vlkcz komentáře u knih
Jsem nadšen. Ve dvaadvaceti takovýhle debut, to se každému nepodaří.
Alternativní historie, dystopie, gotický román, cyber-punk, romantika, napětí, akce... Skvěle zvládnutý mix žánrů.
A jestli je Vidořád ještě povedenější, tak klobouk dolů.
Těžko se mi hodnotí, protože se člověk neubrání srovnáním s Jane Austenovou. A tady Colleen, v tomto případě, prohrává na plné čáře.
Moje hlavní výhrada je v tom, že, minimálně v případě pana Darcyho, do značné míry změnila charakter postav. Mírný sarkasmus Jane Austenové, kterým si dovolila častovat své současníky, je nahrazen myšlenkami o sociálních podmínkách chudých a postavení žen, ovšem bez náznaku humoru.
Pokud by se román neodkazoval k Pýše a předsudku, a byl by napsán čistě jako dobrodružný, některé výhrady by ubyly, ale i tak, některé nelogické obraty v ději i chování postav, by bránily v nějakém slušnějším hodnocení.
Tato kniha mi, krom jiného, dala nový pohled na comicsovou kulturu.
I když mi jsou Guners pro smích, Hornbyho lásku chápu, a obdivuji, s jakou upřímností se z téhle své "úchylky" vyzpovídává. Jak už je u něj zvykem,chvílemi se člověk nad jeho knihou upřímně směje, aby mu nedlouho poté vhrkly slzy do očí.
Skvělé. Jen nevím, jak se ke knize mohou postavit lidé, kteří jsou fotbalem "nepolíbení" a mladí, pro které je popisovaná doba historií.
Tady je hodnocení těžké. Možná se mi to časem rozleží, ale aktuální pocit po dočtení je, že se jedná o trochu nadhodnocený titul.
I když, jak se to vezme. Obsahově to nemá chybu. Co mi dost vadilo, je nevyvážené tempo. Často se autor dlouze rozpovídá o nějaké příhodě (v poznámkách se ukáže, že některé si vymyslel), aby pak v několika větách vychrlil nějaký závěr, aniž by bylo jasné, jak se k němu dopracoval. Ale je možné, že jsem jen pomalejší v chápání. Druhý nedostatek je jen subjektivní. Občas autor působí dojmem Brouka Pytlíka, když upozorňuje (i opakovaně) na to, že před popisovanou krizí varoval a nic na tom nemění, že má pravdu.
Do značné míry souzním s hodnocením uživatele Janek.
Velice čtivé, i když předvídatelné. Z mého pohledu trochu škodí úplný závěr, kde je jasně zaděláno na pokračování.
Škoda odbyté korektorské práce, na několika místech jsou hrubé gramatické chyby, úplně špičkově nevypadá ani překlad, zejména odborné termíny vzbuzují podezření.
Historie matematického myšlení dokumentovaná příběhy známých i méně známých matematiků, kteří se na jejím vývoji výrazně podepsali. V naprosté většině si člověk vystačí se znalostmi, které má ze ZŠ. Z mého pohledu má kniha dvě vady. Na můj vkus je v knize trochu moc chronologických překlepů. Předpokládám, že jsou výsledkem působení tiskařského šotka, ale takovéhle řádění svědčí o tom, že korektor si práci moc nepřidělával.
Druhá moje výtka směřuje na autora a jeho hodnocení myslitelů ve směrech, které nekonvenují jeho vidění světa a o kterých mnoho neví a pouze opakuje zažité fráze. Jeden příklad za všechny. Descarta hodnotí kladně také za to, že se vysmíval alchymii, astrologii a dalším pověrám, u Newtona, který alchymii věnoval přes 20 let svého vědeckého života (už jako respektovaný vědec) a napsal o ní víc než o matematice a fyzice dohromady, se jedná o předchůdce chemie.
Určitě nejde o špatnou knihu. Jenže osobně mi trochu vadí poněkud dryáčnický styl autora. V některých okamžicích má člověk pocit, že sleduje Michaelu Jílkovou v Kotli. Argumenty pak slouží ne k vysvětlení vlastního názoru a důkazu, že autorův koncept je lepší, ale k ponížení oponentů. A to i v případě, že sám autor na závěr své myšlenkové exhibice připustí, že jeho koncept je pouze stejně dobrý, jako ty konkurenční.
Ve druhé části, ve které nastiňuje koncept rozšířeného fenotypu už je argumentace mnohem klidnější.
Nevím jak je to s láskou k předloze. Malý Artuš, Art nebo také Capart bere lekce od roztržitého a krátkozrakého Merlina s brýlemi, po lese se prohání Robin Hood (pardon Wood), Artušova sestra (poloviční) Morgana Le Fay je asi o padesát let starší atd.
Ještěže Merlin občas Artuše pošle ke zvířatům na zkušenou, jinak by se to nedalo číst.
Mýtu velice vzdálené, na parodii málo vtipné, ale milovníkům Pratchetta by se to třeba líbilo.
Praktická cvičení a tipy jsou fajn, i když některé z doporučovaných webových stránek již nejsou funkční. Samotný obsah je slušně napsán, autor v mnoha případech vychází z vlastních zkušeností. Nevím jestli je to pro knihu klad nebo zápor, ale v podstatě kontinuálně jsem při četbě s autorem polemizoval. Autor v knize řeší rozdíly mezi přístupem a myšlením levé a pravé mozkové hemisféry (ponechává stranou, že samotná problematika je mnohem složitější) a snaží se "rehabilitovat" pohled na dnes upozaďované pravostranně řízené myšlení. Hlavní důvod mých námitek je v tom, že celá kniha, přestože je věnována především pravostranně řízenému myšlení, je psaná příliš optikou levé hemisféry a na pravou hemisféru kouká hlavně jako na nevyužité zdroje, které jsou v současném paradigmatu hanebně nevytěžované.
Také by mě zajímalo, jak by kniha vypadala, kdyby ji autor psal dnes, s desetiletým odstupem od vydání se zdá být řada tehdy formulovaných očekávání a závěrů příliš optimistických až naivních.
Neodpustím si ještě poznámku k překladu titulu. Domnívám se, že přesnější překlad by zněl Úplná nová mysl, ostatně v textu je několikrát tento obrat použit. Použitý český překlad je tak poněkud manipulativní, na druhou stranu není tak zavádějící, protože při nejlepší snaze, to co autor předkládá, model celistvé (úplné) mysli není.
Na román příliš zatížené akademickými odkazy a faktografií, na odbornou knihu zase dost domýšlení a fabulace. Možná tahle žánrová neukotvenost (jakkoliv byla zřejmě záměrem autora) mi brání dát plný počet.
Ale neznamená to, že bych se nebavil a nepoučil. Komárkův styl je lehký, takže i tuto "obrozeneckou" ikonu představuje s vtipem a skutečně z Balbína dělá člověka z masa a krve. A občasná srovnání jeho doby s dneškem prostě nemají chybu.
Takže asi 4,5*.
Na to, že jde o Američanku, tak jde o hodně slušnou knihu. Konkrétních příběhů ze života jen pár, žádné opakování nejdůležitějších myšlenek kapitoly v jejím závěru. Sevřené, celkem hutné, Terezie z Avily a Jan od Kříže se tímto zařadili do mé fronty "must read".
Jo, jo, jo!
Teď už jenom začít podle toho žít.
Kniha má dva plusy. Pěknou grafickou úpravu (pravda, velikost písma je menší než je zvykem, ale to je daň za kapesní velikost) a skutečnost, že je tak krátká, že ji za hodinu prolítnete. Obsahově, bohužel, v knize není nic, co by se byť okrajový zájemce o danou problematiku nedozvěděl už jinde. Tradiční americké opakování "nejdůležitějších" bodů. Ukázkový příklad zbytečné knihy.
Autorovu fantazii bych chtěl mít. Takový gejzír nápadů a ono to vcelku dobře drží pohromadě. A přitom to pořád má napětí a švih.
Klasická oddechovka. Luxusní prostředí, Regan místy funguje spíš intuice než rozum, ale i přes sladkobolný závěr jsem se při čtení dobře bavil.
Zatímco v první knize jde o situace, které jsou ještě docela reálné (i když se snovou logikou), v druhé se snovými stávají i situace. A od Ostrova mrtvých už jsou to čisté výlety do psýché. Absolutní vrchol pak je setkání s Pánem hadů.
Úžasné.
Po Noční zemi jsem se těšil na finále, ale ono vyšlo tak trochu do ztracena. Ale i tak mě závěrečný díl víc než uspokojil.
Velice povedené vyprávění, i když místy trošku zlomkovité a kaleidoskopické. Vyprávění o vlastním životě autora-emigranta se střídá s rozhovory se známými i méně známými našinci v zahraničí, výčtem jejich úspěchů i neúspěchů, doplněno i faktografickými údaji z různých zdrojů i autorovými postřehy. Nechybí momenty vtipné i dojemné, všední i ty těžko uvěřitelné.
Stylem psaní mi připomněl jiného "odrodilce", Luďka Frýborta.
Ale dobré 3*. Totální oddychovka, v podstatě ani ne detektivka. Trochu mi vadilo natahování textu zdlouhavými popisy pokojů, oblečení atd., ale to už asi k americké literatuře pro ženy patří.