Viopes
komentáře u knih

Rodinka mě bavila. Také styl psaní. Oddychovka. Určitě sahnu pro pokračování.


Knihy Dominika Dána si dávám jako mezičlánek mezi ostatním čtením. Baví mě rozhovory na kriminálce a celkově se čte dobře. Autor mi udělal radost, uhodla jsem vraha téměř hned a to se mi nestává.


Trochu jiný styl a pro mne zajímavý. Líbil se mi a neztrácela jsem se. Na hlavní hrdinku jsem si musela zvyknout. Film jsem neviděla, ale napravím to.


Knihu jsem si přečetla poté, co mi dal syn přečíst úryvek v čítance ze základní školy. Příběh mě bavil, často jsem měla úsměv na tváři.


Má první kniha od tohoto autora a rozhodně ne poslední. Na začátku knihy nádech a vydechla jsem až na konci. Napětí, čtivost, konec příběhu, vše mi sedlo.


Ke knize jsem se dostala přes dceru a její povinnou četbu k maturitě. Kniha se mi dobře četla, ale příběh byl pro mne šokující. Takové mládí a zpackané životy. Stává se mi, že některé přečtené knihy zapomínám, ale tuhle určitě nezapomenu. Silný příběh.

Tady mnou emoce doslova cloumaly, příběh je dojemný a dlouho ve mně zůstane.


Napětí od začátku až do konce, příběh "odsejpal" a četlo se mi dobře, nikde jsem se neztrácela. Často jsem měla husí kůži a asi nevystrčím nohu z postele, co kdyby náhodou... Nějak mi poslední dobou vadí brutální scény a tady jich je dost. Neuhodla jsem pachatele.


Kniha se četla dobře, přestože má tak drsný obsah. Stále jsem si říkala, kdy je ta poslední kapka, která ženu přiměje vystoupit z kruhu, přiznat si, že je něco špatně a hlavně jednat ve svůj prospěch. Časem si přečtu i další knihy od autora, ale musím si dát pauzu.


Nevím, která kniha od autorky se mi líbí víc. Všechny mají téma k zamyšlení. Tenhle příběh jsem četla téměř bez dechu, držela palce, byla rozčílená a konec jsem nečekala. Řekla jsem si - pěkná ironie.


Tuhle knihu jsem četla na podnět dcery, která ji má jako povinnou četbu k maturitě. Velmi silný příběh a zůstane ve mně dlouho.


Příjemně se mi četlo, téma v celku odpočinkové. I mě donutilo zamyslet se, zda bych chtěla takovou knihovnu vyzkoušet. Nechtěla :-)


Doslova jednohubka na víkend. Užila jsem si ji o to víc, že je z našeho prostředí. Dobře se čte, zápletka i konec pro mne dobrý. První má kniha od autorky a už se těším na další. O to víc, že jsem do knihovny pořídila všechny její knihy.


Přečteno do výzvy, má první kniha od autorky. První příběh se mi líbil, líbilo se mi i prolínání postav s osudem v dalším příběhu. Ovšem ve třetí třetině knihy už jsem se ztratila a dočetla ji jako jednotlivé příběhy. Jsem zvědavá na další knihy Radky Třeštíkové.


Téma opět zajímavé, zjistila jsem, že o lidech s Aspergerovým syndromem jsem nevěděla vůbec nic. Příběh jsem hltala a za mě skvělé.


Pro mne to nebyl silný lidský příběh jako v ostatních autorčiných knihách. Četla jsem jen, abych přečetla. Ještěže jsem Alenu Mornštajnovou nezačala číst od této knihy, to bych jí druhou šanci ani nedala. Ale knihy Hana, Tiché roky, Slepá mapa se mi moc líbily.


Netradiční, zajímavé, pestré, i když vlastně černobílé. Island mě nějak míjí, googlila jsem v mapě vesničku i města z knihy. Nakládaného žraloka si určitě nechám ujít. Mne příběh bavil. Časem půjdu do dalšího dílu.


Poklidný příběh, už si připadám jako součást vesničky. Četla jsem prvních pět knih ze série a pak jsem přeskočila k této desáté v pořadí. Proto pro mne bylo jedině dobře, když se v příběhu zabrousí do minulosti a připomenou se události z předchozích dílů. V každém případě se chystám sahnout po zbylých dílech ze série. Autorka, vesnička a její obyvatelé si mě zcela získaly.


Úsměvný příběh, který jsem si užila a radovala se z něj. Četla jsem do výzvy, ale je to první kniha, kterou mám chuť si přečíst znovu.


Silné kontroverzní téma nad kterým jsem musela uvažovat, za to palec nahoru. Ale byla jsem zklamaná ze stylu vyprávění. Hrozně jsem se ztrácela a často se vracela, abych si srovnala děj. Tohle mi nevyhovuje, takže další takovou knihu už ne. Ale autorčiny ostatní knihy miluji, její témata mě donutí hodně přemýšlet.
