WEIL komentáře u knih
Kdo chce být zdraví, tak k tomu nestačí jen zdravě jíst, ale taky se dostatečně hýbat, plavat, jezdit na kole a posilovat.
Kde jsou ty časy, kdy M. Šafránková hrála Popelku a to tak dobře, že se líbila kdekomu. Inu čas nelze u nikoho zastavit. A vše je jen na čas.
V knize I.D. záměrně tají své muže a s kterým které dobrodružství - většinou běžné, praktického rázu zažila.
První kniha rozhovorů s nejpopulárnějším českým zpěvákem 20 století, která vyšla po sametové revoluci.
Český "S. Dalí", který zemřel předčasně, malíř, který měl problémy s alkholem, s lidmi, ale dostal i několik velkých pracovních zakázek, díky nimž si ho dodnes dost lidí pamatuje a díky jeho obrazům a freskám i budou lidi připomínat ještě hodně dlouho.
Krátký rozhovor, který mi ale připadá dost špatně přeložený, nebo nepříliš vystihující Borgese jako člověka.
Přišlo mi, že to někdo vydal jen na kšeft, proto to i tak redakčně odflinkl.
Gogol se v této knize zabývá velkým množstvím postav, které se pokouší charakterizovat v jejich hlavních rysech.
Osobně jsem byl poté, co mi Gogol udělal svou laťku přes REVIZORA zklamán, čekal jsem víc. Ale dnes vím, že takové dílo, jako je REVIZOR se rodí málokdy a má platnost neustále.
Proto se taky stále nově a nově nastudovává v divadlech po celém světě.
Tolstojevšina, jak se jí říká i ve filozofii se v této knize snad nejvíce metaforicky odráží.
"Dočasnost lidského života vede k pokusům o mravní a filozofické probírání se vlastními životy".
Zvláští - když byl L.N.T. v Krymské válce, tak tam ve volných chvílých psal o svém dětství, jinošství, dospívání... S odstupem zase psal na jiném místě povídky o tom, co zažil v Sevastopolu z toho nejzajímavějšího. Asi potřeboval odstup, vnímal přitom co se děje kolem, ale psal o tom, co už měl uložené v paměti.
Téhle knize jsem nikdy nepřišel na chuť.
Nevím, snad ji někdy zkusím číst znovu, ale je víc děl, co si rád přečtu opakovaně a najdu v nich nové úhly pohledů, zážitků, takže nevím.
Obzvláště Kreutzerova sonáta je novela, která je mistrovským kusem.
Co o ní řekl I.Diviš?
Nejde ani tak o to, co se v knize vypravuje, jako ten neobyčejně silný erotický náboj, který se v Tolstém náhle vzal, přičemž už deset let do té doby prakticky nic kloudného nenapsal. A náhle takový gejzír energie, boje mezi vášní k ženě, vybičované muzikou, a žárlivostí...
Další vytříbený psychologický rozbor hlavní postavy a lidí kolem ní.
Autor si dal s touhle knihou hodně práce.
Téma je to velké, složitý propletec, a pro dost lidí kontroverzní, pro mě ne.
I ten nejnáročnější či nejméně náročný čtenář si musí v tomhle špalíčku pohádek vybrat tu svou.
A pokud ne, tak už nevím co by lidi chtěli víc.
Obě knihy jsou mistrným záznamem o lidech, co se dostali n afrontu, prožili si tam své válečné trauma, ale po návratu je čeká další, někdy i těžší.
Epická linie je v románě dána sledováním osudů několika maturantů nasazených do letecké továrny za Prahou, a hledajících každý sám svou cestu za naplněním svého života.
Tři povídky o smutných lidských duších.
Životem byli vehnáni do boje o holé živobytí, takže jim nezbylo, než se uchýlit k protizákonnému jednání.
Kdo se chce dovědět o I. Olbrachtovi víc, ten neopomene nahlédnout do této knihy.
Ke každé povídce by se dalo něco napsat. Všechny jsou milou a hezčí verzí, než jaká byla skutečnost. Ale není to tak lepší?