to jen za ***.
Zločinné vášně
Agatha Christie
Příjemná kniha povídek, oslovily mě víc ty ne klasicky detektivní: Květ magnolie, Tvář Heleny a Případ zbohatlé ženy. Naopak Vosí hnízdo, které považuji za jednu z nejlepších zfilmovaných epizod s Herculem Poirotem, mě zklamalo.
Je nás pět
Matias Faldbakken
Dvěma slovy: divný slepenec. Žánrů, příměsí, stylů, prvků a kdoví čeho ještě. Kreativita, náhoda i inspirace se potkávájí na počátku řady věcí, to ale neznamená, že vznikne něco pořádného. Faldbakkenova kniha je zajímavá, ale měla jsem z ní nepříjemný pocit. Jako když přijdete na návštěvu někam, kde se dlouho nevětralo, na stole je ulepený plastový ubrus a vy se bojíte požádat o sklenici vody, protože si nejste jisti, jestli hostitel už letos myl nádobí. Asi tak.
Chrám plný květů
* antologie
Kniha krásná (kali)graficky i obsahově. Ať se s haiku teprve seznamujete, nebo už máte dlouhý a trvalý vztah. Víc říkat netřeba, snad jen na ukázku:
Meloun se o sebe
dokáže postarat
docela sám.
(Hattori Ransecu)
Prokletí Mabiny farmy
Matthew J. Costello
Kdo má rád anglický venkov, jednoduché a uhlazené detektivní příběhy, tak vzhůru na Mabinu farmu. Kniha je útlá a celkově připomíná díl z nějakého britského krimiseriálu, u kterého si odpočinete, vypnete a usnete. :)
Poslední, kdo zůstal
Riley Sager (p)
Nebylo to špatné. Strašidla jsou tu mnohem propracovanějšími postavami než ty (dosud) žijící, a tak je Baneberry Hall místy opravdu strašidelný. Vadila mi jen Meggie se svým neustálým omíláním, že jí všichni lžou. Čtenáře sice nepřesvědčí, ale i tak je závěr docela překvapivý. Mě hlavně překvapilo, že to má být třicátnice. Celou dobu působila spíš jako čerstvě zletilá.
Sluneční hodiny
Shirley Jackson
Pokud bych tuto knihu měla k něčemu přirovnat, tak ke snu. Ne zlému, ne dobrému, prostě takovému běžnému snu, co se vám v noci zdá. Snu, kde se vyskytují postavy, prostředí a situace, ale jak to ve snech bývá, všechno je nějak divné, žádné zákony a omezení neplatí a nejste si vůbec ničím jisti. A stejně jako jde těžko převyprávět, co se vám zdálo, tak je těžké popsat a hodnotit Sluneční hodiny.
Dům plný temnoty
D. M. Pulley
(SPOILER) Dokud věříte na strašidla, je strašení dost strašidelné. :) Ale když později zjistíte, že třeba svatý MIkuláš je převlečený dědeček a dárky pod stromeček dávají rodiče, jste trochu zklamaní, i když jste to třeba tušili. Protože zmizí kouzlo a prostor pro fantazii. A tady je to stejné. Jakmile se ukáže, že duchové nejsou tím, čím se zdají být, najednou vás už tak moc nezajímá, čím skutečně jsou.
Loterie a jiné povídky
Shirley Jackson
Kniha balancuje mezi 3. a 4. hvězdičkou, přesně jako dáma na obálce. Povídkové knihy se těžko hodnotí. Shirley dávkuje bizár hezky po kapkách, a jak to bývá, na dně lahvičky je tekutina nejhustší a nejvýraznější. Snad proto je titulní povídka až poslední. Nedá se říct, že povídky jsou bez pointy, jak si někteří stěžují. Pointa v nich je, ale není čtenáři servírována na stříbrném podnose a s vysvětlivkami jako přílohou. Někdy je pointou sama situace, ve které se postavy nacházejí. A někdy možná fakt, že se čtenář musí srovnat s tím, že ne vždy všechno pochopí. Osobně nejvýš hodnotím povídky Loterie, Chlapi s těma svýma velkýma botama, Démonický milenec, Květinová zahrada a Elizabeth. Naopak kvůli Černokněžníkovi jsem knihu chtěla odložit a kvůli Renegátce jsem ji na dost dlouho odložila.
Dům na kopci
Shirley Jackson
Na seriál se dívat nechci. Ne proto, že by se mi předloha nelíbila, právě že se mi líbila moc a nechci tu hutnou, děsivou, napjatou, klaustrofobní atmosféru Hill Housu narušit. Pokřivený a vyšinutý dům nepotřebuje žádná strašidla ani příšery, sám je od základů monstrem, které vás ze spárů nepustí. "Ticho se opíralo do dřeva a kamene, a cokoliv tudy kráčelo, kráčelo samo."
Kořist
Darcy Coates
(SPOILER) Konec plytký, všechno plytké. Darcy by se měla držet recyklace příběhů o bubu-barabiznách, v těch je jako doma. Kořist je domácí úkol ze slohu, sesmolený po závěrečných titulcích nějaké (kterékoli) teen-vyvražďovačky. Partička "dětí" 20+ courá po lese a v pravidelných intervalech někdo potká strašidlo, někdo umře a zbytek se handrkuje kvůli cestování s mrtvolami nebo bez. Pátrá po nich nesympatická a zpruzená policajtka. A to je vše. Vlastně ne, šokující rozuzlení je skutečně šokující. Pro hodně mladé mládežníky. :)
Poslední seance
Agatha Christie
"Hrůza a děs" ne, "strašidelno" ano. Jak to u povídkových sbírek bývá, všechny povídky nejsou na stejné úrovni. V tomto případě jsou některé lepší než jiné.
