vivula komentáře u knih
Nechala jsem dítě celý den koukat do tabletu, abych to mohla číst. Stydím se, ale knížka byla tak skvělá, ze jsem si prostě nemohla pomoct… po dloooouhé době jsem se začetla hned na začátku a musela jsem číst dokud nebyl konec.
Krásně zpracovaná myšlenka, která často proběhne hlavou nám všem - co by kdyby? Četlo se skoro samo.
Knihu jsem nejprve četla, ale po pár stránkách jsem ji odložila s tím, že to prostě nedám. Nicméně, nesnáším, když mi někde něco ,,visí, tak jsem riskla audioknihu a ještě že tak. Přes úvod jsem se proposlouchala a pak bum (modří vědí), zůstala jsem s otevřenou pusou a od té chvíle jsem knihu neodložila. Když to šlo jsem četla, když ne tak jsem poslouchala. Je to nápaditý, neotřelý, skvěle vystavěný. Zařazuji si na seznam mých nej a s čistým svědomím budu doporučovat dál. Tenhle rok už rozhodně nic lepšího nepřečtu a kdo ví kdy zase něco tak výjimečného objevím.
Měla jsem pocit, jakoby tahle knížka byla průřez všema Bergmanovkama, akorát že bez Bergmana :-D a nechyběl mi, mělo to šťávu i bez něj.
Do knížky jsem se vůbec nemohla začíst. Pořád jsem si říkala, že to nedám a najednou jsem zjistila, že jsem zažraná a nemůžu ji odložit dokud nezjistím, kdo to byl. Ve finále velká spokojenost.
(SPOILER) Já trubka začala Vesnicí, protože jsem si nezjistila, že to není první díl. Byla tak dobře napsána, že mi to došlo až někde hooooodně za půlkou. No a pak jsem se pokoušela o Stvůru, ale ta zase byla na začátku tak drsná, že v mým tehdejším rozpoložení jsem ji prostě nezvládla. A tak co, dám teda trojku a k jedničce se vrátím pak, protože o nic nejde, ne? No a sakra! Zůstala jsem s otevřenou pusou, protože tenhle konec je prostě konec. A mě strašně mrzí, že jsem si trilogii neužila hezky postupně, i když to by byl ten konec snad ještě horší. Pokud vám při čtení přirůstají postavy k srdci, dáte mi za pravdu.
Ach jo. Mně se to vůbec nelíbilo. Přesto že se psalo o sedmi manželstvích zdálo se mi to pořad to samý dokola a i když na to nejsem pyšná, občas jsem i přeskakovala. Čekala jsem na nějaký wow a ono nic. Jakmile jsem došla k části, která spojovala obě postavy, bylo mi jasný že je to ono, přesto že řečeno to bylo až později. Asi jsem měla přehnaná očekávání.
Četla jsem v domění, že se jedná o první díl série a pro mě teda super objev - autorka i knížka. Jediné co bych vytkla, bylo na mě až moc řešení osobních problémů hlavní vyšetřovatelky, ale třeba kdybych si přečetla nejdřív Stvůru, dávalo by mi to víc smysl?
Skvěle napsaná knížka! Miluju detektivky a tohle je jedna z nejlepších, kterou jsem četla. Žádné natahování děje ani zbytečné kapitoly. Od začátku do konce jsem byla napnutá jak struna.
Ja se bála. Poslouchala jsem audioknihu a fakt jsem se bála... Pocity postav byly skoro hmatatelný. Kočku nechci potkat hodně dlouho a teď jsi jdu přečíst něco na uklidnění.
Bála jsem se, že čím víc bude knížek o Kim Stoneové, tím to bude horší, ale je to přesně naopak. S každým dílem je to lepší a napínavější a přitom se nic neopakuje a konec vždy překvapí. Za mě nejlepší z celé série.
Jedno velké wow. Snad ještě nikdy jsem u žádné knížky nebyla tolikrát překvapená a nikdy jsem tolikrát neměnila názor na jednotlivé postavy. Strašně mě bavilo, jak byla fikce proložená skutečnými událostmi a jak všechno souvisí se vším a nic není bez následku.
Jako že - co??? Jsem strašpytel, horory nemůžu sledovat v telce, protože pak mám strach jít v noci na záchod, ale u knížek mi to nevadí. Teda nevadilo. Tahle byla napsaná tak živě, že jsem chvílemi měla pocit, že nečtu, ale koukám na film. První dvě noci se mi o tom dokonce zdálo. Někde v půlce jsem si říkala, že ji odložím na léto, protože jsem se při čtení regulérně bála. Ale zvědavost byla silnější, dočetla jsem a jsem ráda. Nechybělo mi nic, bavily mě závorky s myšlenkami hlavní postavy i její přisprostlý vyjadřování. Velká spokojenost.
Domácí násilí nemusí být vždycky jen o fyzickém násilí. Děsí mě, kolik takových Dáší a Marků v reálu existuje.
Asi první knížka ze série, kdy mi bylo úplně fuk, kdo to udělal, ale strašně mě strhlo to všechno okolo. Příjemná změna :)
Téma ČV, díky kterému konečně vím, kde se vzalo to "Kam, Karkulko malá, kam?", které mi jelo v hlavě kdykoliv se někde objevila zmínka o Karkulce :) při čtení jsem se na chvilku vrátila do dětství a bylo to krásný. Těším se až ji budu číst před spaní malému.
Po dočtení Trhliny jsem váhala s komentářem, protože jsem si tak nějak nebyla jistá, jak ji vlastně zhodnotit... Každopádně od října, kdy jsem knížku četla, do dnes neuběhl snad jeden den, kdy bych si na ni nebo na to co se v ní odehrálo, nevzpomněla. Takže ať už si každý uděláte názor, jaký chcete, Trhlina se dostane pod kůži a jen tak se vás nepustí.
Já jsem asi extrémně nenáročná čtenářka, protože tuhle knížku jsem si užila se vším všudy. Pomalejší začátek vystřídala docela jízda. Zápletka, zvrat, pecka!
Přečteno, přidáno do výzvy a teď zase honem k něčemu veselejšímu. Ufff
Ta jména nedávám, půl knížky se mi pletl Thorvaldur a Thröstur :-D jinak super - téma, styl psaní, postavy, rozuzlení. U epilogu jsem zůstala s otevřenou pusou…