vlkcz komentáře u knih

Plné zajímavých myšlenek, přehledné, ale poněkud rozvláčné. Myslím, že stejného účinku by šlo dosáhnout na menším prostoru. Kdo o tématu nic neví, toho zvolený způsob nepřesvědčí, pro člověka, který už "je na cestě", není třeba tolikerého opakování zřejmých věcí.

6 01.11.2020

Tím, že jde o souhrn článků, které autor publikoval v průběhu let v různých periodikách (+ několik nepublikovaných), se čas od času stane, že se opakují stejné myšlenky (což je pochopitelné), vyjádřené stejnými slovy a obraty (a to už je občas až úsměvné). Možná by celé knize prospělo, kdyby prošla drobnou probírkou.
Na druhé straně je u těchto souborů reakcí na dobově aktuální témata zajímavé, když je člověk čte po letech, zda a jak se úvahy dotýkají i současnosti. V tomto případě velice často stačí jen zaměnit jména a je k dispozici okamžitě současný text.
Možná jsou ty 4* trochu nadhodnocené, ale budiž.

6 31.10.2020

Jde o souhrnné vydání dvou knížeček. Vlastní Zvony Nagasaki se věnují událostem bezprostředně spojeným s výbuchem bomby a období těsně po něm. Řetízek růžence popisuje události z autorova života před válkou, během ní a po ní. Kapitoly obou knih jsou pomíchány, takže vyprávění není přísně chronologické. Vzhledem k tomu, že Řetízek růžence je sice text humanistický, ale ve své podstatě hluboce křesťanský, je neuvěřitelné, že kniha v této podobě mohla u nás vyjít v roce 1957.
Přes jasně protiválečné vyznění mě přeci jen zarazilo pár "falešných" tónů. Absolutně mi chyběla jakákoliv reflexe na zvěrstva páchaná japonskou armádou v Mandžusku, kde autor podle několika drobných zmínek nějakou dobu sloužil. Naopak, ještě po svržení bomby je, stejně jako množství jeho spoluobčanů ochoten ve válce pokračovat a po podepsání kapitulace je zdrcen. Je zřejmé, že propaganda Japoncům vymyla mozek, ale chybějící reflexe této skutečnosti mi výrazně chyběla.
Pro Ewik: Je sporné, zda autor zemřel na následky výbuchu. Leukémii měl diagnostikovanou už dávno před svržením bomby jako důsledek vlastních radiologických výzkumů a i s ohledem na podmínky, ve kterých po válce žil je spíš obdivuhodné, že žil ještě 6 let po ní.
Každopádně silná kniha, 4,5*

9 27.10.2020

První půlku je Eadlynn na ránu, druhá půlka, kde už není tak sebestředná, je lepší. Trochu jsem měl obavy, zda proti příběhu matky Americy nepůjde o recyklát, ale tím, že se autorka zaměřila víc na vnitřní růst hlavní hrdinky než na příběh (upřímně, těch "akčních" epizod, které ho nějak posunují moc není), šlo o příjemné čtení.

6 24.10.2020

Kolik mám dát *, když jsem Dokonalému životu dal 5 a tohle je ještě o level výš?
Chvíli mi sice trvalo, než jsem si zvykl na skutečnost, že minulost, přítomnost a chvílemi i budoucnost se dějí v jednom okamžiku, ale pak už to bylo něco. Těch myšlenek. Některé od klasiků, zbytek od autora, kdybych si měl vypisovat citáty, bylo by to na několik stránek.
A už se těším na závěr. Snad ho autorovi koronakrize pomůže dopsat už ve slibovaném roce 2021.

5 20.10.2020

Tak jako nečetlo se to špatně, ale...
Ději chybí větší soudržnost. Místy se dozvíte spoustu detailů a vzápětí přeskočíte v ději několik dní.
Navíc i přesto, že jde o fantastiku, tak by měla nějak logicky držet pohromadě. A tady je těch logických nesmyslů trestuhodně mnoho.
Ale když u čtení člověk moc nepřemýšlí, tak se zabaví dobře.

3 14.10.2020

Klasická oddechovka. Luxusní prostředí, Regan místy funguje spíš intuice než rozum, ale i přes sladkobolný závěr jsem se při čtení dobře bavil.

2 12.10.2020

Takové 2v1.
Z větší části jako taková kniha o filmu, cestopis a svědectví o Kolumbii přelomu 80. a 90. let. Pro mě zajímavé, ale bohužel dost nezáživné.
Ale tam, kde se autor konečně dostává k poselství Velkých bratrů, tam musí člověka mrazit. Tím spíš, že to všechno dávno víme, možná i víc než těch 30 let. A i styl, kterým nás Kogiové varují je uhrančivý. Proto je škoda, že se mu nedostalo většího prostoru.

3 10.10.2020

Nejdřív jsem byl trochu zmaten. Ono totiž nejde o SF, které jsem podvědomě čekal. Kromě snad 2 povídek, kde se objeví stroj času, jde spíše o psychologické črty, někdy s trochu mysteriózním nádechem. Zajímavý je doslov, kde autor uvádí, co bylo spouštěčem k některým povídkám.
Jak už to u povídkových souborů bývá, ne každý kousek se s člověkem potká. Vedle skvělých (namátkou Tangerine, Transplantace srdce, Bestie, Diane de Foret), se zde objevují spíš jenom humorné hříčky (titulní O půlnoci tancoval drak, Tete a tete, Další kniha na cestu, Nepřítel v pšenici), ale i povídky, jejichž smysl mi unikal (Zbytky, Úsměvy široké jako léto).
Jako jednohubky, po kterých člověk sáhne při kratších chvilkách volna, ideální.

5 29.09.2020

Václav Cílek napsal lepší knihy. V tomhle souboru kratších textů jsou skvělé (zejména ty, které se drží témat v titulu), méně dobré, ale taky úplně zbytečné (ne, že by obhajoba Dana Landy nebyla zajímavá, ale v tomhle souboru byla dost off topic).
V souhrnu tedy průměr (trochu lepší).

5 21.09.2020

Hodnocení je poněkud ovlivněno tím, že povídky nejsou úplně žánr, který by mi přirostl k srdci. V tomto souboru jsou zhruba 2 lehce nadprůměrné, zbytek průměr. Nevím, zda jde o povídky publikované někdy časopisecky a dané dohromady pro tuto knihu, spíš to na mě působí, že se našly někde v autorově pozůstalosti a on sám je publikovat nechtěl.
Tak 3,5*

5 13.09.2020

Zatímco v první knize jde o situace, které jsou ještě docela reálné (i když se snovou logikou), v druhé se snovými stávají i situace. A od Ostrova mrtvých už jsou to čisté výlety do psýché. Absolutní vrchol pak je setkání s Pánem hadů.
Úžasné.

2 07.09.2020

Nebudu opakovat napsané. Chytuš to napsala lépe, než bych to udělal já.

5 03.09.2020

Skoro 30 let uplynulo od napsání a nic se nezměnilo. Tedy alespoň na první pohled. Zatímco před těmi 30 lety muselo jít o zjevení, dneska, myslím, je spousta lidí, kteří berou myšlenky v knize jako téměř samozřejmé. I když ne tak podrobně zargumentované, ale intuitivně pociťované. A snaží se své životy podle nich korigovat.
Ale Matka Kultura se nedá. Dál bude Grety, Extinction Rebellion a další buď ignorovat nebo skandalizovat a strašit nás tu imigranty, tu viry, tu krizí. Je to na každém, jak se s tím vypořádá.
Četba není nijak strhující, příběh je v podstatě triviální, ale pokud si člověk poctivě zkusí hledání vlastních odpovědí na Ishmaelovy otázky, jde o solidní detektivku.
Svým způsobem geniální.

11 29.08.2020

Druhá kniha od Hartla a stejně jako Erotikon mě moc neoslovila. Autor psát zjevně umí, jenže přesto jsem s žádným z jeho hrdinů "nedýchal". Humorných situací poskrovnu, častěji se objevuje kumulování trapnosti.
Jestli ještě dám Hartlovi šanci, tak to bude zase po dlouhé pauze.

11 27.08.2020

Heinlein je jeden z mých favoritů a Cizinec... je pro mě jeho snad nejcharakterističtější opus (spolu s Vládci loutek a Dost času na lásku).
Pomocí příběhu člověka nezatíženého pozemskou morálkou ukazuje, na jak diskutabilních základech je ta pozemská postavená. A to, že psal knihu před 60 lety neznamená, že by se jeho kritika nevztahovala i na současný svět.
Humorně podaná filozofie, oslava osobní svobody a ideálu agapé.
A Jubal (spolu s Lazarem Longem) je snad Heinleinova nejlépe napsaná postava.
Jasných 5*

9 26.08.2020

Po Noční zemi jsem se těšil na finále, ale ono vyšlo tak trochu do ztracena. Ale i tak mě závěrečný díl víc než uspokojil.

2 17.08.2020

Vydání Nadace Lyry Pragensis je podkladem pro představení, které kdysi hráli Boris Rösner a Taťána Fišerová. Z toho plyne jednak omezený rozsah (zhruba polovina původní knihy), jednak, trochu překvapivě, upozadění vlastního příběhu a vypíchnutí spíš myšlenkové roviny díla.
Taky mám pocit, že i to, co z příběhu zůstalo, je trochu jiné než v originále. Ale to je možná dané tím, že už jsem ho pár let nečetl. A protože Most přes navždy je jednou z těch knih, které k vám při každém čtení promlouvají trochu jinak, beru tohle vydání jako pobídku k tomu, abych si příběh oživil.

Velice povedené vyprávění, i když místy trošku zlomkovité a kaleidoskopické. Vyprávění o vlastním životě autora-emigranta se střídá s rozhovory se známými i méně známými našinci v zahraničí, výčtem jejich úspěchů i neúspěchů, doplněno i faktografickými údaji z různých zdrojů i autorovými postřehy. Nechybí momenty vtipné i dojemné, všední i ty těžko uvěřitelné.
Stylem psaní mi připomněl jiného "odrodilce", Luďka Frýborta.

2 13.08.2020

"Ve své knize jsem se pokusil vytvořit jistou alternativu současného vědeckého pohledu na svět, který ho popisuje jako převážně neživý, život v něm jako pouhou anomálii a postavení člověka v tomto vesmíru je pokládáno na úroveň jepice, která se snaží užít si svůj den. Nevím, zda se mi to povedlo či ne.
...
Jsme na konci této knihy a zároveň stále na začátku cesty. Možná jsme bloudili a možná jsme odhalili novou Zem. Možná jsme našli nový základ pro svou víru či pochybnost ve vše, čemu jsme dosud věřili. Jsme věčnými poutníky za pravdou a poznáním. Čím více víme, tím více si uvědomujeme, kolik toho ještě nevíme. Stále si rozšiřujeme obzory. Je to cesta, která nikde a nikdy nekončí. Je však dobré jít po této cestě…"
Slova ze závěru knihy ji charakterizují vcelku přesně. Ač název může vzbuzovat pocit, že bez znalosti kvantových jevů se člověk neobejde, autor podává to potřebné srozumitelně a přitom stručně. Kromě fyziky autor používá i poznatky psychologie (zejména jungiánské) a neurologie. A vším prostupuje humanistické cítění.
Ale na úplných 5* to není.

7 09.08.2020