WEIL komentáře u knih
Typický Dostojevskij.
Román je místy až sentimentální, a co já s tím jako čtenář?
Povídka plná meditativnosti a pravdivosti o údělu lidském.
Jaké psal Ota Pavel dopisy?
Jak se jejich obsah měnil v průběhu let? K odpovědi na tihle i jiné otázky odpovídá tato knížečka.
Co napsal kritik 27. 2. 1981: "Žalostná slátanina bez ducha a vtipu, bez fantazie a také bez děje. Nekonečná nuda byla jediným pocitem, který člověk mohl mít při četbě Epikurejců (původní název dnešních Štrajchpudlíků)... Vsadil bych se, že se nenašlo ani 10 osob, které by tento "román" dočtly do konce.
Ani kritika, ani čtenáři, ani nakladatel nebyli dílu nakloněni. Obrat nastal až mnohem později a to v roce 1940.
Každý čtenář si úsudek udělá sám.
Arbes se zastává dělníků, vidí v nich lidské masy, které si rovněž zaslouží důstojnější život, než jaký vedou za císaře pána. Továrníky vidí jako požitkáře, dělníky jako otroky, kteří mají právo na změny ve společnosti.
Každý, kdo žije v nějakém kraji, tak by měl znát základní fakta o tom, kde žije.
A právě taková a podobné publikace slouží člověku k obeznámením se s tím, kde to vlastně žije.
Nejdříve jsem viděl film K. Reiszem následkem toho jsem si koupil i tuto knihu.
Film na mě působil víc, než kniha.
Novelu jsem přečetl rychle a to proto, že má spád, je v ní řada trefných psychologických postřehů z lidského počínání.
Nelehká je pro mnohé lidi dospívání, o tom svědčí i tato kniha, kdy hlavní hrdina stále sní, stále něco nového poznává a stále se mu něco nelíbí.
Knihu jsem používal a používám. Užitečná pomůcka.
A. Lustig hledal v databází příběhou z druhé světové války nějaký hrdninný příběh dívky či ženy proti nacistům.
A to byl počátek zrodu této knihy.
Ženských hrdinek je v reálném životě málo.
Toto je jedna z nejvýznamějších v literární historii.
Knížečka má informativní charakter, aby člověk věděl něco o těch, co prochodili křížem krážem území Čech, Moravy a Slovenska.
Kniha má podobné ladění jako "Bylo nás pět", od K. Poláčka.
Čte se dobře a rychle, je zábavná i poučná.
Poručík Borůvka řeší případ za případem a vede si dobře.
12 povídek, některé byly zfilmovány.
Podtitulem je - detektivní pohádka.
Něco je nepřesvědčivé, něco ujde.
Film se mi líbí víc, až na zcela bezduchou postavu manželky, kterou hraje Vilma Cibulková.
Pro mě asi jediná kniha M.V., kterou beru bez výhrad. Líbí se mi.
text je krásně napsaný, řada témat kontroverzních, ale to se od podobných autorů očekává, že nebudou psát jen snadno stravitelné knihy.