WEIL komentáře u knih
Kniha tak brutální a vyčerpávající, že málokdo ji dočte až do konce.
Jako dospívajícího mě to vyděsilo, když jsem ale pak viděl prvně mloka, tak jsem nechápal, že si autor vybral právě mloky k povýšení je nad lidskou civilizaci.
Knihu jsem četl na dvakrát. Poprvé s vírou, že mi přiblíží Holandsko a Skandinávii, nestalo se, podruhé, když už jsem sám ty pobyty v těchto zemích absolvoval a zajímalo mě se jak to vidí K. Čapek, ale bohužel moc mě ty jeho cestopisy zase nenadchly.
Zorka Janů byla nepochybně jednou z obětí své sestry Lídy Baarové. Neunesla psychicky tlak, který byl na jejich rodinu po válce vyvíjen. ...Zajímalo by mě, zda jde o skutečný deník Zorku Janů, nebo spíše fikce autora....
Ve srovnání s tímhle odchodem ze života mě napadá jméno jiné herečky - Jany Rybářové - žila už v jiné době, psala si deník, v němž vyniká její literární talent, tedy schopnost zapsat co cítí, co jí schází, co hledá a zemřela o vlastní vůli.
Není to jediný autor, co píše o homosexualitě. Myslím, že to pro život není až tak velký problém, jakým se z toho často dělá. Jsou horší záležitosti.
Humor je třeba taky něčím krmit, neb jak se tohle neděje, tak není ani humoru. Hledání partnerky je úkol složitý, spíše nemožný, neb co vypadá jednoduše, tak je často nejtěžší. A platí to i obráceně.
Román, v němž vesta neúspěšné expedice napříč divokým australským kontinentem představuje zároveň cestu k sebepoznání a lidskosti.
Je tomu už třicet let, co tato kniha vyšla poprvé a jak je vidět, tak i zde přitáhla ke čtení nové a nové generace čtenářů.
JE to vždy zvláštní u siamských dvojčat, že jak jsou srostlé, tak jsou mentálně tak rozdílné, že těžko spolu vycházejí.
Bohužel ve většině případů se dodneška nedaří zachránit oba životy. Někdy to ani nejde.
Iluzorní román, utopistické družstvo Dřevotrup - ostrov perspektivy ve společnosti zmítané hospodářskými krizemi kapitalismu.
Snaha jedince najít si práci, existenci, ale vždy ztroskotává.
Kličkův epický talent je zde ovlivněný vančurovským rukopisem i typem hrdinů odhodlaných žít mravně, podle mravních přikázání.
Snaha ukázat na tuláckém životě hlavní postavy - Jeronýma - že život má smysl i když člověk žije víc v přírodě než mezi lidmi.
Znám jen film a je to jeden z filmů, proti němuž se rozpoutala přímo štvanice jaký je to kýč.
A přitom je v něm i hodně myšlenek, a činů, kterými se dost lidí řídí.
Četl jsem krásný rozbor jedné povídky či novelky od S. Freuda, a domníval jsem se, že by mohl být v téhle knížce.
Bohužel není zde.
Jedná se o mladého muže, který propadl herně, kde hraje ruletu a je téměř na dně. Zalíbí se starší ženě, která právě přišla o syna, potuluje se všude možně, snaží se zapomenout, najít nový smysl života. Ten mladý muž ji přitáhne, a ona jeho. Dává mu peníze, protože je majetná. Vytáhne ho z dluhů, chce, aby žil jinak. Dá mu poslední peníze a odjíždí. a Přece jí to nedá a jde se podívat do herny. zase ho tam uvidí. Je jí jasné, že jeho sebezáhubný proces ona už řešit nechce.
Tím povídka končí.
Tyhle povídky a novely jsou rovněž o podstatě člověka, o jeho reálných problémech a snaze se z nich vyměnit či neschopnosti se z nich dostat.
Vztah se nafoukl mnohem více, než jak tomu bylo doopravdy.
Znám - myslím dostatečně život Josepha Goebbelse a není možné, aby si při jeho vytíženosti našel dost času na nějaký dlouhodobý románek s herečkou, která navíc nebyla ani chytrá a ani extra hezká.
Ostatně co byla zač, o tom svědčí konec jejího života, kdy ji o všechny peníze připravil jeden muž, a později musela být prohlášena za nesvéprávnou, aby se získaly peníze a měl vůbec kdo o ni starat.
Pro mě je to opak Adiny Mandlové, která byla šarmantní, chytrá, a je to znát i na knize o ní.
Značně problematický život L. Baarové. Nemohu se ubránit dojmu, že měla skrz svou povahu na svědomí i několik lidských osudů, včetně své sestry Zorky. Rozhodně to není kladná a příkladná postava.
Dost vyumělkované, po stránce charakteristiky jednotlivých žen, ale své čtenáře to má, snad proto, že většina nic podobného nezažila či nezažívá.