Vrbická1999
komentáře u knih

Kniha, kterou se neváhám nazvat jako ždímačku emocí. Ale pouze v dobrém slova smyslu. Colleen Hover umí psát tak, že všechny postavy mi okamžitě přirostou k srdci a jejich příběhy prožívám. A to je přesně to, co od takových knih chci. Doporučuju.


Harry nikdy nezklame. Doháním resty, takže mě ještě čeká přečíst Relikvii smrti, abych měla sérii kompletní.


Hned jak jsem si přečetla anotaci knihy, bylo mi jasné, že si jí chci přečíst. Poutavý příběh, tajemství z minulosti, napětí... Nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Skvělé čtení během tmavého listopadu.


Jan Štifter dal této knize nádherný název: Za tichem. Průvodce po místech, kde se duše může nadechnout. I když je vyprávěno o Novohradských horách, kniha nese poselství, které může pasovat na každý kout naší krásné země. Stojí za to, objevovat skrytá místa, poslouchat přírodu, rozjímat nad životem třeba na hřbitovech a ve starých kostelech, kde najdeme ticho a klid. Skrze tyto místa, můžeme nahlédnout do minulosti.


Tak tento literární počin je dokonalost. Vytkla bych tomu leda to, že kniha není delší.


(SPOILER) Knihu, kterou jsem přečetla jedním dechem a opravdu se u ní bála. Až jsem ji musela chvilkami odkládat. Moc mě zaujal autorův nápad, umístit děj do odlehlé horské chaty, kde hlavní hrdina přijde o zrak a bude bojovat o přežití. Nebo spíše se svoji vlastní hlavou.
Po dočtení jsem byla zklamaná z konce. Asi je na čtenáři, jak si ho přebere.
Já to chápu tak, že hlavnímu hrdinovi se všechny ty děsivé věci, odehrávaly pouze v hlavě.


K chlapci se dostane dopis, který mu jeho tatínek napsal před jedenácti lety než zemřel. Vypráví mu příběh o dívce s pomeranči. Spousta krásných myšlenek. O smrti, o lásce, o tom, co tu po sobě zanecháme...


Varhaník z mrtvé vesnice je adept na mou nejlepší knihu tohoto roku. Tolik mistrně zpracovaných témat v jednom příběhu - doba tvrdého komunismu, vězení, politické soudní procesy, věznění církevních hodnostářů, láska k hudbě, autismus, těžký život po propuštění z vězení zpátky do světa...
Každou větu jsem si užívala. Nádhera.


Pro mě, jako pro člověka, který vilu Tugendhat navštívil, to bylo zajímavé čtení, protože při každém popisu interiéru i exteriéru, jsem měla před očima i ty nejmenší detaily domu.
I když k příběhu bych nějaké výhrady měla, celkově Skleněný pokoj považuji za dobré čtení.


Knížka je pohlazením pro duši. Pár stránek mě i rozbrečelo. Jsem si jistá, že po ní sáhnu vždy, když si budu potřebovat připomenout, že krása života je v těch nejmenších a nejobyčejnějších věcech.


Tohle byl úžasný výlet do zapadlé vesničky kdesi v arménských horách. Občas jsem se sice ztrácela v postavách a jejich jménech, ale ta magičnost a lehká mysterióznost příběhu mě dostala. Jednou si chci knihu přečíst určitě znovu.


Máme tu další knižní lahůdku.
Příběh tří žen: Althy (1619), Violet (1942) a Kate (2019), které pojí víc než rodová linie a dávné tajemství. Hlavní hrdinky jsou dle mého opravdu hrdinky. Každá čelí ve své době těžkostem, ale s hrdě vztyčenou hlavou za sebe bojují.
Román o ženské síle, odvaze a lásce k rostlinné i živočišné říši plný nádherných popisů anglického venkova. Všemi třemi příběhy prostupuje víra v magickou sílu přírody. To bylo za mě na knize nejkrásnější.
A ta obálka ? Ach, je překrásná.


Děkuju moc čtenářskému klubu Martinus, díky nim jsem Shuggieho objevila. Bylo to opravdu mrazivé čtení. Osmdesátá léta v Glasgow, smradlavá sídliště, nedostatek práce, do toho malý Shuggie se svou příšernou matkou nasáklou alkoholem. Během čtení jsem se cítila naprosto pohlcena příběhem. Celou dobu jsem doufala, že se něco stane a ten malý chlapec bude mít dětství, jaké by si zasloužil. Ale ne. Jeho matka dělá vše proto, aby ji neklesla hladina alkoholu, ale vše ostatní jde stranou. Své děti miluje, ale závislost je závislost. Celou dobu jsem nechápala, jak je může milovat a pak si za peníze na jídlo koupit pivo. V jednu chvíli jsem jí nenáviděla. O pár stránek dál s ní zase soucítila, emoce zkrátka nahoru a dolu. Knihu velice doporučuju. Určitě se zařadí mezi mé nejlepší knihy za rok 2024.


Tvorbu Petry Dvořákové miluju, četla jsem od ní již tři knihy, které byly skvělé. Toto autobiografické vyprávění mi lámalo srdce na kusy. Kolik těžkých situací a temných chvil může postihnout jednoho člověka ? Musím před paní Dvořákovou smeknout. Po dočtení Já jsem hlad se již nikdy nebudu na její tvorbu koukat stejně jako doposud. Od teď už jenom s obrovským respektem a hlubokým citem.


,,Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou.''


Stehy je velice zvláštní novela o nevěře. Ve vyprávění se střídá milenka a manželka, takže vy se na příběh díváte ze dvou stran. Každou ženu chápete, obě je litujete. Pro mě byla knížka velice zajímavá, jenom autorka občas začala vyprávět něco, co podle mě do příběhu nepatřilo.


Bohužel vůbec nevím, co si o knize myslet. Všichni ji vychvalovali a já se těšila, ale přišlo zklamání. Některé pasáže se mi v knize líbili, ale jako celek pro mě opravdu nepochopitelné.


Tato kniha mi vzala dech. Neskutečně poutavý a skvěle napsaný příběh dívky, která se snaží vymanit z vlivu šílené mormonské rodiny a jít si za svým snem. Snem za vzděláním. Opravdu doporučuji.!


Pro každého milovníka Hercula Poirota je krásné vidět, jak úžasný člověk David Suchet je. Jeho fotografie jsou pastva pro oči i duši.


Nádherně dojemný příběh o čisté lásce, ztrátě, naději a štěstí. Všechny postavy jsem si zamilovala. Nejvíce samozřejmě Arthura. Takového přítele by občas v životě potřeboval každý. Tato knížka je skutečným pohlazením po duši. Na konci mi ukápla slza.
