vnimatkrasu
komentáře u knih
Billy Summers
Stephen King
Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybyste Billyho Summerse po prvních šedesáti stránkách odložili. Děj se skoro nehýbe a King chrlí skoro až nepřehlednou porci vedlejších postav. Jen co se ale stane to, na co se zabiják Billy Summers v první části chystá, vyroste v knížce srdce. Billy, Alice i Bucky je fantasticky trefená trojice postav, které navzdory všemu přejete vše nejlepší. A je opojně zvláštní, že ačkoliv jde o knížku o pomstě nájemného zabijáka, je to ten nejlepší feel-good příběh, který jsem za poslední dobu čet. Nejlepší King od Dallasu 63. Asi by už měl psát jenom o atentátech odstřelovačkou.
Červený drak
Thomas Harris
Nestárnoucí klasika. Stará škola. Spravovač chuti po jakýkoliv generický detektivce s mdlou hrdinkou s culíkem a matným čtvrtičem lidí bez silný charakterový stavby. Pokud vás baví krimi thrillery, je Červený drak jasným zástupcem vašeho must-read listu.
Seznam hostů
Lucy Foley
Štvanice: reparát. Tam, kde mě předchozí román od Lucy Foley nudil přehnanými detaily a dusil nezajímavými postavami, je v Seznamu hostů všechno v pořádku. Christieovská poetika zůstala. Střídání hrdinů taky. Svatební tajemství je ale sevřenější, lépe graduje, dobře pracuje s motivacemi, a prostě a jednoduše baví. Nebýt ke konci až přespříliš silná koncentrace absolutních náhod, byl bych spokojenej zcela. V žánru moderních kopií Hercula Poirota ale rozhodně extraliga.
Na plný plyn
Joe Hill (p)
Hill byl pro mě vždycky trochu bé tým. I proto jsem neskutečně šťastnej za tenhle TOUCHDOWN. Na plný plyn je nádherně pestrá sbírka. 'Temný kolotoč' tne do živého nostalgickým životem teenagerů v kouzelném lunaparku. 'Faun' je zase netradičním fantasy příběhem o lovcích s poctivou pointou. 'Propouštíme vás' si bere na paškál apokalypsu. 'Stanice Wolverton' pak antropomorfní variaci na britský venkov. A takové 'Pozdní návraty'? Ty jsou poctou starým knihovnám a jasně nejlepší povídkou celé sbírky. Povídky se čtou samy. Jsou zkušeně napsané, uspokojivě zakončené (krom slabšího - a žádný div že i nejstaršího - 'Palce'), mají trefné poznámky autora (to miluju) a oproti Hillově povídkový knížce 'Bobby Conroy vstává z mrtvých' jsou celkově nebe a dudy. Pokud jste Hilla v minulosti prozívali, tomuhle dejte šanci. Fakt.
Elementálové
Michael McDowell
Opojně nesnesitelné postavy, líbezně písečná atmosféra. McDowell si tu jde za svým. Nakrásně dávkuje děs, aniž by ho sáhodlouze vysvětloval. Místo toho je radši břitký, svižný a na sotva třech stech stránkách i nebezpečně návykový. Elementálové mají svou nádhernou americkou patinu. A ačkoliv tohle letní dobrodružství nevybíravě směřuje ke katastrofě, mám beztak sto chutí se do Bedlamu za pár let vrátit. Jsou to totiž takoví Účastníci zájezdu na houbičkách.
Jáma
C. J. Tudor
V Kříďákovi jsem tu inspiraci od Kinga ještě docela bral. Jáma už se ale neinspiruje, ale vehementně krade. Chybí jí invence. Chybí jí tah. A bohužel jí zásadně chybí druhá polovina knížky, která by naznačenýmu příběhu dokázala dát alespoň marginální smysl.
Temná hmota
Blake Crouch
Dessně zábavná knížka. Teda pokud vám nejde hlava kolem z alternativních realit, ze sexu s jinými verzemi vašich manželek a z píchání ampulí do žil. Blake Crouch má tempo v paži. Vrství zajímavý motivy, aniž by se v nich vrtal. A vy si tak s Temnou hmotou koupíte sci-fi, kterýmu by napínavost mohlo závidět celý Norsko.
Špinavý kšefty na North Ganson Street
S. Craig Zahler
Jestli vás baví zemitý Tarantinovky, zvládnete ten nejčernější možnej humor a uřezaný penisy si dáváte jako dezert, našel jsem pro vás knihu roku.
Vedle Špinavejch Kšeftů od režiséra Bone Tomahawk totiž vypadá takovej Nesbô jako totální feminosant.
Pět z pěti nekrofilů doporučuje.
A já taky.
Ví o tobě
Sarah Pinborough
Prej napiš komentář.
Ke knížce, jejíž děj je postavenej na tom, abyste netušili, co se stane za chvíli.
Tak to teda pěkně děkuju.
Prostě si to přečtěte.
A nevěřte ničemu.
Ostrov Entry
Peter May
Sime není Finn. A Peter May se tu na můj vkus občas až moc rozkecává o úplných blbostech. Když ale vynechám těch zhruba čtyřicet zbytečných stránek o nespavosti, prolíná v Ostrov Entry minulost se současností přímo bravurně. Stejně jako ve Skále je tu totiž více méně putna, kdo zabíjel a kdo co odskáče. Hlavní roli tu totiž hrají dva naprosto nebanální životní osudy. A za to, jak May umí klamat tělem a prokládá detektivku výtečným dramatem o rodině, za to mu patří můj dík.
Miniaturista
Jessie Burton
Dost možná nejzajímavější debut od Banksovy Vosí továrny. Pomalu plynoucí román s atmosférou silnou jako holandský joint. Nedoslovný, s precizně odtažitými postavami coby aktéry jednoho nešťastně magického příběhu. Prostě nečekaná pecka, co připomene Michela Fabera a která nekompromisně rozžvýká i vaše očekávání. A zanechá za sebou řadu zmatených i kupu nadšením hýřících čtenářů. +1
Temné kouty
Gillian Flynn
Abyste prý hltali slova, musíte se v knize s někým sžít. Anebo tu knihu musí napsat Gillian Flynn. Temné kouty neoplývají sympaťáky. Čím však oplývají bohatě, a v dnešní záplavě generických detektivek jsou proto unikátem, je nelacinost. Temné kouty jsou zvrácené, ale ne přehnaně. Jsou brutální, ale ne na oko. Překvapí, ale ne za každou cenu. Hvězdu dolů za srovnání se slohově vybroušenější Zmizelou. Skvělým thrillerem jsou ovšem Temné kouty nesporně.
Spasitel
Jo Nesbø
Spasitelem se Nesbø konečně zbavil nálepek typu "ukecaný Chase" nebo "akčnější Larsen" a vytvořil si svůj vlastní žánr. Chladného thrilleru, který se nebojí často střídat lokace a postavy, a občas vás překvapí ďábelsky vtipnou kompozicí textu (viz slohově hravý začátek v Oslu). Coby spisovatel se rozhodně zlepšuje a tříbí napětí. Nemůžu se však stále zbavit dojmu, že je Nesbø za každou cenu posedlý šokézní pointou, která pak vedle vcelku realisticky vedeného příběhu působí nemístně. Harry poprvé relativně sympatický, Beáta tradičně nemastná a neslaná.
Pod kůží
Michel Faber
Sepsat nesměšné sci-fi, které bude působit neotřele a přitom se držet nohama na zemi, to už chce hroudu vypravěčského umu a odvahy. Michel Faber ve svém stěžejním díle dokazuje, že je jednou z nejzajímavější postav současné beletrie a okouzluje humorem i nenásilnou kritikou konzumu. Příběh Isserley a její červené Toyoty Corolly patří i přes lehce neuspokojivý závěr k nejoriginálnějším kouskům žánru a možná dosud nejlepšímu sci-fi tohoto milénia. Nenechte se zmást filmovou onanií se Scarlett Johansson, knížka je mnohem lepší a stravitelnější krmě.
Skryté obrázky
Jason Rekulak
V Obrázcích je snad úplně všechno. Posedlost duchem, divný dítě, ouija tabulka, sousedka-médium. A nijak zásadně to nevadí. Obrázky si totiž (kromě nabubřelých hlášek na obálce) na nic nehrajou a potěší především ty, co temnější žánr čtou jen okrajově. Jako horor pro fajnšmekry selhávají v originalitě a plasticitě charakterů. V ranku young-adult thrillerů však docela válí. A je pouze na vás uvědomit si, na kterým hřišti si raději hrajete.
Pojď se mnou
Ronald Malfi
Bavilo mě ústřední mystérium, Malfiho tempo i přehledné babrání se v minulosti, které mi připomnělo knížky od Tima Weavera. Bavila mě navzdory trochu obšírnějším popisům i velmi čtivá forma, které dodává překlad českou korunu. Pokud si ale pro něco budu POJĎ SE MNOU pamatovat, je to křehkost. V thrillerovým hávu se tu ukrývá citlivej rozklad jedný lásky, hromada hmatatelnýho citu a závěr, co mě dojal. A to se v tomhle žánru prostě nevídá dennodenně.
Dědictví
Miguel Bonnefoy
Nečtu osudový ságy. Jenomže Bonnefoy to nejnádhernější z nich podává na 140 stránkách, aniž by je obíral o emoce, který se zasekávaj do srdíčka. Tímhle pletencem životů chilských Francouzů se do mě zase strefil. Fandil jsem Lonsonierům v první světový, v druhý světový, při sexu s duchem i u Pinochetova převratu. Černý cukr měl rum a temnější závěr. Dědictví je ale výtečný i tak. Je to teskná náladovka, která se fantasticky páruje s vínem. Nabídněte si.
Dokonalá tma
Helen Fields
Na tu čtyřku to zaokrouhlím. Autorka totiž tentokrát sympaticky štěpí detektivní linie. Ve Skotsku řeší zvrácenou reality show, ve který nadržený chlapy loví a zabíjí rumunský šlapky. Ve Francii zas nelegální dárcovství orgánů smíchaný s kanibalismem. Jo. Šestej díl se dotkne hned dvou béčkově hororovejch premis a já si v tý extrémně čtivý formě užíval, jakej drive ta série zas po čase má. Po příšerným Dokonalým zločinu jak z červený knihovny je Callanach zpátky tam, kde ho chci mít. Jistej. Lidskej. Jednoduše napínavej.
Tajná historie
Donna Tartt
Příběh Richarda, co se na nesmyslně drahý vejšce kamarádí s partičkou machýrků, je navzdory skoro šesti stům stránkám neuvěřitelně čtivej. Tu atmosféru studia, pochlastávání, lásek na jednu párty, experimentování se vším možným, přemírou volnýho času a psaní esejí si tu Tarttová dává. Je to celý jako Kingova novela Srdce v Atlantidě jenom o level lepší. Pohlcující, fantasticky napsanej pan Román. Labužnický rochnění se v lidskejch chatakterech a velkolepá walk of shame vyhoněnýmu snobství. Mistrovský dílo.
Přiznat vinu
Martin Goffa
V zásadě zapomenutelnej rodokaps. Přesto nejde Goffovi upřít literární lehkost a místy velmi slušnej emocionální hrot (kapitola o Lídě!). Rozhodně nečekejte VELKOU detektivku. Jako jedna epizoda z dobrýho televizního seriálu ale bodne. Za týden si nebudete pamatovat, o čem to bylo. Ta hodinka s ní strávená vám ale uteče zatraceně rychle.