vladku komentáře u knih

Autor zemřel v roce 1995, knihu vydala v roce 1999 jeho žena. Autor by dílu vybavil dalšími poznatky, zkorigoval. Knihu jsem si půjčil v knihovně a někdo se osmělil a tužkou dost korektur udělal.
Já nejsem žádný historik, jen laik. I tak mě některé informace zarazili, protože z jiných zdrojů jsou jinak prezentovány (např. původně sudetoněmečtí němci chtěli připojit k Rakousku a ne hned k Německu – zdroj: Respekt speciál), samozřejmě nejsem ochoten si ověřit, co z toho je pravdivější. A pak občasné možné chyby, překlepy, např. v roce, který z kontextu nedává smysl.
Od začátku mám dojem, že autor zjevně se kromě fašismu zabývá komunismem, na dnešní dobu ho obhajuje, vyzdvihuje – těžko říct, jestli je to vliv doby, ve které žil, vliv toho, že části vycházeli v komunismu, aby vůbec vyšli a nestihli se opravit.
Přese všechno kniha má co říct, přibližuje danou dobu, částečně se dá číst jako román, kde se postavy mění. Mně přiblížila tehdejší dobu, téměř 100 let starou, ještě víc než jiné zdroje. Byla to víc násilná doba i v meziválečném období. Dovedu si představit, že v rámci volení menšího zla, lidé volili raději fašisty než komunisty. Je stejně zajímavé, že fašismus i komunismus byl tehdy občas zakazován, nicméně do dnešní doby zůstal víceméně jen zákaz fašismu. Je to tím, že fašismus se dřív dostal k moci a protože to byla dřívější doba, byl násilnější? Kdyby pořadí bylo opačné, byl by kvůli době u moci násilnější komunismus a nyní bychom měli zakázaný komunismus a ne fašismus? Možná. Nicméně v Rusku byl u moci komunismus nejdříve, koncentrační tábory nacismus okopíroval z Ruska, možná proto taky se dostal k moci, protože tehdejší lidi tušili, že nechtějí to, co bylo tehdy v Rusku. Dějiny píšou vítězové. Naše prameny jsou ovlivněny tím, že krátce po druhé světové válce byli u moci komunisté. Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky.
V každém případě jsem si poupravil své zjednodušené znalosti na celkem složitý, komplexní obrázek. Odstranil rovnítko mezi fašistou a příklonem k Německu (do roku 1939 čeští fašisté spíše nesnášeli Němce). Získal méně černobílou představu o koloborantech a jejich typech. Hranice mezi „snažit se přežít“ a napomáháním režimu byla velmi tenká, hrdinů byli plné hřbitovy, doslova. I příklon k celoněmecké říši, když si odmyslíme výrazně vyšší násilnost tehdejší doby, jak moc se liší od příklonu k NATO či EU? Je zajímavé, že když odstraníme to nemoderní a to příliš násilné na dnešní dobu, tak vlastně víceméně dostaneme podobný program, jaké mají některé politické strany.

3 01.02.2023

Kniha, ke které člověk musí dospět. Jinak se mu může zdát ezoterická. Širokým obloukem jsem se k ní dostal přes traumata (potomků druhé světové války, i třetí generace) a genealogii. Ale také "paradoxů", který tuším Koukolík popsal v jedné ze svých knih (dcera alkoholika si dala striktní pravidlo, že budoucí partner nebude alkoholik. Nicméně skončila s alkoholikem...) a tím, že něco podobného, co se stalo mému otcovi se stalo i mně, následkem reakce, která tomu měla zabránit.
Kniha, která klade víc otázek než odpovědí. Asi jsme v úrovni znalosti na úrovni... nevím, na úrovni znalosti nemocí před objevem bakterií. Nevíme proč, jak, jen pozorujeme výsledky, které jsou pravděpodobně složením mnoha různých jevů. Syndrom výročí si lehce v některých případech lze vysvětlit jako sebenaplňující proroctví, strach který způsobí neštěstí. Nebo prostě věc náhody. Nebo prostě se tak nevědomky chováme, že nakonec způsobíme to, co čemu jsme se chtěli vyhnout a zpětně nám to dojde. Ale jindy ne. Nějaká statistická významnost 0.032 tam je a to jsme na hrubém stupni poznání, takže snížená mnoha zatím neodfiltrovanými věcmi.
Zajímavá kniha.Co může po několik generací způsobit ve stejném věku něco obdobného? Podvědomí, nevědomí, něco jiného? Těžko říct. Nicméně nemusíme to chápat, autorka tvrdí, že jen být si tohoto fenoménu vědom může způsobit přetržení řetězce.

3 17.11.2022

Knihu doporučuji, víceméně začínám mít pocit, že celá edice Crossover - Argo je hodna doporučení, podobně jako Melvil knihy. Plno odkazů, cca 150 stránek poznámek, literatury, dodatků. Každý jsme jiný. Autor dává smysl života řešit katastrofické scénáře. Nicméně dokáže přesvědčit a do značné míry zůstat ve věcné úrovni, včetně schopnosti nějakého vyčíslení priorit, rizik, následků. Aby obhájil své zaměření na vysoce nepravděpodobné katastrofy, kvantifikuje pravděpodobnost rizika i různé následky. Máme brát do úvahy současné lidi i výrazně víc lidí, co se ještě nenarodili.
Přečetl jsem i dodatky, včetně dodatku, kde to popisuje podrobněji. Mě nepřesvědčil. Ani ostatní dodatky nejsou tak přesvědčivé, věcné jako hlavní text - i tohle oceňuji, že sporné věci dal do dodatků.
Nicméně celkový dojem z knihy je dobrý, přináší plno zajímavých, hodnotných pohledů. Asi kniha změnila mírně mé uvažování. Především je zajímavé, jak často osud lidstva byl na vlásku. A trochu zvýšil mé obavy z umělé inteligence.

3 21.09.2022

Jako dítě jsem Neználek měl rád. Velmi hezké ilustrace, samotná postava je sympatická. A nevzpomínám si, že bych chápal tehdejší propagandu, chápal jsem to jako pohádku, veselou rozmarnou.
Nyní když to čtu, musím často komentovat a kniha se mi oškliví. "Zlo" je tu zesměšňováno skutky, popisem chování i vzhledem. Oslavována zlodějina od boháčů. Boháči mnohokrát popisováni jako podvodníci, zloději. Převzetí továrny jako vše řešící a hned vše lépe a skvěle fungující.
Prostě klasická propaganda socialismu, měsíčnani jako příšerná karikatura USA. Celkově velmi rozporuplné dílo. Nedoporučuji číst dětem bez vysvětlování, ukazování - naopak mám osobní zkušenost, že mnohé pohádky jsou s patřičným komentářem hodně výchovné. Nejen Neználek, ale např. i některé díly Krtka - především Krtek a zelinář.

Velmi zajímavá kniha. Pokud vás zajímá, jaké jsou poznakty cca z roku 2019, které se získali pomocí zkoumáním genů, je tato kniha pro vás. Dozvíte se, jak pravděpodobně se několikrát osidlovala Evropa přistěhovalci a jak po světě putovali nemoci a přispívali tak ke stěhování. Jak potkani asi vyhnali mor, protože vytlačují krysy. A jak se z genů dá odhadovat pohlavní vztahy v minulosti. Zajímavé.

2 07.09.2024

Knihu jsem měl rozečtenou několik měsíců, nebylo to knihou, nicméně asi se to projeví na recenzi. Myslím si, že pět jazyků omluvy patří k důležitým knihám jako pět jazyků lásky. Možná vše vysvětluje podtitul: Omluvit se - je dobré, správně se omluvit - je lepší... Stejně jako u jakzyků lásky nejedná se o nějaký exaktní pravidla. Jsme lidé různí, různě reagujeme v různých situacích, umíme a rozumíme více jazykům. Nicméně je dobré si uvědomit, že jiné lidé mohou omluvě víc věřit a akceptovat, když bude v jejich preferovaném jazyku. Jaké to jsou? Vyjádření lítosti, přijetí zodpovědnosti, náprava škody, upřímné pokání, prosba o odpuštění. Jazyky se vám mohou hodit v obchodním styku, v rodině, v partnerském životě i sami sebe. Dozvíte se proč se omlouvat víc než je zvykem. Jak poskládat omluvu, aby byla pokud možno ve všech jazycích, ale i jak se postavit k omluvě, jak odpouštět. A ano, někdy má smysl se omlouvat, i když naše jednání byla jen reakce, navíc nižšího stupně na výrazně horší prohřešek protistrany. Někdy to může trvat pár let, ale částečně to neděláte pro druhou stranu, ale pro vás. Na druhou stranu omluva nemá být něco samozřejmého, natož formálního nebo opakovaného. Lépe a víc vám řekne kniha.
PS: Kniha je psána věřícím, což může někoho odrazovat, ale můžete si to překládat na jinou víru, víru ve vědu, ve stát apod.

2 07.05.2024

Kniha ze skladu knihovny, tedy méně pujčovaná než jiné. Přesto je to klenot. Nebylo tam sice až tak moc nových věcí pro mě, většínu znám, místy jsem rychločetl, běžně praktikuji. Ale je to skvělé napsané, zhuštěné, nemusíte těch knih číst tolik jako já. V jedné větě: nejdříve navažte kontakt a potom přesměrujte chování. Prostě nemá smysl se pokoušet (s nikým) komunikovat slovy, dokud je v emocích. A kniha tuhle jednoduchou větu důkladně popisuje, vysvěltuje, dává příklady, i negativní příklady,Doporučuji.

2 01.12.2023

K autorovi jsem přišel přes video rozhovory s ním. Do značné míry máme kompatibilní povšechný pohled na svět.  Jeho názory mě zajímají, protože k nim má co říct z pohledu vědce-archeologa, egyptologa, který není až tak neznámý i za hranicemi. Dávné zaniklé civilizace, které jsou od nás na jedné straně strašně vzdáleni (já osobně bych nechtěl být králem ani před pouhými sto lety, máme se většina mnohem lépe než tehdejší králové), na druhé straně lze se od nich inspirovat věcmi, které nemáme, jsme ztratili a poučit se na jejich chybách. Některé chyby jsou totiž takovými zákony, které se opakují a jsme v nich svým způsobem nepoučitelní. Autor právě takových sedm zákonů popisuje. Mohl by je sepsat stručněji a srozumitelněji, ale srozumitelné i čtivé jsou i v této formě. Navíc tato kniha je relativně stručná oproti jiným dílům. Nicméně nečekejte od autora nějaké souhrnné ponaučení z nich, ty se musíte víceméně najít sami, nechává to na čtenářích. Za mě kniha stojí za přečtení.

Náročné čtení. Od autora co několik let žil ve Venezuele. Surové informace prokládané informacemi z rozhovorů. Jak sociální dávky, levné ceny základních potřeb a z toho plynoucí mafie, korupce, kupčení s hlasy zničili společnost a stačilo ne až tak mnoho let. Na konci zamyšlení, jak z toho ven. Chce to čas na změnu myšlení nebo vnější zásah. Kdysi země bohatá na ropu, postupně danila a brala si od investorů víc a víc, až to přebrala úplně. Jenže investoři nemají jen zisky, mají i náklady, experty, investice s dlouhodobým horizontem a ne úplně jistým výsledkem, zvláště když se jedná o nepříliš chtěný typ ropy. Zvláště když aktuálně je ropa na ústupu kvůli Green Dealu.
Vlastně Venezuela nám ukazuje v praxi, kam sociální dávky, nepodmíněný příjem mohou zavést společnost. Bohužel Venezuela má jen náskok a měla zapnuté turbo.
Kniha mě celkem dala mnoho myšlenek k zamyšlení. Mnohé myšlenky mi potvrdila. Ale i otázky. Když bychom byli bohatší země, např. bohata na lithium, bylo by to přínosné, nebo prokletí? Není paradoxně chudší, drsnější země výhodou než tropická země nebo země s nerostným bohatstvím? Protože nás lépe formuje.

2 26.09.2023

Není to první kniha, kterou čtu od tohoto autora. Nezklamala. Je to náročné čtení, víc z knihy budete mít, když dané metody budete rovnou využívat, pokud vás osloví, potřebujete je. Autor říká, že je kniha je vhodná na léčení ran, nicméně ne traumat, s těmi máte vyhledat odbornou pomoc. Nicméně jako prevence traumat popsané metody mohou sloužit. Je to zajímavý metodologický návod, jak se naučit dívat se na rány z povzdálí, z bezpečného místa, jak se postupně naučit rány akceptovat, ztlumit. Rozhodně je inspirativní např. napsat svůj životopis ve formě pohádky (Jaké překážky se vám postavily do cesty? Jaké výzvě jste čelili? Jaké okolnosti vám cestu ztížili? Co jste museli naučit? K čemu jste se nechali svést? Jaké skutky, hodnoty, rysy osobnosti, pomocníci vám stáli po boku? Jaké schopnosti jste rozvinuli? Co jiného jste získali? Za co dnes můžete být vděční?). Ale kniha celá je plná podobných metod, berte ji spíš jako praktickou cvičebnici, než pouhou učebnici.

2 11.09.2023

Trochu nezvyklá forma, rozhovory, takže struktura víceméně jen jednoúrovňová, díky ale za ni. V knize jsem se dozvěděl plno informací, polopatisticky vysvětlené. Nejen že potvrzuje mýtus, že děti v nízkém věku nic necítí, nevnímají, dokonce ho převracejí naruby. V krátkém období po porodu je vývoj mozku tak kritický, že 2 měsíce traumat po porodu následovaných 12 let normálu mají horší vliv než 2 měsíce normálu následovaných 12 let traumat. Kniha velmi komplexně popisuje vliv traumat, mimo jiné definuje, co je a co není traumatem, popisuje, jak traumata v dětském věku jsou zákeřná, protože jsou na nevědomé úrovni. Popisuje vliv nevhodného školního prostředí i nápravného prostředí. Jak se traumata "dědí" mimoděk. Jak důležité je pro lidi společenství právě pro zmírnění problémů moderní společnosti, jako jsou migrény, vzteky. Autoři velmi jasně dávají do souvislosti rasismus, traumata, přitahování známého. Autoři píšou, že tahle kniha by měla být povinnou četbou policistů, učitelů, vychovatelů, za mě přidám i bachaře. Kniha byla pro mě střípek, který propojil a potvrdil pracně získané tušení, znalosti.
Knihu jsem začal číst kvůli okolí, ale po přečtení zjišťuji, že není jen pro lidi s traumatem, je pro každého, protože každý má pravděpodobně nějaká větší či menší traumata a tato kniha spolu s velkým úsilím má potenciál začít tím, že ta traumata v sobě když ne odhalíte, tak budete mít důvodné podezření. Čtěte pozorně. Pro mě kniha pomohla uvědomit si situaci cikánů/Romů v Československu, jak zásadně stát zpřetrhal sociální vazby přemisťováním a trháním rodin, braním dětí na převýchovu do děcáku a umisťováním cikánů v praktických školách. Něco, co s vhodným úsilím bude trvat generace napravit a zatím úsilí téměř žádné.

2 26.08.2023

Autor bohužel už zemřel. Nicméně stihl naspat několik knih o nenásilné komunikaci. Do mých rukou se dostala ta o nenásilné komunikace ve škole. Bohužel stejně jako v autorových USA i u nás v ČR školy stále převážně vycházejí z pruských kadetek, škol pro přípravu vojáků, úředníků, používají dle autora "vzdělávání na principu dominance". Prostě princip určování správné a špatné odpovědi autoritou, princip hodnocení, odměny, trestu, povinností, nesvobody. Dle autora tento systém vytváří a ukotvuje sociální kasty ve společnosti. S autorovými názory se z většiny ztotožňuji. John Medina - autor knih Pravidla mozku (dítěte) - napsal něco ve smyslu, když by člověk chtěl vymyslet nejméně vhodné prostředí pro učení, vymyslel by školu: frontální výuku, pevně stanovené doby pro "předměty", hodnocení, srovnávání, odměny, tresty. Autor této knihy to bere z trochu jiného pohledu, ale opět dost nelichotivě pro klasickou školu. Prostě se zamýšlí, co reprezentují známky a že vlastně v sobě obsahují implicitně i sociální zázemí, nadání, cca kastovní systém udržuje při životě. Navíc učí poslouchat "autoritu", "rozeznávat" "dobře" a "špatně". Autor místo toho prosazuje, v praxi několikrát vyzkoušeno a obhájeno, model nenásilné komunikace ve škole. Pokud znáte svobodné školy, tak do značné míry, víte o čem kniha je. Učitelé nemají poslední slovo, učí žáky/studenty se učit, empatii, místo určování, co je špatně nebo dobře, učí projevovat názory, nesouhlasy. Detailně vysvětluje, že sice je to viditelně časově náročnější, viditelně svobodnější, ale když se započte všechno, jsou svým způsobem srovnatelné s klasickými školami na principu dominance. Autor např. v knize ukazuje diskuze, např. ředitele školy, který si nedovede představit nenásilnou komunikaci, protože by nebyl schopen zaručit 100% docházku. Pointou bylo, že to byla škola, která měla 30% neomluvenou absenci žáků (a u nás v ČR se to prostě řeší omluvenkami od rodičů i lékařů).

Kéž by tato kniha byla v každé škole a všichni dle ní postupovali. Aby se lidé naučili empatii (fakt postup v knize vyzkoušejte), aby se naučili chápat druhou stranu (bez ohledu na to,  jestli s ní souhlasíte, či ne), odnaučili se hodnocení, trestům, pomstě, obecně násilí (krom toho, které je čistě a minimální možné z důvody ochrany okolí či daného člověka). Myslím si, že tato kniha se hodí i pro rodiče domškoláků i pro celkovou změnu nálad v celé společnosti. Přitom kniha je útlá, čtivá.

2 24.08.2023

Velmi dobrá kniha, velmi dobře napsaná, strukturovaná. Doporučuji. Na úvod vám autor namotivuje číst hezkým úvodem, pak následují dvouúrovňově strukturované krátké texty o hmyzu, psáno zajímavě, populárně naučně. Dozvíte se známé i méně známé informace, včely, mravenci, mšice, má zebra bílé nebo černé pruhy? Je na Zemi více samců nebo samic (výrazně víc samic)? Kolik octomilek by teoreticky mohlo být za rok (koule o větším průměru než Země Slunce)? Autorka postupně buduje ve čtenáři názor, že hmyz je zajímavé, inspirativní, užitečný (včetně toho, který je považovaný za otravný), málo prozkoumaný a životně důležitý nejen pro člověka. Může být odpovědí na mnoho otázek a problémů, které lidstvo trápí, jen potřeba mnohokrát měřit než jednou říznem...

2 13.08.2023

Kniha plná informací, sazba nepohodlná - špatně se rozevírá, text vysázen do okrajů. Obrázky kvůli ceně shromážděny u sebe, následně odkazy na ně, chaoticky. Textově se mi kniha líbila, i když těch informací je tam opravdu hodně a kniha klame tělem, je úsporná a vyvolávala dojem, že bude rychle přečtená. Obsahuje plno zajímavostí ze světa zvířat, následky filmů Čelisti nebo Hledá se Nemo. A poslední kapitola je značně pesimisticko-realistická co se týká plundrování moře (při rybolovu se vyloví i značné množství organismů, které se vyhodí). Moře je obrovské, ale mnohé struktury jsou miliony let staré a lidé jsou je schopny zničit během pár minut.
Nějaká ukázka z knihy: pp67 "Příběh odehrávající se podle zákonů přírody by vypadal asi takhle: Nemova matka se stane kořistí dravce a zanechá po sobě vdovce a osiřelé mládě. Otec se poté začne přeměňovat v samici a Nemo současně s nim, tedy lépe řečeno s ní začne pohlavně dospívat. Jelikož je jediným samečkem schopným rozmnožování široko daleko, páří se spolu se svým vlastním otcem a přivedou na svět incestní potomstvo. Zahyne-li Nemova partnerka, která byla kdysi jeho otcem, změní pohlaví i Nemo a hledá si nového partnera... "

Osvětová kniha, bohužel plno výzkumů je stále třeba udělat nebo ověřit, zopakovat. Kniha jde proti proudu stereotypů běžných lidí, ale bohužel i vědců, takže není příliš vhodná pro čtenáře, kteří si potrpí na termíny, definice. U rostlin tyto termíny a definice se používají ze světa zvířat, ale označují něco úplně jiného a nové termíny zatím nejsou příliš ukotveny, případně stávající zobecněny. Celkově kniha za pár let bude považována buď za brak, nebo za jednu z vlaštovek změny uvažování, v každém případě za zastaralou.

Rostliny nejsou jen pouhé automatické bezduché organismy. Autor uvádí plno příkladů, kdy chování rostlin vykazuje známky, které lidé od rostlin neočekávají. Od rychlých pohybů rostlin, elektrické aktivity v rostlinách, možnosti anestézie rostlin, komunikace s jinými rostlinami i zvířaty, obrany i náznaků inteligence.

Svým způsobem jsem se díky této knize zamyslel nad mimozemským životem. O něm nic nevíme, představujeme si exotické (organismy nezaložené na uhlíku) i méně exotické organismy. Ale svým způsobem nic moc nevíme o pozemských organismech a vypadá to, že jim vlastně nerozumíme, že nejen běžní lidé, ale i vědci mají problém se dostat ze zvířecího centralismu a uvažování. Pochopit rostliny dle mě bude celkem důležitý mezikrok k tomu, abychom byli schopni pochopit nebo poznat mimozemský život. Zatím relativně obšírný popis sporů ohledně fytonervové soustavy, resp. soustavy elektrických signálů v rostlinách, vypovídá o tom, že na pochopení i méně exotických organismů moc nemáme...

2 25.07.2023

Dark web, který má horší pověst, než je realita. Ano i z reality mnohým etatistům vstávají vlasy hrůzou na hlavě, ale nájemnou vraždu si přes Dark web nezrealizujete (to neznamená, že si ji tam nemůžete zaplatit, různorodých podvodných nabídek je tam plno). Koupíte si tam drogy, ukradené údaje (osobní, kreditních karet), porno všech možných typů včetně dětského nebo se stanete obětí různorodých podvodů. Někoho z toho pohoršuje vše, někoho jen něco. I "zločinci", kteří bez výčitek svědomí vám prodají jakoukoliv drogu, mohou mít zábrany nebo dokonce aktivně potírat obchod, který se týká něčeho za jejich hranicemi, nejčastěji dětského porna. V každém případě Dark web je velmi důležitý komunikační kanál, ať už lidí, kteří se fyzicky znají, tak lidí, kteří se nechtějí nikdy poznat - např. si představte že novinářům chcete poskytnout informace, jejichž prozrazení nějaký stát či organizace přísně trestá, třeba i smrtí/zmizením, bezpečnější pro obě strany je anonymita. Pomocí Dark webu by tehdejší odboj proti komunismu nebo nacismu byl mnohem snadnější a méně nebezpečný.
Je jasné, že každý z nás budeme mít na Darkweb jiný názor, jestli má existovat či ne. V každém případě technologie, které zajišťují, že je možné z Ruska či USA vynášet přísně střežené informace, zároveň umožňují i další použití, které se lidem líbí méně a současně zajišťují, že Dark web je prakticky nezastavitelný. Zbrojí obě strany, co prošlo na začátku neprojde nyní a postupně se lidé učí, jak neudělat chybu.
Tak vzhůru na Dark web, i tím, že tam k masa lidí, přispějeme k tomu, že budeme mít dál informace z Ruska, nebo naopak, že i v Číně se lidé dostanou k informacím jinak v Číně zakázaných.
Např. mě dává smysl si na svých webových stránkách zřídit možnost mi poslat anonymně dokumenty a anonymně dál komunikovat, čistě pro jistotu. Jen bohužel kniha neobsahuje návod jak na to pro dummies...

2 15.06.2023

Kniha výborná informačně, argumentačně. Nicméně psychologicky se špatně čte, dlouhé krom odstavců nestrukturované kapitoly, bez jakýchkoliv obrázků, tabulek, čehokoliv, co by usnadňovalo případné rychločtení. Skutečné zájemce to asi neodradí, ale pro ostatní je to výzva. Což je škoda. V textu není příliš mnoho odkazů, na konci knihy jsou zdroje v hojném počtu uvedeny.
Informačně je skvělá, boří argumenty častokrát omýlené mýty jako, že kolaborantů byly minorita. Svým způsobem kolaborovaly většina, ale hranice se musela posunout tak, aby společnost dál byla schopna pokračovat, vyvíjet se. A i tak svým způsobem mnohé kolaborace byly složité a autor je popisuje tak podrobně, že každý se může vcítit do situace celkem dobře a rozhodnout se, co by asi udělal. Aneb kniha obsahuje plno zajímavých detailů, faktů, vhledů, které usnadňují se vcítit do tehdejší nelehké době. Např. případ Berliet pp153-156.
Zabývá se jak ekonomickou kolabrací, tak úřednickou kolaborací. V obou případech je to o volbě menšího zla, což se postupně dostává až na úroveň vražd. A to volení menšího zla přímo místnémi úřady umožnilo uvolněné okupační síly použít jinde. Kniha vyvolala plno zamyšlení, v závěru autor varuje před vládou expertů.
Knihu doporučuji, ale fakt by knize velmi pomohlo přepracování, lepší struktura knihy.

2 14.02.2023

Zajímavá směs příběhů žen, komentáře příběhu psychiatričky, to vše prokládané rozhovorem Honzákem na všemožné téma spojeného s ženami. Chyby v životě jsou náročné, nejen časově náročné. Pokud nemá člověk zázemí, vzory je to jak klestit cestu pralesem místo jití po více čí méně vyšlapaných cestičkách. Tato kniha umožňuje se poučit z chyb druhých, dřív než je člověk udělá sám, případně délku chyb zkrátit. Některé příběhy jsou anonymizované, jiné ověřitelné. V obou případech mají co říct, lidem na začátku života i během. Nedostanete z nich jasné pokyny, spíš „jen“ indicie, varování. Jak pro sebe, tak pro své děti a vztahy mezi vámi. Jen to člověk musí brát, že je to psáno z jedné strany (např. s rýmičkou bych taky raději neriskoval podívání se na novorozence).
Rozhovory s Honzákem člověk musí brát také jaké jsou, názory, zkušenosti dříve narozeného dlouho žijícího člověka. V něčem nyní nemoderní, v něčem stále moderní.
Celkově mi obě části něco dali.

2 09.02.2023

Smíšené pocity. Na jedné straně jedna (uz mála) z knih venovaná citlivým dětem. Na druhé straně kniha obsahuje rady, které mi nesedí. Např. mimoděk lhát dítěti nepokládám za dobré z důvodu možného odhalení dítětem a tím pádem snížení důvěry, systém odměn, které jsou kritizovanou vnější motivací.
Nicméně i přesto ji pokládám za přínosnou pro rodiče citlivých dětí. Některé rady se mi zdají obecné, pro všechny rodiče, prostě respektovat dítě, nastavovat hranice dítěti, které lze odůvodnit. Nezavíra dítě do betonu, naopak umožnit mu pohyb v přírodě, lese. Myslet i na sebe. Chápat potřebu dětí být v blízkosti s rodiči. U citlivého dítěte neplnění těchto všeobecných rad má horší důsledky.´
A k tomu se chovat speciálně k citlivým dětem. Chápat, že když se přesytí podněty, může zamrznout nebo naopak být vzteklé. Potřebuje méně podnětů, víc klidu (nebo "naopak" více sportu, přírody). Brát citlivé dítě jako pozitivum, cvičit jeho citlivé smysl, obdivovat jeho schopnosti. Chápat jeho rozladění věcmi, které nevnímáte (citlivé děti dokážou vycítit rozladění jiných osob a tím taky trpět).
V závěru kniha jemně naznačuje částečnou korelaci citlivosti s ADHD/ADD nebo nadanými dětmi.
Kniha je stručná, občas dle mě obsahuje nevhodné rady, ale pokud jste schopni si z ní vzít jen to dobré, je přínosem.

2 25.11.2022

Velmi zajímavá kniha. Velmi zajímavé tipy. Velmi zajímavé informace. Doporučuji. Já jsem získal úplně jiný vztah ke starším technologiím, domům, kniha mi osvětlila plno maličkostí, odůvodnila a tím pádem i objasnila. Naši předkové byli chytří, jen používali jiné, levnější technologie a možná dokonce i dnes mnohé z nich dávají smysl: seno na půdách a některé lze vylepšit použitím modernějších technologií (místo skla použít pěnové sklo).
Celkem mě zaujala výhoda mít sklep, rozlišení na suchý a vlhký. Lednička v komíně či chlazení přívodem vody. Solární sušička. Sláma jako stavební materiál. Troj-dům. Rostoucí dům.